Památky

Projekt, za kterým stojí Vzdělávací a kulturní centrum Broumov, cílí na prohloubení hudební spolupráce mezi Českou republikou a Norskem. David Pomahač a Ane Bjerkan se v inspirativním prostředí kláštera budou věnovat skladatelské činnosti a také spolupráci s místními hudebníky a žáky ZUŠ Broumov.

Ane Bjerkan (*1988) je norská skladatelka a zpěvačka pocházející z oblasti poloostrova Inderøy severně od Trondheimu v Norsku. V její hudbě se prolíná rozsáhlý zájem o zvuk a jeho vrstvy, které společně vytvářejí hluboký vesmír alternativní popové hudby. Dříve Ane produkovala hudbu se skupinou Østfrost a s triem Deshane (CZ/NO). V roce 2023 působila v experimentálním triu MÅNIN, v rámci projektu „Upcycled music" spolupracovala s Mari Lesteberg pro univerzitu v Oslu a také napsala texty pro projekt „Streets in the sky" Camilly Hole pro jazzový orchestr OJKOS.

„V sezóně 2024–25 bych měla vystoupit na koncertě v Českých Budějovicích ve spolupráci s Jihočeskou filharmonií. Rezidenci v Broumově bych ráda využila k dokončení a nahrání demo skladeb pro tento koncert a čeká mě také spolupráce se sborem místní ZUŠ,“ uvedla Ane Bjerkan.

David Pomahač (*1974) je zpěvák, skladatel a multiinstrumentalista, zakladatel známého urban folkového dua Kieslowski. Zanechal stopu v kapelách Bez peří, Houpací koně a v posledních letech doprovází také písničkářku Imu Tevu. Počátkem roku 2020 vystoupil ze stínu Kieslowski a vydal se s albem Do tmy je daleko, produkovaného Tomášem Havlenem (Post-hudba), na sólovou dráhu. Dalším počinem na umělecké cestě bylo v roce 2022 album Neviditelný vytvořené společně s producentem a sound designérem Martinem Hůlou (Bonus, Martin Tvrdý), kde se zpracovávají témata inspirovaná romány H.G. Wellese.

Kromě vlastní hudební dráhy je David Pomahač autorem podcastu „Na kafe s Davidem Pomahačem“, kde zpovídá osobnosti české i zahraniční kulturní scény, dvakrát týdně také vystupuje na vlnách Radia 1 nebo v pořadu „ArtCafé“ Českého rozhlasu Vltava.

„Velice rád bych čas v Broumově věnoval psaní a koncepci dalšího sólového alba, které chystám na rok 2025, ale také dopsání a přípravě dalších dvou písní – duetů, které naváží na mou spolupráci s Bárou Zmekovou a Vladivojnou La Chia. Jedna z písní je psaná pro Marii Puttnerovou a další na výběr zpěvačky teprve čeká a je otevřená tomu, jaká setkání a spolupráce přinese pobyt v Broumově,“ uvedl David Pomahač.

Oba rezidenti se v Broumově představí veřejnosti při závěrečném vystoupení, které se bude konat poslední dubnový víkend.

Těžko mohu popsat stres, který mě sužuje při pohledu na pozvánky z Austrálie. 

18. dubna v 11 hodin se tam s velkou slávou otevře nový sochařský park Snowy Valley Sculpture Trail. Sněhové údolí je vzdálené 500 km od Sydney a sochařská stezka bude dlouhá 100 km.

Prvních třináct soch je od australských, čínských, českých, anglických a islandských umělců. Píšou mi, že moje socha Univerzum bude odhalena v 16 hodin v arboretu Pilot Hill. Tím začne čtyřdenní party pro návštěvníky dospělé i dětské.

Naprosto nevětší kuriozitou pro mě je „křest“ mé knihy Postel v Austrálii, vydané v anglickém překladu. To se stane v bývalém zlatokopeckém městečku s krásným názvem Tumbarumba. Žije tam 1800 obyvatel a ti už se určitě nemohou dočkat, až se začtou do mých australských příběhů. 

A protože socha Univerzum, složená ze 175 dílů, ještě nestojí, a protože kniha Bed in Australia ještě neexistuje, jsem z těch pozvánek poněkud neklidný.

Začátkem května, jen co vyrovnáme jet lag, vás všechny zveme do Lesního kostela u Neznašov.

Fakt přijeďte! Tentokrát nám Patrick Dewane, vnuk legendárního plukovníka Matta Konopa, který osvobozoval s 2. pěší divizí Západní Čechy, předvede one man show Náhodný hrdina.

Je to pohyblivý pomník věnovaný jeho dědovi, plný neuvěřitelných náhod a plný emocí.

4. května v 21 hodin

V květnu napíši, jaké to bylo v Tumbarumbě. 

„Záměrem SOUSEDÁNÍ na Malém náměstí je vnést na toto místo život, ale také navzájem se setkat, poznat se, a strávit společně hezké a zábavné odpoledne. Část programu na místě připravujeme ve spolupráci s místními malými organizátory a spolky. S vlastní iniciativou ale může přijít i kdokoliv další – na místě vítáme příchozí, kteří si donesou třeba deskové hry, karty, pálky na badminton, skicák nebo stojan na malování nebo přinese ochutnat, co doma napekl,“ zvou na SOUSEDÁNÍ členové neformální skupiny Divá bába, která za akcí stojí.

