Ústecký kraj

Ve druhé části programu navštívíme původní železniční zastávku Litoměřice město. Její budova byla roku 2014 kompletně zrekonstruována a dnes se zde nachází mj. kavárna Káva s párou. V ní se budeme moci usadit a zhlédnout prezentaci historických fotografií ze sbírek Oblastního muzea v Litoměřicích, které nám přiblíží, jak se místo proměnilo pod vlivem výstavby železniční cesty. Poté bude možné si s paní Janou Plíhalovou projít budovu a navštívit místa veřejnosti běžně nepřístupná. Spoluorganizátorem programu je Káva s párou. (Na komentovanou prohlídku interiérů je třeba rezervace místa.)

Bližší informace jsou uvedeny na webových stránkách muzea: https://www.muzeumlitomerice.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=200065&id=1659

Výstavou bude provázet Ing. Stanislav Sochocký z Chabařovic, autor publikace TĚŽNÍ KOLA SE ZASTAVUJÍ o historii jednotlivých podniků působících v Severočeské hnědouhelné pánvi. Zabývá se historií hornické činnosti našeho regionu až po současnost s důrazem na 20. století a dobu ukončování aktivní činnosti lomu Chabařovice.

Své znalosti má „odfárané na místních dolech a lomech od lopaty až po nejvyšší funkce“. Ve státním podniku Palivový kombinát Ústí se vypracoval od štajgra až na pozici výrobního náměstka v době, kdy měl na 3 a půl tisíce zaměstnanců a spadala pod něj mimo jiné i Tlaková plynárna Úžín. Je autorem výstav o důlní činnosti v prostorách zámku Trmice a muzea v Chabařovicích. Je spoluzakladatelem Chabařovických novin, do kterých pravidelně píše již 25 let.

Významnou návštěvu ve městě přivítá primátor Petr Nedvědický společně s ředitelem Muzea města Ústí nad Labem Václavem Houfkem, který uvedl: „Velice si vážím návštěvy prezidenta Frank-Waltera Steinmeiera u nás a beru to jako ocenění dlouholeté práce všech mých kolegyň a kolegů v oblasti péče o českoněmecké kulturní dědictví a česko-německých vztahů. Jako historik jsem přesvědčen, že společnou budoucnost nelze odpovědně vytvářet bez hluboké znalosti všeho dobrého i zlého, co nás v minulosti potkalo.“

Ředitel Collegia Bohemica Petr Koura dodává: „Návštěva německého prezidenta je pro nás velká pocta. Chceme jej provést částí expozice Naši Němci, kde jsou již nainstalovány exponáty, a ukázat mu například portrét T. G. Masaryka od německého malíře Emila Orlika, osobní předměty parašutisty Jaroslava Švarce, který se účastnil příprav atentátu na Heydricha, předměty nalezené v Lidicích nebo také produkty vyráběné českými Němci, například legendární motocykl Böhmerland.“      

Stálá historická expozice s názvem „Naši Němci“ bude slavnostně otevřena pro veřejnost v polovině října 2021.

Na programu festivalu budou dále takové snímky, které nelze běžně spatřit na velkém plátně. Starý dům uprostřed Madridu Carlose Saury, Běda mi! Jeana-Luc Godarda, Poslední večery na zemi ve formátu 3D či Černá kočka, bílý kocour Emira Kusturici. Během festivalu přivítáme i celou řadu hostů. Festival otevře projekce nového filmu Jana Bubeníčka a Denisy Grimmové Myši patří do nebe, který osobně přijedou jeho tvůrci do Litoměřic představit. Jeho distribuční premiéra je naplánována až na začátek října 2021, proto mají diváci příležitost spatřit tento snímek s předstihem. První festivalový večer bude v letním kině patřit krátkým filmům studentů FAMU, z nichž některé přijedou představit sami tvůrci, v sobotu 28. 8. 2021 uvedeme v kině Máj vítěze několika ocenění – dokument Nová šichta. Po jeho projekci bude následovat diskuze s jeho tvůrci – režisérem Jindřichem Andršem a střihačem Lukášem Janičíkem, který je zároveň dramaturgem Filmového festivalu Litoměřice.

Myslíme i na hudební složku, v letním kině na Střeleckém ostrově zahraje v sobotu 28. 8. Prago Union s kapelou. Festival zakončí unikátní projekce snímku Na křídlech slávy režiséra Otakara Votočka, který film přijede do Litoměřic také osobně uvést. Na programu je mnoho dalších snímků – celovečerních filmů, dokumentů, animovaných a krátkých filmů rezonujících s tématem festivalu, které promítneme na několika projekčních místech: v Kině Máj, divadélku Minimax, knihovně K. H. Máchy a v Letním kině na Střeleckém ostrově. Nebudou tradičně chybět diskuze s hosty, doprovodné besedy, ani projekce z 35 mm pásu.

Festival je pořádán Kinoklubem Ostrov za podpory Ministerstva kultury, Ústeckého kraje, města Litoměřice a firmy TRCZ, jeho partnery jsou Městská kulturní zařízení Litoměřice, Velvyslanectví USA v Praze, Velvyslanectví Španělska v Praze, Goethe Institut v Praze a další partneři či instituce, kteří na festivalu spolupracují již řadu let. Podrobný program, anotace k filmům i další informace naleznete na www.fifeli.cz a https://www.facebook.com/filmfestlitomerice/.

