sobota
18. května 2024
svátek slaví Nataša

Knihy, literatura, média

Knihy, literatura, média

OPAVSKÝ ROTARIAN

Autor článku: 
luk

<p>OPAVA: V pondělí 27. června 2011 začal Rotary Club Opava International vydávat nový čtrnáctideník nazvaný OPAVSKÝ ROTARIAN. Časopis bude vycházet každé druhé pondělí v elektronické podobě.</p> <p>V určitých intervalech vyjde i jeho tištěná verze, sestávající se s nejzajímavějších a nejaktuálnějších textů dosavadních vydání. Je určen pochopitelně rotariánům ve Slezsku, avšak bude přístupný všem členům a příznivcům rotariánského hnutí Rotary Distriktu 2240 (Česko a Slovensko) a dalším zájemcům, kteří o jeho zasílání požádají.<br />
Pochopitelně zdarma. </p> <p>Rotariáni, kteří po roce 1989 mohli obnovit velice dobrou a záslužnou tradici z první republiky (první Rotary Club u nás v roce 1925 zakládal prezident Masaryk se svým synem Janem), jsou v čele řady kulturních a společenských akcí. Věrni jednomu ze svých hesel SLUŽBA NAD VLASTNÍ ZÁJMY vytvářejí projekty, jimiž pomáhají sociálně slabším, hendikepovaným, ale podporují také akce vzdělávací a poznávací a vytvářejí své vlastní projekty. Sami organizují například výměny studentů z mnoha rodin z celého světa. Jejich činnost je značně rozsáhlá a typická především zájmem sloužit společnosti k jejímu dalšímu rozvoji. </p> <p>Více v příloze.</p>