V programu dubnové akce na účastníky tentokrát čeká výtvarná dílna, knižní koutek, výměna květin, kterou si vzali na starosti studenti ze skupiny Sešlost, dále výroba placek nebo hudební vystoupení písničkáře a skladatele známého pod přezdívkou IBBY. Ten si na náměstí zahraje směs vlastních písniček s nádechem folku i popu.

Součástí programu bude taky SOUBĚH – sousedský běh na 5 km. Start bude u kašny na Malém náměstí ve 14:30 hodin. Běžce povede zkušený sportovec Petr Martinovský, který pro zúčastněné vybral 5 km trasu, která z náměstí vede přes historické centrum, po Gočárových schodech, podél Orlice a zpět na náměstí, kde budou mít zúčastnění možnost nejen vydechnout a převléknout se, ale také se občerstvit.

SOUSEDÁNÍ se mohou účastnit také začínající lokální tvůrci nebo prodejci, kteří chtějí prezentovat své výrobky.
Během SOUSEDÁNÍ je část náměstí vyhrazena i pro několik stánků. „Chceme podporovat lokální a regionální tvůrce, kteří chtějí oslovit nové zákazníky. A právě sousedské setkání je pro to vhodnou příležitostí. Je tu čas na to, abyste člověka oslovili, ukázali mu, co děláte, předali mu kontakt atd. Je to mnohem osobnější a věříme, že i trvalejší než v chaotickém prostředí velkých trhů,“ shrnují pořadatelé ze skupiny Divá bába a dodávají, že prostor pro stolek a židli nebo malý stánek si mohou dovolit i začínající tvůrci. Výtěžek z platby za stánky jde na pokrytí nákladů na kulturní program a další výdaje. Zájemci se mohou o místo přihlásit na FB akce.

Letošní SOUSEDÁNÍ se letos odehraje v termínech: 14. dubna, 19. května, 21. září a 13. října – vždy od 14 do 18 hodin na Malém náměstí.
Akce probíhá pod záštitou Statutárního města Hradec Králové a s jeho finančním přispěním.

ČR: Z aktuálního čísla se např. dozvíte, jak to vypadalo na jižní Moravě v roce 1866, kdy tudy táhlo pruské vojsko, a co se tenkrát přihodilo šestnáctiletému Tomáši Masarykovi, pozdějšímu čsl. prezidentovi. Následuje milostný příběh, který toho má hodně společného s Poštornou a který by mohl posloužit coby předloha pro málo uvěřitelnou telenovelu. Také o jedné dezinformaci (termínu dnes tolik „populárnímu“) z počátku minulého století se dočtete v tomto vydání – týká se kopce Komínky v Chřibech. Rozsáhlá stať se věnuje novokřtěncům na Břeclavsku; z úplně jiného soudku je pak medailon uherskohradišťského pedagoga, publicisty a národopisného sběratele Karla Jaroslav Obrátila. Další pozoruhodnou osobností byl svého času věhlasný iluzionista Karl Breu alias Tom Jack. Narodil se v Dubňanech, leč vše jej táhlo do světa a s blížícím se stářím na Šumavu. Stěží uvěřitelným 90. dílem pokračuje seriál Výrobci krojů na Slovácku – tentokrát představíme tvůrkyni modrotisku Gabrielu Bartoškovou ze Strážnice. Uvidíte ale také snímky ze Slovácka ze 40. let 20. století od renomovaného fotografa Fráni Humla, přečtete si rozhovor se sběratelem lidových písní, etnografem Pavlem Popelkou a pomyslně se můžete plavit po dolním úseku řeky Moravy.

Komu by obsah březnového vydání Malovaného kraje ani tak nestačil, najde v něm ještě dalších více než dvacet delších nebo kratších článků a celou řádku pozoruhodných fotografií.

Více o obsahu dvouměsíčníku zjistíte na www.malovanykraj.cz či přímo při četbě aktuálního výtisku.

„Památník jsme rozsáhlou obnovou vrátili na mapu turistických atraktivit v roce 2019. V průběhu uplynulých čtyř sezón do něj zavítalo přes čtyřicet osm tisíc příchozích. Věřím, že svojí mimořádnou architekturou tato kulturní památka osloví i další publikum, kterému rozšířením hlavní sezóny vytváříme k návštěvě ještě komfortnější prostor,“ sdělila náměstkyně primátora města Zlína Martina Hladíková.

Vhodnou příležitostí k naplánování výletu může být hned 3. duben, na který připadají narozeniny Tomáše Bati. „U příležitosti výročí nabídneme návštěvníkům komentované prohlídky s bezplatným vstupem. Probíhat budou klasicky – od 10 do 17 h se začátkem vždy v celou hodinu – jako je tomu při běžném provozu,“ uvedla Magdaléna Hladká, vedoucí Památníku. Kvůli omezené kapacitě a očekávanému vyššímu zájmu však Hladká doporučuje pro uvedený termín rezervaci místa, kterou lze provést už nyní na webových stránkách. Před prohlídkou je pak nezbytné vyzvednout si v Infopointu Památníku volnou vstupenku.

