Knihy, literatura, média

<p>ČR: Neseďte doma. V týdnu od 29. 4. do 5. 5. 2013 máte jedinečnou příležitost se připojit k celosvětovému projektu, který v České republice probíhá pod názvem „Vypni telku aneb Týden bez televize.“ Jeho cílem je oslovit a inspirovat obyvatele ČR k tomu, aby se alespoň na jeden týden vzdali sledování televize.</p> <p>Hnutí Vypni telku Vám na svých webových stránkách nabízí možnost navštívit rozmanité kulturní, sportovní a společenské akce.<br />
„V době, kdy se pomalu stává trendem televizi nesledovat, se Vám naskýtá možnost oslabit pozici tohoto média. Zkuste prožít jeden týden bez toho, abyste televizi zapnuli. Snadno si tak ověříte, že Váš život je možný i bez ní,“ vysvětluje Michal Urbánek, spoluzakladatel projektu a dodává: „Dle mnoha průzkumů bylo zjištěno, že člověk stráví sledováním televize průměrně 2 hodiny denně. Při dožití se sedmdesáti let jde o více než pět a půl roku života. Opravdu hodláte ztratit tolik času? Už víte, co budete dělat, když budete mít denně o dvě hodiny více Vašeho volného času?“<br />
Organizátoři zvou na svou webovou stránku www.vypnitelku.cz, kde se lidé mohou podívat na pozvánky na jednotlivé společenské akce, které se ve Vašem kraji uskuteční. Program zde nabízí řada divadel, muzeí, kulturních domů, galerií, za zmínku stojí také návštěva hradů, zámků a další míst, kde Vám televizní obrazovka rozhodně scházet nebude.</p> <p>Kontakt: Mgr. Michal Urbánek, spoluzakladatel projektu Vypni telku, michal@vypnitelku.cz, 739 332 440.</p>

<p>JIČÍN: Vydání sborníku příspěvků ze stejnojmenné konference aktuálně připomíná nedožité 102. narozeniny, které by Václav Čtvrtek oslavil 4. dubna.</p> <p>Kniha je určena jak odborníkům, tak i zájemcům z řad rozsáhlé laické veřejnosti.</p> <p> Mezinárodní konference Pohádkové vzkázání Václava Čtvrtka se konala v Jičíně ve dnech 20. – 22. října 2011 při příležitosti 100. výročí narození a 35. výročí úmrtí spisovatele.<br />
„Čtvrtkova tvorba oslovuje už několik generací, proto bylo záměrem organizátorů poukázat na její šíři,<br /> seznámit s jejími kořeny i nynějším pohledem na ni, naznačit cesty dalšího zkoumání a také zmapovat její ohlas v minulosti i současnosti, doma i v cizině. A v neposlední řadě i v samotném Jičíně,“ uvádí PhDr. Eva Bílková, hlavní koordinátorka konference i uváděné publikace.<br />
Díky nyní vydávanému sborníku příspěvků z jmenované konference se i široká laická veřejnost seznámí se zázemím a souvislostmi Čtvrtkova díla i s jejím dosahem a stále novým zhodnocováním z pera jazykovědců, etnografů, historiků a historiků umění, translatologů a dalších odborných badatelů.<br />
Zajímavé jsou rovněž pohledy na Čtvrtkovu tvorbu očima lidí činných v různých mediích a ze zprostředkovatelské praxe, např. knižního ilustrátora nebo autora hudby ke Čtvrtkovým večerníčkům. Velmi poutavé jsou vzpomínky spisovatelových spolupracovníků i ukázky současných kulturních aktivit, které autor inspiroval zejména svou tvorbou pro děti.<br />
„Sborník je sestaven ze čtyřiceti šesti příspěvků přednesených na konferenci i vytvořených<br /> dodatečně na přání pořadatelů, vycházejících z podnětů účastníků jednání, kteří se nejen zapojili do diskuse, ale mysleli na celkový záměr konference,“ uvádí PhDr. Nella Mlsová, PhD., jedna z editorek bohaté a poutavé publikace.<br />
Konferenční sborník, který společně s PhDr. Evou Bílkovou připravil také PhDr. Ivo Navrátil ze semilského archivu, je již nějakou dobu možné zakoupit v jičínském muzeu.<br />
