Památky

Opera Národního divadla uvede 2. března koncert Smetana Gala, na němž zazní průřez všemi Smetanovými operami pod taktovkou hudebního ředitele Opery ND Roberta Jindry. Dále vystoupí dirigenti Tomáš Netopil, Jiří Rožeň a Rastislav Štúr. Mezi sólisty budou mimo jiné Kateřina Kněžíková, Štěpánka Pučálková, Slávka Zámečníková, Aleš Briscein, Pavel Černoch, Peter Kellner, Svatopluk Sem nebo Adam Plachetka. Česká filharmonie v předvečer Smetanových narozenin vydává své nejnovější CD s nahrávkou Smetanovy Mé vlasti řízenou Semjonem Byčkovem. Plány všech velkých kulturních institucí zahrnují také řadu zahraničních aktivit. Opera Národního divadla, Česká filharmonie i Pražský filharmonický sbor vyrazí na slavné festivaly v Savonlinně, Lucernu či Londýně. Putovní výstava Národního muzea po Českých centrech připomene významné české skladatele. Další výstavní projekt ve spolupráci s Metropolitní operou v New Yorku zpřístupní divadelní kostýmy slavných českých primadon. Institut umění – Divadelní ústav připravuje výstavu věnovanou scénografickému ztvárnění Smetanových oper. Ta bude uvedena během letošního roku ve Washingtonu a v Litomyšli. Rok české hudby 2024 a související projekt Smetana 200 podpořilo Ministerstvo kultury České republiky celkovou částkou 200 milionů Kč, z nichž byla na podporu aktivit příspěvkových organizací alokována přibližně polovina.

„Těším se například na slavnostní galakoncert k výročí narození Bedřicha Smetany v Národním divadle, na projekty České filharmonie se Sejmonem Byčkovem v Karlových Varech, na open air koncert na Hradčanském náměstí a na neodmyslitelnou Libuši. Nemohu samozřejmě vynechat výstavy v produkci Národního muzea nebo prezentace spolupráce v rámci amatérské činnosti. A Smetanova Litomyšl – to je přímo povinnost! Milá a netrpělivě očekávaná,“ říká ministr kultury Martin Baxa.

Národní divadlo během Roku české hudby uvede celkem 16 českých oper, 3 nové produkce a 2 světové premiéry. „Na čtyřech divadelních scénách nyní nabízí dva umělecké soubory Opery Národního divadla a Státní opery komplexní představení klenotů českého hudebního dědictví od tradičních kusů až po novodobou operní tvorbu, a to i v rozhlasových a televizních přenosech a záznamech,“ říká generální ředitel Národního divadla Jan Burian. Na květen 2024 se navíc chystá premiéra nové inscenace opery Tajemství v režii Ondřeje Havelky a pod taktovkou Roberta Jindry. Díla dalších českých skladatelů připomene mimo jiné březnová premiéra Rusalky v režii dua SKUTR a v hudebním nastudování Tomáše Netopila. V červnu se vrátí Dvořákova Armida v režii Jiřího Heřmana a na programu nebudou chybět ani Janáčkova Její pastorkyňa, Káťa Kabanová nebo Příhody lišky Bystroušky. Raritou je chystaná premiéra Fibichovy Šárky na podzim 2024. V létě Opera Národního divadla vycestuje na slavný operní festival ve finské Savonlinně, kde provede Prodanou nevěstu a galakoncert, na němž vystoupí i specialistka na janáčkovské role sopranistka Karita Mattila.

„Národní divadlo vždy iniciovalo také novou původní tvorbu současných českých skladatelů. Prostorem pro představení české nové opery bude i letošní ročník festivalu Opera Nova, jehož uměleckým kurátorem byl jmenován mezinárodně uznávaný mladý český dirigent Jiří Rožeň. V rámci tohoto mimořádného počinu a inovativního festivalového konceptu uvedeme během června 2024 ve světové premiéře dvě nová díla vzniklá na objednávku Národního divadla. Operou Kafkův dopis otci skladatele Jiřího Trtíka připomeneme na jevišti Nové scény 100. výročí úmrtí Franze Kafky a uvedeme také scénické oratorium Lidožrouti Šimona Vosečka,“ dodává Burian.

„Pro Českou filharmonii je česká hudba jedním z pilířů její umělecké činnosti, kterou rozvíjí doma i za hranicemi. A právě zahraniční aktivity jsou jedním z klíčových příspěvků, které chce Česká filharmonie letošnímu Roku české hudby přinést. Za absolutní vrchol oslav považujeme Týden české hudby v Carnegie Hall, který proběhne v prosinci,“ přibližuje plány prvního českého orchestru jeho generální ředitel David Mareček. „Na možnost vystoupit v jednom z nejslavnějších sálů světa čekají i ty nejlepší světové orchestry několik let a Česká filharmonie zde získala rovnou třídenní rezidenci. To je mimořádné ocenění nejen kvalit orchestru a jeho hráčů, ale obrovská příležitost pro prezentaci celé České republiky a jejího kulturního bohatství,“ doplňuje Mareček.