Podobných akcí plánují v Památníku během sezóny více – například v rámci Galerijní a muzejní noci, Dne architektury nebo Dnů evropského dědictví, jejichž součástí bude Památník letos historicky poprvé. I při běžných prohlídkách se ovšem bude na co těšit. „Aktuálně dokončujeme aktualizaci prohlídkového okruhu, který obohacujeme o nové informace a obrazové materiály. Začínáme také s postupnou obměnou propagačních předmětů a tiskovin, které si od nás turisté mohou odnést,“ uzavřela Hladká.

Památník Tomáše Bati byl postaven roku 1933 jako pocta zesnulému zakladateli obuvnického koncernu. Architekt František Lýdie Gahura do této radikální stavby otiskl Baťovy vlastnosti i základní principy baťovského stavitelství. Dominantou prostoru je věrná maketa Junkers F13 – letadla, ve kterém roku 1932 skončila životní cesta obuvníka Bati a pilota Broučka.

www.pamatnikbata.eu

Fakt, že jsou do seznamů UNESCO zapisovány architektonické památky, je všeobecně známý. Již méně se ví, že sem patří také tradice, které skupina obyvatel pokládá za své kulturní dědictví a předává je dalším generacím. Podmínkou pro zápis do mezinárodního Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO je předchozí uvedení na Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR, který nyní čítá 33 položek. V roce 2020 přibyla do tzv. národního seznamu „Tradice krajkářství na Vamberecku“. Co tomuto výjimečnému ocenění předcházelo, jak se připravuje taková nominace a co z ní pro nositele tradice následně vyplývá? Naší průvodkyní po Cestě na Seznam bude za nominační tým Mgr. Martina Rejzlová z Muzea krajky ve Vamberku.

Tradice paličkované krajky na Podorlicku nepřetržitě žije již čtyři sta let. V polovině 17. století podorlické panství získal císařský plukovník Kašpar z Grambu. Jeho manželka Magdaléna, provdaná Grambová, byla dobře obeznámena se západoevropským krajkářstvím a zavedla mezi zdejším obyvatelstvem paličkování jako robotní povinnost. V roce 1889 zde byla dokonce založena i krajkářská škola, která od té doby nikdy nepřerušila svoji činnost. Muzeum krajky vzniklo v roce 1929 a před deseti lety prošlo rozsáhlou rekonstrukcí podle návrhu architekta Davida Vávry.

Na počátku 20. století při zprůmyslňování kraje přestalo být paličkování hlavním zdrojem obživy místních obyvatel a těch, kteří se tomuto řemeslu věnovali, ubývalo. Po 2. světové válce došlo k založení uměleckého družstva Vamberecká krajka (11. 5. 1946), které v době největšího rozkvětu zaměstnávalo na 400 krajkářek. Jeho pokračovatelem se v roce 2003 stala společnost Vamberecká krajka CZ. V letech 2007–2018 existovala obecně prospěšná společnost Svět vamberecké krajky, jejímž neuskutečněným cílem bylo vytvořit ve Vamberku víceúčelové kulturní zařízení věnované sběru, dokumentaci, prezentaci a propagaci vamberecké krajky. V současnosti tradici ve městě udržují Krajkářská škola a také Muzeum krajky.

Krajky jsou nejen paličkované, ale také šité, háčkované či pletené a vyrábějí se z různých materiálů. Liší se také svými tradičními vzory. Největšího věhlasu dosáhla bruselská nebo benátská krajka. Také u nás se této rukodělné řemeslné tradici dařilo, a to i v dalších regionech, především v Krušnohoří. V čem je vamberecká krajka unikátní a světová a v čem zůstala provinční?

Své zvučné jméno si krajky z Vamberka vydobyly bohatými vzory na tzv. vláčkových krajkách. To jsou nejjemnější paličkované krajky, které byly užívány pro zdobení nákladných oděvů, později i lidových krojů. Po jedné straně je pruh krajky rovný, po druhé straně vytváří typické zuby. Krajky se dodávaly do mnoha koutů Evropy a dělaly čest regionu, ze kterého pocházely. Opravdovou světovost však vamberecké krajky získaly až ve dvacátém století, kdy opustily staré vzory a jejich výraz držel krok s moderním výrazovým stylem. V přechodu k modernitě byly české krajky světově první a dodnes jsou na špičce. Starobylá technika výroby se plně přizpůsobila soudobému výtvarnému umění.  

Jako vamberecké rodačky a etnoložky Muzea a galerie Orlických hor, pod které vamberecké Muzeum krajky spadá, se vás musím zeptat, jestli ovládáte nelehké umění ručního paličkování krajky? Je to rodinná tradice?

V naší rodině vím o pěti generacích, které se paličkování věnovaly a beru to jako přirozenou součást života. Maminku, Janu Štefkovou, která je jako jediná krajkářka v zemi nositelkou ocenění Nositel tradice, jsem odmala vídala za herdulí a při zvuku klapajících paliček jsem usínala. První krajky jsem začala dělat v pěti letech.

