Co se děje

Festival byl zahájen ve středu v 17 hodin v kulturním centru Moving Station po náročném několikadenním rozhodování, zda bude možné jej po všech přípravách skutečně zrealizovat. Kromě diváků se jej zúčastnili také hosté z řad sponzorů a partnerů. Energii do žil vlili organizátorům hned na úvod Michal Vozobule, náměstek primátora pro oblast dopravy a životního prostředí, Zdeňka Kučerová z Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara ZČU, Roman Černík, umělecký ředitel Centra Johan, a Jakub Paleček, ředitel organizace Člověk v tísni v Plzeňském kraji. Ocenili nasazení týmu a skutečnost, že je festival Jeden svět součástí kultury v Plzni. „Dovolím si říct, že atmosféra byla skvělá. Ráda bych vzkázala lidem, kteří při zahájení stáli před plátnem, že celý festival podrželi a zdůraznili, že Jeden svět za to stojí a že je skvělé, že se podařilo udržet jeho konání. Bylo to silné a dodalo mi to energii pokračovat,“ zhodnotila samotné zahájení Miroslava Haplová, koordinátorka školních projekcí.

Na 25 projekcí a 22 debat s hosty během 4 promítacích dnů dorazilo téměř 500 diváků. Ač celková návštěvnost nebyla rekordní, tak vzhledem k nouzovému stavu a mimořádným opatřením předčila očekávání organizátorů. „Nejvíc mě potěšila solidarita diváků, jak vzájemná vůči sobě, tak k festivalu, a atmosféra v týmu, který se navzdory všem nejistotám dnešní doby maximálně semknul a dotáhl vše do konce. Stejně tak velké poděkování patří hostům, bez nichž by „pofilmové“ debaty nemohly proběhnout, což by diváky ochudilo o rozšířený vhled do problematiky jednotlivých filmů.“ říká koordinátorka debat Adéla Lachoutová.

Ve velmi obtížné situaci se ocitly školní projekce, jelikož byly zahájeny 5. října, v den, kdy došlo k uzavření středních škol, jejichž studenti měli být nejčastějšími návštěvníky. Dorazili tak pouze skalní fanoušci ze základních škol a festivalový tým ocenil jejich přístup. „Při projekcích jsem sledovala reakce dětí na filmy a říkala si jo, to je ono. Ta reakce, kdy děti hlučí při úvodních spotech, pak začne film a je ticho. Mimika pracuje. Jen mi běželo hlavou, že je škoda, že se to dostane k tak malému počtu dětí,“ shrnuje pocity ze školních projekcí Haplová.

Na Moving Station byly k vidění také dvě výstavy. Ve foyer se jednalo o výstavu vítězných prací Teendesign 2019 a před sálem kina si diváci mohli prohlédnout vizuály uplynulých ročníku festivalu za 20 let zpátky. Většina z nich se shodla, že ten letošní vizuál je společně s tím z roku 2009, kde se objevuje fotografie Václava Havla, vůbec nejpovedenější. Možná právě proto projevili návštěvníci zájem také o originální doplňky právě s letošním vizuálem. „Ponožky se téměř vyprodaly již během předfestivalových akcí a ohledně triček, placek a tašek nám stále píší lidé přes sociální sítě s tím, že festival sice nestihli, ale rádi by si je zakoupili dodatečně,“ uzavírá s potěšením Lachoutová.

 

Do nadnárodní EVROPSKÉ ALIANCE AKADEMIÍ vstoupilo na 60 kulturních a vědeckých institucí z členských zemí EU, Norska a Velké Británie, které nominovala Akademie umění v Berlíně. Prostřednictvím nových forem spolupráce se zúčastněné instituce chtějí navzájem solidárně podporovat a inspirovat. Své plány a apely zveřejnily v Manifestu, který je v příloze této tiskové zprávy.

Zakládající konference Aliance proběhla ve dnech 8. do 10. října v Berlíně. Jednání se zúčastnil i pověřený vedoucí ČLC Martin Krafl, který zdůraznil, že „evropská spolupráce institucí napříč různými obory umění i vědy založená na principu solidarity a podpory je především s ohledem na pandemii Covid-19 a její důsledky v Evropě nesmírně důležitá. I proto si s mými kolegy nominace na členství v Alianci vážíme“.

V Manifestu je mj. uvedeno, že „v některých evropských zemích v současné době působí kulturní politiky, které chápou umění a kulturu pouze na národní úrovni a stále více je regulují. V důsledku toho je ohrožena autonomie mnoha akademií, muzeí a kulturních ­institucí.“ Aliance chce mj. podporovat vzájemnou výměnu uměleckých projektů zejména s aktéry, kteří mohou při výkonu své umělecké práce nebo ve svobodě projevu zažívat společensko-politická omezení.