V rámci Týdne české hudby v Carnegie Hall vystoupí také Pražský filharmonický sbor a Pavel Haas Quartet. Oba soubory provedou programy složené výhradně z hudby českých autorů. Pražský filharmonický sbor nejprve doplní Českou filharmonii v Janáčkově Glagolské mši a o den později se představí ve vlastním a cappella koncertu. Vedle New Yorku zavítá Pražský filharmonický sbor také na slavný festival BBC Proms. „Na prahu své 90. sezony se sbor představí na těch nejprestižnějších pódiích, mezi které můžeme počítat i londýnskou Royal Albert Hall. Společně s Českou filharmonií a pod taktovkou Jakuba Hrůši uvedeme Janáčkovu Glagolskou mši a věřím, že to bude pro posluchače mimořádný zážitek právě i díky sboru, jeho uměleckým kvalitám a schopnostem toto dílo autenticky interpretovat,“ říká David Mareček, který je od roku 2021 pověřen vedením Pražského filharmonického sboru, a dodává: „Spolu se svým hlavním sbormistrem Lukášem Vasilek však připravuje Pražský filharmonický sbor program i pro domácí pódia. Už 21. dubna uvedeme ve Španělském sále Pražského hradu koncert jednoduše pojmenovaný Slavné operní sbory a na září tohoto roku chystáme v Rudolfinu společný koncert s amatérskými pěveckými sbory z celé České republiky.“

K oslavám Roku české hudby se připojí také instituce, jejichž aktivity nejsou primárně zaměřeny na hudbu, ale mají k ní blízko. „Národní muzeum si jako instituce uchovávající mimo jiné také naši hudební historii Rok české hudby připomíná v Českém muzeu hudby výstavou Na turné mapující dějiny a současnost hudebního cestování. Prostřednictvím dvou výstavních projektů také uctíme odkaz skladatele Bedřicha Smetany. V březnu se v Muzeu Bedřicha Smetany otevírá výstava s názvem Obnovená krása divadelních kostýmů Smetanových oper. Návštěvníci v ní mohou nahlédnout do kouzelného světa operních kostýmů a do tajů restaurátorské práce odborníků Národního muzea. Koncem roku představí Národní muzeum ve své Historické budově výstavu Má vlast. Ta bude bohatou mozaikou složenou z exponátů od hudebních nástrojů a historických artefaktů až po skladatelovy osobní předměty. Rok české hudby ale připomene také v zahraničí. V květnu Národní muzeum ve spolupráci s Českým centrem a Metropolitní operou v New Yorku otevře zbrusu novou výstavu s názvem České primadony v MET. Výstava představí české pěvkyně, které během své kariéry vystupovaly v jednom z nejprestižnějších světových operních domů – v Metropolitní opeře v New Yorku,“ upřesňuje plány Národního muzea jeho ředitel Michal Lukeš.

Institut umění – Divadelní ústav kromě smetanovské výstavy připravuje také další projekty, které nejsou zaměřeny jen na klasickou hudbu. „O propojení české hudby se světovou scénou usilujeme též prostřednictvím vypsaných výzev. Proexportní hudební kancelář IDU Soundczech vypisuje v rámci Roku české hudby 8 programů na podporu tvorby, rozvoje a exportu české hudební scény v částce 8 mil. Kč, do kterých se přihlásil rekordní počet zájemců. Jde o celkem 323 přihlášených projektů“, uvádí ředitelka IDU Pavla Petrová. Mezi další významné počiny, které v rámci Roku české hudby propojí českou hudbu se světovou scénou, patří koncert FLOEX ENSEMBLE na Classical:NEXT v německém Hannoveru, česko-islandský projekt FYIELD a jejich live session na KEXP, nejpopulárnější indie rádio stanici na světě, který se uskuteční v americkém Seattlu, česko-korejský SONGWRITING CAMP, který přinese spolupráci K-popových producentů s českou scénou, a showcase festivalu LET IT ROLL na prestižní konferenci SXSW v americkém Austinu.

Oslavy 200 let od narození Bedřicha Smetany zahrnují také taneční soutěž Proč bychom si netančili, kterou pořádá Národní informační a poradenské středisko pro kulturu. „Na začátku soutěže pro mladé neprofesionální tanečníky stálo zadání vytvořit choreografii na některou z polek Bedřicha Smetany v klasické či moderní úpravě. Krajská kola probíhají na začátku roku, celorepublikové finále pak proběhne 11. května v pražské Divadle Archa. Vítěze vybere odborná porota, která zasedá ve složení Lenka Lázňovská, Markéta Perroud/Dagmar Chaloupková, Eva Josefová Tanerna, Sára Koluchová, Eva Blažíčková, Jana Vöröšová/Martin Smolka / Petr Wajsar / Aliaksand Yasinski,“ přibližuje ředitelka NIPOS Lenka Lázňovská.

K prezentaci koncertů, divadelních představení, výstav i všech dalších aktivit nadále slouží profily Roku české hudby na sociálních sítích Facebook a Instagram a také kalendárium na webových stránkách www.rokceskehudby.cz. Tamtéž se lze přihlásit také k odběru newsletteru, který pravidelně informuje o proběhlých i nadcházejících událostech.

V sobotu 24. února se rovněž v Historické budově uskuteční akce Zvířátka v zimě – kreativní dílna s povídáním o tom, jak přežívají zvířata v zimě, jak jim pomoci a co rozhodně nedělat. Akce potrvá od 10 do 15 h.

Ve středu 28. února opět zveme zájemce do genealogické poradny pod vedením Bc. Petry Nevelöšové, která poradí začátečníkům i pokročilým s tvorbou rodokmenu. Zájemci si musí rezervovat místo předem na e-mailu petra.nevelosova@muzeumct.cz nebo tel. č. 558 761 219. 

Skončený rok 2023 patřil také připomínkám výročí 300 let od smrti geniálního architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Na území naší republiky najdeme až 80 staveb, u nichž je potvrzeno jeho autorství. Dvě z nich patří mezi památky UNESCO – poutní Kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře a Kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci u Kutné Hory. Proč jste si k pokračování knižní edice Čti česky vybrali právě tuto osobnost české i světové kultury?

Radka Polenská, místopředsedkyně spolku: Z požadavků, které MŠMT klade na certifikované školy v zahraničí, vyplynul náš obnovený ediční plán, který se soustřeďuje jednak na národní pověsti, a jednak na krajská města a kraje ČR. V čítankách doplněných pracovním listem a výkladovým slovníčkem se snažíme propojit historii, zeměpis, kulturní bohatství a osobnosti toho kterého místa. Se Santinim se náš záběr rozšířil i o významné osobnosti inspirující vícejazyčné děti v jejich snaze zvládnout češtinu jako jejich mateřský nebo nově nabytý jazyk.  

