Olomoucký kraj

HRANICE: Myšlenka na vznik muzea se ve městě zrodila už  v roce 1904. Lidé tehdy začali přinášet předměty, které se staly základem muzejních sbírek, a o rok později již muzeum vzniklo z iniciativy manželky tehdejšího starosty Amálie Šromotová a městského tajemníka JUC. Františka Janíka. Muzeum tehdy nemělo svou vlastní budovu, a tak se sbírkové předměty ukládaly do jedné místnosti ve zdejší škole. Během let se jejich počet navýšil tak, že se muzeum rozšířilo na celé jedno školní křídlo. To však muselo být později, za mobilizace, vyklizeno, a tak muzejní předměty putovaly do skladiště a na hranickou radnici.

Problém muzejních prostor tehdy překvapivě vyřešil Karl Kettner, dosazený německý vládní komisař města Hranice v letech 1941 až 1945. Po odsunu Židů  zprostředkoval opravu zdejší synagogy, která v roce 1864 byla podle návrhu vídeňského architekta Franze Machera v maursko-byzantském stylu postavena na místě starší "dřevěné".  Finanční prostředky na stavební úpravy a zařízení Kettner obstaral například od hranických továrníků či obchodníků.

V letech 1943 až 1944 mohla být v  rekonstruované Synagoze  – za podpory zdejších středoškolských profesorů – vytvořena expozice, která vydržela s malými úpravami až do sedmdesátých let 20. století.

Ovšem na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století se hranické muzeum stalo součástí Vlastivědného ústavu v Přerově (dnešní Muzeum Komenského), kam byly všechny jeho sbírky přestěhovány. Nešlo však jen o pouhá depozita, například v letech 1974 – 1994 zde slavila úspěch zajímavá expozice hranické fajánse doplněná nábytkem či obrazy.

Na začátku devadesátých let město Hranice požádalo Muzeum Komenského v Přerově o navrácení svých sbírek, k čemuž došlo na přelomu let 1993/94. Dne  1. ledna 1994 město zřídilo příspěvkovou organizaci Městské muzeum a galerie, ale synagoga , opravená během 2. světové války, potřebovala v té době generální rekonstrukci. K té skutečně v letech 1994/1995 došlo, když síly  své finanční síly spojily vlastník objektu Církev československá husitská, město a ministerstvo kultury.

Muzeu se několik let poté naskytla příležitost získat další kvalitní prostory na radnici. To když město Hranice opravilo zámek (přebudovaný ve druhé polovině 16. století z původního hradu a upravený v 19. století) a v roce 1998 do něj přestěhovalo svůj městský úřad. Budova takzvané staré radnice patří k nejkrásnějším projevům stavebního ruchu 16. století. Stavební a ostatní práce na ní byly dokončeny roku 1544 a tímto letopočtem je opatřen i její kamenný portál. Ve čtyřicátých letech 19. století došlo k jejímu rozšíření a reprezentativní úpravě, ale v následných šedesátých letech, při užitkové přestavbě, byla radnice touto necitlivou opravou  a přestavbou sice stavebně sjednocena, ale umělecky ochuzena. Až v letech 2000 až 2001 byla radniční budova nově zrekonstruována a v současné době zde kromě Městského muzea a galerie a jeho řeitelství, zde  sídlí městská knihovna, základní umělecká škola a městské informační centrum.

Ročně muzeum uspořádá kolem desítky výstav, a to v obou výstavních prostorách, tj. v synagoze, kde se navíc konají i příležitostné koncerty, a ve staré radnici.

Muzejníci by však uvítali další úložné prostory, a to na depozitáře a na ukládání zařízení sloužícího k instalaci výstav.

Pestrá činnost muzea

V bývalé radnici může zájemce navštívit expozici akvarelů z počátku 20. století. Jejich autor – profesor kreslení na gymnáziu Jan Pinkava – na nich zachytil podobu města v letech 1900 až 1923. Naopak miniexpozice nazvaná „Dělo se v Hranicích“ přibližuje na fotografiích významné osobnosti, oslavy a další akce konané ve městě. Hranice se navíc mohou pochlubit i malou obdobou Langweilova modelu Prahy. Jde o papírový model městského historického jádra zhotovený podle zástavbových plánů z roku 1750, který postupně vytváří amatérský archeolog a historik Stanislav Miloš.

Velkou pozornost věnují muzejníci spolupráci se školami. Na první pololetí letošního školního roku připravili animační programy, které přiblíží dvě muzeem zorganizované výtvarné výstavy.

Pracovníci muzea dříve ještě zajišťovali prohlídky historického městského jádra, ale v současné době se této činnosti zhostilo městské informační středisko (součást městské knihovny). Autorství odborných textů však i nadále patří muzeu.

Město na provoz přispívá ročně částkou přes 2 miliony Kč, o činnost zařízení se stará šest stálých pracovníků a během topné sezony je zde zaměstnán ještě topič. Sbírkový fond čítá kolem 28 tisíc položek, jde zejména o předměty z oboru společenských věd – od archeologie až po užité umění –  přírodní vědy zastupuje mineralogická sbírka.

Eva Veselá

OLOMOUC: Zastupitelstvo Olomouckého kraje rozhodlo o udělení Ceny hejtmana za práci ve prospěch osob se zdravotním postižením za rok 2008. Cenu obdržel předseda Oblastní unie neslyšících Olomouc, Ota Panský, za dlouhodobou, soustavnou činnost na poli vyrovnávání příležitostí pro osoby se zdravotním postižením. Z rukou hejtmana Olomouckého kraje Martina Tesaříka ji převzal ve čtvrtek 5. listopadu 2009.