Mezi partnerské instituce v Evropské alianci akademií patří renomované umělecké akademie, národní aktéři v kulturní politice, ale také menší kulturní instituce. Kromě Českého literárního centra/MZK Brno jsou za Českou republiku v Evropské alianci akademií také Akademie múzických umění v Praze (AMU), Akademie výtvarných umění v Praze (AVU) a Institut umění – Divadelní ústav. Z ostatních evropských zemí se členy European Alliance of Academies staly např. londýnská Royal Academy of Arts, pařížské Centre Pompidou a Académie Francaise, řecká Onassis Foundation nebo Slovenská akadémia ved.

České literární centrum je kromě členství v Alianci zároveň již druhým rokem členem sítě ENLIT (European Network for Literary Translation) sdružující kulturní instituce v Evropě podporující a propagující literaturu v překladu.

Další informace o Evropské alianci akademií naleznete zde: https://allianceofacademies.eu/

“Chceme poděkovat všem pořadatelům a kulturním institucím, které se do Majáků české kultury i přes tak krátkou dobu přípravy zapojily. Akce vyslala do světa jasný světelný signál, že kultura je tu i přes zrušení všech akcí pořád s námi. Protože kultura diváky nenechá ztroskotat a díky jejich podpoře ani sama neztroskotá. Budeme zase spolu! Zvládneme to! Bezpečně a s respektem k vládním opatřením,” říká Rosťa Novák ml., který se svým souborem Cirk La Putyka podnítil vznik iniciativy #kulturunezastavíš. A dodává:  “Chceme ale poukázat i na nejistotu, která je spojená s proměnlivostí a nestabilitou vládních opatření. Spojili jsme se s vidinou nějakého konce současných přísných omezení, ale už je zase všechno jinak. Potřebujeme podporu nejen diváků, ale i státu, protože další omezování kultury budou pro mnohé likvidační. Řekněte nám kdy by se mohla živá kultura skutečně opět vracet k životu a my se zařídíme. Být každý den v pozoru je více zničující, než vědomí, že budeme zavření třeba x měsíců.”

“Děkujeme všem dodavatelům světel, celému technickému týmu, který akci s velkou obětavostí realizoval, a také ostatním firmám a jednotlivcům, kteří se podíleli na akci v ostatních městech,” doplňuje David Ostružár, jeden z autorů akce a z produkčních Majáků české kultury.

Poděkování patří firmám: Audiolight, Brum Licht, Force Production, Profirental, Start Production, T-Servis a řadě dalším. Technická koordinace: Smart Production.

 

Proč jste se k akci připojili? Jaký smysl pro vás osobně má rozsvítit Maják české kultury, na co by měl upozornit, co vyjádřit?

Naše společná kultura a umění dokazuje, že smyslem našeho života je jeho trvání z generace na generaci. Jsme totiž schopni pochopit přesah našeho bytí v našich potomcích, blízkých, v národě i všech lidech. Kultura a umění je světlo, které míří z našich duší ke hvězdám.

Jan Burian, ředitel, Národní divadlo Praha

 

Česká kultura prožívá asi nejtěžší období od sametové revoluce. Nemožnost konání nebo výrazné omezení hromadných akcí je pro mnoho subjektů devastující. Tímto krokem tak chceme stejně jako ostatní subjekty, které iniciativu podpořili, upozornit na kritickou situaci, která nastala a bude ještě dlouhou dobu trvat.

Robert Schaffer, předseda představenstva a generální ředitel společnosti Bestsport, O2 areny a O2 universa

 

RockOpera Praha se k akci připojila proto, aby upozornila na důležitost kultury jako vlastního sebevyjádření lidí různých generací i národů. Kultura, hudba, divadlo je tu s námi od nepaměti, díky ní jsme schopni zvládat i ty nejtěžší překážky. Náš rockový stánek kultury rozsvítíme společně společně s naším mezinárodním týmem z Francie až po Rusko a naživo rozehrajeme střechu divadla francouzským akustickým rockem s doprovodem didgeridoo a percusí.

Pavla Forest, zpěvačka, libretistka a ředitelka RockOpery Praha

 

Kultura je pro nás i pro naše posluchače nedílnou součástí života. Svým připojením k akci Maják české kultury jsme chtěli říct, že Česká filharmonie tu pořád je, i když zrovna nemůže hrát. A že po překonání současné krize se s našimi posluchači budeme opět těšit na společná setkávání ve Dvořákově síni Rudolfina, protože bez nich by naše činnost neměla žádný smysl.