Souhlasíte s tím, že český přínos v případě paličkované krajky spočívá v tom, že z ní dokážeme vyrobit věci, které nikdo jiný na světě neumí? Co to případně dokládá? Jaké nejcennější exponáty má vaše muzeum ve sbírkách? Je možné si také paličkování vyzkoušet?

Jsou to právě moderní krajky, dnes třeba i abstraktní, které znamenaly přelom ve vnímání této rukodělné techniky. Historické krajkářství, to je užité umění. I když se jednalo o luxusní zboží, stále mělo jasnou funkci – zdobit oděv, zdobit textil. Krajka se vyráběla jako metráž a z dnešního pohledu na časovou náročnost v neuvěřitelném množství. Když ale díky průmyslové revoluci vznikly stroje, jež začaly chrlit metráž za zlomek ceny, měla krajka na mále. Jen díky odklonu k umělecky zpracovaným vzorům a složitým tvarům, které i nadále musely být zhotovovány ručně, přežila. Česká moderna a několik generací skvělých výtvarníků a výtvarnic pak tuto techniku vyzdvihly do sféry umění v jeho nejčistší podobě.

Vamberecké krajkářky realizovaly nejen krajky oděvní, ale také umělecké na náměty předních českých výtvarníků a výtvarnic. Česká moderní krajka reprezentovala Československo na světových výstavách EXPO Brusel 1958 a EXPO Montreal 1967. Dosáhla vamberecká krajka na podobný velký úspěch také v poslední době? Stagnuje nebo se v něčem dále vyvíjí?

Bohužel si musíme přiznat, že doba největší slávy už minula. V poválečných desetiletích se sešlo několik významných faktorů – na jedné straně tu byly desítky či spíše stovky starých poctivých krajkářek, které měly řemeslo v rukách. Ty dokázaly upaličkovat nejsložitější vzory a krajkářství pro ně vedle přivýdělku bylo i životním posláním. Na druhé straně pak stálo mnoho významných výtvarníků a výtvarnic, kteří si krajku vybrali jako výrazový prostředek pro svou tvorbu. Krajka jako umělecký předmět se vyučovala na vysokých školách a stát podporoval vznik monumentálních děl.

Jak probíhala příprava nominace Tradice krajkářství na Vamberecku na národní seznam? Co stálo u zrodu této myšlenky? Kdo ji inicioval?

Musím poděkovat zřizovateli našeho muzea, Královéhradeckému kraji a zejména tehdejšímu hejtmanovi Jiřímu Štěpánovi, kteří si plně uvědomovali, že krajkářství na Vamberecku a zejména jeho nepřerušená čtyřsetletá tradice je v celostátním měřítku unikátní a pro náš kraj příznačná. To bylo velkým impulzem pro nominaci. Pak už stačilo vše dát, jak se říká, na papír.

Čemu bylo třeba v nominačních podkladech věnovat nejvíce prostoru? Co bylo na přípravě podkladů nejtěžší nebo nejsložitější?

Samotná nominace je hodně odborný text. Nejdůležitější je zachytit to podstatné z tradice, nejen historii, ale i to, jak promlouvá k dnešku. Jde o přirozenost, s jakou lidé k tradici přistupují, o zvyk v pravém slova smyslu, když je někdo na něco „zvyklý“. Nic umělého.

Kdo jsou vlastně nositelé statku? Přináší jim tento zápis nějaké přímé výhody kromě zasloužené prestiže?

Jak jsme uvedli v nominačním textu, tzv. nositeli statku jsou ženy i muži z našeho regionu, a nemusí to být jen aktivní krajkářky či krajkáři, kteří se věnují řemeslu a přímo paličkují. Všímáme si i pasivní stránky věci, tedy že dotyční stále cítí jistou sounáležitost řemesla a regionu, že se zde krajky tvořily a stále tvoří, že dotyční vnímají, že Vamberk a krajka zkrátka patří k sobě.

Tradice má díky zápisu na tzv. národní seznam otevřenou cestu mezi památky nehmotného dědictví UNESCO. Je to na pořadu dne? Půjde se opět cestou nadnárodního projektu?

V tuto chvíli je zápis na UNESCO nejčastěji zmiňován novináři, kteří se ptají „a co dál?“. Zápis ale není cíl. Naší snahou je, aby krajkářství žilo, aby bylo dost dětí, které mají o tuto aktivitu zájem a dost rodičů, kteří je v tom podpoří, protože vidí, že tradice má smysl a že upaličkovat pěknou krajku je zkrátka fajn. A že se třeba jednou, až budou v důchodu a budou mít více času na tuto zálibu, k herduli vrátí. 

Doba uměleckým řemeslům moc nepřeje. Patří krajkářství mezi ohrožená řemesla? Byla jedním z důvodů nominace obava o udržení tradice? Co existenci statku ohrožuje nejvíce a jaká záchranná opatření na eliminaci rizik zániku statku byla v souvislosti se zápisem přijata? Jaké závazky v souvislosti se zápisem přibyly? Daří se spolupráce se školami?

