Instituce a kulturní zařízení

V čem bude druhý díl jiný okomentovala dramaturgyně Marta Ljubková: „Čekají nás nové příběhy, nová témata a druhého vydání se chopil nový režisér, takže celé je to úplně nové. Naopak nás čeká 'stará' Lenka Kabrhelová, 'starý' Martin Hůla a 'stará' chuť vyprávět příběhy. Nehledáme závratná divadelní kouzla, ale prohlubujeme svoje zkušenosti s formátem jevištního podcastu. Improvizujeme a necháváme se víc vést slovem, ne nutně obrazem, jak jsme na to v divadle zvyklí.”  

Kromě Martina Hůly si novinářka Lenka Kabrhelová pozvala nové hosty, kteří budou vyprávět své příběhy. Režie koprodukčního projektu Petra Prokopa z Divadla Vosto5 a Vzletu se tentokrát zhostí režisér Štěpán Gajdoš. Ten ve své autorské tvorbě zkoumá nová média například formou interaktivního audiowalku nebo zapojením umělé inteligence v site specific inscenacích. Co přivedlo tvůrčí tým k leitmotivu druhého dílu jevištního podcastu, doplňuje Marta Ljubková: „Kde domov můj? Na téhle písničce je skvělé všechno – její původ, slova anebo současné společenské využití. V prvním díle jsme zkoumali veřejný prostor, tentokrát se díváme na to, co je doma, ale taky, co pro koho tohle 'doma' znamená. Něco jiného pro námezdního dělníka v Indii, něco jiného pro světoběžníka Friče v minulém století a něco úplně jiného pro kořistníka v Lánské oboře.”  

A právě investigativní novinář z redakce Seznam Zpráv Lukáš Valášek divákům představí svá zjištění v kauze Lánské obory a jejich hlavních protagonistů. Valášek za odhalení podezřelých zakázek v Lánech získal v roce 2021 Novinářskou cenu, podílí se na rozkrývání čínského vlivu v Česku nebo odhalování prokremelských obchodníků se strachem. Indolog a politolog z Filozofického ústavu Akademie věd Jiří Krejčík vezme návštěvníky na jízdu po nádražích napříč Indií. Spisovatelka Yvonna Fričová nám ve fotografiích představí osud českého etnografa, cestovatele a novináře Alberto Vojtěcha Friče, který svou první cestu do Brazílie podnikl již v roce 1901. Spanilou jízdu zlaté busty prvního československého prezidenta vlakem odvypráví režisér a dramaturg Divadla Na zábradlí Petr Erbes. 

„Mám rád, když se díky projektům, na kterých spolupracuji, setkám s novými zajímavými lidmi. V tomhle případě je to ještě umocněno tím, že hosté pochází jak z divadelního, tak novinářského, literárního nebo vědeckého prostředí. Baví mě, když se divadlo prolíná do jiných médií. Nemluvím jen o kombinaci s podcastem, ale také filmem, protože pracujeme mimo jiné s principem živého snímání. A myslím, že se to prolínání netýká jenom formátu samotného, ale prosakuje až do hlediště, kde se v jeden večer může setkat jak skupina divadelních nadšenců, tak vášnivých fanoušků podcastů,” uzavírá režisér Štěpán Gajdoš.  

5:59 na scéně je zážitek s přesahem, který u nás nemá obdoby. Nenechte si ujít druhý díl 'oživlého časopisu', v němž jednotlivé články dostávají scénickou podobu. Dokonalou žánrovou a mediální fúzi si můžete vychutnat 20. a 22. března ve vršovickém Vzletu.   

Vstupenky na 5:59 na scéně II koupíte na www.vzlet.cz nebo vždy 60 minut před začátkem akce na pokladně Vzletu, kterou najdete ve velkém foyer v prvním patře na adrese Holandská 669/1 – Vršovice. Platit můžete v hotovosti nebo kartou.

Vzlet – kulturní centrum otevřely v roce 2021 tři pražské kulturní organizace – Divadlo Vosto5, barokní orchestr Collegium 1704 a vršovické Kino Pilotů. Sto let starý sokolský biograf tak po desítkách let opět pulzuje životem. Do Vzletu můžete vyrazit za divadlem, hudbou, výstavou, vzdělávacími programy nebo si zatančit na plese.  

Filoktétův příběh je v českém prostředí téměř neznámý. Když se Filoktétés plavil do trojské války, byl svými spolubojovníky vyložen na ostrově Lémnos kvůli zapáchající a bolestivé ráně na noze. Po deseti letech se pro něj však Odysseus společně s Achilleovým synem Neoptolemem vrací, protože podle věštby nezvítězí nad Trójou, dokud nezískají na svou stranu zrazeného Filoktéta i s jeho zázračným lukem. Ve verzi Divadla X10 je zobrazen svět sužovaný nejrůznějšími druhy krizí, ekologickými i válečnými, kde se hledají rychlá a účinná řešení. Lež a manipulace jsou považovány za legitimní politický prostředek, jistoty se hroutí, prognózy budoucnosti vypadají katastrofálně. Vyostřuje se střet mezi nadějnou, idealistickou i naivní mladou generací a pragmatickými konzervativními postupy a názory patriarchálních politických špiček.

„Antika je pro nás inspirativní především propojením intimní a společenské sféry, vědomím prostupnosti mezi osobním a politickým, a také tématem zodpovědnosti za svoji rodinu, stát i svět, jehož jsme součástí. Naše špatná rozhodnutí budou pronásledovat ještě naše vnuky a vnučky.“ říká dramatik a dramaturg X10 Ondřej Novotný.