„Snažíme se uchránit zdejší krajinu pro budoucnost. Společně s Lesy ČR a Česko-německým fondem budoucnosti usilujeme o to, aby místo i nadále fungovalo jako místo setkání Čechů a Němců, kteří respektují zdejší krásnou a cennou přírodu a společnou historii,“ uvádí zakladatel festivalového setkání kulturolog a filmař Petr Mikšíček. Pořadatelé festivalu už od prvního ročníku spolupracují s OŽP Ústeckého kraje a provádí lokální kosení, opravy ruin, úklidové brigády i vzdělávací pobyty pro mládež. Loňský ročník kvůli pandemickým omezením proběhl v komornější formě zejména s lidmi, kteří se na obnově osady Königsmühle už dlouhé roky podílejí. Letošní setkání je už plánováno pro širokou veřejnost zájemců o spojení divoké krajiny s uměním.

Landartové umění běžně v galeriích nenajdete. Své přirozené místo nachází v divoké krajině a je tvořeno vším, co je ve volné přírodě po ruce, ať už jde o trávu, kamení, či různé materiály ze dřeva. Takové umění má společné to, že je přímo vystaveno zubu času a dříve či později si jej příroda s krajinou bere zpět.  V lučních sálech krajiny pod širým nebem lze najít i výstavy fotografií, linoryty či díla ze skla. Samotnému festivalu předchází týdenní landartový workshop, během kterého budou čeští i němečtí umělci společně tvořit díla, která budou následně návštěvníkům v průběhu festivalu prezentována.

Ve třech dnech festivalu se návštěvníci můžou těšit na tvorbu 12 landartistů, 40 hudebníků, dvou divadel, 4 přednášejících i 10 performerů a řemeslníků. Mezi lákající hudební jména patří například zpěvačka Lenka Dusilová, The Envlps či novoborská kapela B4. Bude připraven bohatý program pro rodiny s dětmi, například geolokační hra s aplikací Živé hory, která pomocí vizualizací propojuje moderní technologie s historickými událostmi či umožňuje v krajině spatřit zaniklé objekty v jejich původní podobě. Novinkou festivalu bude historická ukázka bojů u Přísečnice z roku 1641 a polní mše.

 

Kompletní program festivalu zde

FB událost festivalu zde

Jak vypadají aktuální přípravy vašich letošních projektů a jak vůbec hodnotíte současnou situaci pořadatelů kulturních akcí?

Honza Kvasnička: Rozjelo se to rychle, rozjelo se toho hodně, což je problém asi všech, kteří byli postiženi lockdownem, že předtím měli nastavené procesy, předem daný časový harmonogram rozvržený do celého roku a měli k dispozici stálý ověřený tým, se kterým spolupracovali. A to se teď sesypalo, někde víc, někde míň. Většina z nás dohání minulý půlrok tím, že akce různě popřesouvala do druhého půlroku nebo se mezitím rozjely ještě jiné projekty a jiné závazky. Někteří z nás si našli další práce a mají toho teď víc, než je příjemné. Na druhou stranu entuziasmus vyplývající z toho, že se konečně můžeme vrátit k tomu, co chceme dělat, přináší velmi pozitivní emoce.

Lenka Havelková: Souhlasím s tím, že teď je největší problém udržet stabilní tým. Mnoho lidí, se kterými spolupracujeme, je zapojených do jiných projektů i mimo obor divadla, třeba naši technici, a je někdy těžké se domluvit. Já sama jsem už zaměstnaná na plný úvazek jinde. Myslím si, že víc lidí se teď nemůže spoléhat čistě na kulturu, protože je možné, že na podzim se situace a podmínky pro realizaci kulturních činností zpřísní.

Honza: To svým způsobem souvisí i s tím, jak lidi teď přemýšlí, chtějí mít někde jinde rezervu, aby spláceli hypotéku a nedostali se do kritických situací. Spousta kulturních institucí se přiblížilo k existenční hranici, některé vyčerpaly své zdroje, někdo si musel půjčit či zastavil své projekty. Jakmile by přišel další lockdown, pak už není, kde brát. Nejistota lidí, kteří jsou na práci v kultuře navázaní, je poměrně pochopitelná. Taky si myslím, že svoji roli sehrál i stát, jenž sice kompenzoval pomocí covidových balíčků, kde bylo možností poměrně dost, ale myslím si, že nebyly správně udělané. Jednak byly nepřehledné, jednak byly různě selektivní. Například pro lidi, kteří mají různorodé typy příjmů z vícero aktivit. Stát je vrhnul tím směrem, že si mohli zažádat v jednom programu a ten kompenzoval jednu z aktivit a ty další ne, takže úbytek příjmů byl pak docela dramatický. Tím chci říct, že nejistota lidí v kultuře je logická.

Lenka: V prvním půlroce se toho bohužel nedalo mnoho realizovat, proto organizátoři některých festivalů posunuli termín na podzim. Druhá polovina roku bude více než kdy jindy kulturou nabitá. Což pro pořadatele není moc výhodné. Konkurence vzroste, ale počet lidí, kteří přijdou do divadla, se nezmění, možná jich bude dokonce míň, protože porostou obavy nebo strach z nákazy.