Paličkování, to jsou především hodiny a hodiny trpělivé práce. Uživit se dnes paličkováním je proto možná nejtěžší, co kdy bylo. Ale naštěstí je zde volnočasová sféra, ve které rukodělné činnosti zažívají dobré časy. Možná si lidé chtějí odpočinout od všech technologií a rychlého způsobu života, protože u paličkování vládne klid a pohoda a uspokojení z výsledku je velké. I díky tomu má Krajkářská škola ve Vamberku dostatek žáků, jak z řad dětí, tak dospělých, převážně seniorů.

Je v dnešní době ruční paličkování krajek stále živým prvkem v kultuře místních obyvatel, nebo jen pouhou připomínkou dávné tradice, a co to dokládá? Můžete pozvat na Krajkářské slavnosti Vamberk i XI. Bienále české krajky, případně aktuální a připravované výstavy v muzeu?

Pevně věříme, že krajka žije a opustit scénu se nechystá. Dnes díky technologiím se samozřejmě svět propojuje a krajkářky jsou v kontaktu s paličkováním v ostatních zemích. Zprostředkovat tento kontakt a ukázat, jak se to dělá jinde, si kladou za cíl Mezinárodní krajkářské slavnosti o posledním červnovém víkendu, na kterých lze vidět tvorbu z mnoha zemí. Výkladní skříní je pak Bienále české krajky, sloužící jako soutěžní prostor pro přehlídku současné krajkářské tvorby. Bude se na co dívat. Všichni jste srdečně zváni.

Budou u vás Velikonoce krajkové?

Jak jinak. Paličkovaná krajka je k výzdobě ideální. Nejrůznější krajkoví zajíčci a vajíčka, to prostě ke svátkům patří. Neřekla bych, že máme nějaké typické vzory právě pro Velikonoce, ale spíše nás těší, že můžeme použít právě paličkovanou krajku pro sváteční výzdobu. Velký hit aktuálně představuje kombinace příze s drátem či gympou, což je textilií ovinutý drátek, neboť tyto materiály dodají krajce pevnost a umožňují tvořit trojrozměrně. Vznikají tak různé zápichy do květináčů, což se skvěle hodí do velikonočního osení. V regionu pak lze potkat řadu krajkářek na velikonočních výstavách, kde předvádějí své umění a výtvory s touto tematikou. 

www.moh.cz/muzeum-krajky

„Výstava Ve stínu pyramidy představí jedinečnou mumii mladé urozené ženy, která byla pohřbena v Lahúnu ve středním Egyptě, a poukáže i na další kulturně-historické souvislosti spojené s vystavenými egyptologickými předměty. Vzácné nálezy věnoval v roce 1912 svému rodnému městu moravskotřebovský sběratel a mecenáš Ludwig Holzmeister,“ říká ředitelka Českého muzea stříbra Lenka Mazačová. „Téma starého Egypta považujeme za velmi prestižní a vzhledem k rekonstrukci Městského muzea v Moravské Třebové můžeme teď jejich celou egyptologickou kolekci ukázat i u nás. Nově s ní vystavíme také další pozoruhodné starožitnosti a amulety pocházející z našich vlastních sbírek a ze sbírek Náprstkova muzea v Praze,“ dodává Mazačová.

K výstavě chystá České muzeum stříbra také vzdělávací programy pro žáky základních a středních škol. „Po stopách mumie budeme putovat i v létě, kdy jsme pro děti připravili dva turnusy příměstského tábora,“ uvádí ředitelka muzea, které patří k nejnavštěvovanějším památkám Středočeského kraje.

Do boje se slepým Žižkou i za slávou kutnohorských varhanářů 

Vedle egyptologické výstavy připravuje muzeum od 5. dubna na Hrádku ještě další výstavu: „Letos si připomínáme 600 let od husitské bitvy u Malešova. Odehrála se poblíž malešovské tvrze, což je asi šest kilometrů od Kutné Hory. Bitvě velel tehdy již zcela slepý Jan Žižka. Přesto dokázal využít terénu tak, aby eliminoval početní převahu pražanů, které zde v jedné z nejkrvavějších bitev husitských válek porazil. Výstavu Kutná Hora husitská chceme pojmout jako interaktivní instalaci zaměřenou zejména na rodiny s dětmi,“ dodává Lenka Mazačová.

K vidění bude například ukázka dobové zbroje a zbraní. Představí se rovněž soubor nálezů z nedalekého hradu Sion. „Díky kopiím řady předmětů se budou moci návštěvníci přenést do 15. století, stát se husitou a zařadit se po bok Jana Žižky táhnoucího na Kutnou Horu,“ zve na výstavu Mazačová.

Souběžně s Hrádkem otevře novou výstavu i Kamenný dům, který je také součástí kutnohorského muzea. Zde bude – rovněž od 5. dubna – probíhat výstava Kutnohorská varhanářská škola. Ta představí dlouholetou tradici kutnohorského varhanářství od 17. do 20. století se zaměřením na jednotlivé varhanářské rody a jejich nástroje právě v tomto městě.

Vzácné razidlo, housle i zlomek mlecího kamene

České muzeum stříbra se pyšní i novým unikátním nálezem, jímž je bronzové razidlo na brakteáty. „Brakteáty byly jednostranné tenké stříbrné mince přímo předcházející ražbě pražských grošů, kterou v roce 1300 v Kutné Hoře zavedl Václav II.,“ vysvětluje Lenka Mazačová. „Do Vlašského dvora soustředil všechny dosavadní mincovny z celého království, včetně té ze Zhořelce, z níž pochází i toto razidlo. Brakteátová razidla jsou vzácná a v celé ČR je můžeme spočítat na prstech jedné ruky,“ upozorňuje ředitelka muzea.