J. B. Santini představoval speciální výzvu! V první fázi to byl nápad naší kolegyně ze spolku Mgr. Lenky Kropáčové, která žije v Plasích, kde pomáhá organizovat místní kulturní dění. To ona našla výzvu Santini od Ministerstva kultury ČR a přišla s tím, že by obce, v nichž jsou příslušné Santiniho stavby, uvítaly podobnou čítanku, jakou jsme udělaly o Praze a Brně.

Oslovil nás mj. fakt, že Santini je mimořádná, solitérní historická osobnost. Výzvou byla také skutečnost, že jsme tentokrát neměli k dispozici původní text určený ke zjednodušení od Ludmily Bakonyi Selingerové alias Pohádkové Lídy, která s námi spolupracovala na předchozích čítankách Stověžatá Praha a Betálné Brno.

Lenka napsala žádost o grant, který byl na ministerstvu přijat právě pro svou jinakost. No a já vytvořila text, který se kolegyním líbil a pustily jsme se do jeho cizelování.

Jedná se o poměrně náročné téma. V čem jste našli klíč a inspiraci k jeho předání dětem, navíc s omezenými čtenářskými zkušenostmi?

Radka Polenská: Klíčem pro nás od počátku bylo to, co spojuje Santiniho s naší obvyklou cílovou skupinou. I vícejazyčné děti potřebují vzory. Santini-Aichel takovým vzorem je: český architekt s německými a italskými kořeny, hovořil minimálně čtyřmi jazyky, žil a tvořil v mezinárodní komunitě. Pobýval neustále na cestách, a to navzdory faktu, že byl fyzicky postižený. Zanechal za sebou pavučinu 80 originálních staveb, které podtrhují krásu české a moravské krajiny. Ty promlouvají nadnárodním jazykem a originalitou barokně gotického slohu.

Náš tradičně tříčlenný tým pracuje metodou intuitivního zjednodušování textu. Já dodávám informace a vtípky, střežím obsah. Souvětí s čárkou je pro mne jasnou výzvou k převodu do jasnějších vět jednoduchých. Specialistkou na formu je kolegyně Jana Nahodilová, MPhil., která vede Českou a slovenskou školu Okénko v Londýně. Ta chrání lexikum. Slovní zásoba dětí je z pohledu jejich vícejazyčnosti několikanásobná, ale zároveň je ohniskem konkrétního jazyka omezená. Pro zjednodušování použité slovní zásoby využíváme český národní korpus, ale především naše letité zkušenosti z výuky i z výchovy vícejazyčných dětí. Ivana Rocca Kovářová, místopředsedkyně spolku a ředitelka české školy v irském Dublinu, má dar jednoduše vyjádřit komplikované téma a provázat tak formu s obsahem. Při práci na Santinim jsme tým rozšířili o Inge Němcovou, která se stala patronkou pracovních cvičení a výkladového slovníčku. Pro tentokrát jsme se totiž nemohly vyhnout ani tak obtížným tématům, jako jsou náboženství, církev a víra nebo smrt. Inge se nelekla ani numerologie. Odbornou garantkou celého textu byla Mgr. Radka Ranochová, Ph.D.        

Neodmyslitelnou součástí veškeré práce spolku je výrazná grafika Elišky Vojtěch, která se stala spolkovou značkou. Zejména v čítankách je Eliščin přínos zásadní. Drobné obrázky rozbíjejí delší text, dotvářejí vtipy a jasně zobrazují, co by si děti jen těžko představovaly z popisu, naučily jsme se využívat její svébytné spojení obrazové i textové grafiky s fotografiemi. To vnáší do cvičení lehkost a usnadňuje orientaci v textu. 

Vaše čítanka je mezioborová. Jak tedy vypadá?

Radka Polenská: Santini propojil dva významné historické slohy za pomoci přesných matematických propočtů, ale cíle měl duchovní. Byl to hluboce věřící člověk, který považoval sebe a své dílo za prostředek k oslavě lidského umu jako Boží prozřetelnosti.

Je fantastické, s jakou lehkostí využíval fyzikálních a přírodních zákonů. On přesně věděl, proč, kdy a kam bude dopadat světlo vstupující do místnosti. Uplatňoval ve své práci znalosti stavitelů velkých katedrál, numerologii, mystérium kabaly a pravidla optiky. Je nesmírně inspirativní všímat si toho, jak umístil stavbu do krajiny. A tak, když „jenom“ následujete jeho osobního a profesního příkladu, propojí se vám příběh se zeměpisnými a matematickými cvičeními.

No a pro „výklad” jsme angažovaly dva létající zvířecí prostředníky. Moudrého sýčka Josefa Strýčka a polétavého popletu netopýra Pýra. Pýr klade dětsky naivní otázky všeho druhu a sýček trpělivě vysvětluje pojmy i fakta. Pokud se podaří, že Santiniho osobnost a dílo pochopí netopýr Pýr, pak by to měly zvládnout i děti z prvního stupně ZŠ v České republice.

S jakou odezvou se setkaly předchozí knižní počiny této edice – Pověst o Horymírovi a Šemíkovi a Stověžatá Praha? Původní idea celého projektu byla vytvořit sérii Města, ve které hlavní hrdinové Eliška a Vítek putují po zajímavých městech v ČR a Evropě. Připravujete čítanku o Brně?