 

Bude se váš divadelní festival Kult na podzim krýt s nějakým dalším festivalem?

Honza: V tom trochu spoléháme na pud sebezáchovy jiných pořadatelů. V Ústí nad Labem patří Kult k největším akcím, a to je naše výhoda, že si každý dvakrát rozmyslí, jestli nasadí ve stejném termínu něco proti nám.

Lenka: Problém může přijít už mnohem dříve. Některá divadla hrají i přes prázdniny, diváci tak mají možnost jít na něco, co budeme mít v programu i my, během léta. Proto na to reagujeme tím, že předprodej letos začíná už v červenci, a ne až v září, jak jsme zvyklí. Rádi bychom, aby naši diváci věděli, na co se můžou těšit na KULTu, a v rámci jiných festivalů zajít na něco, co u nás nenajdou.

Honza: Lidi, co mají divadlo rádi, kromě toho, že v Ústí můžou jít na pár skvělých věcí od Činoheráku, si zvykli jezdit i do Prahy. Řada mých kamarádů se mě proto už ptala, co budeme mít na KULTu.

Lenka: V minulých letech jsme také víceméně znali chování našich diváků. Byly inscenace, které lidi chtěli vidět, a byly vyprodané dlouho dopředu. My jsme se pak snažili oslovit širší spektrum lidí i na ostatní program. Teď je obecně prodej vstupenek trochu vlažnější. Osobně si myslím, že lidé čekají do poslední chvíle a plánují na kratší dobu dopředu. Pořád všichni cítíme určitou nejistotu a možná panují obavy, co přinese podzim, což je pochopitelné. I když jak já říkám, my se neradi bojíme.

Honza: Na propagaci jsme se snažili vždycky docela šetřit a sázeli jsme spíše na adresné oslovování diváků, přes mailing list z předchozích objednávek a podobně. A také jsme spoléhali na facebook, kde oslovíme cílovku, která nás sleduje. Proto jsme velkou promotion nedělali, protože jsme si říkali, že peníze ušetříme a dáme je do kvality programu. V momentě, kdy nám něco hořelo, a vstupenky se prodávaly míň, přitlačili jsme a začali jsme víc promovat. Tohle bude, jak říkala Lenka, letos záležitost, kterou nepůjde moc realizovat, protože letos se lidi rozhodují na základě jiných věcí.

Lenka: Vnímám to například na předprodeji Bermudského Δ. Prodej vstupenek není tak rychlý jako v loňském roce nebo u projektu Kredenc. Doufám, že se všechna místa nakonec zaplní, myslím, že jsou lidé jen opatrnější.

 

Bermudský Δ je váš aktuální projekt na prázdniny. Lenko, zmínila jsi, že jste ho uváděli už loni. Co jste od loňského roku do letoška změnili? Bude zajímavý i pro diváka, který už představení viděl?

Honza: Změnilo se nám trochu obsazení.

Lenka: A neplánovaně.

Honza: To souvisí s tím vším. Všichni potřebují mít jistotu a peníze, a kdo dřív přišel a obsadil herce, tak ten je dostal. My jsme pak horko těžko dali dohromady devět termínů, abychom představení odehráli. Chtěli jsme deset, ale to se nepovedlo. I devět termínů jsme udělali tak, že jsou tam alternace. Tři lidi, kteří s námi byli loni, jsme letos nezískali. Ani alternace jsme nebyli schopní naplánovat tak, aby pokryly všech devět termínů, o jednu roli se někdy dělí ještě dva další herci. Režisér Filip Nuckolls šije hercům role na míru, s novými lidmi přišly jiné schopnosti, jiné přednosti, proto Filip drobně upravil některé obrazy.

Řeší se i jiné lokace, tým je objíždí, a někde je ještě více variant. Filip má pro různé varianty vymyšlené různé obrazy. Zavrhl jeden obraz, který byl loni v Levíně v hospodě, přišlo mu, že v tom počtu lidí, kteří vystoupí z autobusu, nebyli diváci úplně vtaženi do děje. Někteří v Levíně ještě nikdy nebyli, tak jim spadla brada až ke kotníkům a kochali se. Do toho jsme měli dramatickou scénu plnou krve a k tomu měl být krvavý západ slunce. Někdy lidi koukali na výjevy přírody víc než na divadlo.

 

Jinak budou lokace stejné?

Honza: Budou, jen kvůli jedné objížďce pojede autobus trochu jinudy.

 

Celé představení končí v Encovanech, v budově zámku, který je kulturní památkou, ale je v současnosti spíše v zchátralém stavu… Jak vycházíte s majiteli?

Honza: Majitelkou je paní Zdenka Buláková a je ochotná, vychází nám vstříc. Jsme rádi, že památka, kterou moc lidí nezná, se otevírá veřejnosti.

 

Jak je představení dlouhé?

Honza: Skoro 2, 5 hodiny. Tím, že je v něm víc vlivů, podnětů, lidé občas vystoupí z autobusu, jsou na čerstvém vzduchu, uběhne představení rychle. Během celého večera se najede okolo 40 km.

 

Bermudský Δ se odehrává v Českém středohoří. Někteří lidé, kteří tuto krajinu neznají, možná vnímají okolí více než všechny prvky děje. Diváci pak projekt můžou brát jako zájezd obohacený o obrazy. Není to proti vašemu záměru?