Druhou mimořádnou akvizicí jsou housle kutnohorského mistra houslaře Ferdinanda Josefa Homolky z roku 1847, jemuž se říkalo „kutnohorský Stradivari“. „A do třetice všeho mimořádného: od soukromého dárce jsme získali zlomek mlecího kamene určeného k rozemílání rudy, který našel v korytě říčky Vrchlice. Nález je jedinečný, jde o první doložený kámen z rudního mlýna v celém kutnohorském revíru. Stříbrnou rudu bylo totiž nutné před jejím tavením nejprve rozdrtit nebo rozemlít,“ líčí Lenka Mazačová a zdůrazňuje, že k Hrádku a jeho lákadlům patří také návštěva dolu, která je velmi oblíbená. „Bezpochyby patříme k muzeím, kam by měl alespoň jedenkrát v životě zajet každý, kdo má rád historii a památky,“ zve na návštěvu Českého muzea stříbra Lenka Mazačová.

www.cms-kh.cz

Víte, že…

…sběratelství a cestování na Blízký východ a dovoz tamějších suvenýrů – originálních archeologických nálezů – bylo na počátku 20. století téměř módní záležitostí?

Kutnohorskému muzeu daroval egyptologické předměty již v roce 1880 MUDr. František Stáně, dlouholetý předseda Archeologického sboru Vocel.

…příběh krásné mumie Hereret začal v letech 1911 až 1912?

V té době Ludwig Holzmeister společně s manželkou Marthou a dvěma neteřemi podnikl cestu po severní Africe. Nejdříve navštívil Maghreb, konkrétně Alžírsko a Tunisko, a následně procestoval celý Egypt. Během pobytu v Káhiře zavítal pravděpodobně i do obchodu vysloužilého amerického diplomata Ralpha Huntingtona Blancharda, který prodával starožitnosti při Egyptském muzeu v Káhiře. Právě zde nejspíš Holzmeister zakoupil mnoho cenností, včetně ženské mumie ve dvojité rakvi. Ta pocházela s největší pravděpodobností z výkopů slavného egyptologa Flinderse Petrieho ve středoegyptském Lahúnu. Pečlivě mumifikované ženské ostatky uložené ve dvojité rakvi pak společně s ostatními předměty dorazily do moravskotřebovského muzea v květnu roku 1912. Zde byla pak Hereret po dalších 111 let nejvýraznějším exponátem celého muzea.

…mumie Hereret je stará bezmála tři tisíce let?

Šlo o osobu vyššího společenského postavení. Mumie již dvakrát prošla radiologickými vyšetřeními: první se uskutečnilo na počátku 70. let minulého století, druhé na sklonku prvních let 21. století. Vyšetření mimo jiné prozradila, že žena zemřela mezi 20. a 30. rokem života. Tělo je zabaleno v malované kartonáži a uloženo ve dvou dřevěných rakvích z cedrového dřeva, které zdobí půvabné portréty. Samotné ostatky chrání původní přiléhavý, dobře zachovalý obal z obinadel, zbytků papyrů, dřeva a štukovací omítky. Tento kartonážový krunýř je podle odborníků výjimečně bohatě zdobený a celkově vydařený. Jsou na něm zobrazeny náboženské výjevy, které se vztahují k posmrtnému životu.

Novorománská a novorenesanční jízdárna, která vznikla z popudu generála Windischgrätze před 162 lety, nyní návštěvníkům zpřístupnila všechny své prostory a atraktivní prohlídkový okruh se tak stává nejnovějším lákadlem v právě startující turistické sezóně.      

„Město Tachov vlastní objekt jízdárny od roku 1991. Před rokem 1989 ale byla v tak havarijním stavu, že se zcela vážně uvažovalo o její demolici. Díky iniciativě tehdejšího vedení města ji Ministerstvo kultury zařadilo do Programu záchrany architektonického dědictví a od roku 2000 se postupně opravovala až do dnešní podoby,“ říká starosta Tachova, Petr Vrána.

Podstatná část rekonstrukcí se uskutečnila do roku 2008. Podařilo se staticky zajistit konstrukce objektu, zastřešit ho novou krytinou a prostory stavebně obnovit. Objekt ovšem stále nesplňoval technické a hygienické normy ani požadavky na požární bezpečnost, aby se mohl naplno využívat.

Od roku 2021 se realizovaly stavební práce, které zahrnovaly rozšíření prostor pro technické zázemí v suterénu, elektroinstalace, vzduchotechniku, osvětlení a elektronické zabezpečení, dva nové výtahy pro bezbariérový přístup do všech pater, vytápění včetně zemních vrtů, požární zabezpečení a opravu fasády. Postupně se také pracovalo na restaurování maleb a dřevěných kazet v podhledu krovu v hlavním sále. V hlavním sále a několika dalších místnostech se položily nové podlahy.