David Mareček, generální ředitel, Česká filharmonie

 

Kultura je Tvář naší společnosti.

Architektura, slova, chování , morálka. To vše je kultura.

Pokud nebude kultura, zmizí naše Tvář. Budeme opět národ, který se na sebe nemá jak a proč podívat. Ale to už jsme zažili.

Nedopusťme to .

Rozsviťme maják  naděje  a vytrvejme.

Maják znamená vzájemnost.

Martin Františák, umělecký šéf, Švandovo divadlo, Praha

 

V době, která se zdá být divoká a v mnoha rozměrech konfrontační, pro nás Maják české kultury představuje symbolický a přitom neprotestní akcent kultury jako takové. Symbol světla, které všichni pořebujeme k životu. Stejně jako kulturu.

Eva Suková, Dejvické divadlo, Praha

 

Současný tanec je silně propojen mezinárodně, sdílíme symbolickým Majákem společnou solidaritu všech profesí v oblasti živého umění, které se bez kontaktu s divákem neobejde, a to napříč Evropou. "Culture is future" - Evropský parlament tento názor sdílí a doporučuje členským státům vyčlenit 2% z plánu na podporu oživení přímo na Kulturní plán obnovy. Věřím, že naše vláda nezůstane pozadu, protože umění přináší trvalé hodnoty, svobodu a kvalitu života celé společnosti.

Yvona Kreuzmannová, ředitelka a zakladatelka Tance Praha z.ú.

 

Maják slouží k navigaci ve zrádných oblastech a právě kulturní život je v těchto časech oblast více než zrádná. Nyní již s jistotou víme, že dopady na kulturní a kreativní průmysly budou enormní. Až se z této situace dostaneme a instituce budou mít opět možnost uvádět svůj program, bude finanční i mentální podpora ze strany diváků i státu naprosto kruciální. Aby k ní vůbec došlo, je třeba na nelibou situaci v tomto bezčasí upozorňovat. Nesmíme úplně zhasnout, protože se dost dobře může stát, že se v mnohých lidech zrodí myšlenka, že kulturu nepotřebují. To by byl začátek konce.

Jan Honeiser, vedoucí produkce, Palác Akropolis, Praha

 

Zapojením se do akce Majáky české kultury chceme vzkázat všem divákům i kolegům z kulturních institucí po celé České republice, že držíme spolu a že se nedáme.

Josef Kubáník, mluvčí Slováckého divadla v Uherském Hradišti

 

K akci jsme se připojili proto, že je dnes velmi důležité, abychom společně upozornili na to, že kultura neni jen prostor pro trávení volného času, ale důležitá součást našich životů, platforma pro společenský dialog a zároveň čím dál tím víc důležitější součást ekonomiky. Epidemií Covid 19 jsou sice postiženy různé oblasti společnosti, ale v kultuře se naplno projevily i další dlouhodobě neřešené problémy a dopad na tento sektor bude zdrcující. Maják chápeme jako akt solidarity mezi kulturními institucemi, na jejichž přežití závisí osudy soudobého umění i zábavního průmyslu. Doufejme, že společnost k našemu osudu nebude lhostejná a že ji tohle gesto zůstane na paměti, stejně jako ty tisíce představení a akcí, které se stihly od konce první vlny v červnu odehrát.

Přemek Martinek, DIOD Jihlava

 

Chtěli jsme dát najevo, že i v nejzápadnějším českém divadle #kulturunezastavis. Akci bereme jako krásné gesto, propojující herce i další zaměstnance divadla s našimi diváky v době, kdy to není možné obvyklým způsobem - během představení.

Martina Pokorná, dramaturgyně, Západočeské divadlo v Chebu

 

Jsme majákem kultury v našem městě. A tak jsme nemohli chybět ani v této celorepublikové akci. Je to prostě takový tichý výkřik, že jsme tady a že žijeme.

Jiří Trnka, Činoherní studio města Ústí n. Labem

 

Akci Maják české kultury považuji za důležitý projev společné síly kulturních institucí a všech umělců, kteří jsou nyní znovu  odstaveni od své tvorby. Věřím, že poukáže i na to, že kulturní činnost v naší zemi není jen volnočasovou aktivitou, ale, že se jedná o nezpochybnitelný fenomén naší společnosti,  se kterým se musí počítat.  Kultura je nejen potřebou pro miliony našich spoluobčanů, ale i důležitou součástí naší ekonomiky. 