Sborník financovalo v plné výši město Jičín.<br /> Jak zmiňuje ředitel Regionálního muzea a galerie v Jičíně Michal Babík, k nedávnému výročí Václava Čtvrtka se podařilo sjednotit zájem mnoha jičínských i mimojičínských institucí.<br />
„Vezměte si, že konferenci pořádala především Knihovna Václava Čtvrtka, konala se<br /> v prostorách jičínského gymnázia, sborník vydalo naše muzeum ve spolupráci se semilským archivem, a to vše financovalo město. Myslím si, že to je ryzí projev veřejného zájmu souvisejícího s velkou osobností spjatou s Jičínem. A samozřejmě – zapojených institucí bylo daleko víc,“ dodává Babík. </p> <p>Bližší informace:<br />
PhDr. Eva Bílková: bilkova.sh@seznam.cz, +420 493 531 887 – Státní okresní archiv Jičín<br />
Mgr. Jana Benešová: benesova@knihovna.jicin.cz, + 420 493 532 833 – ředitelka Knihovny<br /> Václava Čtvrtka Jičín<br />
PhDr. Michal Babík: babik@muzeumhry.cz, + 420 493 532 204 – ředitel Regionálního<br /> muzea a galerie v Jičíně</p>

<p>ČR: Ministryně kultury Alena Hanáková a generální ředitel České televize Petr Dvořák podepsali Memorandum o vzájemné spolupráci. Díky němu bude mít tuzemská kultura poprvé v historii stálý prostor v našem největším veřejnoprávním médiu.</p> <p>Ministerstvo kultury zřizuje 29 příspěvkových organizací, jejichž hlavním úkolem je shromažďování a uchovávání tuzemského kulturního dědictví pro příští generace a do určité míry také propagace současného umění a nových uměleckých směrů. Těchto 29 institucí je financováno z peněz daňových poplatníků a proto je žádoucí, aby se s výsledky jejich práce a úsilí mohl seznámit co možná největší počet lidí, kteří se o tuzemské umění a kulturu zajímají. Nejrychlejším šiřitelem informací jsou v současné době média, a Česká televize obzvlášť, proto se zástupci ministerstva kultury a České televize dohodli na způsobu, jak prezentovat české umění a kulturu intenzivněji a efektivněji.</p> <p>V současnosti sice některé kulturní instituce zřizované státem s Českou televizí dílčím způsobem spolupracují, v září ale dojde k výrazné změně, protože zahájí svou činnost kanál ČT Art, kde bude mít tuzemská kultura stabilní a dosud nebývalý prostor.</p> <p>Zdroj foto a celá tisková zpráva zde

<p>ČR: Ve čtvrtek 18. dubna se v Paláci knih Luxor v Praze uskutečnil křest nové knihy spisovatele a hudebníka Richarda Pachmana „KDOKOLIV“ – autobiograficky laděného románu o stalkingu, o útocích, výhrůžkách, pronásledování, ztrátě hesel a soukromí, kterým byl autor vystaven. Knihu s Richardem Pachmanem pokřtila legendární moderátorka Kamila Moučková a oba zároveň představili společné CD Samota není osamění.</p> <p>Jen několik dní před touto akcí poskytl Richard Pachman velmi zajímavý rozhovor o létech strávených pod obrovským psychickým tlakem i o tom, jak chce svými zkušenostmi se stalkingem pomoci těm, kteří se s ním setkají nebo už setkali.</p> <p>Kdy jste se rozhodl k napsání knihy s autobiografickými prvky Kdokoliv?</p> <p>Nedá se říct, že bych si sedl ke stolu a rozhodl se, že má další kniha bude o stalkingu. Vlastně jsem měl v plánu věnovat se volnému pokračování historických románů z 16. a 17. století Útes a Notre Dame. Ale osud tomu chtěl jinak! Osud? Vlastně někdo, kdo mě dlouhé měsíce pronásledoval a z desítek emailových adres a sms bran mi stokrát psal, že mě má pod trvalou kontrolou, že jsem bezpáteřní krysa, která chcípne. Byl jsem titulován nepublikovatelnými názvy a prožíval bezmoc vůči někomu, kdo si dal na vysoké úrovni záležet na tom, aby nebyl