V rámci projektu, který se z většiny financoval z evropských peněz prostřednictvím Integrovaného regionálního operačního programu (IROP) vznikly také zázemí pro návštěvníky a personál, výstavní prostory a relaxační a odpočinkový prostor. „Bez finanční podpory ze strany IROP by se tato finální fáze spojená s plným zpřístupněním památky veřejnosti realizovala velmi pomalu a trvala by dalších několik desítek let. Nedošlo by tak ke komplexnímu řešení a jízdárnu bychom z bezpečnostních důvodů nemohli veřejnosti zpřístupnit,“ dodává starosta Vrána.

I nadále se v jízdárně počítá s pořádáním kulturních akcí, koncertů, svateb, a především s pravidelným návštěvnickým provozem a komentovanými prohlídkami. „Pro návštěvníky jsme připravili novou expozici bylinkářství a Českého lesa, a dále expozice historického dobového oblečení, koňských stájí s informačními panely, kovárnu, byt kováře, expozici železářství, kočárovou chodbu a expozici obytných místností pro šlechtu a její návštěvy,“ vypočítává zdejší kastelán Pavel Voltr.

Město Tachov tak vytvořilo originální multifunkční společenské a kulturní centrum a zároveň velmi atraktivní turistický cíl.

„Kulturní památky jsou jen jednou z mnoha oblastí, které EU prostřednictvím IROP finančně podporuje. V Plzeňském kraji získalo podporu z tohoto programu přesahující jednu miliardu korun už 21 projektů. Vždycky nás těší, když podpora, kterou doporučujeme a administrujeme, pomáhá zachránit unikátní historické skvosty a zároveň ještě podpoří zájem turistů o tento náš krásný region,“ uzavírá Magda Sýkorová, ředitelka plzeňské pobočky Centra pro regionální rozvoj České republiky, které projekty IROP kompletně zastřešuje.

O jízdárně Světce

Jízdárna byla postavena v letech 1857-62 v novorománském a novorenesančním slohu podle plánů architekta Haberzettla. 60 metrů dlouhá a 26 metrů vysoká budova s originálním dispozičním řešením, kdy všechny potřebné místnosti pro koně i návštěvníky byly umístěny pod jednou střechou, je ukázkou unikátní kombinace šlechtické aristokratické budovy s představou moderní průmyslové architektury.  Nacházela se tu kovárna, sklady, uhelna, byt kováře, prostory pro odvoz hnoje (shoz přímo na vozy). V patrech byly umístěny lóže, ochozy a obytné pokoje s toaletami. Ve 20. století se jízdárna využívala k různým účelům, ale bez údržby a oprav rychle chátrala. V roce 1981 ji Ministerstvo kultury vyňalo z památkové ochrany a před rokem 1989 byla v havarijním stavu. Postupná záchrana a rekonstrukce probíhaly od roku 2000 až do současnosti.

Trh obvykle nabízí prodej výrobků více než padesáti regionálních výrobců a místních firem. Letos nebude chybět keramika, koření, kosmetika, bylinkové čaje, svíčky, masné výrobky, dětské oblečení, vína či sýry. Jeden ze stánků bude nabízet také tvoření pro děti: malování podle čísel.

„O hudební doprovod trhu se letos postarají dvě kapely: Náchodský muzikálně náladový spolek Klapeto se svými staropražskými písničkami, který svým názvem odkazuje na slavnou pražskou kapelu Šlapeto. Druhou kapelou bude The Craic, která se zaměřuje na keltskou hudbu. Hudební doprovod trhu spoluorganizuje Město Broumov,“ uvedla za pořadatele Anna Iljašenková ze Vzdělávacího a kulturního centra Broumov.

Součástí doprovodného programu bude také tvořivá Velikonoční dílna, která se bude konat od 10 do 12 hodin v prostorách Maiwaldovy akademie v broumovském klášteře (na místě bude značeno). Vstupné 50 Kč, vhodné pro děti od 5 let. Rezervace: ma@klasterbroumov.cz; telefon: 734 443 165. Dílnu mohou pro své děti využít i rodiče, kteří se přijdou podívat na promítání dokumentu Namasté Himálaj, které se bude konat od 10 hodin v Opatských sálech kláštera ve spolupráci s festivalem Jeden svět Police nad Metují.

Synagoga v Žatci, prohlašovaná za druhou největší stavbu svého druhu u nás, a sousední rabínský dům jsou od roku 2012 v majetku soukromého vlastníka, pana Daniela Černého z Chomutova. Havarijní stav domu neumožňoval jeho zpřístupnění, avšak synagoga byla po základních opravách od počátku příležitostně otevírána veřejnosti a byly zde pořádány především výstavy a koncerty.  
Dlouholetá snaha majitele o záchranu obou památek se nyní stala skutečností. Prvním krokem vedoucím k tomuto cíli bylo přitom získání dotačních prostředků z programu IROP, které společně s finanční spoluúčastí vlastníka vedly k celkové rekonstrukci synagogy i rabínského domu. Celkový rozpočet projektu obnovy činil téměř 56 milionů korun, přičemž získaná dotace dosahovala 85 % z této částky.
Oba objekty budou využívány jako kulturní prostor a muzeum. V nové stálé expozici naleznou návštěvníci informace týkající se především historie Židů v Žatci. Prostory synagogy i rabínského domu budou sloužit pro pořádání výstav, koncertů, divadelních představení, přednášek a podobně.
Rekonstrukce památek získala v minulém roce významné ocenění. Daniel Černý se stal pro rok 2023 vítězem soutěže Patrimonium pro futuro vyhlašované Národním památkovým ústavem, a to v kategorii záchrana památky.