Petr Dohnal, ředitel, Východočeské divadlo Pardubice

 

Vysláním světelného signálu se připojujeme k dalším kulturním institucím. Chceme všechny příznivce současného tance ubezpečit, že jsme stále zde, i když nemůžeme produkovat naše představení. Studenti se stále připravují  a těší se na okamžik, kdy budou moci být opět se svými diváky a spolu navzájem. Maják české kultury nyní svítí v Duncanu namísto všech představí, která nemohla proběhnout.

Romana Lisnerová, ředitelka školy, Konzervatoř Duncan Centre

 

K akci Maják české kultury jsme se připojili proto, abychom podpořili všechny naše kolegy, v jejichž kulturních institucích je stejně jako u nás momentálně tma. Dnešní akce „Maják“ měla ukázat, že kultura není jen volnočasovou aktivitou, ale naopak nedílnou součástí kulturní společnosti, která nikam nezmizí. Držme si palce, ať se brzy vrátí časy, kdy budeme kromě „Majáku“ moci opět rozsvítit i samotné jeviště a hlediště.

Kateřina Vižďová, tisková mluvčí, Městské divadlo Brno

 

Česká kultura si musela svou společenskou pozici obhajovat již před pandemií, ale nyní stojí ještě před větší zkouškou. Boří se hodnotový systém naší společnosti a bude potřeba jej znovu definovat. A právě v tento moment může kultura ukázat svou sílu a podstatu. Její soudružnost k tomu má velké předpoklady. Doufám a věřím, že česká kultura zafunguje jako pomyslný maják a zachrání co nejvíce zbloudilých duší.

Jan Holec, umělecký šéf, Divadlo Petra Bezruče, Ostrava

 

Cítíme sounáležitosti se všemi kulturními organizacemi v republice. Věříme, že tento výjimečný stav nezlikviduje kulturu, která má v naší zemi nezastupitelné místo.

Eva Mikulková, ředitelka, Klicperovo divadlo Hradec Králové

 

S veškerým respektem k nutnosti zvládnout současnou situaci se plně ztotožňujeme s myšlenkou symbolicky poukázat na problém české kultury, do kterého byla nedobrovolně vhozena. Kulturu netvoří jen velká divadla a velké kulturní instituce, ale mnoho jednotlivců, externistů, specialistů ve svých oborech, a to i technického rázu. Ti všichni byli ze dne na den připraveni o možnost obživy. Pevně věříme, že v této chaotické a vystrašené době si brzy budeme moci najít cestu ke svým divákům stejně jako oni k nám.

Martina Drbušková, Divadlo J. K. Tyla, Plzeň

 

Seznam institucí, které se do Majáků české kultury zapojily:

 

• Akademie múzických umění - Divadelní fakulta (DAMU)
• Akademie múzických umění Praha (AMU) / Filmová a televizní fakulta (FAMU)
• Bezbariérové divadlo Barka
• Centrum experimentálního divadla (CED)
• Činoherní studio města Ústí nad Labem
• Dejvické divadlo
• DIOD
• DISK
• Divadelní studio Marta DIFA JAMU Brno
• Divadlo Alfa
• Divadlo Bolka Polívky
• Divadlo Bravo
• Divadlo Feste
• Divadlo Horní Počernice
• Divadlo Husa na provázku
• Divadlo J. K. Tyla
• Divadlo loutek Ostrava
• Divadlo Na Fidlovačce
• Divadlo na Orlí / Hudebně-dramatická laboratoř JAMU
• Divadlo Na prádle
• Divadlo Na zábradlí
• Divadlo pod Palmovkou
• Divadlo Ponec
• Divadlo v Řeznické
• Forum Karlín
• FysioArt o.p.s.
• Horácké divadlo Jihlava p.o.
• Jatka78
• KD Mlejn, o.p.s.
• Klicperovo divadlo
• Kult, spolek
• Kulturní centrum Turnov
• Lucerna
• Masarykův kulturní dům
• MeetFactory o.p.s.
• Městské divadlo Brno
• Městské divadlo Mladá Boleslav
• Městské divadlo v Mostě, spol. s r. o.
• Moravské divadlo Olomouc, příspěvková organizace
• Naivní divadlo Liberec
• Národní divadlo Praha
• Národní divadlo Brno
• Národní galerie - Palác Kinských
• O2 arena
• Palác Akropolis
• RockOpera Praha
• ROXY
• Rudolfinum - Česká filharmonie
• Slezské divadlo Opava
• Slovácké divadlo
• Police Symphony Orchestra
• divadlo BRAVO!
• DOX
• Muzeum východních Čech
• La Fabrika
• Stavovské divadlo
• Dolní Vítkovice - Gong, Ostrava
• Divadlo Petra Bezruče Ostrava
• Moravská galerie Brno
• Janáčkova filharmonie Ostrava
• Kulturní dům Benešov
• Start Production, Ďáblice
• Dům kultury města Ostravy
• Konzervatoř DUNCAN CENTRE
• Švandovo divadlo na Smíchově
• Divadlo Antonína Dvořáka Příbram
• Divadlo Drak
• Divadlo F. X. Šaldy Liberec p.o.
• Divadlo na Vinohradech
• Divadlo Oskara Nedbala
• Divadlo Šumperk, s.r.o.
• Národní divadlo moravskoslezské p.o.
• Vila štvanice
• ROXY / Linhartova nadace
• Jiráskovo divadlo Hronov
• Východočeské divadlo
• Galerie Moderního umění Hradec Králové
• Kulturní centrum frýdlant nad Ostravicí
• Městské divadlo Mnichovo Hradiště
• Akord Ostrava - Zábřeh
• Městské divadlo v Chebu
• Vrchlického divadlo Louny
• REZI.DANCE Komařice
• Moravská filharmonie olomouc
• Pražská tržnice
• Divadlo Gong Praha