odhalen, a komu tento fakt činil očividné a dosti zrůdné potěšení. Na začátku psaní knihy byl dopis, který jsem vytvořil poté, co se mi dotyčná osoba „vloupala“ do počítače, dostala se k mým emailům, vše si důkladně pročetla, některé emaily mi vymazala a pak mi poslala za 24 hodin nové heslo k mé vlastní emailové schránce. Připadal jsem si jako ve špatném filmu. Možná se vám to bude zdát podivné, ale já jsem po této události napsal dopis svému stalkerovi, který jsem si po každém otevření počítače otevřel na ploše pro případ, že se mi do něj opět dostane. Když jsem si uvědomil, jak mi psaní vzkazu, ve kterém jsem prosil svého stalkera, aby mě už nechal na pokoji, dalo na chvíli pocit úlevy, pustil jsem se do psaní knihy, která je beletristická, poukazuje na stalking jako velmi negativní společenský jev a která je především o boji se strachem. A ten prožíváme každý za život mnohokráte… </p> <p>Co Vás posilovalo v době, kdy jste neznal nepřítele a kdy jste byl neustále pronásledován?</p> <p>Ti nejbližší, kterým jsem se mohl vypovídat, byť to už někdy bylo pro ně jistě únavné, jak dlouhou dobu to trvalo. Vyhledal jsem i odbornou lékařskou i psychologickou pomoc, což pomohlo mé mysli i mému tělu, protože se mi pod vlivem neustálého pronásledování poněkud zhoršil zdravotní stav. No, a když jsem se po třech letech rozhodl obrátit na policii, to bylo v době, kdy se výhrůžky začaly dotýkat i členů mé rodiny, tak mi velmi pomohl vstřícný a profesionální přístup policistů. Vždyť já jsem tři roky doufal, že to přejde a myslel jsem si, že s nějakými maily od nějakého zlého člověka nemám právo obtěžovat policii. A vidíte, našel jsem zastání! Vydání knihy o stalkingu i to, že jsem se rozhodl mluvit veřejně o tom, čím jsem prošel, má za cíl jediné. Říct těm, kteří jsou v podobné situaci, a někdo je pronásleduje, že o svém problému mají komunikovat a nenechávat si ho pro sebe a že se mají obrátit na policii!</p> <p>Co jste cítil ve chvíli, kdy jste se dozvěděl, že pojem „kdokoliv“ přestal platit, že původce byl odhalen?</p> <p>Po celou tu dobu bylo pro mě největší psychickou zátěží to, že nevím, kdo je ten na druhé straně. Proč mi vyhrožuje, co ode mne očekává, proč se mi za něco mstí. Netušil jsem, kdo je ten opar někde ukrytý u počítače, kterému dělá potěšení ubližovat ostatním. V den, kdy jsem dostal úřední dopis se jménem, se mi ulevilo. Šedý opar mého stalkera dostal konkrétní podobu…</p> <p>Bude kniha k dostání i v elektronické podobě?</p> <p>Ano, časem zvažujeme s vydavatelem i její vydání v elektronické podobě. Vydáme ji souběžně s mými prvními dvěma knihami Jak chutná bolest a Jak chutná život. Co ale je už od dnešního dne dostupné na internetu, je interaktivní stránka: www.kdokoliv-kniha.cz, kde je další, nová kapitola z knihy. Myslím si, že u nás není mnoho knih, které by žily dalším životem po svém vydání tímto způsobem. Kniha na tomto webu volně pokračuje a popisuje příběh hlavního hrdiny po poslední stránce knihy. Právě včera jsem dopsal a na tomto webu publikoval kapitolu o výhrůžné zprávě o výbuchu auta a o koncertě pod policejním dozorem… Rovněž založenou na skutečném zážitku. Kromě volného pokračování je na webu otevřena diskuse, do které mohou lidé vkládat své vlastní zkušenosti se stalkingem i příspěvky týkající se názoru veřejnosti na stalking. Rád bych, aby tento web byl místem, kde se lidé mohou podělit o své zkušenosti, a kde bychom jim rádi poradili, jak se v jejich situaci zachovat a rovněž bychom sdělili kontakty, kam se se svým problémem stalkingu mohou obrátit.