"Kdysi a nedávno" navazuje na tradici Zpravodaje města Hranic

Autor článku: 
Magdalena Gladišová

<p>Sborník regionální historie Kdysi a nedávno, jehož druhý svazek vydal v Hranicích Jiří J. K. Nebeský, historik a ve volném čase vydavatel, se právě objevuje v prodeji v knihkupectvích v Hranicích. Na to, co člověka vede k tomu, aby svůj volný čas věnoval „textům o dějinách Hranicka“, jak zní podtitul časopisu, jsme se vydavatele a redaktora v jedné osobě zeptali:</p> <p>Kdy a proč vás napadlo dát dohromady takový typ sborníku jako je Kdysi a nedávno, kterého jste teď vydal 2. díl?</p> <p>Má to hned tři důvody. Zaprvé: při práci na projektu Hranické historické knihovny (www.historie.hranet.cz), která pomocí internetu zpřístupňuje texty o historii Hranic a okolí, jsem si uvědomil, jak mnoho zajímavých textů o Hranicích vychází v časopisech a sbornících, které jsou pro většinu Hraničanů neznámé a nedostupné, i když článek by si třeba rádi přečetli. Zadruhé: jako badatel se setkávám se spoustou témat, kterým bych rád věnoval jen pár stránek a spíš jen na něco upozornil, než to zgruntu zpracoval. Pro noviny je to moc složité a nikdo by to v nich nečetl, a za pár týdnů ani nenašel, pro odborné časopisy jako je u nás třeba Časopis Matice moravské nebo Vlastivědný věstník moravský, je to zase příliš drobné a regionální. Zatřetí: v Hranicích po zániku Zpravodaje města Hranic, k němuž došlo v roce 1990, chybí nějaký „orgán“, který by nejen tiskl dodané texty, ale také místní bádání nějak kultivoval a podněcoval. Platí to i o vzpomínkách pamětníků. Nelze čekat, že vám někdo něco dodá, ale je potřeba oslovovat a navrhovat těm, kteří zažili zajímavé věci, aby je „hodili na papír“. S úsměvem říkávám, že i jen to, že běžný čtenář, který nikdy v ruce neměl text s poznámkami pod čarou, se setká s něčím takovým, má svůj hluboký smysl.</p> <p>Byla vám inspirací Záhorská kronika nebo jiné sborníky, jako třeba ten, který vydává SOkA Přerov?<br /> Jaký je mezi těmito publikacemi a vaším sborníkem hlavní rozdíl?</p> <p>V zásadě jsou to obdobné projekty. Záhorská kronika vycházela v letech 1891 – 1950 a byl to vlastivědný čtvrtletník, později dokonce dvouměsíčník. Kdysi a nedávno je maličko odbornější a zaměřený výhradně na historii. Obnovit Záhorskou kroniku by bylo krásné, ale doba se změnila natolik, že v původní podobě už to dnes není možné. Bylo by to na delší povídání, především o změnách zájmu čtenářů a o ekonomických podmínkách, za nichž se dnes vytvářejí a distribuují texty. Sborník SOkA Přerov vychází od roku 1993 a je naopak trochu odbornější než Kdysi a nedávno a má samozřejmě širší geografický záběr. Na druhou stranu zase nemá prostor pro žánry jako jsou recenze, osobní vzpomínky, rozhovory, které mají blíž k popularizaci historie. Je celkem běžné, že město velikosti Hranic má nějaký obdobný typ pravidelně vycházející publikace o historii, většinou se o to starají archivy a muzea, ale dělají to i občanská sdružení a jednotlivci.</p> <p>S jakými představami jste vydával 1. sešit a jak se vám daří sborník financovat?</p> <p>No já se snadno nadchnu a pak spřádám plány typu „kdyby se to rozjelo, tak by to mohlo vycházet dvakrát ročně a k tomu ještě přidáme speciální knižní edici“. To samozřejmě dlouho nevydrží. Projekt při daném nastavení nejenže nemůže být ziskový nebo neprodělečný, on vždycky bude výrazně prodělečný. A pokud to nechcete platit z rodinného rozpočtu, tak musíte sehnat dotace. Poprvé přispělo město Hranice dvaceti tisíci a vyšel svazek o šedesáti stranách, podruhé byla dotace jen deset tisíc, takže nevzniklo nic, protože za deset tisíc se to opravdu udělat nedá a jiné zdroje financování selhaly, potřetí jsme dostali dvacetpět tisíc a na světě je sborník o sto stranách. Jenže všechny peníze schramstne jen tisk. Prodejem se vydělá tak na poštovné, protože ze zákona máte povinnost poslat asi dvacet povinných výtisků, pak musíte obeslat autory a potřebujete rozesílat recenzní výtisky, aby se o časopise vědělo i jinde než v Hranicích. Nehledě k tomu, že bych rád pár výtisků poslal do každé školy na Hranicku, ale nejsou na to peníze a zřejmě ani zájem. A pak samozřejmě nezbývají také žádné peníze pro autory. To obecně nevadí, ale jsou některá témata z hranické historie, která by si zasloužila zpracování, jehož je ale schopen jen profesionální historik, a toho bych potřeboval nějak motivovat, aby se problému věnoval.</p> <p>Věnujete se nejen dávné historii, ale i historii relativně nedávné, s jakými se setkáváte reakcemi na tu novodobou?</p> <p>Zatím si nevybavuji nic podstatného, lidé jsou většinou rádi, že si mohou přečíst o něčem, na co pamatují. To je mimochodem pro mě překvapivý závěr, který jsem si udělal z ohlasů na knížku Hranice na starých fotograficích (2010). Ač mě to jako historika mrzí, pro většinu čtenářů je zajímavější hranické náměstí v době jejich mládí, než pohled na stejná místa před sto lety.</p> <p>Je těžké sborník sestavit? Jsou autoři ochotni spolupracovat nebo je musíte přemlouvat?</p> <p>Nepřemlouvám, spíš jen navrhuji. Dneska odbornou historii nepěstují středoškolští učitelé, kteří dříve opravdu bývali odborníky na různá speciální témata, takže se nemůžu opřít o to, co tvořilo základ přispěvatelů Záhorské kroniky. Na druhou stranu existují vysokoškolští asistenti, doktorandi a doktoři, kteří publikační činnost nutně potřebují k dalšímu profesnímu postupu, takže tím se to trošku vyrovnává. Vysokoškolští asistenti jsou pro mě ideální autoři, protože ctí zákonitosti odborného psaní. Horší je to s místními historiky, kteří mají úžasné vědomosti podložené archivním nebo terénním výzkumem, ale dodají vám text, na kterém se musí ještě dlouho pracovat, než je publikovatelný. Další skupina textů je ta, která má své autory, ale ti jsou již dlouho po smrti a jejich texty pocházejí buď z dnes nedostupných prastarých časopisů, nebo z pozůstalosti.</p> <p>Kdysi a nedávno není váš jediný vydavatelský počin, připomeňte prosím i ty ostatní. </p> <p>Už pár let vydávám knížky o Hranicích, ať už je napíšu sám, jako třeba Příběh lágru (2003), Hranická scéna 90. let (2005) a Hranice na starých fotografiích (2010), nebo jim jen „pomůžu na svět“ – teď například připravuji k vydání vzpomínkové texty hranického rybáře a myslivce Ladislava Jandy. Ale Kdysi a nedávno mě momentálně baví nejvíc.</p> <p>Přemýšlíte o nějakých změnách ve směřování Kdysi a nedávno, nebo jste s ním momentálně spokojený?</p> <p>Musím respektovat to, k čemu dochází obecně a sám to také zažívám – textů je kolem nás příliš mnoho a článek, který překračuje rozsah pěti šesti stran už je často únavný. Větší prostor bych rád věnoval fotografiím a reprodukcím. Takhle řečeno to zní jako ukázkový program bulvarizace, ale doufám, že tohle nenastane. V té „stopáži“ je často velký problém. Někdy dostanu na stůl text, který by si dle mého názoru zasloužil půlstránkovou poznámku, ale ono je toho pět stran. Je pak složité, a ne vždy to jde, autora přesvědčit, že bych to chtěl silně přepracovat. A ideální by bylo vytvořit kolem sborníku jakýsi redakční kruh. Třeba k tomu jednou také dojde.</p> <p>Děkuji za rozhovor</p> <p>Magdalena Gladišová</p>