Jakými zákrutami procházel vývoj populární, ale i klasické hudby v Čechách? Jak byl ovlivněn tím světovým? Co pro hudbu znamenaly milníky let 1945, 1968 a také 1989? 

A co do hudby přinese budoucnost? To bylo a bude obsahem řady publikací. Ale vyprávělo vám o tom všem, jak to s odstupem let vidí, či jak o budoucnosti přemýšlí, nějaké piano? 

Zmíněný Bechstein je piano nejen vzdělané, ale také rozumné, a tak při vzpomínání nestaví do středu pozornosti zdaleka jen sebe a "svoji" rodinu, ale vzpomíná s nadhledem a značným přehledem. Přitom nepřestává být laskavým a otevřeným budoucnosti, k níž se upíná s nadějí. Čtenář tak trochu prochází dějinami, jichž je hudba ve všech svých žánrech neodmyslitelnou součástí, a dostane se mu i rozličných úvah nadčasových. Navíc má to piano i značný smysl pro humor. 

Originální zpověď svého klavíru zaznamenal Tomislav Vašíček, jeden ze zakladatelů českého rokenrolu, zapsaný v Praze do rokenrolové síně slávy. A to dokonce dvakrát, podruhé i s celou skupinou Sputnici, jejímž byl zpěvákem a lídrem. Po roce 1968 s rodinou emigroval do rakouské Vídně, kde se později etabloval u společnosti IBM. Přitom však hudba různých žánrů – už zdaleka nejen rokenrol – v celé jeho rodině nadále měla důležité slovo. "Klavírními" ilustracemi knížku vybavil Josef Stehlík, sochař, restaurátor a také karikaturista, žijící ve švýcarské Basileji. Jak autor, tak ilustrátor se stali v minulosti aktéry dokumentů České kořeny, které znají diváci z České televize. Logickým vyústěním byla pak spolupráce s producentem těchto filmů, spolkem České kořeny, i při vydání knížky Klavír vypráví. 

Přivítání knížky spojené s malým koncertem je plánováno v Pianocentru Bechstein v Praze, jakmile to okolnosti dovolí. 

Kniha Klavír vypráví vyšla v nakladatelství Jalna.

Zájemci si ji mohou koupit několika způsoby:

Objednat mailem na adrese spolku České kořeny a tím tak podpořit aktivity spolku. (Cena 250,- Kč + poštovné a balné).
Vyžádat si ji u větších knihkupců.
Zakoupit na adrese nakladatelství Jalna, Mickiewiczova 17, Praha 6 (jalna@jalna.cz).
Objednat on-line v knižním obchodě KOSMAS.

 

 

I letos je Speciální vydání dvojjazyčné a obsahuje původní články autorů na dané téma v širším kontextu aktuální české taneční scény. Třetí ročník se zabývá tématem Tanec a publikum z různých perspektiv. Úvodní texty bilancující uplynulou sezonu se nad úlohou diváků pozastavují v kontextu aktuální situace z pohledu čtyř žánrů – baletu, současného tance, nonverbálního divadla i nového cirkusu. Autoři dále přiblíží například různé formy práce s publikem českých pohybových festivalů i baletů vícesouborových divadel, angažovanost diváků i umělců a pozastaví se také nad samotným diváckým prožitkem tance. Nechybí ani exkurz do možností digitálního přenosu a interakce mezi diváky a performery v jeho rámci.