Antické inspirační zdroje se v Divadle X10 objevily už v roce 2018, kdy byla uvedena hra Ondřeje Novotného Teritorium, která získala 2. místo v dramatické soutěži agentury Aura-Pont a v rámci ankety Ceny divadelní kritiky byla označena za jednu z pěti nejlepších inscenovaných českých her v roce 2018. V roce 2022 pak následovala hra Gorgó česko-rakouského básníka, překladatele a filologa Ondřeje Cikána.

Inscenace vzniká v koprodukci s festivalem Divadelní svět Brno.

FILOKTÉTÉS. LAST MINUTE

ONDŘEJ NOVOTNÝ

Šílená expedice. Podle Sofokla.

 

REŽIE, SCÉNA Ondřej Štefaňák

DRAMATURGIE Lenka Havlíková, Ondřej Novotný

HUDBA Kryštof Blabla

KOSTÝMY Matilda Tlolková

HRAJÍ Antonie Rašilovová, Lucie Roznětínská, Jan Bárta, Vojtěch Hrabák, Hynek Chmelař, Václav Marhold

 

PREMIÉRA 22. 3. 2024

 

„Popel a prach. Vlast. Jarní květy na rodných pláních. Podvod. Psychopati. Stát a rodina. Porod. Pojištění. Krematorium. Hrdinové…"

Ostrov Lémnos je výjimečnou zážitkovou destinací. Klimatizace, Sex on theBeach, All Inclusive. Kdysi slavný hrdina Filoktétés zde celou věčnost přežívá jen díky svému zázračnému luku, kterým loví zvěř. Sám. Rána na jeho noze bolí, hnisá a zapáchá. Právě kvůli tomuto zranění ho na ostrově kdysi vysadili jeho přátelé a spolubojovníci vedeni lstivým Odysseem, když se plavili vyplenit Tróju. Mělo to být rychlé vítězství, teď ale jeden po druhém umírají ve válce, do které vlastně nikdo nechtěl. Zvítězit mohou jen díky Filokétovi a jeho zázračné zbrani, a tak se po deseti letech vrací zpět na Lémnos. Ostrov plný ohně a zdechlin. Dokáže mladý hrdina Neoptolemos získat Filoktéta na svou stranu a zároveň si zachovat morální integritu a hodnotovou orientaci své generace? Nebo jen pasivně přijme mocenské strategie starého patriarchálního světa? Osud celé civilizace spočívá v rukou zmrzačeného šílence.

Původní česká hra kmenového autora Divadla X10 je suverénní verzí méně známé Sofoklovy tragédie. Představuje svět zasažený nejrůznějšími druhy krizí, které vyústí v dlouhodobý a ubíjející válečný konflikt. Všichni si přejí jeho konec a návrat k normálnímu životu. Jakou podobu má však tento konec mít a co je nebo není tzv. normální? Střet pragmatismu a idealismu, konflikt mezi generací naivních synů a slavných otců vyvstává s aktuální naléhavostí. Co když je sláva otců vylhaná? Zachrání nás vlastní solární panel a sandály z kokosu? Co se stane, až opustíme Lémnos?

www.divadlox10.cz

Facebook Divadla X10

Instagram Divadla X10

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Proč bychom si netančili je název celostátní soutěže pro neprofesionální skupiny současného tance, jejímž pořádáním bylo pověřeno Národní informační a poradenské středisko pro kulturu (NIPOS), jako jedné z akcí Roku české hudby. Byla obdobná taneční soutěž součástí oslav Smetana 100 už v roce 1924? Proč si myslíte, že je třeba moderní tanec do široké programové nabídky primárně hudebního projektu také zahrnout? A proč takto odspoda, od základů amatérského tanečního umění? 

Eva Blažíčková: Tanec a hudba mají organický vztah. Proto a s vědomím toho, mohou oba obory mnoho získávat a je potřeba to stále připomínat. Podle některých teorií dokonce hudba z tance vznikla – z rytmických podnětů člověka přejala rytmický tvar i stavbu.

Ve dvacátých letech minulého století byl ale současný tanec v plenkách, pro podobnou soutěž ještě nenastal čas. Jen díky tanečním velikánům z přelomu devatenáctého a dvacátého století v čele s Isadorou Duncan, přesvědčenou o vnitřní síle tance, známe cesty, po kterých se současný tanec na celém světě může ubírat. Tanec v sobě skrývá magickou sílu, která kultivuje a harmonizuje člověka. Proč to tedy nenabídnout právě mladým lidem?

Aleš Březina: Pokud vím, podobná akce nejenže nebyla součástí oslav stého výročí narození Bedřicha Smetany, ale vlastně se dosud neuskutečnila vůbec nikdy. Je to až překvapivé, když se vezme celková tanečnost mnohých Smetanových skladeb, jeho vášnivý zájem o polku, pro niž chtěl podle svých slov udělat tolik, co Chopin pro mazurku (a podle mého soudu se mu to povedlo). Projekt Smetana 200, respektive Rok české hudby 2024, je sice opravdu většinově zaměřen na hudební produkce, ale obsahuje i řadu aktivit, jež hudbu přesahují – připomenu zejména hraný film České televize s Václavem Neužilem v hlavní roli, který má být premiérově uveden na podzim 2024, sborník z mezinárodní muzikologické konference Smetana a evropská opera, která se uskutečnila v červnu 2023 v Litomyšli a kniha vyjde letos na podzim v plně anglické verzi v německém nakladatelství vědecké literatury Königshausen und Neumann. Již o mnoho měsíců dříve ale vydá svou netrpělivě očekávanou popularizační monografii B. Smetany přední český spisovatel a historik Pavel Kosatík. A jedna krásná publikace dokonce již vyšla, je jí nádherně ilustrovaná monografie Bedřicha Smetany od Veroniky Bílkové. V Čechách i v zahraničí se uskuteční řada výstav, zaměřených nejen na osobnost a dílo Bedřicha Smetany, ale také třeba na historické kostýmy z dávných nastudování jeho oper. A takto bych mohl pokračovat ještě dlouho, takže ano, jde primárně o hudební akci, ale nechceme, aby se zaměřila jen na milovníky a návštěvníky koncertů klasické hudby. Smetana je totiž svou hudbou i jejími tématy bytostně prorostlý do DNA české společnosti a byla by škoda tuto významnou část jeho aktivit opomenout.