Hledání ztraceného času slaví 20. narozeniny

Autor článku: 
luk

<p>ČR: 535 sedmnáctiminutových dílů na zhruba 270 kilometrech filmu, tedy bezmála deset tisíc odvysílaných minut (což představuje více než sto celovečerních filmů) má na svém kontě pořad ČT2 Hledání ztraceného času</p> <p>Už dvacet let jej připravuje a uvádí duchovní otec projektu, nestárnoucí Karel Čáslavský. Po celou dobu na něm spolupracuje se stále stejným režisérem Pavlem Vantuchem a stejnou produkcí.<br />
Hledání ztraceného času je pořadem plným rarit, objevů i zábavných kuriozit, který diváky nepřestává bavit. „Před lety jsme například němý filmový výstup z roku 1910, ve kterém slavný Caruso zpívá árii z Trubadúra, doplnili zvukem z gramofonu a pan režisér Vantuch z toho pomocí počítače vytvořil perfektní zvukový film…,“ doplňuje Karel Čáslavský.<br />
Cyklus často připomíná i technické unikáty, k nimž autor poznamenává: „Za první republiky bylo běžné, že si továrníci nechávali o výrobě ve svých podnicích natáčet instruktážní filmy. Díky tomu máme obrázky z výroby automobilů, letadel, lodí, ale třeba i čokolády, vložek do bot, bonbonů nebo margarínu. Ale byl natáčen i postup staveb přehrad, mostů nebo významných domů. Všechno hezky zdokumentované, krok za krokem. To už dnes snad nikdo nedělá a jednou to určitě bude chybět.“</p> <p>Nejstaršími snímky, které Karel Čáslavský pro pořad použil, jsou záběry z června 1898 od Jana Kříženeckého, průkopníka českého filmu. „Tehdy jsme byli mezi prvními zeměmi ve světě, kde se začalo natáčet,“ upřesňuje Karel Čáslavský: „Kříženeckému jsem věnoval celý díl s názvem První Čech s klikou.“ </p> <p>A co na to všechno říkají diváci? Dejme ještě jednou slovo Karlu Čáslavskému, který byl v březnu 2010 slavnostně uveden do Dvorany slávy TýTý, prestižní ankety Týdeníku Televize o nejpopulárnější osobnosti televizní obrazovky:<br />
//„Když jsme v roce 1991 začínali, chodilo mi poštou až sto ohlasů měsíčně. Podnětné, přínosné, nadšené a občas i s nějakou namalovanou šibeničkou. Stávalo se, že jsem lidem bral jejich vžité představy o životě za první republiky, a hlavně v protektorátu, a oni mi potom vyčítali, co budou říkat dětem. Postupně se to ale změnilo a lidi začali oceňovat především to, že na záběru v mém dokumentu poznali třeba tatínka, který hraje fotbal… Dost mě ale mrzí, že za celých dvacet let o cyklu Hledání ztraceného času vyšly jenom tři seriózní recenze, z toho dvě od jednoho autora – Jiřího Černého. Asi to bude jako v tom starém vtipu – zatím nebyl důvod ke stížnostem.“
</p> <p>Oblíbený pořad, který v červnu 2011 slaví dvacáté televizní narozeniny, vysílá Dvojka v premiéře každou neděli od 09.10 s reprízou vždy v pondělí ve 13.50 h.</p>