Synagoga bude slavnostně otevřena na den přesně 152 let od svého slavnostního vysvěcení

V úterý 19. března 2024 od 16 hodin je široká veřejnost zvána k slavnostnímu otevření obnovené žatecké synagogy a sousedního rabínského domu. Událost je naplánovaná na den 152. výročí slavnostního vysvěcení synagogy roku 1872. V rámci programu slavnostního otevření vystoupí dva žatecké sbory pod vedením Alžběty Urbancové, Žatecký příležitostní sbor a dětský sbor Camerata ze žatecké základní umělecké školy.

Návštěvníci budou mít po úvodních proslovech a hudebním programu možnost prohlédnout si zrekonstruované prostory synagogy i rabínského domu a porovnat současný stav s původním stavem zachyceným na vystavených fotografiích.  
Poprvé bude rovněž zpřístupněna stálá expozice věnovaná historii žateckých Židů, na kterou však doporučujeme vyhradit si více času při jiné příležitosti. Vzhledem k očekávané návštěvnosti slavnostního otevření bude kapacita těchto prostor omezená.
Součástí úterního programu bude rovněž vernisáž první výstavy v prostorách rabínského domu. Těšit se můžeme na tvorbu malíře Františka Dvořáka.

 
Výstava Františka Dvořáka / PROSTOR BARVA SVĚTLO

Součástí programu slavnostního otevření synagogy a rabínského domu v Žatci 19. března 2024 bude vernisáž první výstavy, která se v rekonstruovaných prostorách rabínského domu uskuteční. Malíř František Dvořák se narodil roku 1925 v Rovečné na Moravě, v letech 1945–1949 studoval kreslení a deskriptivní geometrii na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy u Cyrila Boudy, Martina Salcmana a Karla Lidického. Těsně před ukončením studia byl po ideologických prověrkách ze školy vyloučen.
Na přímluvu profesora Salcmana přijal Františka Dvořáka profesor Vlastimil Rada do ateliéru AVU, kde studoval do roku 1953.
V roce 1954 byl František Dvořák přijat do spolku Umělecká beseda. Roku 1959 založil skupinu Experiment spolu s Pravoslavem Kutrou, Miloslavem Jemelkou a Jaroslavem Uiberlayem. Po své první výstavě roku 1960 byla ale skupina zrušena.
Na konci 60. letech postavil František Dvořák v Praze rodinný dům dle návrhu Jana Kaplického a následně roku 1969 přenechal svůj ateliér na Žižkově Běle Kolářové. V následujících letech se pak živil především restaurováním fresek, spolu s Jiřím Načeradským kupříkladu restauroval fresky i interiéru zámku v Litomyšli.  
František Dvořák patřil do skupiny výtvarníků, která iniciovala vznik nové Umělecké besedy (Jiří Kolář, Jan Kotík, František Dvořák, Jaroslav Uiberlay, Karel Malich, Richard Fremund).
Roku 1991 byl František Dvořák rehabilitován a získal akademický titul na Pedagogické fakultě UK. Zemřel v Praze 5. března 2002.
Na výstavě v žateckém rabínském domě budou vystaveny práce, které vznikly po roce 1968. František Dvořák v té době již zcela opustil realistickou malbu a při tvorbě pracoval především s neomezenými vlastnostmi barev a schopností světla spolu s nimi utvářet prostor a atmosféru. Výstavu připravila rodina Františka Dvořáka, především jeho syn František, který pronese na vernisáži úvodní slovo.

https://frantisekdvorak.art/

Páteční slavnostní otevření synagogy s dobročinnou aukcí výtvarných děl

Navštívit slavnostní zahájení provozu synagogy a rabínského domu v Žatci bude ve stejném týdnu možné ještě v pátek 22. března od 17 hodin.  

Pro ty zájemce, kteří se nemohou zúčastnit otevření synagogy a rabínského domu v Žatci v úterý, slavnostně otevíráme dveře synagogy a rabínského domu také v pátek odpoledne. K slavnostnímu otevření a prohlídce památek zveme návštěvníky od 17 hodin. Od 18 hodin proběhne v synagoze dobročinná aukce výtvarných děl. Výnos z ní je určen na podporu provozu synagogy a rabínského domu, která ve svém součtu představuje velkou a dlouhodobou finanční zátěž pro majitele.
Svá díla do aukce nezištně věnovalo několik desítek umělců, za což jim patří velké poděkování.
Návštěvníci budou mít možnost získat díla profesionálních umělců, regionálních tvůrců a přátel Daniela Černého a v neposlední řadě také práce žáků žatecké základní umělecké školy.  
Moderátorem pátečního odpoledne v synagoze bude herec Šimon Bilina známý nejen z televizních seriálů.

www.synagoga-zatec.cz