Honza: Obrazy částečně vycházejí z historie míst, měly by historii reflektovat atmosférou. Takže na vědomé bázi to třeba nesecvakne, ale na té podvědomé ano. Snad to nebude znít, že celý náš koncept shazuju, ale já mám vlastně docela rád pojem zážitkové divadlo, i když vím, že je vnímaný lacině. Snažíme se, aby představení nebylo laciné a podbízivé. Důležité je, aby lidi odjeli s tím, že se jim něco dostalo pod kůži. Jestli si odnesou zážitek ze scenérie krajiny, děje nebo všechno dohromady, to už je na nich. Můj hlavní cíl je, aby si na to někdy vzpomněli.

Lenka: Je pravda, že se někteří diváci na místa, která s námi projeli, vracejí. Mají pak krajinu navždy spojenou s naším představením.

Honza: Myslím si, že i poučenější diváci, kteří na Bermudský Δ jedou, tak jim dojde, že neudržíš v takovémto prostředí kompaktní divadelní tvar, který tě vcucne v prvních vteřinách, vstoupíš do jiného světa, za hodinu vylezeš a jsi jiný. To tady úplně nefunguje, protože vjemy přicházejí různorodě. S tím se počítá.

 

Když mluvíte o divácích, máte přehled, odkud jsou?

Honza: Jsou to jednak naši kmenoví diváci, co chodí na všechny akce, o ně se můžeme vždycky opřít, podrží nás na začátku. Těch si myslíme, že byly loni dvě třetiny. Pak přijelo hodně lidí z Prahy. Také proto, že herci, kteří v projektu vystupují, mu dělají ve svých komunitách propagaci. Představení je jiné a herec, který v něm účinkuje, ho umí dobře prodat, protože tomu dá emoci, kterou sám cítí, takže naláká další lidi. Loni se diváci rekrutovali hlavně z těchto dvou skupin. Letos se vše mění, letos to bude „per huba“. Noví diváci se o Bermudském Δ dozvědí od těch, kteří ho viděli loni. Další návštěvníky pochytáme skrze propagační nebo reklamní kanály. Nebo půjdou ti, co to loni nestihli. Zatím máme málo odehraných repríz, aby se dalo kvantifikovat, jaká je spádová oblast nebo odkud se diváci sjíždějí. Lépe se to ilustruje na případu Kredence, což je představení, které jsme odehráli asi 36krát, to znamená, že diváků bylo podstatně víc. Tam víme, že diváků dorazilo hodně z Prahy, ale i z Hradce, z Plzně, z Ostravy, z Hamburku, z Drážďan, se kterými spolupracujeme v rámci jiných projektů. Kredenc fungovala jako projekt, jenž má potenciál stahovat sem lidi z celé republiky. To byla i jedna z našich argumentací na kraji, aby projekt podporoval − kraji děláme dobrou reklamu, protože sem jezdí lidi z celé republiky.

 

Tři roky jste měli Kredenc, která se odehrávala ve vlaku, teď děláte druhým rokem Bermudský Δ v autobusu. Budete hrát za dva roky představení třeba na lodi?

Honza: Loď přijede už teď, Loď Tajemství bude v Ústí nad Labem v půlce července, s ní spolupracujeme… My ani nevyhledáváme cíleně dopravní prostředky, nás spíš zajímají lokace Českého středohoří a dopravní prostředky nám umožňují se tam přemisťovat. Slýcháme fórky, že bude loď, pak letadlo a nakonec raketa, která poletí jednosměrně…

V tuhle chvíli máme schválený projekt z Norských fondů, který se jmenuje Robo Pop. Jedná se o projekt, který bude zpracovávat témata umělé inteligence, ztráty duchovna, budoucnosti. Zapojí objekty kostelů, které se nevyužívají pro svůj původní záměr, ale hledají svůj obsah. Ten se tam pokusíme dočasně dosadit touto inscenací. Režie se ujme Miřenka Čechová, dramaturgie Petr Boháč, měl by tam hrát Radim Vizváry, v jednání je Lenka Dusilová. Představení by mělo mít premiéru příští rok, pravděpodobně v květnu, termíny se ještě ladí.

 

Chtěli byste i v příštím roce pokračovat s Bermudským Δ?

Honza: Doufám, že to bude s každým rokem ještě zrát a dopilovávat nebo přijdou nové impulsy, které nás posunou ještě dál. Byl bych rád, kdyby se hrál třeba pět let nebo dokud potrvá zájem diváků. Kredenc se hrála tři roky, prodávala se sama, neměli jsme s tím problém, dali jsme to na facebook a za hodinu bylo vyprodáno. Zájem násobně převyšoval kapacitu, kterou jsme byli schopní nabídnout. Ta byla omezená finančními zdroji, na každé repríze jsme prodělali sto tisíc. Prostředky na dofinancování jsme sháněli odjinud. Proto jsem se snažil přesvědčit kraj, že má smysl, aby projekt podporoval.