Krásy Šumavy

od 24.06.2011 do 02.10.2011

<p>KVILDA: Obec a Centru umění Kvilda vzvou na akce – zahájení rozřířené výstavy, projekci filmu a křest stejnojmenné knihy a přednášku Stanislava Laciny KRÁSY ŠUMAVY- která se bude konat 24. 6. 2011 od 18 h.</p> <p>Vše se odehraje v obecním sále na Kvildě. </p> <p>Výstava bude otevřena každý den (kromě pondělí) od 10 do 16 h od 25. 6. do 2. 10. 2011.</p> <p>Ppublikaci i s přiloženým DVD lze zakoupit či objednat od začátku července za částku 320 Kč.</p> <p>Městské muzeum ve Volyni<br /> www.muzeum-volyne.cz</p>

Cena Josefa Škvoreckého 2011

Autor článku: 
luk

<p>ČR: Společnost Josefa Škvoreckého zveřejnila seznam nominovaných na Cenu Josefa Škvoreckého 2011. Pestrý seznam knih navržených na vítěze 5. ročníku čítá letos čtrnáct titulů.</p> <p>Tentokrát se jedná především o knihy zavedených autorů. Prakticky žádný z mich není v publikační činnosti nováčkem.<br />
Více se dočtete v přiložené tiskové zprávě. </p> <p> KRISTOF@SKVORECKY.CZ<br />
WWW.SKVORECKY.CZ</p>