Ivana Rocca Kovářová, místopředsedkyně spolku a ředitelka České školy Dublin: Na naše čítanky máme spoustu pozitivních ohlasů. Učitelé a rodiče si je mohou na našich webových stránkách stáhnout zdarma, čehož hojně využívají. Čítanky vyzkoušela ve své výuce celá řada českých škol v zahraničí, ale své místo nacházejí i v práci místních škol v ČR. Obě řady čítanek budou mít plánovaná pokračování. Ta s názvem Betálné Brno je těsně před dokončením, jen na chvíli musela ustoupit intenzivní práci na Santinim. Momentálně s Eliškou Vojtěch dolaďujeme grafiku a, jak název napovídá, děti se v ní dozvědí i něco málo o brněnském hantecu. Vyjít by měla na přelomu února a března. Svého následovníka dostane i Pověst o Horymírovi a Šemíkovi. Jako další v pořadí chystáme pověst Rytíři z hory Blaník.

Vraťme se v čase ještě o kousek zpět a pojďme ke kořenům. Jak a proč vůbec vznikl váš spolek?

Markéta Ševčíková, zakladatelka a předsedkyně spolku: Myšlenka na vznik našeho spolku přišla v průběhu roku 2019. Žila jsem v té době s rodinou druhým rokem v Kodani a dcera měla začít chodit v České republice do 1. třídy. Začala jsem zjišťovat, co vše je třeba pro vzdělávání v českém systému udělat, a také se objevily první projevy toho, co život s dětmi v zahraničí udělá. Jak rychle mohou ztrácet jazyk, vztahy, kulturní kontinuitu.

V Dánsku funguje skvělý spolek, který pořádá akce pro děti, ale není zde žádná víkendová česká škola, kam by děti chodily za klasickou výukou.

Dostala jsem se tak ke dvěma bodům – jak získat relevantní informace, jako člověk/krajan, který není nikde organizován (kromě Facebooku, kde různé skupiny zabývající se bilingvní výchovou sice existují, ale informace rychle mizí a nejsou strukturované). A také co udělat pro to, aby naše děti zůstaly hrdými a vědomými Čechy, byť vyrůstají v mezinárodním prostředí. 

Napadl mě tak portál, kde by byly všechny informace na jednom místě a člověk by věděl, kam má v případě potřeby sáhnout. Co má dělat, když s dětmi do zahraničí odjíždí, když tam žije, či když se vrací zpět. Pokud potřebuje rady logopeda nebo psychologa, kde relevantní osoby najde. Existuje mnoho užitečných odkazů, které jsou pro české děti žijící v zahraničí skvěle využitelné, ale kde je všude hledat? 

Šlo mi o to, aby prvotní rešerši informací, rad či materiálů udělal odborník. Zájemce – ať už rodič nebo učitel, který se k podobným k informacím dostane přes svoji mateřskou organizaci – je může dále využít. Vzdělávací texty, jako čítanky zjednodušeného čtení, pak přišly samy, záhy po založení spolku, jako skvělý učební materiál. Stejně tak i soutěže mají perfektní sekundární přesah.  

Oslovila jsem svoji dobrou kamarádku a profesionálku, Hanku Valentovou, která mne v mojí myšlence podpořila a navrhla oslovit pana Jiřího Krátkého, zvláštního zmocněnce pro krajanské záležitosti na MZV. Pan Krátký byl skvělý, v nespočtu ohledech mi dal plno zajímavých rad a doporučení, včetně tipu na Aničku Paap, která se stala třetí osobou našeho zakládajícího týmu.

A tak náš spolek vznikl – já, Hanka a Anička. Tři nadšenkyně, které v myšlence viděly smysl a neváhaly tomu obětovat mnoho času. Portál teď vypadá velmi jednoduše, ale jsou za tím nekonečné hodiny a hodiny on-line callů, realizace úžasného on-line dotazníkového šetření, na které odpovědělo téměř 400 Čechů z celého světa, včetně mentoringové spolupráce s Jirkou Sekerou a Evou Pavlíkovou z Česko.Digital. Velkou roli sehrála také naše dvorní grafička, Eliška Vojtěch, která nám udělala úžasné logo a vizuální identitu – podíváte-li se na logo pořádně, obsahuje vše zásadní, co je s českou kulturou spojené – lidový modrotisk, stavebnice Merkur, Wichterlova kontaktní čočka, Baťova bota a Čapkův robot. 

Co vám chybělo v dosavadních portálech pro krajany?

Markéta Ševčíková: Jednak vůbec existence všech těchto informací na jednom místě. Také asi stručnost, jednoduchost a networking. Mám akademické zázemí, a tak i na portál jsem šla formou maximálního rešeršování tématu. Při přípravě portálu bylo zajímavé sledovat, jaké je nastavení krajanské komunity po celém světě – USA a Kanada je nejdál – s ohledem na dějiny emigrace jsou řekněme „nejvyspělejší“, tj. nejotevřenější, informace rádi sdílejí a spolupracují. Evropa je v tomto ohledu trochu uzavřenější, i když se samozřejmě najdou výjimky a situace se v posledních dvou letech hodně změnila.   

Co máme také stále v hlavě, je vytvoření sdíleného HUBu pro všechny solitérní učitele, kde by bylo možné nabídnout různé vzdělávací materiály. Učitelé, kteří nejsou nikde organizovaní (tj. nemají k dispozici materiály ze své mateřské organizace) se pracně připravují na své hodiny, upravují podklady podle momentální úrovně svých žáků a je škoda, že tyto – po nocích vyprecizované zdroje – zůstávají v šuplíku. Zjišťovaly jsme, kdo by s námi do spolupráce na HUBu šel, velmi pozitivní odezvu jsme měly právě z USA a Kanady, ale zatím jsme to z časových důvodů nebyly schopny uskutečnit. 

Krajánek ve světě už existuje od r. 2018… V čem je práce vašeho spolku jiná?