</p> <p>Vedle knihy Kdokoliv zároveň představíte nové CD Samota není osamění. Můžete přiblížit tento projekt, který je výsledkem spolupráce s Kamilou Moučkovou?</p> <p>To je mnohem radostnější projekt, než kniha o stalkingu! Kamila Moučková je velmi inspirativní osobnost a jsem rád, že jsme se před necelými šesti lety setkali. Její charisma, elán, humor i to vše náročné, čím v životě prošla, mi poskytlo mnoho námětů k napsání několika básní, jako třeba Vděk, Křivda, Jak dál jít mám? I když základem celého projektu je nádherná báseň Františka Saleského z přelomu 16. a 17. století Modlitba ve stáří, kterou jsme s paní Kamilou natočili v roce 2010, a klip k ní k dnešnímu dni vidělo na YouTube bezmála 100 000 diváků. Podle jednoho z fejetonů Kamily Moučkové jsem napsal titulní píseň Samota není osamění, a dále je zde koláž z myšlenek Mistra Jana Husa, text Williama Shakespeara, Boženy Němcové, Dalajlamova modlitba a List Korintským z Bible. Počátkem tohoto roku jsme se s paní Kamilou dohodli, že projekt vydáme jako dvojalbum. Na druhém CD je 24 fejetonů Kamily Moučkové v jejím podání s mými hudebními předěly. Jsou zde krásná vzpomínání na její dětství, na kolegy a přátele, na Václava Havla i na Jiřinu Švorcovou. Měsíc po tom, co vychází album, si tyto fejetony budou moci lidé i přečíst, protože vychází také knižně. Mimochodem, jistě nejsem sám, pro koho je Kamila Moučková vzorem v tom, jak se má a dá s grácií a šarmem stárnout…</p> <p>klipy z projektu Samota není osamění na: www.youtube.com/pachmanrichard<br />
klip Modlitba ve stáří (text František Saleský, hudba Richard Pachman):<br />
http://www.youtube.com/watch?…<br />
klip Dust (Prach) (text William Shakespeare, R. Pachman, hudba, R. Pachman):<br />
http://www.youtube.com/watch?…</p>

<p>RYCHNOV NAD KNĚŽNOU: Dne 18. dubna 2013 spatřila světlo světa nová publikace čtvercového formátu o 159 stránkách autorů Miroslavy a Jiřího Pecháčkových Svět hraček Rychnov nad Kněžnou – průvodce muzejními expozicemi.</p> <p>Pečlivě vydaná knížka, kterou pokřtil docent Václav Šplíchal netypicky polibkem, začíná stručnou historií tohoto muzea (sídlí na rychnovském náměstí v 1. poschodí radnice z roku 1804, v níž dopsala svoji slavnou Domácí kuchařku 1825 Magdalena Dobromila Rettigová).<br />
Následuje Povídání o hračkách a kapitolky Panenka – milovaný svět děvčátek (tady je i o Shirley Templové, Marbulínkovi a Lucince, i o charitaitivní hračce Habešánkovi), Jízda na koni, houpací kúň a rytířské hry, Plyšové hračky, Deskové hry, Mechanické hračky (tam jsou zařazeny kolotoče, železnice a vláčky, filmové, projekční a reprodukční přístroje, parní stroj, autíčka, zemní stroje, lodě i letadla), Stavebnice, Rodinná domácí divadélka, Vojáci a Velké hračky – koloběžky, trojkolkky , auta, saně a lyže.</p> <p>Rychnovské muzeum hraček vzniklo v květnu 2005. Je umístěné ve třech místnostech rychnovské radnice a ročně jej navštíví přes pět tisíc lidí. </p> <p> Letos do tohoto jedinečného muzea hraček můžeme přijít až od poloviny května, kdy se otevře veřejnosti. </p> <p>Unikátním přírůstkem je atypický domeček pro panenky, i se schodištěm, pokojíky, koupelnou a na střeše s tenisovým kurtem (po jeho odklopení se objeví svítidla, jež zajišťují osvětlení všech místností). Vytvořil jej slavný český architekt Josef Gočár, jehož díla především z kubistického a funkcionalistického období patří k vrcholům české moderní architektury.<br />