 

Polka je pro Bedřicha Smetanu podobně typickou kompoziční formou jako polonéza a mazurka pro Chopina nebo valčík pro rodinu Straussů. Umělecká stylizace polky provází skladatele již od jeho kompozičních začátků a vrací se k ní i ve své zralé tvorbě. A právě vlastní choreografie v rozsahu 4–6 minut na polky Bedřicha Smetany v jejich původní nebo v jakékoliv klasické i neklasické autorské úpravě se stala předmětem soutěže. Překvapilo vás, že se do ní přihlásilo 101 choreografií? Jaká ze Smetanových polek se stala nejčastější inspirací k tanečním kreacím mladých tanečníků? Převažují mezi nimi žáci a soubory ze ZUŠ?

Eva Blažíčková: Je velmi potěšující, že se do soutěže přihlásilo tak velké množství choreografií. Ukazuje to, že současným tancem se zabývá čím dál více mladých lidí a nejen v základních uměleckých školách, ale i v různých tanečních studiích a souborech. Viděli jsme dokonce i práce dvou uskupení, která se kvůli naší soutěži vytvořila a nevedla si vůbec špatně. Hudba Bedřicha Smetany zazněla v nejrůznějších úpravách i v původních verzích a stejně tomu bylo u nejoblíbenější, tedy nejčastěji zvolené Jiřinkové polky. Celkově se na seznamu ze 101 choreografií objevila 22krát!

Hodně zajímavé bylo (na základě informace z NIPOS), že téměř polovina soutěžících se v běžných pravidelných přehlídkách neobjevuje. Pokud to znamená, že výzva s konkrétním zadáním motivuje, je důležité to vědět a pracovat s tím. 

Aleš Březina: Pro mne bylo největším překvapením, jak mnoho ze soutěžících si vybralo Smetanovy polky v jejich původní podobě, tedy v žádné moderní coververzi, ať již vlastní, nebo převzaté – to jsem opravdu nečekal.

 

S projekty, které se snaží dostat současný tanec do širšího obecnějšího povědomí kulturně zainteresované veřejnosti, máte své bohaté zkušenosti. Narážím např. na taneční představení Kytice na hudbu Bohuslava Martinů s texty F. Sušila a K. J. Erbena v choreografii a režii Evy Blažíčkové, které se uskutečnilo na Malostranském hřbitově v roce 2014, nebo na představení Špalíček, spojující současný tanec s živou orchestrální tvorbou a sborovou interpretací, které vyvrcholilo představením v Kongresovém centru Praha k 50. výročí úmrtí skladatele B. Martinů. Byly pro vás přímou inspirací i pro tento projekt Proč bychom si netančili?

Eva Blažíčková: Ano i ne. Co se týká propojení tance a hudby tak ano, ale v soutěži Proč bychom si netančili jde i o něco jiného. Tady soutěží děti a mladí lidé, kteří se uměním už v nějaké formě dlouhodobě a pravidelně zabývají, zatímco v projektu Špalíček Bohuslava Martinů jsme chtěli dokázat, že umění nezbytně nutně patří do vzdělávacího procesu, a že je obrovská chyba, že tomu tak není. Myslím tím umění v co největší šíři, protože každý žák je nadán pro něco jiného, ale působení umění na jeho osobnost by ho nemělo v průběhu školní docházky minout. Myslím tím uměleckou tvorbu, praktické konání, ne teoretické výklady nebo interpretaci umění. V tom je obrovský rozdíl – zarecitovat báseň, nebo napsat báseň, poslouchat vsedě v lavici hudbu s výkladem, nebo hudbu zatančit. Doufali jsme, že lidé, kteří nesou odpovědnost za program vzdělávání, si všimnou proměny, jíž děti v průběhu projektu Špalíček prošly, protože ta proměna byla obrovská. Děti, které se nikdy předtím s ničím takovým nesetkaly, měly příležitost usilovně pracovat na závažné věci a prožít naplno veliký úspěch. Byly šťastné a krásné.

Aleš Březina: Do jisté míry ano, a sice v tom, že jsem si přál po letech opět spolupracovat s Evou Blažíčkovou, ústřední osobností moderního tance a nesmírně inspirativní a příjemnou bytostí.

 

Zaujalo mě, že mezi podmínkami k přijetí do soutěže stojí, že je vypsána pro neprofesionální tanečníky současného tance, tudíž nebyla určena pro folklorní soubory. Co vás k tomu vedlo?

Eva Blažíčková: Důvodem naší soutěže bylo zjistit, jak se s takto konkrétním zadáním vyrovnají pedagogové a choreografové, kteří dlouhodobě s mladými lidmi pracují a něžně připomenout, že takzvaná vážná hudba má v sobě nesmírnou hodnotu, na niž ke své škodě zapomínají. Naše soutěž ukázala, že to byl z mnoha důvodů velmi dobrý nápad. Polka, jako taneční tvar, sice je původně folklorní tanec, ale polky Bedřicha Smetany představují vysoce stylizovanou hudbou, kterou může scénické zpracování s případným dalším zpracováním hudebním ještě dál posouvat. Při rozhovorech s choreografy jsme se ale dozvěděli, že někdy se děti i bránily jakýmkoliv úpravám Smetanovy hudby, chtěly tančit „čistého Smetanu“.