Markéta Ševčíková: Krajánek odvádí neuvěřitelný kus práce – vydává časopis, organizuje online distanční výuku, tábor. Na poli krajanské komunity mají zcela nezastupitelnou roli! Řekla bych, že hlavním rozdílem je to, že Krajánek cílí přímo na děti – my cílíme primárně na rodiče a další vzdělavatele.

O co je největší zájem ze strany krajanů? Jakým způsobem s nimi spolupracujete?

Markéta Ševčíková: Krajané si rádi stahují naše čítanky zjednodušeného čtení. Ty jsou nejen využitelné pro české děti žijící v zahraničí, ale i pro děti cizinců, které pobývají v Čechách a mají problémy s českým jazykem. Texty jsou psané zjednodušenou formou, což vyhovuje oběma skupinám. Krajané se také rádi zapojují do soutěží, reagují na příspěvky na našem Facebooku. Neváhají odpovídat na dotazníková šetření – i letos chceme jeden průzkum uskutečnit. Poté uvidíme, jak se nálada mezi krajany s ohledem na vzdělávání změnila.  

Ve spolku jste samé ženy, často vícečetné matky bilingvních dětí, s učitelskou zkušeností. Některé z vás žijí v zahraničí. Můžete krátce rozvést, jak je někdy složité udržet u dětí ve vícejazyčném prostředí znalost češtiny a nebo ji dokonce dále rozvíjet?

Ivana Rocca Kovářová: Určitě neplatí, že stačí na děti mluvit česky a vše půjde samo, protože „děti jsou jako houby“. To je názor, se kterým se stále často setkávám a mnoho rodičů pak bývá zklamáno, že to zase tak jednoduché není. Důležité je minoritní jazyk děti nejen učit, ale umožnit jim v něm každodenně žít. Není to vždy jednoduché. Když chybí podpora širší rodiny nebo dokonce partnera, pak může rodiče podržet krajanská komunita v zemi, kde žije. Mně se u mých tří dětí osvědčilo je češtinou co nejvíce obklopit, dokud byly ještě malé, než nastoupily do školy. Češtinu vnímaly odmalička jako něco naprosto běžného a přirozeného, česky jsem na ně mluvila v jakékoliv situaci i před lidmi, kteří mluví jiným jazykem. Samozřejmě jsme četli české knížky, dívali jsme se na českou televizi, ale také u nás například prakticky neustále hrál český rozhlas. Snažila jsem se vybudovat pevné základy, na kterých půjde stavět, až do světa dětí stále více začne zasahovat angličtina ze školy a od kamarádů. Dnes je mým dětem 13, 11 a 10 let, mluví, čtou a píší česky, italsky (jazyk otce) a anglicky (jazyk prostředí) a hlavně se cítí jako doma ve všech třech kulturách, což považuji za obrovské bohatství. 

www.mojeceskaskola.cz

První workshop se uskutečnil již koncem ledna a představil jednak činnost redakce PROPAMÁTKY, která inspiruje při záchraně památek a také pomáhá hledat potřebné finanční zdroje a dalším tématem byly sakrální památky a hledání jejich nového využití. 

Únorový workshop je plánován na pondělí 26. února 2024. Přednášející Ing. arch. Pavel Prouza, Ph.D.  představí ve dvou samostatných přednáškách obnovu pivovaru v Lobči.  Ve 14.00 hod bude tématem především stavební obnova a řešení technických a památkářských problémů, od 17.00 hod. bude přednáška zaměřena více na provoz a ekonomiku pivovaru.

Technická památka Parostrojního pivovaru v Lobči u Mšena (okr. Mělník) je svědkem pětisetleté tradice vaření piva na Kokořínsku. Objekt je velmi hodnotnou industriální stavbou s dlouhou a složitou historií. První písemná zmínka o pivovaru pochází z roku 1586 a renesanční jádro stávající stavby bylo vybudováno kolem roku 1600. Původní způsob výroby piva se v řemeslném vrchnostenském pivovaru dochoval až do 90. let 19. století, kdy byla tehdejším vlastníkem provedena zásadní přestavba na parostrojní pivovar. Vrcholné období rozvoje pivovaru lze datovat do let 1905-1921. K zastavení výroby došlo v roce 1943. Po znárodnění byl pivovar roku 1949 jako výrobní podnik zrušen a poté sloužil jako skladovací prostory.
Záchrana objektu se datuje od roku 2007, kdy zapomenutý pivovar objevili architekti Jana a Pavel Prouzovi. Roku 2009 prohlásilo Ministerstvo kultury pivovar kulturní památkou, v roce 2013 se stal součástí Evropských stezek průmyslového dědictví (ERIH). V roce 2015 vyla obnovena výroba piva a pivovar byl otevřen pro veřejnost.

Za svůj nevšední a v památkové praxi vzácně citlivý a vnímavý přístup k této industriální památce sklidili současní vlastníci pivovaru řadu uznání. Záchrana, obnova a zprovoznění pivovaru byly oceněny prestižní památkářskou cenou Patrimonium pro futuro v roce 2015 a také cenou Europa Nostra Awards 2023.

Vstup na workshop je zdarma. Prosíme zájemce o účast na této akci, aby se předem nahlásili Iloně Ampapové z územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu v Telči (mobil: 724 663 511 nebo e-mail: ampapova.ilona@npu.cz) do pátku 23. února 2024 do 12.00 hodin.

http://www.npu.cz

sobota 24. února od 7:20 hodin, VLASTIVĚDNÝ VÝLET – NÁDRAŽÍ

MÍSTA V KRAJI – ÚJEZDEC

Kombinovaný vlastivědný výlet, nejprve vlakem do Malenic a odtud pěšky. Cestou komentáře historické i jiné. Sraz na vlakovém nádraží, vlak odjíždí v 7:29. Pěší trasa dlouhá cca 16 km.