Společnost AŽD Praha, která vlastní Švestkovou dráhu, a byla partnerem projektu, nám vyšla ve všem vstříc, lidi byli profíci, neměli jsme problém cokoli vyřešit. Třeba v neděli večer spadly troleje, běžně se opravují dalších 24 hodin, a oni to měli za hodinu a půl nahozené i s revizí. Je to společnost velkých frajerů. Povedlo se jim na Švestkovou dráhu vrátit běžný provoz, a tím pádem se už do grafikonu nevejdeme, protože jsme s Kredencí jednokolejnou dráhu na tři hodiny zacpali. Tříhodinové okno už tam teď zkrátka není. Kredenc musela tedy skončit dřív. Filip Nuckolls by se rád vrátil k něčemu, kde jsou motorové vlaky, nabízí se třeba obnova trati do Lovečkovic. To je ale zatím píseň budoucnosti.  

 

Bermudský Δ se blíží, jaký máte letos tým?

Honza: Na tomhle projektu pracuje kolem 25 lidí, z toho činí 18 umělecké profese a 7 lidí dělá zázemí.

Lenka: Lidí pohybujících se kolem projektu je mnoho. Když bychom počítali i fotografy, umělce, kteří pro nás připravují videa, mixují hudbu a další, kteří nám třeba pomáhají s organizací ve Staňkovicích, tak by to mohlo být kolem 40 lidí, s nimiž spolupracujeme.

Honza: Máme totiž zázemí ve Staňkovicích, u Honzy Löbla, což je objekt, který kdysi býval zájezdním hostincem. Zázemí je hodně důležité.

Pro představu, je nás pětadvacet lidí, ráno se vstane a po snídani se hned vyráží na různá místa představení. Každé místo musí být připravené z několika úhlů pohledu. I scénograficky, v permanenci je i kosa, někde musíme vysekat například přerostlé kopřivy. Místo je nutno upravit, aby bylo dobře vidět. Pak jezdí čtyři doprovodná auta a ta by zase neměla být pozorovatelná z autobusu, aby to diváky nerušilo. Auta jezdí i jinými cestami a musí to mít timing, aby vše do sebe zapadalo. Navíc některé trasy, kde se vozidla pohybují, nejsou úplně cesty, takže se musí předem připravit, aby byly sjízdné.

Stalo se nám ale také, že se místa mění v čase, den ode dne. Loni na Víťově vyhlídce jsme měli vysoký porost, za kterým se herci před začátkem scény schovávali, pak jsme jeden večer přijeli, když už se hrálo, a všechno bylo vysekané. Museli jsme narychlo řešit, kam herce schováme. Naštěstí je tam terénní zlom, za nímž to šlo, ale herci museli být přikrčení. Takováto překvapení se stávají, někdy může sprchnout a auto nevyjede po cestě. Adrenalin je pak velmi silný. Jakmile jedno z aut nebo autobus klekne, celé se to sesype. I když loni jezdilo jedno záložní auto, tak to nejde pak narychlo vyřešit. Auta jsou na začátku vybavená rekvizitami i kostýmy, herci se v nich převlíkají. Kdyby se něco stalo, při půlminutových rezervách se nedá vše přestěhovat do jiného auta, to se celé zbourá. Sám sobě jsem si zakázal nad černými scénáři moc přemýšlet, říkal jsem si, že čím míň o tom budu dumat, tím víc musím věřit. Totéž platí i pro letošní rok.

 

 

Honza Kvasnička

Honza založil festival KULT, vybudoval a pět let provozoval klub Circus a podílel se na organizaci několika tisíc kulturních akcí převážně na Ústecku.

 

Lenka Havelková

Od roku 2016 má ve spolku na starosti produkci a PR. Je hlavní produkční festivalu KULT.

 

Bermudský Δ

Nejtajemnější místo leží v Sudetech! Říká se, že severočeská krajina je záhadná, nabitá energií, magická. Že zdejší temná historie neskončila, ale přetéká do současnosti. Ale co když je to pravda? Stojíme o to dozvědět se, co se skrývá pod vrcholy kopců, mezi skalami a v rozpadlých budovách?  Zjistit, co se stane, když se síly země propojí se silami lidské mysli? Můžeme si pak být jistí, že se vrátíme tam, odkud jsme vyjeli? Karosou vyrazíme z Litoměřic až tam, kam se ještě nikdo nevydal.  Další unikátní projekt divadla KULT je poctou severočeským Sudetům, tentokrát ale hrajeme na temnou strunu. Autobusem za hranice reality!

 

Spolek Kult

KULT, spolek jako zastřešující organizace nejen Festivalu KULT, vznikl v roce 2002, přesně pět let po prvním ročníku festivalu. Od začátku svého působení na ústecké scéně uspořádal více než 2700 akcí, které celkem navštívilo přes 300 000 diváků a představili se na nich umělci z více než 40 zemí světa.

Jeho největší akcí je zmíněný Festival KULT, který vždy během října oživuje kulturní život v Ústí nad Labem výběrem aktuálně nejzajímavějších představení tuzemských i zahraničních divadel a bohatým doprovodným programem.

 

Chystané akce:

Bermudský Δ 20.–25. července a 12.–14. srpna, Sudety, vyjíždí se z Litoměřic

Divadelní Pouť, Dolní Zálezly, 25. 9. 2021

Kult 24, divadelní festival, 13.–23. 10. 2021, více na https://www.festivalkult.cz/

www.kultprodukce.cz

Festival proběhne za dodržení všech hygienických standardů a vládních opatření. Velká část programu je plánována pod širým nebem nebo v online verzi, interiérové prostory s limitovanou kapacitou budou pravidelně dezinfikovány. Dezinfekce bude s respirátory rovněž k dispozici divákům, kteří budou mít dostatek místa pro dodržování doporučených rozestupů.