Aleš Březina: Folklor je krásná disciplína, ale nás s Evou vždy fascinoval ještě více soudobý výrazový tanec a taneční divadlo, tedy disciplíny, založené na úplně jiných základech. Nechtěli jsme žádné muzeum.

 

Sedm krajských postupových kol bylo realizováno na celkem šesti místech v republice (Jihlava, 2x Praha, Zašová, Hronov, Ostrava, Litomyšl). Finalisté krajských kol byli vyhlášeni 2. 3. – v den 200. výročí narození Bedřicha Smetany. Kdo byl osloven k práci v porotě? Kdy se dozvíme absolutního vítěze soutěže a co ho následně čeká?

Eva Blažíčková: Mezinárodní porota zasedala vždy v šestičlenném složení. I když se v některých případech museli jednotliví členové vystřídat, vždy byl přítomen také hudební skladatel a divadelník. Oslovili jsme odborníky z oblasti tance, kteří sice mají české kořeny, ale buď v zahraničí dlouhodobě pracují, nebo mají v tanečním oboru zahraniční zkušenost a nejsou nijak provázáni se zdejšími přehlídkami. Potřebovali jsme co nejobjektivnější názor. Oslovena byla Eva Taverna, Markéta Perroud, Sára Koluchová. Za skladatele byl přizván Martin Smolka, z divadelní oblasti Lenka Lázňovská, já jsem byla jmenována garantkou soutěže a také její členkou. Plné obsazení poroty včetně profesních životopisů je zveřejněno na webu Smetana200. Společnost to velmi rozmanitá i co do věkového rozložení.

Při závěrečném rozhodování o postupu do finále byli přítomni všichni členové poroty, tedy i ti, kteří pracovali nárazově v rolích „zástupců“. Tato celkem desetičlenná porota rozhodne také o absolutním vítězi soutěže.

Soutěž Proč bychom si netančili vyvrcholí 11. května 2024 veřejnosti přístupným finále v pražském divadle ARCHA+. Součástí tohoto odpoledního představení, jež začne v 16 hod., bude koncert hudebních skladatelů, kteří pro soutěž připravili úpravy některých polek Bedřicha Smetany. Závěrem představení vyhlásíme absolutního vítěze soutěže.

Je v plánu, že vítěz bude pozván prezentovat svou práci také na oficiálních oslavách v Litomyšli, na přehlídce Tanec, tanec v Jablonci nad Nisou, v Kutné Hoře, na festivalu ZUŠ Open a dočká se také profilového pořadu na ČT art. Již se ale rýsuje mnoho dalších příležitostí, protože vidět dvanáct vybraných finalistů v jednom bloku pro nás byl výjimečně silný zážitek. 

 

Celkem desetičlenná porota rozhodla, že finalisty jsou:

Tereza Burešová s dílem KÓTA 370,5

Adéla Ernekerová s dílem VIA NIVIS

Monika Golianová s dílem ŠVITOŘENÍ

Lenka Halašová a Jaruška Kubinová s dílem SPOLU

Tereza Herynková s dílem JSOUCNO

Alena Hofmannová s dílem JEDEN PRAMÍNEK VLASŮ

Simona Mikešová s dílem JIŘINKY

Štěpán Nlasa Mfuta s dílem VSTŘÍC PROUDEM SE ŽEŇ

Markéta Pucová s dílem PÍP

Jana Trubačíková s dílem SPOLU

Jana Trubačíková s dílem PROTI

Markéta Vančurová s dílem PINKO, LINKO

 

Veřejnosti přístupný Koncert finalistů se slavnostním vyhlášením absolutního vítěze soutěže Proč bychom si netančili 2024 se uskuteční v předvečer zahájení Pražského jara, v sobotu 11. května v 16:00 hod. v pražském divadle ARCHA+.

 

https://www.nipos.cz/proc-bychom-si-netancili-2024/

https://www.duncancentre.cz/proc-bychom-si-netancili-2024/

https://www.rokceskehudby.cz/tanecni-soutez

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Trh obvykle nabízí prodej výrobků více než padesáti regionálních výrobců a místních firem. Letos nebude chybět keramika, koření, kosmetika, bylinkové čaje, svíčky, masné výrobky, dětské oblečení, vína či sýry. Jeden ze stánků bude nabízet také tvoření pro děti: malování podle čísel.

„O hudební doprovod trhu se letos postarají dvě kapely: Náchodský muzikálně náladový spolek Klapeto se svými staropražskými písničkami, který svým názvem odkazuje na slavnou pražskou kapelu Šlapeto. Druhou kapelou bude The Craic, která se zaměřuje na keltskou hudbu. Hudební doprovod trhu spoluorganizuje Město Broumov,“ uvedla za pořadatele Anna Iljašenková ze Vzdělávacího a kulturního centra Broumov.

Součástí doprovodného programu bude také tvořivá Velikonoční dílna, která se bude konat od 10 do 12 hodin v prostorách Maiwaldovy akademie v broumovském klášteře (na místě bude značeno). Vstupné 50 Kč, vhodné pro děti od 5 let. Rezervace: ma@klasterbroumov.cz; telefon: 734 443 165. Dílnu mohou pro své děti využít i rodiče, kteří se přijdou podívat na promítání dokumentu Namasté Himálaj, které se bude konat od 10 hodin v Opatských sálech kláštera ve spolupráci s festivalem Jeden svět Police nad Metují.