Událost na FB: www.facebook.com/events/1765336573960543

Městské muzeum ve Volyni

www.muzeum-volyne.cz

„Potřeba bytů pro obyvatele města, ať již se jednalo o městské úředníky, profesory učitelského ústavu, nynějšího gymnázia, či lékaře a později i pro důstojníky přidělené do muniční továrny, podnítila v Poličce po 1. světové válce čilý stavební ruch. Nejzřetelnější byl na téměř nezastavěném území „za rybníkem“, jižně od města, kde dosud stála pouze budova c.k. učitelského ústavu a několik stodol.“ vysvětluje hojnou stavební činnost v Poličce historik umění PhDr. David Junek. „Nesporný rozhled představitelů města, jejich odvaha, iniciativa i šťastná ruka vedly k modernizaci města při dodržení vysokých urbanistických a estetických hledisek. Výsledky byly pozoruhodné – vzorová nová čtvrť za rybníkem s činžovními domy, školou, evangelickým kostelem a divadlem,“ dodává.  

Při příležitosti Mezinárodního dne průvodců můžete tyto pozoruhodné výsledky obdivovat v rámci komentované procházky s poutavým výkladem PhDr. Davida Junka. Sraz je v sobotu 24. února ve 14.00 hod. v parku na mostu ke gymnáziu.

Více na www.cbmpolicka.cz

Masopust představoval v minulosti období mezi dvěma postními dobami. Byl oficiálním svátkem hodování, během kterého bylo třeba se dosyta najíst, protože následovalo období čtyřicetidenního půstu. Doba Masopustu nastává po svátku Tří králů a její konec je závislý na datu Velikonoc, končit tedy může od poloviny února až do počátku března o Masopustním úterý před Popeleční středou. Probíhaly během ní taneční zábavy, zabijačky a také svatby. Toto období vrcholí na Tučný čtvrtek, kdy bývala zabíjačka a hostina a v poslední tři dny (neděle, pondělí, úterý), které se nazývají Končiny, Ostatky, Fašank nebo přímo Masopust, se konají různé rituální úkony, průvod masek, scénické výstupy a taneční zábavy. Počátky Masopustu a Masopustních obchůzek je třeba hledat v předkřesťanském kultu zimního slunovratu. Původně šlo o pohanské svátky – antické slavnosti, tzv. saturnálie, což je jeden z nejvýznamnějších a nejradostnějších svátků římského náboženství slavený na zimní slunovrat k poctě Saturnově. Karneval tedy souvisí patrně s předkřesťanskými oslavami obnovy přírody na začátku jara. (Zdroj: Zuškoviny, 6. číslo, 17. ročník, 2023)

Jarka Holasová je učitelkou literárně-dramatického oboru v ZUŠ F. A. Šporka, Jaroměř. LDO ve škole v září 1988 zakládala. Zároveň hraje loutkové pohádky podle klasických autorů v mateřských školách. Je členkou Odborné rady pro loutkové divadlo NIPOS-ARTAMA jako lektorka praktických dílen spolupracovala s různými organizátory dalšího vzdělávání pedagogů v Česku a ve Slovinsku. Je členkou Spolku pro podporu tradic loutkářství a Volného sdružení východočeských divadelníků, se svými žáky založila školní měsíčník „ZUŠkoviny“, který řídí doteď. Pod jejím pedagogickým vedením se školní loutkářské soubory pravidelně a často úspěšně účastní krajských přehlídek dětského, loutkového a studentského divadla.

Masopustní veselice se konají na mnoha místech naší země a mají různý průběh, délku, charakter… Jak probíhá ta vaše? Jaké tradiční masopustní postavy, maškary a děje u vás nesmějí chybět?

Jarka Holasová: U nás se už za tu dobu, co s masopustním průvodem chodíme, ustálil čas na masopustní úterý. Některé roky nám to překazily jarní prázdniny, potom jsme vyšli už na Tučný čtvrtek. Mezi maškarami nechybějí klibna, bába s nůší, velký a malý medvěd, smrtka a pak různí řemeslníci a profese jako řezník, kuchařky, kominík, pekař... Většinou se namaškaříme za babky a dědky nebo kluky a holky z Ladových obrázků. Kostýmy spidermanů a princezen zůstávají doma ve skříni. Každoročně vyrážíme podpořeni muzikanty z hudebního oboru a lidovými písničkami v jejich podání. Děti z dramaťáku potom předvádějí scénicky zpracovaná lidová říkadla a masopustní zvyky. Prodáváme klibnu, která umí různé kousky, na povel se dokáže změnit ve velblouda nebo zatančit letkis, letos poprvé bude mít šest nohou. Aby narostlo hodně brambor a vysoký ječmen, musí si každá hospodyně skočit s medvědem mazurku. Za tu všechnu legraci nám už v prvním ročníku (rok 2006) chtěli diváci platit. Druhý rok jsme tedy vzali s sebou do průvodu na případné příspěvky charitativní kasičky. A tak vznikla tradice našich Masopustních ohlédnutí v Domově sv. Josefa v Žirči, kam každoročně s masopustním programem zajedeme a finanční dary z jaroměřského průvodu předáme. Jde jen o malý příspěvek klientům nemocným roztroušenou sklerózou, ale hlavně o veselé chvilky strávené s nimi.

Kostýmy, hudba, divadelní výstupy, scénky… Liší se jednotlivé ročníky něčím? Připravili jste si tentokrát něco nového?