Do Berouna míří přední evropští básníci

Autor článku: 
Karel Souček

<p>BEROUN: Již čtvrtý ročník festivalu Stranou – evropští básníci naživo se proběhne v Berouně. Bude se na něm předčítat nejen v muzeu, ale i kavárně, gymnáziu a knihovně.</p> <p>Ve dnech 16. až 19. června zde vystoupí přední básníci z České republiky, Polska, Slovenska, Itálie či Slovinska, a nebudou chybět ani známí hudebníci a divadelníci.<br />
Slavnostní zahájení festivalu proběhne ve čtvrtek 16. června v 18 hodin v Muzeu Českého krasu. Více již v rozhovoru s organizátorkou akce Lenkou Daňhelovou.</p> <p>Kde přesně se festival v Berouně uskuteční?</p> <p> Tradičně v muzeu a kavárně Jiná káva. Nově vystoupíme také před studenty v Gymnáziu Joachima Barranda a v Městské knihovně Beroun.</p> <p>Jak jste byli spokojeni s loňským ročníkem?</p> <p> Byli jsme moc spokojeni, došlo při něm totiž k malému zázraku. Mezi všemi autory, kteří přijeli, to vzácně rezonovalo a atmosféra byla velice srdečná. Myslím, že nejen diváci, ale i autoři odsud odjížděli nabití energií a s hlavou plnou obrazů a nápadů. A to je snad nejvíc, co člověka na akci tohoto typu může potkat. Další fantastická věc byla, že naše rozdílné jazyky přestaly být po velice krátké době překážkou v dorozumívání a všichni se mezi sebou domluvili, aniž by potřebovali tlumočníky.</p> <p>Koho přivítáte na letošním ročníku?</p> <p> Letošní ročník bude skutečně nabitý. Rádi bychom se totiž neomezovali čistě na jeden žánr, takže část programu bude letos nejen hudební a básnická, ale také divadelní. Své monodrama Vlny představí v pátek 17. června česko-slovinská herečka Nataša Burger, kterou diváci dobře znají z filmů Jana Hřebejka. Dalším vzácným hostem bude Ryszard Krynicki, jeden ze současných nejvýznamnějších polských básníků.</p> <p>Jaké další básníky a muzikanty jste pozvali?</p> <p>Na své si přijdou všichni, kdo mají rádi zneklidňující poezii ostravského básníka Petra Hrušky. Ten vystoupí se svou ženou Yvettou Ellerovou, jež jeho texty zhudebňuje. Myslím, že zvědavost vyvolá také Jaroslav Hutka, který se tentokrát nepředstaví jako písničkář, nýbrž jako básník. Z Itálie přijede mladičká, ale naprosto ojedinělá básnířka Erika Crosara. Vše navíc podbarví svojí nepopsatelně krásnou a také obtížně zařaditelnou hudbou Irena a Vojtěch Havlovi. A to jsem ani zdaleka nevyjmenovala všechny autory, na které se letos těšíme.</p> <p>Kdo vám s organizováním tak velkého festivalu pomáhá?</p> <p>Bez podpory mnoha institucí, například Slovinského velvyslanectví, Polského institutu a všech našich hostitelů v Berouně, Praze a na Krakovci, by festival nebyl ani z poloviny takový, jaký je. A máme velkou radost, že naše počínání zaregistrovalo také město a začíná se o ně živě zajímat. Myslím, že s jeho podporou budeme moci uskutečnit nápady, jak lidem přiblížit poezii, tvorbu a tvůrce a ukázat jim, že to jsou velice zajímaví lidé pronikavého intelektu.<br />
Další informace nabízejí internetové stránky www.festivalstranou.webnode.cz.</p>

Prezentace Českého rozhlasu 6

Autor článku: 
luk

<p>PRAHA: V rámci Dne otevřených dveří, který Český rozhlas pořádá v sobotu 11. června od 9.00 do 18.00 hodin v komplexu budov Vinohradská – Římská, se návštěvníkům představí i Český rozhlas 6.</p> <p>Ten doposud sídlí v prvorepublikové vile na rozhraní pražských Vinohrad a Vršovic.</p> <p> S vysílám Šestky se návštěvníci rozhlasu budou moci seznámit v místnosti č. 24 nacházející se v mezipatře budovy na Vinohradské. Na otázky návštěvníků tu budou v průběhu dne odpovídat: šéfredaktor stanice Daniel Raus, vedoucí redakce analytické publicistiky a zpráv Radko Kubičko, vedoucí redakce publicistiky a dokumentu Michaela Krčmová, Terezie Bečková z redakce náboženského vysílání a publicista Libor Dvořák. </p> <p>„Ukázky programu naší stanice zaměřené nejen na komentování politických událostí představíme veřejnosti prostřednictvím internetového vysílání,“ říká Michaela Krčmová, která na Šestce koordinuje marketingové aktivity. „Český rozhlas 6 vysílá živě šest hodin denně od 18 do 24 hodin, vysílání je však možné v reprízách poslouchat on-line na internetu a pořady jsou k dispozici také k poslechu i ke stažení v iRadiu,“ dodává Krčmová. </p> <p>V místnosti č. 24 budou přítomni i zástupci Klubu přátel Šestky, aby informovali o své činnosti a podělili se s návštěvníky o zkušenosti s poslechem Českého rozhlasu 6.</p>