 

Katka do tréninkové TA KAVÁRNY chodí tak dlouho, až se rozhodla do podpory tohoto centra aktivně zapojit. I přesto, že běhání nepatřilo mezi její koníčky, začala trénovat tak, aby byla schopná uběhnout půlmaraton. Charitativním během chce nejen zvýšit povědomí o speciální kavárně na pražském Vyšehradě, ale zároveň vybrat částku, díky které se tréninku budou moct zúčastnit další lidé s postižením. Těm TA KAVÁRNA pomáhá více se osamostatnit a lépe se zapojit do života.

 

Půlmaraton jako výzva

37letá rodačka z Prahy si k narozeninám v loňském roce nadělila závazek uběhnout svůj první půlmaraton. Když začala s tréninkem, zrodila se v ní také touha pomoci tím někomu dalšímu. Když viděla, s jakými překážkami se každý den potýkají hendikepovaní zaměstnanci její oblíbené kavárny, volba byla jasná. „Do Ta Kavárny chodím pravidelně a lepší flat white mi nikde nepřipraví. Je to moje srdcovka a lokální místo setkávání s přáteli, navíc s vyšším smyslem. Na vlastní oči vidím, jak lidé s postižením pod vedením zkušených trenérů rostou,“ vysvětluje Katka.

 

Sbírka na speciální školení

Poté, co Katka zjistila, jak velkou částku je potřeba pro vyškolení jednoho z nich, rozhodla se tyto peníze vybrat vlastním přičiněním. Na portálu Donio založila finanční sbírku s názvem Půlmaraton pro TA KAVÁRNU, kterou zároveň propaguje svou aktivní účastí na známé sportovní události - 6. dubna poběží v Praze Sportissimo půlmaraton. Bude to jejích prvních oficiálně zaběhnutých 21 kilometrů centrem Prahy.

Velkou naději na dosažení cílové částky jí dodala firma projectYOU, se kterou se dohodla na prvním a velmi štědrém příspěvku 20.000 Kč. Stejně jako TA KAVÁRNA pomáhá hendikepovaným se vstupem na běžný pracovní trh, projectYOU pomáhá studentům připravit se na svou vlastní kariéru, a to skrze gamifikované workshopy a zážitkové učení.

 

Kavárna na trénování

TA KAVÁRNA na pražském Vyšehradě je jedním z projektů neziskové organizace Borůvka Praha o.p.s. Už téměř 16 let tu funguje tréninkový program, jehož hlavním cílem je poskytnout lidem s postižením možnost získat základní pracovní návyky a díky tomu se pak lépe uplatnit na běžném trhu práce.

„Na jednoho klienta v tréninkovém programu, do kterého kromě jeho platu spadá také podpora trenérů nebo pracovní konzultantky, která klientovi pomáhá s hledáním následného zaměstnání, kde by se nejlépe uplatnil, je potřeba každý rok částka 200 000 korun. Větší část nákladů se sice Borůvce daří pokrýt díky podpoře magistrátu, úřadu práce a evropských fondů, ale to nestačí na všechno. Zbylé finance závisí na individuální finanční pomoci dárců – ať už jednotlivců nebo firem. Proto jsme za současnou iniciativu Katky opravdu vděční,“ říká Lenka Nádvorníková, ředitelka neziskové organizace Borůvka Praha o.p.s.

Každý rok se tréninkového programu účastní přibližně deset lidí s postižením, se kterým se narodili, nebo ho získali vinou úrazu či vážné nemoci. Minimálně půlka z nich se hned po absolvování tréninku dokáže zapojit do pracovního procesu a stát se tak plnohodnotnými členy společnosti.

Přispět můžete i vy! Váš příspěvek pomůže dalšímu člověku s postižením zapojit se do běžného života.

Více na: https://www.donio.cz/pulmaraton-za-smysluplny-zivot-pro-lidi-s-hendikepem

 

Borůvka Praha o.p.s

www.boruvkapraha.cz

www.facebook.com/boruvkapraha

 

TA KAVÁRNA

www.takavarna.cz

www.facebook.com/takavarna

 

V Literárním domku broumovského kláštera jste už dva týdny. Překvapilo vás tady něco?

Vesna: Překvapila mě tady spousta věcí. Třeba božský zpěv místních Romů pod okny Literárního domku, to se mi moc líbí. Nebo místní gymnázium, kde jsem si ve čtvrtek byla popovídat se studenty. Byli skvělí, velmi akční a celkovou úrovní a aktivním přístupem učitelů, kteří se nebojí dělat práci navíc, mi to připadalo lepší než na kdejakém pražském gymplu. Překvapilo mě i zdejší kulturní centrum. Děje se tu spousta akcí, na tak malé město a na to, že ještě ani není sezóna. Toho si važte!

Rufina: S kulturním životem tady souhlasím, taky jsem se to chystala říct. Je tu opravdu nečekaně živo… Ale jinak mě po příjezdu do Broumova překvapilo velké množství prázdných baráků. Uvědomila jsem si asi po týdnu, než jsem si na to zvykla, že teď dokážu procítit, co jsou to „ty Sudety“. A přímo z Literárního domku bych ráda zmínila paní uklízečku, ta je skvělá, vždycky dělá i věci navíc z vlastní iniciativy a je moc milá.

Vesna: Všichni jsou tady moc milí. Třeba v Lidlu, když si k pokladně nesu jednu dvě věci, tak mě všichni pouští, to se mi stalo už víckrát. To je fajn…

 

Na čem v Literárním domku pracujete?

Vesna: Já pracuji převážně na románu, který se pracovně jmenuje „O prsa“. Opět se v něm nořím do tématu migrace, kde tři hlavní postavy cestují napříč mně známými městy – Oslo, Praha, Sarajevo – O PrSa – a snaží se někde ukotvit, někam patřit. Jenže, vždycky jen taktak, o fous nepatří. O prsa nepatří. A v tuto chvíli také píšu růžné články a eseje.