 

„Když vznikala koncepce letošního Speciálu, po koroně nebylo ještě ani vidu ani slechu. Ale

celá pandemie a s tím spojené zavření divadel myslím každého přivedlo k myšlenkám o tom,

co pro něj vlastně znamená být divákem v divadle, naživo, co je přenosné obrazovkou a co

není. Takže svým způsobem toto téma získalo ještě na větší aktuálnosti,“ přiznává editorka Speciálního vydání Petra Dotlačilová.

 

„Speciál“ je určen všem, kteří se zajímají o tanec a divadlo a chtějí si o tom přečíst i něco víc než „jen“ recenze či rozhovory, zajímá je širší kontext jednotlivých děl, osobností a organizací a možná i určitý teoretický přesah. Publikace čítající 129 stran bude v prodeji za 129,- Kč díky podpoře MKČR a SFK, a čtenáři ji seženou na pultech vybraných divadel, knihoven či knihkupectví či přes objednávky na www.taneciaktuality.cz.     

 

 

„Vybral jsem si Alicji Knast, protože velice dobře obstála ve všech částech celého výběrového procesu. Prokázala jasné manažerské schopnosti, má za sebou řadu mezinárodních ocenění a představila jasnou vizi, jak více oslovit laickou veřejnost a dostat Národní galerii na mapu špičkových galerií a muzeí světa,“ řekl o nové generální ředitelce ministr Lubomír Zaorálek.

V srpnu 2020 doporučila výběrová komise ministru kultury L. Zaorálkovi po 2. kole otevřeného konkurzu na pozici GŘ Národní galerie v Praze (dále NGP) tři kandidáty v pořadí: Marek Pokorný,  Alicja Knast, Jiří Fajt. Všichni tři doporučení prošli v průběhu srpna ještě tzv. assessment centrem (manažersko-psychologický test), které bylo vedené externí společností DMC management consulting, která má v této oblasti řadu zkušeností. Obdobné programy firma zajišťovala v minulosti např. pro Českou televizi, TV Nova, či Komerční banku atd. Materiály tří kandidátů, které představili před výběrovou komisí, byly v anonymizované podobě rovněž odeslány několika osloveným zahraničním expertům. Ministrovi kultury z oslovených odborníků poslali své posudky nakonec z vídeňské Albertiny, Kunsthalle a newyorského Metropolitního muzea. Na základě všech těchto podkladů (koncepce, pohovor s výběrovou komisí, assessment centrum a posudky zahraničních expertů) rozhodl o vítězi.

 

Krátká informace o nové GŘ NGP A. Knast:

Alicja Barbara Knast, MA

• Muzeoložka, muzikoložka
• Studium: Adam Mickiewicz University Poznaň, London Metropolitan University – School of Art, Architecture and Design

 

• Generální ředitelka Slezského muzea v Katowicích (2014 - 2020), generální ředitelka Hornoslezského muzea v Bytomi (2014 – 2016), výkonná ředitelka Muzea dějin polských Židů ve Varšavě (2012 – 2014), kurátorka projektů Muzea Fryderika Chopina ve Varšavě (2009 – 2011)

• Autorka: stálé expozice Chopinova muzea, základní expozice Muzea POLIN nebo revitalizačního projektu Slezského muzea v Katowicích
• Konzultantka: Muzea polské historie, Královského hradu Wawel, města Rybnik, Muzea Velkého polského povstání, Muzea paměti Sibiře
• Autorka řady odborných textů
• Držitelka mnoha oborových ocenění

 

Kromě několika už zavedených celostátních cen pro knihovníky z různých typů knihoven existují i ocenění regionální, která jsou zacílena na neprofesionální knihovny s dobrovolným knihovníkem, jehož práce je mnohdy nedoceněna a přitom nesmírně záslužná. Ve Středočeském kraji je více než sedm set veřejných knihoven, které působí v obcích a malých městech a lze je zařadit do kategorie neprofesionálních knihoven. Ty nejlepší z nich nejsou pouze tradičními půjčovnami knih, ale stávají se kulturními středisky rozvíjejícími komunitní život v obci.

Právě na knihovnice a knihovníky z takových knihoven je zaměřena cena Středočeský Kramerius. Nominované navrhuje Středočeská vědecká knihovna v Kladně a městské knihovny v Benešově, Kutné Hoře, Mladé Boleslavi a Příbrami podle celé řady kritérií, mezi které patří například aktivita, pořádání akcí, otevírací doba, stav knihovního fondu a jeho doplňování, aktivní komunikace s pověřenou či krajskou knihovnou, vybavení knihovny aj.