Z dalších přírůstků zaujme i dávno zapomenutá hra Slavní mužové čeští, návštěvníci tu mj. najdou habešánka (jeho prodejem ve 30. letech 20. století podporovali naši lidé Habešany proti italským fašistům) i panenky v podobě Shirley Templové, dětské hvězdy amerického filmu, ale i panenka v podobě jeptišky.<br />
Expozice byla podstatně rozšířena a obohacena o typicky český fenomén – čtyři domácí loutková divadla i s dobovou dokumentací, mezi nimi i loutkové divadlo Vojtěcha Suchardy z Nové Paky, v němž bývalo až 130 loutek, třeba i vlk v babiččině čepci. </p> <p>V muzeu (ve druhé místnosti) najdeme exponáty do 30. let 20. století – zaujme dobový pokojíček z roku 1930 s funkčním osvětlením a původním nábytkem. To byla doba, kdy byly běžné celuloidové panenky – ty se sice vyráběly vedle porcelánových už od přelomu 19. a 20. století (kolem roku 1900 byl celuloid daleko dražší než porcelán). Používaly se i tzv. papírmaše (papiermache), forma se používala stejná jako u<br /> porcelánových, ale plnila se právě touto papírovou masou. Tyto panenky, určené spíš pro chudé děti, byly ale stejně krásné, stejně sdělné jako ty porcelánové, a často měly i mrkací oči. Rozdíl? Tyhle panenky jsou ohrané, s porcelánovými si totiž kolikrát děti ani nesměly hrát. Čeští výrobci úzce spolupracovali s Francií, a tak naše panenky ze 30. let jsou hodně podobné panenkám francouzským.<br />
Ve třetí místnosti jsou k vidění kočárky ze 40., 50. i počátku 60. let, jeden z nich – z 20. let – patřil rodině továrníka z Třebechovic pod Orebem. Dál tu najdeme knihy z 30. let, jako byli Marbulínci, Hráčci, a nechybí ani Ferda mravenec. Kuchyňská linečka, naprosto stejná jako v té velké kuchyni, co měla maminka, v kuchyňce uhláček, v pokojíčcích kamínka a dokonce tenkostěnný porcelánový servisek.</p> <p> „Naše muzeum se věnuje hlavně českým hračkám, které obklopovaly české děti do roku 1965. Je tu tak i miniaturní dětská televizka s kompletními pohádkami, které se posunovaly na kotoučcích a kde na obrazovce běžel jakoby příběh. Holčičky zaujme i původní fungující panenkovský fén na ploché baterie,“ dodala průvodkyně Miroslava Pecháčková, která začala sbírat panenky kolem roku 1990.</p>

ČR: 17. 4. 2013 vyšel můj první ebook s názvem na Nevěru se neumírá, jenž je elektronickou verzí stejnojmenné knihy, která spatřila světlo světa koncem března 2013 v nakladatelství Tribun EU. V této své již třetí publikaci v pořadí se opět zaměřuji na mezilidské vztahy. Tentokrát jsem však vsadila i na autobiografické prvky. Pokud bych měla tuto knihu lépe charakterizovat, musela bych říct, že jsem si ji vyvzdorovala na osudu a mám z ní velkou radost, protože je o mně samotné. „Když jsem se poprvé v životě setkala s citovou nevěrou, myslela jsem, že je k nepřežití. Jenomže k vraždě nedošlo, žal mě nezničil a čas nakonec všechno zahojil.“ Hrdinové jednotlivých příběhů se ale nepotýkají pouze s nevěrou, nýbrž prožívají různé citové karamboly a snaží se tyto situace zvládat bez sentimentu a s nadhledem. Ačkoliv někdy klesají na mysli, nepřestávají toužit po osobním štěstí. A právě jemu neváhají obětovat pohodlí a zaběhnuté jistoty. Soubor tvoří povídky, které jsou psány mým charakteristickým rukopisem vyznačujícím se jemnou ironií a zhuštěností děje. Jelikož jsem se ve svém osobním životě poměrně často stěhovala, odehrávají se také v různých místech a městech naší republiky – v Brně, Neratovicích, Žatci, Praze a Novém Městě na Moravě aj. Elektronickou verzi najdete na serveru Palmknihy a ukázky z knihy, včetně obsahu, na mém webu.