Rufina: Já pokračuji v práci na projektu #FramedinBelarus, který je věnovaný politickým vězňům v Bělorusku. Je to kolektivní projekt, do kterého se zapojují lidi po celém světě. Pokud budeme věřit našim tabulkám, tak v Bělorusku je přes 5000 zatčených a 2700 lidí s oficiálním statusem politického vězně. Původní nápad byl ztvárnit výšivkou příběh každého z nich. Momentálně v kolekci máme okolo 500 výšivek z celého světa, které chceme prezentovat na webu. Před námi je spousta práce s archivem, webem, plánováním, prezentací… V Broumově jsem také vedla workshop, během kterého se do projektu zapojilo několik místních účastnic a účastníků. Kdo má zájem, může se do projektu přidat prostřednictvím našich stránek framedinbelarus.net.
Jinak tým festivalu Jeden svět připravuje v Polici nad Metují výstavu mých autorských tisků ze série Historie Běloruské Vyžyvanky. Výstava bude součástí festivalu, který začíná v pátek 22. března.
 

A má na vaši tvorbu prostředí kláštera a Broumova nějaký vliv?

Vesna: Určitě ano. Já tu mám takové zvláštní divoké sny, které mají vliv na moje psyché, a tím pádem i na mé psaní. Občas mi to tu přijde takové… Magické. Shodly jsme se s Rufinou, že tady jsme tak trochu jako ztracené v čase.

Rufina: Na mě má největší vliv zdejší klid a ticho. V Praze bydlím v bytě s více lidmi a v Broumově jsme jen dvě. Navíc všechno je blízko, všude hned dojdu, což je skvělé a uklidňující. Přesně to jsem potřebovala.

 

Stihli jste prozkoumat i něco z broumovského okolí?

Vesna: Já jsem byla v Broumovských stěnách, prošla jsem si hřebenovku a k Hvězdě nahoru, dolů. V neděli mě navštívili táta s bráchou, tak jsem je vzala na takový menší okruh kolem Adršpachu. Přijet mají i kamarádky, tak vyrazíme do skal.

Rufina: Taky jsem byla na Hvězdě. A vyrazila jsem i po cyklostezce kolem psího útulku, až ke kostelu sv. Barbory v Otovicích. Ale spíš se pohybuju po Broumově. Na další výlety se ještě chystám.

 

Vesno, ty žiješ střídavě v Norsku a v České republice. Je ti některá z těch zemí bližší?

Rozhodně je mi bližší Česká republika, jinak by to bylo mnohem jednodušší pro mou rodinu a prostě bychom žili v Norsku, odkud pochází můj manžel. S Českem jsem těsně provázaná, protože jsem tady vyrostla, chodila na základku, střední i vysokou, mám tady rodinu, přátele, cítím se tu dobře. Taky tady mám svou češtinu! Když bych měla vybrat geograficky jedno z míst, tak mým domovem je Praha.

 

Rufino, ty ve své tvorbě využíváš vyšívání k vyjádření politického protestu. Jak ses k vyšívání dostala?

To je hrozně široká otázka. K vyšívání, nebo spíš k tvorbě ornamentů, které zároveň vyprávějí nějaké příběhy, jsem se dostala kolem roku 2010–2012, když jsem ještě studovala na vysoké škole ilustraci. A tenkrát mě napadlo udělat vyšívaný komiks na šatech, protože se mi tahle estetika moc líbí.  Ornamenty a symboly v sobě nesou různé informace, skrze které můžeme vyprávět příběhy. A v roce 2020, když začaly protesty v Bělorusku, jsem se k této technice vrátila a říkala jsem si, že to téma povstání národa vyprávěné lidovou výšivkou pěkně sedlo.

Vesna Evans (*1982) – prozaička, aktivistka. V Praze žije od roku 1993, kde v roce 2009 debutovala sbírkou povídek „Ani ve snu“. Stejného roku vyšla i její povídka „Ze strachu“ v povídkové antologii nakladatelství Listen. V roce 2022 vyšel její zatím poslední román "Sametový domov". Od roku 2014 žije střídavě v Norsku a v České republice. V Norsku vyzdvihuje a propaguje českou literaturu a kulturu, v Čechách jezdí do škol mluvit o migraci a uprchlictví. Spolupracuje s Člověkem v tísni a Jedním světem. Má české a bosenskohercegovské občanství.

Rufina Bazlova (*1990) – multižánrová umělkyně, která se věnuje ilustraci, sociálnímu umění a scénografii. Rufina se mezinárodně prosadila díky sérii Historie Běloruské Vyžyvanky / vyzyvanka.com /, která využívá tradiční médium lidové výšivky k zobrazení protestů v Bělorusku v roce 2020. Umělkyně je známá také jako autorka vyšívaného komiksu Ženokol, který zpracovává téma feminismu přítomného v lidových tradicích. V srpnu 2022 zahájil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj týden nezávislosti v košili s ornamentem Rufiny Bazlove. Poslední tři roky, jako členka umělecké skupiny Stitchit, Rufina pracuje na sociálně-uměleckém projektu Framed in Belarus / framedinbelarus.net /. Díky společnému přístupu zapojuje Stitchit do procesu tvorby různé komunity a jednotlivce, čímž stírá hranice autorství a vytváří platformu pro hlasy často vyloučené z hlavního proudu uměleckého diskurzu.

Umělkyně tvoří zejména digitálně, v jejím repertoáru však nechybí i akrylové malby na plátnech. Její podmanivá díla vyprávějí příběhy, vyvolávají silné emoce a zvou diváky všech věkových kategorií do imaginativního světa. Mají tak vynikající potenciál prorazit až do jejich srdcí.