Mgr. Ota Panský, sám neslyšící, vede občanského sdružení, jehož cílem je zejména obhajoba práv, potřeb a zájmů neslyšících občanů. Dlouhodobě  se věnuje naplňování poslání o.s., práva a potřeby neslyšících osob však hájí i na úrovní celé republiky, aktivně spolupracuje při legislativních i jiných změnách ve prospěch těžce sluchově postižených občanů ČR.

Dlouhodobě působí v řadě sdružení či jiných institucí a angažuje se v oblasti sportu osob se sluchovým postižením.

Zejména díky jeho  aktivitám bylo postaveno Multifunkční vzdělávací centrum v Olomouci nejen pro osoby se sluchovým postižením, které se otevřelo v roce 2007.

Časopis Místní kultura je s olomouckou Unií neslyšících v kontaktu, a to právě díky O. Panskému. Je sice tělem i duší sportovec, ale za nejednu zpráva týkající se kultury a zároveň neslyšících, vděčíme právě jemu.

Úsilí předsedy o vybudování multifunkčního vzdělávacícho centra jsme sledovali od jeho počátků (viz Místní kultura 1-2/2006: Úspěšný projekt málem neuspěl). Nebylo totiž snadné opatřit na projekt peníze, a navíc, ty fakticky dorazily na účet až po dokončení stavby. Takže bylo třeba v tomto smyslu  překlenout určité období a hlavně mít víru,  v úspěch projektu.  A tu Ota Panský měl...

Dovolte tedy, abychom se připojili mezi gratulanty a popřáli Otovi, aby  mu vydržel jeho obdivuhodný elán.

Ludmila Kučerová

HRANICE (19 tis. obyvatel): Kulturu v Hranicích zajišťuje příspěvková organizace Městská kulturní zařízení (MKZ). Její roční příspěvek se pohybuje ve výši 3,5 milionů korun. Hlavní činnosti definuje zřizovací listina jako veřejné předvádění audiovizuálních autorských děl, dále organizování a zajišťování dalších kulturních, vzdělávacích a společenských akcí. Tuto činnost provozuje organizace v prostorách kina Svět, letního kina a Zámeckého klubu.

Situace kolem kina Svět je ale poněkud složitá, protože na budově z padesátých let minulého století, kterou vlastní stát, se podepsal zub času a přestává být vyhovující.

Zato Zámecký klub je zřejmě největší chloubou, o kterou organizace pečuje. Nachází se v historickém sklepení hranického zámku s klenutým stropem, který zaručuje dobrou akustiku zejména při hudebních produkcích. Tyto prostory prošly v roce 2007 zásadní rekonstrukcí, nicméně slabou stránkou klubu je pódium, které nemá žádné zákulisí nebo technický prostor. Účinkující se musejí přes publikum prodírat na jeviště i z něj. Zejména hudebníci to mají těžké, když přes hlavy diváků musí pronášet nástroje a techniku. Na druhou stranu se při rekonstrukci pamatovalo na handikepované, takže klub má bezbariérový přístup.

Průměrná návštěvnost akcí Zámeckého klubu se v roce 2008 pohybovala v rozmezí 50 – 60 lidí za večer z celkové kapacity 100 míst. V případě pořádání akce Hranická scéna bývá klub zcela zaplněn. Nutno dodat, že hudební akce jsou ve městě nejžádanějším typem nabízené kultury.

Vzhledem k omezeným prostorovým možnostem klubu uvažuje vedení MKZ o využití přilehlých ploch. Jedná se o malou, ale příjemnou terasu přímo před vstupem a zejména část zámecké zahrady ještě pod jeho úrovní, vhodnou pro divadelní či hudební představení.

Z venkovních akcí pořádá zařízení pravidelně festival Evropské jazzové dny, Kulturní hranické léto, Vánoční jarmark, Oslavy výročí založení republiky a Lampionády. Nevšední atmosféru skýtá velkolepá dvorana zámku se skleněným zastřešením. Mnohé akce se konají na náměstí a některé probíhají pravidelně v letním kině s kapacitou tisíc míst. Tolik diváků dokážou přitáhnout větší akce, ale Bijáček pro děti nebo Mezinárodní festival outdoorových filmů, které se zde také konají, navštíví jedno představení v průměru 45 lidí.

Vzhledem k tomu, že MKZ nemohou pronajímat prostory, což vyplývá z jejich zřizovací listiny, zůstává příspěvek od města jediným finančním zdrojem.

Organizace se všemi svými objekty a agendou zaměstnává pět lidí na plný úvazek, a to včetně její ředitelky Heleny Votavové. O jejich pracovním nasazení svědčí například situace, kdy šéfka obstará svým kolegům oběd, aby se polední pauzou příliš nezdržovali. Můžete ji či její zástupkyni občas spatřit před představením také v šatně, při kontrole čistoty toalet, nebo je během některých hudebních produkcí zastihnout za barem.

Další pracovní síly jako zvukaři, uvaděči a promítači pracují v MKZ na částečné úvazky. Při opravdu velkých akcích se MKZ obracejí na Pracovní úřad města, kde hledají brigádníky mezi nezaměstnanými. Stejně tak využívají i pracovní síly ve výkonu trestu, ovšem s vědomím nezbytných rizik.

Problém, s kterým se Městská kulturní zařízení Hranice také potýkají představuje sídlo organizace. Jedná se o jednu místnost v budově Městského úřadu,  která je zároveň kanceláří ředitelky, její asistentky a produkčního. Vedle toho slouží i jako jednací místnost.

Podmínky to nejsou vůbec lehké, nicméně svou práci všichni dělají rádi, což zůstává mnohdy jedinou a nejdůležitější motivací zůstat. A energická a elánem překypující ředitelka to prostě nevzdává.

Kateřina Vedralová