„Účelem ocenění je podpořit aktivní dobrovolné knihovníky v jejich knihovnické práci a zároveň motivovat další, aby je následovali. Rovněž chceme vzbudit zájem vedení obcí k jejich podpoře.“, říká Radek Liška, vedoucí Krajského knihovnického centra.

V letošním roce se slavnostní vyhlášení oceněných knihovníků s ohledem na současně probíhající nouzová opatření uskuteční až 25. listopadu. O své „knihovnické Oscary“ – jak tuto cenu v loňském roce nazvala jedna z oceněných – tedy letošní vítězové nepřijdou.

 

Více informací o pořádaných akcích naleznete na webu knihovny: www.svkkl.cz.

Slavnostní ceremoniál v pořadí 93. ročníku cen americké Akademie filmového umění a věd se uskuteční 25. dubna 2021 v Los Angeles. Akademici v letošním roce vybírali z 10 českých hraných a dokumentárních filmů, přihlášených jejich producenty. Hlasování probíhalo od 1. do 11. října 2020.

Film Šarlatán vznikl v česko-irsko-polsko-slovenské koprodukci a nabízí strhující životopisné drama výjimečného muže obdařeného léčitelskými schopnostmi na pozadí dobových událostí. Příběh je inspirován skutečnými osudy léčitele Jana Mikoláška, na kterého se v průběhu několika desetiletí obracely s prosbou o pomoc tisíce lidí ze všech společenských vrstev včetně nejvýznamnějších osobností politického i kulturního života. Mikolášek je člověk bez odborného lékařského vzdělání, ale s nevšedním a nevysvětlitelným nadáním diagnostikovat a pomocí bylinek léčit nemoci, se kterými si ani doktoři nevědí rady. Jeho mimořádné schopnosti jsou však vykoupeny bojem s vlastními démony. Léčitelství je jeho vnitřní spásou a ochranou před sebou samým… „Bylo mi potěšením a ctí po Hořícím keři točit opět v Česku, které je mému srdci nejbližší,“ říká režisérka Agnieszka Holland. Ta po boku Ivana a Josefa Trojanových obsadila například herce Juraje Loje, Jaroslavu Pokornou, Martina Myšičku, Miroslava Hanuše, Jiřího Černého, Tomáše Jeřábka nebo Jana Budaře. Film nese rukopis kameramana Martina Štrby a kostýmní výtvarnice Kataríny Štrbové-Bielikové.

Přední polská režisérka a scenáristka Agnieszka Holland je absolventkou pražské FAMU. V roce 2017 získala na Berlinale Stříbrného medvěda za film Přes kosti mrtvých a v roce 2019 byla nominována se snímkem Pan Jones na Zlatého medvěda za nejlepší film. Je držitelkou Českého lva za drama Hořící keř a na svém kontě má i tři nominace na Oscara. Jako asistentka režie na začátku své filmové dráhy spolupracovala s legendami polské kinematografie Andrzejem Wajdou a Krzysztofem Zanussim. Debutovala psychologickým dramatem Provinční herci (1980), metaforou na tehdejší politickou situaci v Polsku oceněnou na festivalu v Cannes Cenou mezinárodní kritiky. Z její pestré filmografie, kterou Agnieszka Holland natáčí v USA, Polsku, ale i u nás, stojí za pozornost životopisná dramata Úplné zatmění s excelujícím Leonardem DiCapriem (1995) a Ve stínu Beethovena (2006) nebo oceňovaná televizní série Hořící keř (2013).

Ceny americké Akademie filmového umění a věd, které jsou udělovány od roku 1929, jsou považovány za nejprestižnější ocenění v oblasti filmu. Oscarový shortlist bude zveřejněn 9. února 2021 a nominace budou zveřejněny 15. března 2021. Slavnostní ceremoniál pak proběhne 25. dubna 2021 v Los Angeles.