„Jsem ráda, že se stávající cyklus mých uměleckých expozic těší nejenom zájmu široké veřejnosti, ale i pozornosti regionálních televizních stanic, které o něm natočili již dvě samostatné reportáže,“ říká ilustrátorka.

Natali představí v Dobřanech práce z mnoha zákoutí své činnosti, a to od plakátů, obálek pro časopisy, dětskou ilustraci až po její osobní tvorbu, ve které vždy usiluje, aby vyzařovala pozitivní energii. Její jedinečný výtvarný styl klade důraz na barevnou harmonii a promyšlený vizuální kontrast. Každý odstín je pečlivě vybírán tak, aby vyvolával konkrétní emoce a umocňoval tím celkový dojem autorčiných kompozic.

Dobřanská galerie, která se nachází na náměstí Tomáše G. Masaryka 5 je součástí tamního Městského kulturního střediska.

Výstava začíná 29. března a potrvá až do 26. dubna 2024.

Je přístupná dopoledne od 8.30 do 12:15 hodin a odpoledne od 13:00 do 16:00 hodin, vždy od pondělí až do pátku.

Všichni jste srdečně zváni.

kacko.cz | natalisantini.com

Synagoga v Žatci, prohlašovaná za druhou největší stavbu svého druhu u nás, a sousední rabínský dům jsou od roku 2012 v majetku soukromého vlastníka, pana Daniela Černého z Chomutova. Havarijní stav domu neumožňoval jeho zpřístupnění, avšak synagoga byla po základních opravách od počátku příležitostně otevírána veřejnosti a byly zde pořádány především výstavy a koncerty.  
Dlouholetá snaha majitele o záchranu obou památek se nyní stala skutečností. Prvním krokem vedoucím k tomuto cíli bylo přitom získání dotačních prostředků z programu IROP, které společně s finanční spoluúčastí vlastníka vedly k celkové rekonstrukci synagogy i rabínského domu. Celkový rozpočet projektu obnovy činil téměř 56 milionů korun, přičemž získaná dotace dosahovala 85 % z této částky.
Oba objekty budou využívány jako kulturní prostor a muzeum. V nové stálé expozici naleznou návštěvníci informace týkající se především historie Židů v Žatci. Prostory synagogy i rabínského domu budou sloužit pro pořádání výstav, koncertů, divadelních představení, přednášek a podobně.
Rekonstrukce památek získala v minulém roce významné ocenění. Daniel Černý se stal pro rok 2023 vítězem soutěže Patrimonium pro futuro vyhlašované Národním památkovým ústavem, a to v kategorii záchrana památky.

Synagoga bude slavnostně otevřena na den přesně 152 let od svého slavnostního vysvěcení

V úterý 19. března 2024 od 16 hodin je široká veřejnost zvána k slavnostnímu otevření obnovené žatecké synagogy a sousedního rabínského domu. Událost je naplánovaná na den 152. výročí slavnostního vysvěcení synagogy roku 1872. V rámci programu slavnostního otevření vystoupí dva žatecké sbory pod vedením Alžběty Urbancové, Žatecký příležitostní sbor a dětský sbor Camerata ze žatecké základní umělecké školy.

Návštěvníci budou mít po úvodních proslovech a hudebním programu možnost prohlédnout si zrekonstruované prostory synagogy i rabínského domu a porovnat současný stav s původním stavem zachyceným na vystavených fotografiích.  
Poprvé bude rovněž zpřístupněna stálá expozice věnovaná historii žateckých Židů, na kterou však doporučujeme vyhradit si více času při jiné příležitosti. Vzhledem k očekávané návštěvnosti slavnostního otevření bude kapacita těchto prostor omezená.
Součástí úterního programu bude rovněž vernisáž první výstavy v prostorách rabínského domu. Těšit se můžeme na tvorbu malíře Františka Dvořáka.

 
Výstava Františka Dvořáka / PROSTOR BARVA SVĚTLO

Součástí programu slavnostního otevření synagogy a rabínského domu v Žatci 19. března 2024 bude vernisáž první výstavy, která se v rekonstruovaných prostorách rabínského domu uskuteční. Malíř František Dvořák se narodil roku 1925 v Rovečné na Moravě, v letech 1945–1949 studoval kreslení a deskriptivní geometrii na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy u Cyrila Boudy, Martina Salcmana a Karla Lidického. Těsně před ukončením studia byl po ideologických prověrkách ze školy vyloučen.
Na přímluvu profesora Salcmana přijal Františka Dvořáka profesor Vlastimil Rada do ateliéru AVU, kde studoval do roku 1953.
V roce 1954 byl František Dvořák přijat do spolku Umělecká beseda. Roku 1959 založil skupinu Experiment spolu s Pravoslavem Kutrou, Miloslavem Jemelkou a Jaroslavem Uiberlayem. Po své první výstavě roku 1960 byla ale skupina zrušena.
Na konci 60. letech postavil František Dvořák v Praze rodinný dům dle návrhu Jana Kaplického a následně roku 1969 přenechal svůj ateliér na Žižkově Běle Kolářové. V následujících letech se pak živil především restaurováním fresek, spolu s Jiřím Načeradským kupříkladu restauroval fresky i interiéru zámku v Litomyšli.  
František Dvořák patřil do skupiny výtvarníků, která iniciovala vznik nové Umělecké besedy (Jiří Kolář, Jan Kotík, František Dvořák, Jaroslav Uiberlay, Karel Malich, Richard Fremund).
Roku 1991 byl František Dvořák rehabilitován a získal akademický titul na Pedagogické fakultě UK. Zemřel v Praze 5. března 2002.
Na výstavě v žateckém rabínském domě budou vystaveny práce, které vznikly po roce 1968. František Dvořák v té době již zcela opustil realistickou malbu a při tvorbě pracoval především s neomezenými vlastnostmi barev a schopností světla spolu s nimi utvářet prostor a atmosféru. Výstavu připravila rodina Františka Dvořáka, především jeho syn František, který pronese na vernisáži úvodní slovo.

https://frantisekdvorak.art/

Páteční slavnostní otevření synagogy s dobročinnou aukcí výtvarných děl

Navštívit slavnostní zahájení provozu synagogy a rabínského domu v Žatci bude ve stejném týdnu možné ještě v pátek 22. března od 17 hodin.  