Jarka Holasová: Máme základní masopustní „výbavu“, která se postupně rozšiřuje, co se týče repertoáru i kostýmů. V dramaťáku to funguje jako to kdysi bývávalo… všichni umějí všechno, v rolích se střídají, podle toho, kdo je zrovna po ruce nebo kdo zrovna může. A role a funkce si děti postupně předávají, to mě na tom hodně baví. Holčička, která začínala jako babka s nůší, když vyroste, chodí v kostýmu smrtky nebo prodává koně. Medvědem bývá nejvyšší kluk, většinou po tanečních, což tančící hospodyně také rády ocení. Program je připraven v základních bodech, ale improvizovat je také hodně potřeba. Nejdříve bavíme pana starostu, protože nám ferulí udělí tzv. povolení. Za ty roky na nás před radnicí už diváci čekávají. A potom se vydáme i po obchodech. Před lety se k nám přidal místní spolek Pronáměstí, který připívá k atmosféře stánky s občerstvením a veselými diváky.

Zažili jste jistě už masopust mrazivý, deštivý, covidový… Děti na poslední chvíli onemocní, musí se improvizovat. Vzpomínáte si na nějakou opravdu veselou nebo náročnou chvíli?

Jarka Holasová: Ona je to celé veselá chvíle… a protože je masopust, vše je dovoleno! Takže si to s vrchností i pěkně hlasitě vyříkáváme. Leckterý řidič je zaskočen, když uprostřed silnice zastavuje provoz smrtka nebo strážníkům městské policie věští budoucnost cikánka. Za tu dobu nám pršelo jednou, zachraňovalo nás podloubí. A když byla covidová distanční výuka, vymysleli jsme Masopust z obýváků, rodiče posílali své domácí videopříspěvky a vznikl dlouhý, ale moc pěkný pořad.

Masopust z obýváku - YouTube

Ještě se musíme zastavit u multižánrového alternativního festivalu Jařinec, který se letos na jaře (10. – 12. 5. 2024) bude konat v souměstí Josefov-Jaroměř už popáté. Také na něm má literárně dramatický obor ZUŠ F. A. Šporka zásadní podíl…

Barbora Maksymovová: Již popáté a určitě ne naposledy! Multižánrový rodinný festival Jařinec organizují absolventi Literárně-dramatického oboru ZUŠ F. A. Šporka v Jaroměři. Všichni jsme spolu chodili na dramaťák k Jarce Holasové, které se podařilo udělat z nás velkou partu přátel, která se i v profesním životě rozhodla věnovat divadlu v různých formách. Stále nás ale spojuje Jarka, ZUŠka a Jaroměř, kam chceme každoročně dovést zajímavé projekty, inscenace, workshopy a kapely, které nás během roku zaujmou a myslíme si, že by o ně Jaroměř neměla být ochuzena. Jařinec je specifický i svou lokací, celá sobota a nedělní dopoledne se odehrává v umělecké kolonii Bastionu IV., jenž má své kouzlo a díky němuž má Jařinec pohodovou a rodinnou atmosféru mezi pávy.

Jaká je dramaturgie letošního ročníku? Opět se soustředí hlavně na loutkové a experimentující divadlo amatérů i profesionálů? V minulých letech vystoupili například fyzický básník Petr Váša, divadelní soubor Geisslers Hofcomoedianten, písničkářky Bára Zmeková a AN-NA nebo třeba klezmerová kapela Mi Martef. Na co se můžou těšit návštěvníci tentokrát?

Barbora Maksymovová: S radostí můžu oznámit, že dramaturgii pro letošní ročník máme již kompletně potvrzenou a lákadel je opravdu hodně! Celý náš program si opět držíme v alternativní rovině. Určitě srdečně zveme na loutkové pohádky od souborů TMEL, DAMÚZA nebo od žáků z jaroměřské ZUŠ. Dále naše pozvání přijal spisovatel Pavel Novotný, sbor Veselé chvíle, jazzová kapela Hlas kontrabas, indie rockový Island Mint a trocha balkánské hudby dorazí s kapelou Yamaha oriental. Každý rok také zasazujeme do dramaturgie důležitou událost pro naše město. Minulý rok jsme sázeli dub s cílem vysadit dalších 150 do historické pozice na jaroměřské bažantnici, na místo, kde před 150 lety stálo 700 dubů a byly vykáceny za účelem zřízení fondu ke kulturním a jiným potřebám. V letošním roce považujeme za zásadní výročí 650 let od první písemné zmínky o školství v našem městě. Plánujeme součinnost s místními školami, pro které dovezeme do Městského divadla profesionální představení, nicméně výsledek spolupráce bych ráda nechala jako překvapení.

Obnova josefovského opevnění získala na sklonku loňského roku cenu Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro. Před pár dny jsme přinesli tiskovou zprávu, že se chystá rozsáhlá revitalizace josefovské pevnosti. Máte jako ZUŠ s tím spojené nějaké plány, sny a vize?

Vlastimil Kovář: Myšlenka revitalizace tzv. „čtvercáků“, obrovské budovy čtvercových kasáren, přišla už před několika lety. Možnost zachránit jedinečnou součást josefovské pevnosti navrhl sám Královéhradecký kraj. K hledání vize, jakým způsobem oživit prostor kasáren, byli pozváni nejprve zástupci z kulturní oblasti města, později celá veřejnost. Nápadů se sešla obrovská kupa a i naše ZUŠka několika přispěla.

Případné nové prostory by pomohly s tím, že nám současná školička začíná být malá. Zároveň by pro svou specifičnost otevíraly další možnosti využití ve výuce všech uměleckých oborů školy. Naše soubory pořádají často víkendová soustředění a ono je sice spaní ve škole vždycky jedinečný zážitek, ale pokud bychom měli kvalitní zázemí ve „čtvercácích“, bylo by to ještě lepší. Také bychom mohli pro Literárně dramatický obor, který patří mezi nejlepší u nás, mít odpovídající zázemí s divadelním prostorem a se skladem kulis, loutek. Protože všechny kulisy si naši dramaťáci vyrábějí v rámci výuky, mohli by mít i opravdové dílenské zázemí. Ve výtvarném oboru, který sdílí jednu učebnu, bychom mohli mít učebny zvlášť pro plošnou tvorbu, zvlášť pro sochařinu, keramické studio a ještě k tomu učebnu pro počítačovou grafiku. A také výstavní prostor by se nám hodil. Všechny tyto oblasti se na naší zušce vyučují a vězte, že srovnat je do jedné místnosti je často velmi těžké.