Jako každý rok festival divákům nabídne inscenace z repertoáru studentské umělecké skupiny OLDstars a jejích hostů. Pod vedením lektorů Hereckého studia Zuzany Horákové, Jana Horáka a Tomáše Staňka či Daniely Von Vorst pravidelně vznikají nové projekty. Letošní program je zaměřen na premiéry poslední sezóny, které se stihly v rámci karantény připravit. Těšit se v Roudnici můžete na inscenaci hry Petera Handkeho Spílání publiku, Sóska Sultkrumpli oblíbeného maďarského autora Zoltána Egressyho, Tři verze života Yasminy Rezy, Eugenea Ionesca a jeho Plešatou zpěvačku - představitele absurdního dramatu, Jednu vyber Neila Labuteho, Vladimír Matjaža Župančiće, UBU na motivy Krále Ubu od Alfreda Jarryho.

Z repríz mohou diváci očekávat úspěšnou komedii Portugálie Zoltána Egressyho, Holubi Davida Gieselmann, Kroniku ohlášené smrti Gabriela Garcíi Márqueze, Problém Zuzy Ferenczové nebo Jess a Joe v režii Emmy Žežulové. „Nihilistické studio“ OLDstars pak znovu uvede autorskou inscenaci Oskara Bábka Odnáším si vzpomínku aneb vy jste dobrej. O. Bábek pro letošní ročník připravil autorské čtení ve světové premiéře textu Konec léta ve Fryštátu. Mladá režisérka Emma Žežulová připravuje ve spolupráci s Anastázii Landovou openair adaptaci Máchova Máje. Z řad členů skupiny OLDstars se představí jako režisér Prokop Košař s inscenací Anna 11. března Palomy Pedrero a Jan Šípal s projektem Vzleklí psi.

V reakci na předpokládaná opatření připravujeme i blok online představení, které si diváci pustí ze svých mobilních přístrojů v areálu klášterní zahrady. Online nabídneme projekty Komora, Bílá nemoc 2.1, Virus Fuga, nebo pohádkové čtení do sluchátek O princi Čekankovi. V Kině Sokol, které letos rozšíří festivalové lokace, pak uvedeme záznam inscenace Rečičky.

Účastníky festivalu potěší také inscenace absolventů OLDstars z řad profesionálních divadelníků. Matyáš Řezníček jako režisér pro bytové divadlo v Košické nastudoval další test – Plíce Duncana Macmillana (s absolventy oboru herectví na pražské DAMU a brněnské JAMU Petrem Jeřábkem a Eliškou Vocelovou). V premiéře uvedeme hru Joe Penhalla Láska a porozumění v podání Karolíny Vaňkové, Samuela Tomana a Tomáše Weissera ve scénografii Jakuba Cibuly.

„Letošní ročník festivalu se nese v duchu „Věřte nevěřte“, jelikož současná doba je nevyzpytatelná a zároveň jsme se inspirovali diváky oblíbeným večerem pod stejným názvem, který nebude v letošním programu chybět,“ říká koordinátorka festivalu Elisa Speváková. S heslem bude ladit i kolekce dárkových předmětů, které budou na festivalu k zakoupení. Autorkou návrhů vizuálu kolekce je grafička festivalu Veronika Homolová, dlouholetá spolupracovnice OLDstars.

Do Roudnice jako hosté na festival zavítají opakovaně divadelní uskupení Vanabí Litoměřice s inscenací Kočka a kanárek. Pro nejmladší diváky nabídneme pohádky před cukrárnou Dortletka. Dalším hostem festivalu bude soubor Divadlo AndMar s inscenací Isabel. Spolek Nefiltr přijede s psychologickým dramatem Zdravotní vycházka. Připraveny budou tradiční prohlídky gotického kláštera.

K dispozici divákům bude (pokud to hygienická opatření umožní) zahradní bar The real Johnny servis, přes den pak chuťové buňky potěší pochoutky z roudnické cukrárny Dortletka, pivovaru Židovice nebo občerstvení pod značkou Kaiser Franz a nabídka dobré kávy z kavárny Kryštof a další. Během festivalu bude v areálu zajištěna pitná voda, sprcha a toalety, místo pro nocleh poskytne stanové městečko přímo v zahradě kláštera.

V rámci OFF-programu diváci i herci budou moci v dopoledních hodinách procvičit své tělo v rámci festivalových rozcviček, vyslechnout přednášku na téma Sérioví vrazi či zajít na architektonickou procházku po Roudnici.

OLDstars každý rok věnují výtěžek z festivalového vstupného klášteru. Klášter tak doposud získal na své projekty a opravy přes 250 000,-Kč, a kromě klášterního klubu tak mohlo být založeno například i Ekocentrum Zvonice.

OLDstars on the ROUD nejsou jediným projektem v historii zhruba stočlenné umělecké skupiny. OLDstars mají za sebou mnoho ročníků různých divadelních festivalů, několik turné po českých hradech a zámcích, navíc se pravidelně účastní studentských divadelních přehlídek, jako je například turnovský Modrý Kocour nebo Openair festival v Hradci Králové. Svou účastí se tradičně podílí také na Noci divadel či festivalu Žižkovská noc. Každoročně na podzim pořádají Festival studentských divadel v Celetné. V Praze provozují dva komorní divadelní prostory – vršovický sklepní HarOLD a bytové divadlo H2O v nedaleké Košické ulici. Za osmnáct let své existence uvedli přes 200 studentských inscenací.