Pro ty zájemce, kteří se nemohou zúčastnit otevření synagogy a rabínského domu v Žatci v úterý, slavnostně otevíráme dveře synagogy a rabínského domu také v pátek odpoledne. K slavnostnímu otevření a prohlídce památek zveme návštěvníky od 17 hodin. Od 18 hodin proběhne v synagoze dobročinná aukce výtvarných děl. Výnos z ní je určen na podporu provozu synagogy a rabínského domu, která ve svém součtu představuje velkou a dlouhodobou finanční zátěž pro majitele.
Svá díla do aukce nezištně věnovalo několik desítek umělců, za což jim patří velké poděkování.
Návštěvníci budou mít možnost získat díla profesionálních umělců, regionálních tvůrců a přátel Daniela Černého a v neposlední řadě také práce žáků žatecké základní umělecké školy.  
Moderátorem pátečního odpoledne v synagoze bude herec Šimon Bilina známý nejen z televizních seriálů.

www.synagoga-zatec.cz

„Noc s operou patří mezi kulturní události roku a já mám velkou radost, že jsme se i tentokrát se zástupci divadla domluvili na charitativním rozměru celé akce. Z každé zakoupené vstupenky věnujeme 24 korun na projekty, které pomáhají druhým. Loni se nám podařilo vybrat 138 tisíc korun a já pevně věřím, že letos budeme ještě úspěšnější,“ uvádí primátor města Plzně Roman Zarzycký.

„Oba tituly, Libuši i Draculu, jsme vybrali jako příspěvek k celorepublikové kulturní události Rok české hudby. Libuše pod širým nebem bude pomyslným vrcholem kompletního cyklu Smetanových oper, které naše divadlo ve spolupráci s ostravským Národním divadlem moravskoslezským uvede. Libuše má být podle záměru skladatele hrána pouze při výjimečných příležitostech, jakými oslavy Roku české hudby i Noc s operou bezesporu jsou,“ vysvětluje ředitel divadla Martin Otava a doplňuje, že muzikálový soubor bude letos hostem Noci s operou podruhé; v roce 2022 soubor odehrál v lochotínském amfiteátru Elisabeth.

Opera Bedřicha Smetany Libuše zazní v lochotínském amfiteátru 28. června 2024 v hudebním nastudování Jiřího Petrdlíka a v režii Tomáše Ondřeje Pilaře. Smetanova opera čerpající svým námětem z hlubin české mytologie měla světovou premiéru při slavnostním otevření Národního divadla 11. června 1881 a stala se nejvýznamnějším českým dílem žánru velké slavnostní opery. „Úchvatné sborové scény, dramatické a elektrizující zpěvy titulních postav i orchestr rozehraný do epické šíře, tím vším si Smetanova Libuše dodnes získává srdce diváků,“ říká šéf souboru opery Jiří Petrdlík a dodává, že opera bude provedena ve zkrácené verzi vytvořené speciálně pro plzeňskou Noc s operou. V unikátním open-air uvedení v Amfiteátru Lochotín se představí přední čeští operní pěvci v čele se sólistkou opery DJKT, držitelkou Ceny Thálie Ivanou Veberovou: „Smetanova Libuše je spjata se slavnostními okamžiky našeho národa. A i pro mne je každé její uvedení velkým svátkem. Je mi ctí, že mohu znovu ztvárnit roli této bájné kněžny.“

Legendární český muzikál Dracula autorů Karla Svobody, Zdeňka Borovce a Richarda Hese se v Plzni poprvé představí 25. června 2024. Diváci se mohou těšit na nové, původní nastudování režiséra Lumíra Olšovského, orchestr povede dirigent Kryštof Marek. Titulní roli uhrančivého transylvánského knížete, který se během staletí stane z krutého bojovníka zlomeným mužem, toužícím po lásce a vykoupení, ztvární Jozef Hruškoci. „Bude to pro mě velká výzva,“ říká Hruškoci, „předpokládám, že diváci budou naši inscenaci srovnávat s tou pražskou a mě s Danem Hůlkou. Přesto se na tuto výjimečnou příležitost moc těším.“ V částečně obměněné podobě se pak publikum může těšit na Draculu i v nadcházející sezóně na jevišti Nové scény. Po boku Jozefa Hruškociho se v hlavních ženských úlohách objeví Lucie Pragerová ve dvojroli Adriana-Sandra a Charlotte Režná v alternaci s Natálií Dvořákovou jako Lorraine, trojroli Šašek-Sluha-Profesor bude hrát Martin Holec.

Náročná produkce vzniká za významné podpory Úřadu městského obvodu Plzeň 1, statutárního města Plzeň, Plzeňského kraje a Ministerstva kultury ČR.

Vstupenky od 250 do 790 korun budou v prodeji od 15. března 2024, výhodnější cenu diváci získají zakoupením balíčku se vstupenkami na obě představení. Předplatitelé DJKT mohli využít předprodej od 1. března se slevou 20 %.

www.djkt.eu
facebook DJKT