A hudební obor, kde funguje řada souborů, zaplňuje náš koncertní sál do poslední minuty. Kdybychom mohli mít zkušebnu zvlášť pro sbor, zvlášť pro velký dechový orchestr a big band, ale také smyčcový orchestr a zkušebnu pro rockové kapely – to by bylo jedinečné. Každý ze souborů totiž pro svoji práci potřebuje odlišně vybavený prostor, především co se týká akustického nastavení. Také bychom mohli mít učebnu – nahrávací studio, která by sloužila nejen pro potřeby zušky, ale mohl by se v ní vyučovat předmět elektronické zpracování hudby. Prostory by mohly ožít nejen výukou, ale i akcemi, koncerty, představeními, festivaly, výstavami pro veřejnost. Tím vším by bylo možné velkorysý objekt kasáren naplnit a oživit. A zabralo by to jeho nepatrnou část. Takže plány, sny a vize máme.

Festival Jařinec pořádá Kolegium hraběte Šporka. Spolek byl založen jako občanské sdružení v říjnu 2008 s cílem podporovat rozvoj kulturních a uměleckých aktivit mládeže v Jaroměři a okolí a získávat granty a finanční příspěvky, o které nemůže žádat základní umělecká škola. Asi největší akcí, kterou uspořádal, byl mezinárodní projekt nastudování dětské opery Brundibár Hanse Krásy a Adolfa Hoffmeistera v roce 2009, tedy před patnácti lety. Můžete přiblížit aktuální činnost spolku?

Vlastimil Kovář: V každém školním roce jsme pod hlavičkou Kolegia, které funguje při ZUŠ F. A. Šporka, Jaroměř, uspořádali několik akcí. Spolek totiž může realizovat akce, které jsou mimo možnosti zušky. Byli jsme třeba s žáky na velkém projektu v Turecku, vystupovali jsme v Albánii, také v rumunském Banátu. Tradičně na podzim jsme pořádali jazzový minifestival JAZZOMĚŘ. V současné době tvoří páteř činnosti aktivity spojené s pořádáním multižánrového festivalu Jařinec, které se začínají rozprostírat nejen na dny, kdy festival probíhá. Jednou z nich je projekt ke znovu osázení Dubiny, místa, z něhož byly před desítkami let pokáceny desítky vzrostlých dubů a prostředky z jejich prodeje potom město investovalo do jaroměřského školství a kultury. A byla to dobrá investice. Tak ji chceme naší činností za pomoci ostatních aspoň trochu vracet.

www.zus-jaromer.cz

Kolegium hraběte Šporka | Facebook

Pražská výtvarnice a ilustrátorka, pro jejíž dílo je typická vystřihovaná grafika, kresba a práce s textilem, má v sobě hluboce zakořeněný vztah k folklóru a tradici našeho kraje. Od studentských let působila ve folklórním souboru Hradišťan a po přestěhování do Prahy se stala členkou Slováckého krúžku. „Jako vsetínská rodačka sleduje po celý svůj život tradici lidového umění Valašska a Slovácka, a právě to se jí stalo zdrojem inspirace pro její originální výtvarnou tvorbu. Kromě vystřihovaných grafik a ilustrací s motivy starých obyčejů a folklóru tvoří Kornelie Němečková také koláže a tapisérie, které můžete najít doslova po celém světě,“ říká autorka výstavy a historička umění PhDr. Milada Frolcová.

„Paní Němečková vytvořila také animované filmy, ilustrovala knihy, časopisy, plakáty či přebaly gramofonových desek. Za emisi poštovních známek získala v osmdesátých letech 20. století dokonce i ocenění. Divákům však nejvíce utkvěla v mysli tradiční znělka Zpívánek,“ doplňuje Frolcová.

Kornelie Němečková se narodila ve Vsetíně roku 1932, ale více než sedmdesát let žije v Praze. Po válce začala studovat nejprve na sociálně zdravotní škole, posléze na Střední uměleckoprůmyslové škole (1949–1953) v tehdejším Gottwaldově, dnešním Zlíně, obor modelářství a návrhářství obuvi. Zde se také seznámila se svým budoucím manželem, známým sochařem Zdeňkem Němečkem, a ještě během studií se vzali. U obuvi však dlouho nevydržela. Láska k folklóru ji přivedla k práci s dětmi (výtvarné kroužky), módnímu návrhářství a volné tvorbě. Titěrná práce s papírem a jednoznačnou barevností pro ni představovala protipól k rozměrnějším tapisériím. Mohla se hravou formou podvědomě vracet k rodnému regionu: jarnímu ránu zalitému sluncem, lidové muzice, čirým potůčkům, čarovnému lesu, zimnímu sáňkování a bruslení, švitořícím ptáčkům, zajícům a veverkám, folklórním tradicím a životu prostého člověka.

Pro dětského návštěvníka bude k výstavě, která potrvá do 21. dubna 2024, připraven program s tvořivou dílničkou Zvídálkové, vzhůru do muzea! s názvem Kouzla, nůžky, papír, teď! zaměřený na výrobu vystřihovánek. Uskuteční se v neděli 17. března, od 13 do 17 hodin.

„K výstavě nabízíme i výukový program pro děti, v rámci kterého si povíme o životě autorky křehkých pohádkových vystřihovánek, připomeneme si s dětmi nejznámější písničky a samozřejmě si zkusíme vyrobit jednoduchý vystřihovaný obrázek,“ dodává muzejní edukátorka a lektorka MgA. Petra Tománková.

www.slovackemuzeum.cz, www.facebook.com/slovackemuzeum