Festival OLDstars on the ROUD 2021 byl podpořen Ministerstvem kultury – Státní fond kultury. Osmý ročník proběhne pod záštitou hejtmana Ústeckého kraje Ing. Jana Schillera a rektorky Akademie múzických umění PhDr. Ingeborg Radok Žádné. Partnery festivalu jsou Kino Sokol a Cukrárna Dortletka. Stálými mediálními partnery umělecké skupiny OLDstars jsou servery i-divadlo.cz a scena.cz. Děkujeme také SOŠ a SOU a Gymnáziu v Roudnici nad Labem a jejím ředitelům Ing. Richardu Červenému a Mgr. Petru Dobešovi za pomoc a podporu při organizaci festivalu.

I přes všechna bezpečnostní a hygienická opatření se festival OLDstars on the ROUD snaží dopřát divákovi co nejlepší kulturní zážitek a po měsících izolace se opět nadechnout. Bezpečnost herců a diváků je pro nás na prvním místě. Vstupenky jsou dostupné v síti GoOut.cz.

Více informací:
www.oldstarsontheroud.cz
www.facebook.com/OLDstarsontheROUD/
www.facebook.com/skupinaOLDstars/

V poslední červnové pondělí se kreativci z celého kraje, náměstek hejtmana Jiří Řehák, zástupkyně Inovačního centra ÚK, ústecké pobočky CzechInvest nebo místní univerzity sešli v ústeckém Veřejném sále Hraničář, aby dohodli podrobnosti fungování vznikající tvůrčí sítě.

"Nevytváříme žádný umělý eurodotační projekt, ale vycházíme z potenciálu místních kulturních spolků, kreativních firem a tvůrčích talentů. Kulturní a kreativní odvětví už dlouhá léta pozitivně proměňují image průmyslových regionů v Evropě a pokud jde o HDP, tak mají přinejmenším stejný ekonomický přínos jako tradiční průmysl. Pokud chceme udržet v kraji mladé lidi, je třeba dát jim příležitost k seberealizaci. Všichni mluví o nutnosti investic do lidí namísto do betonu, a tohle je přesně ten případ kdy se počáteční podpora do aktivit místních talentů může kraji mnohonásobně vrátit," vysvětli Jiří Řehák, hejtmanův náměstek hejtmana pro kulturu a cestovní ruch.

"Čeká nás teď rok poctivých příprav a plánovacích setkání napříč celým krajem, abychom přesně zmapovali potřeby tvůrčího sektoru a určili náplň práce kreativní spotů od Varnsdorfu po Kadaň a Louny. Budeme se inspirovat v zahraničí, neboť podpora podnikání v tvůrčích odvětvích a kultuře je byla základem proměny severu Anglie, Porúří nebo uhelného východu Francie,"  řekl ředitel Veřejného sálu Hraničář, spolku, který celou kulturní síť zaštiťuje.

"Transformační potenciál tvořivosti si uvědomujeme nejen v CzechInvestu, kde se kreativitou v podnikání už pár let zabýváme. Ministerstvo kultury nedávno zřídilo odbor pro kulturní a kreativní odvětví a připravilo národní strategii pro rozvoj a podporu kreativní  ekonomiky. Těší mě, že právě v Ústecký kraj je mezi prvními, kdo se rozhodl zařadit kreativitu mezi hlavní nástroje transformace," uvedla Alena Hájková, ředitelka ústecké regionální pobočky vládní agentury CzechInvest.

"Jak uvádíme na webu kreativni.uk <https://kreativni.uk/> , kreativitu nelze vyčerpat a čím více ji používáte, tím více jí máte. Byla by chyba tenhle jedinečný zdroj nezapojit do přeměny strukturálně postižených krajů," uzavřela Lucie Podrápská z Inovačního centra Ústeckého kraje.

Součástí tvůrčí sítě jsou kromě ústeckého Hraničáře zatím například teplický prostor Zahálka, chomutovské spolky Kuprospěchu, Obnaženi a Ženský spolek, Zažít Roudnici jinak, Kinoklub Ostrov Litoměřice, kasárna st. Lucia Most, spolek Karschův dům v Kadani, mostecký divadelní Klub Školka, MY Litvínov z.s., děčínský Husův sbor, Místní akční skupina český sever z Varnsdorfu, Spolek přátel žatecké synagogy, Dokrajin, z. s. nebo lounský vydavatel Vladimír Drápal. Na přípravách se podílí taky fakulta umění a designu, filozofická a sociálně ekonomická fakulta ústecké univerzity.  

Regionální muzeum v Teplicích získalo 1. cenu za publikaci o německočeském meziválečném umění. Cenu v kategorii Muzejní publikace roku 2020 obdrželo v konkurenci dalších 33 titulů muzeí a galerií z celé České republiky. Jedná se o nejvyšší muzejní ocenění, které lze u nás vůbec získat.