V loňském roce byl do boje na Oscara vyslán film Václava Marhoula Nabarvené ptáče, který se probojoval mezi nejlepších deset filmů. Za téměř stoletou historii „Oscarů“ se podařilo cenu za nejlepší cizojazyčný film získat dvěma československým a jednomu českému filmu. V roce 1965 to byl Obchod na korze Jána Kádára a Elmara Klose. O dva roky později zvítězily Ostře sledované vlaky Jiřího Menzela a v roce 1996 Kolja Jana Svěráka. Šest dalších českých filmů pak postoupilo do neužších nominací: Lásky jedné plavovlásky Miloše Formana v roce 1966 a Hoří má panenko téhož režiséra o dva roky později. Po druhé šel do boje o Oscara Jiří Menzel roku 1986 s filmem Vesničko má středisková, naopak svoji první nominaci získal Jan Svěrák za Obecnou školu v roce 1991. Roku 2000 vyjel do Los Angeles Jan Hřebejk s nominovaným filmem Musíme si pomáhat a roku 2003 zaujaly akademiky Želary Ondřeje Trojana.

 

O České filmové a televizní akademii:

Česká filmová a televizní akademie byla založena v roce 1995, v roce 2013 prošla transformací na zapsaný spolek. Jejím hlavním cílem je podporovat a propagovat české kinematografické umění v České republice i v zahraničí a vytvářet podmínky pro rozvoj českého filmu. Uděluje nejprestižnější českou filmovou cenu – Českého lva
a nominuje českého kandidáta na ceny americké Akademie filmového umění a věd. ČFTA má v současné době 325 členů.

 

„Audiokniha je ve slovenštině a je opatřena také slovensko-českým slovníčkem, kde posluchači najdou překlad diferenčních slov,“ upřesňuje Monika Horsáková, režisérka audioknihy a vedoucí Ústavu filmové, televizní a rozhlasové tvorby Filozoficko-přírodovědecké fakulty, kde kniha vznikala. Ústav ke spolupráci vyzval brněnské nakladatelství Větrné mlýny. „Každá kniha, a tedy i audiokniha potřebuje distributora. A Větrné mlýny se popularizaci současné slovenské literatury věnují dlouhodobě, takže volba byla jasná. Nakladatelství nám navíc díky svým kontaktům pomáhá také s ošetřením licencí,“ vysvětluje Monika Horsáková.

„Ve Větrných mlýnech vydáváme překlady zásadních děl slovenské literatury už téměř deset let. Máme na to edici ,Česi, čítajte‘, což je trošku ironická výtka, za kterou se skrývá poselství pro tuzemského čtenáře. Když už tvrdíš, že nerozumíš slovensky, tak jsme ti to přeložili, protože literatura od sousedů má co nabídnout. A byl jsem nadšený nápadem Moniky Horsákové ze Slezské univerzity v Opavě, která přišla s pronikavou tezí, že Češi možná nechtějí slovensky číst, vymlouvají se na neznalost, ale možná budou slovenštinu rádi poslouchat. Je to jazyk libozvučný, to přeci dobře víme. A tak se narodila řada audioknih slovenské současné literatury po české uši. Věřím, že se jí bude dařit,“ konstatuje šéfredaktor nakladatelství Větrné mlýny Petr Minařík.

Tvorba Ivany Gibové je charakteristická neotřelým vypravěčským talentem, smyslem pro sarkasmus i citem pro jazyk. To vše jí vyneslo nominaci na různé slovenské literární ceny, včetně Anasoft Litery. Román Bordeline „o tom, jak složité jsou jednoduché věci, o lámání ledů, stereotypů a charakterů, o hraniční poruše a bezhraničních pokusech o nápravu, přitom ještě nebyl do češtiny přeložen, což bylo podle autorů edice jedním z důvodů, proč si právě tuto knihu vybrali. „Tím nejpodstatnějším je samozřejmě to, že jde o text strhující, navíc psaný jako monolog, což ke zvukovému zpracování doslova vyzývá,“ dodává Monika Horsáková. „Já bych za ten nápad chtěla poděkovat a jsem poctěna, že prvním titulem je zrovna moje kniha Bordeline. Nahrávku jsem už slyšela a mám z ní velkou radost. Věřím, že i posluchačům se bude líbit jako mně,“ vzkazuje Ivana Gibová.

Audioknihy z edice Česi, počúvajte budou k dispozici na nosiči CD a také ke stažení on-line z portálu nakladatelství Větrné mlýny. Do konce roku 2020 se můžeme těšit ještě na dva další tituly.

Česi, počúvajte: Ivana Gibová – Bordeline

mistr zvuku: Petr Janoš

dramaturgie: Miroslav Zelinský

mluvené slovo: Viktória Pejková

cover: Jan Vlček

grafika: Kristína Pupáková

režie: Monika Horsáková

Projekt vzniká na Ústavu filmové, televizní a rozhlasové tvorby Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě v rámci projektu SGS/3/2020

www.slu.cz, https://jinak.slu.cz/