Vědecká kniha roku byla napsána v Ústí

<p>ÚSTÍ NAD LABEM: Netradiční knižní zpracování rozporuplné osobnosti naší historie pod názvem Fridrich Falcký v zrcadle letákové publicistiky vyneslo historičku ústeckého muzea Janu Hubkovou do společnosti našich předních literárních autorů.</p> <p>Odborníky i čtenáři uznávané dílo svou autorku nejprve nominovalo na prestižní cenu Magnesia Litera 2011, před několika dny si pak tato renomovaná odbornice na „pobělohorské“ období převzala z rukou rektora Karlovy univerzity cenu za Nejlepší vědeckou knihu roku v oborech společenskovědních.</p> <p>Jana Hubková, jejímž hlavní muzejním oborem je numismatika, se osobě zimního krále Fridricha Falckého věnuje dlouhodobě. Proto si takového ocenění nesmírně váží. „Pro autora knihy není vyššího ocenění, než spokojené ohlasy čtenářů a uznání kritiky a odborníků. Reakce na mou knihu jsou nádherným pokračováním mého literárního příběhu“, vyznává se nebývale skromná autorka oceněné knihy.<br />
S nemalou radostí tuto informaci přijalo také ústecké muzeum, které je vyhlášeno odborností a vysokým potenciálem. Ten vychází především ze současného týmu pracovníků muzea, intuice jeho vedení a bohatosti muzejních sbírek. „Ocenění našeho pracovníka je chloubou celého domu,“ vysvětluje pyšně ředitel muzea Gustav Krov.</p> <p> Přidanou hodnotou ústeckého muzea je bezesporu také nově zrekonstruovaná budova, ve které nyní sídlí. Splňuje totiž ty nejvyšší nároky na současnou muzejní kulturu.<br /> Foto: iForum UK</p>

Publikace NPÚ

Autor článku: 
luk
JIHOČESKÝ KRAJ: Již třetí svazek Památek jižních Čech přináší opět studie o památkovém fondu v Jihočeském kraji i informace o důležitých realizacích památkové péče v poslední době. Mezi obsáhlejšími studiemi zaujmou texty o neradostném osudu mobiliáře kostela sv. Petra a Pavla ve Starých Prachaticích, o středověkých dlaždicích s motivem střely nalezených v boletickém kostele, renesančním vodním mlýně u Holubova, krbech ve schwarzenberském loveckém zámku Ohrada či unikátním souboru proticikánských varovných tabulí z počátku 18. století, které se dochovaly ve sbírkách hradu Nové Hrady. Ze zpráv o aktuálním dění je možno upozornit na studii o restaurování obrazů Johanna Georga Hammiltona, informace o instalaci části prohlídkové trasy hradu Rožmberk, bezpečnostním zajištění a prezentaci barokních soch z poutního Římova v borovanském zámku či nálezu unikátních středověkých dřevěných konstrukcí v domě na českobudějovickém náměstí. Editory knihy jsou Mgr. Martin Gaži a Ing. Vlastislav Ouroda PhD.

Cena Pavla Kouteckého pro dokument ČT

Autor článku: 
luk

<p>PRAHA: Cenu Pavla Kouteckého za osobitý dokumentaristický počin převzala 6. června 2011 režisérka Linda Jablonská spolu s účastníky dokumentární dílny občanského sdružení Inventura na slavnostním večeru v pražském Divadle Archa.</p> <p>Vítězný film Pozemšťané, koho budete volit? vznikl v brněnském studiu ČT. Na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Jihlava 2010 získal Cenu diváka.</p> <p> Film bude uveden na přehlídce dokumentárních filmů Český dokumenT 2011 ve středu 8. června od 16:00 a ve čtvrtek 9. června od 21:00 v pražském kině Atlas. www.ceskatelevize.cz/ceskydokument</p> <p>Celou tiskovou zprávu najdete v příloze.</p>

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Knihy, literatura, média