Národní soutěž muzeí Gloria musaealis již devatenáctým rokem upozorňuje na špičkové výkony muzejních institucí. Loňský ročník probíhal od 1. ledna 2020 do 28. února 2021 a přihlásilo se do něj 56 muzeí a galerií s celkem 98 projekty. Nejsilnější kategorií se stala Muzejní výstava roku 2020 (40 projektů), následovaná kategoriemi Muzejní publikace roku 2020 (33 projektů) a Muzejní počin roku 2020 (25 projektů). Do kategorie Muzejní publikace roku mohou být přihlášeny jen publikace tematicky čerpající ze sbírek muzejní povahy nebo z vědecko-výzkumné činnosti muzea.

Česko-německá kniha UMĚNÍ V NOUZI?! poutavě představuje snahu Sekce pro výtvarné umění Muzejní společnosti Teplice-Šanov vytvořit z Teplic jedno z center německočeského meziválečného umění. Sekce, působila v Teplicích v letech 1932–38 a cíleně se věnovala výstavní, akviziční i vzdělávací činnosti a sdružovala také laickou veřejnost, kterou učila rozpoznat a ocenit kvalitní moderní výtvarné dílo. Členům zprostředkovávala uměleckohistorické přednášky i různé výhody při získávání děl, odběru uměleckých časopisů nebo vstupech na výstavy. Uspořádala 19 výstav, vedla městskou galerii moderního umění a vybudovala jeho rozsáhlou muzejní sbírku.
V 10 kapitolách a dvou případových studiích, jejichž autory jsou vedle editorky Bohuslavy Chleborádové také Anna Habánová, Rainer Wandler a Klaus Mohr, přibližuje činnost teplické Sekce v širších kulturně společenských souvislostech nejen z regionálního hlediska, ale také v kontextu vývoje německočeského umění meziválečného Československa. Kapitoly jsou doplněny stručným biografickým slovníkem teplických výtvarných umělců a dalších vybraných osobností, soupisem výstav včetně seznamu vystavujících, seznamem vybraných členů Sekce i jmenným rejstříkem. Na 160 stranách je text knihy doplněn 157 reprodukcemi nejen uměleckých děl a archivních dokumentů, ale také pohlednic a fotografií tehdejších Teplic. Grafická úprava Jana Havla navozuje souznění s dobovou atmosférou, čímž byl splněn záměr vytvořit „muzejně galerijní“ publikaci upozorňující na opomíjené specifikum galerijních sbírek v muzeu.
Vydání teplické monografie se připojilo k dlouhodobým projektům dalších institucí, které přibližují tuto problematiku našich dějin umění. Kniha je věnovaná jednatelce Sekce Emmě Meisel, která zahynula v roce 1942 v Osvětimi.
 

Chleborádová, Bohuslava (ed.). UMĚNÍ V NOUZI?! Teplice: Regionální muzeum v Teplicích, 2020. 160 s. ISBN 978-80-85321-90-6. Cena katalogu je 299,- Kč. Publikaci lze zakoupit v recepci teplického muzea (foyer teplického zámku) nebo ji zasíláme na dobírku a na fakturu (pro organizace). K uvedené ceně bude připočítáno poštovné a balné dle Ceníku RMT (na dobírku 120,- Kč, na fakturu 80,- Kč)

 

Kurátorka výstavy Zuzana Vařilová shrnula své dojmy z ocenění: „Mám ohromnou radost, že výstava o písku uspěla v konkurenci projektů prezentujících třeba vzácná umělecká díla nebo významné historické události. Jen mne to utvrdilo v tom, že muzejníci by se neměli bát přijímat nové výzvy, protože i zdánlivě neuchopitelné nebo nudné téma je možné přetvořit v něco mimořádného, když to vezmou do ruky šikovní a tvůrčí lidé. A právě písek je toho důkazem…“

Ředitel Muzea města Ústí nad Labem Václav Houfek konstatoval, že si váží uděleného ocenění především jako doklad uznání ze strany odborné veřejnosti a dodal „Bez podpory našeho zřizovatele Statutárního města Ústí nad Labem a bez skvělého týmu lidí, kteří dnes v našem muzeu pracují, by se ale naše práce dobře dělat nedala.“

Každá taková výstava je kolektivní dílo. Jak uvedli ředitel muzea Václav Houfek a kurátorka výstavy Zuzana Vařilová, tak získané ocenění samozřejmě náleží i všem spolupracovníkům, kteří se na ní nějakým způsobem podíleli. Zuzana Vařilová v první řadě poděkovala fotografovi Petru Juračkovi a sběrateli písku Catalinu Stefanovi, kteří byli těmi hlavními inspirátory písečné výstavy. „Poděkování patří také všem dalším, kteří obětavě vozili písek z cest a dovolených či poskytli úžasné fotografie z celého světa, nebo kolegům z ostatních institucí a muzeí, kteří nám zapůjčili unikátní exponáty. Speciální poděkování patří výtvarníku Richardu Loskotovi, který vdechl písku estetický i hravý výstavní rozměr.“

Národní soutěž muzeí Gloria musaealis je vyhlašována dle Nařízení vlády České republiky č. 5/2003 Sb., o oceněních v oblasti kultury. Hlavními soutěžními kategoriemi jsou Muzejní výstava roku, Muzejní publikace roku, Muzejní počin roku, zvláštní kategorií je Cena Českého výboru ICOM. Více informací najdete na http://www.gloriamusaealis.cz .