Občanské sdružení Za krásnou Olomouc ve snaze podpořit, ocenit a připomenout kvalitní počiny v oblasti architektury, urbanismu a péče o památky v regionu své působnosti vyhlásilo na konci roku 2008 první ročník Ceny Rudolfa Eitelbergera, pojmenované po významném olomouckém rodákovi a spoluzakladateli dějepisu umění a památkové péče v rakouské monarchii Rudolfu Eitelbergerovi von Edelberg (1817 – 1885).
Cílem tohoto symbolického ocenění je upozornit na ty zásahy do organismu historické Olomouce, které pozitivně přispěly k jeho měnící se podobě. Naplňujeme tím jeden z cílů Sdružení, jímž je propagace a informování veřejnosti o stavebních změnách v Olomouci a na Olomoucku, ovlivňujících architektonické, památkové a urbanistické hodnoty dotčených lokalit.
První ročník ocenění byl pojat retrospektivně za celé polistopadové období, v dalších ročnících se počítá s hodnocením staveb dokončených vždy v příslušném roce.
Podněty členů Sdružení i širší veřejnosti vyhodnotila sedmičlenná komise složená převážně z historiků a kritiků architektury a památkářů, která do užšího výběru nominovala dvanáct staveb. Tajnou volbou komise se vítěznou ralizací prvního ročníku Ceny Rudolfa Eitelbergera stala Obnova Horního náměstí v Olomouci s Aríónovou kašnou, a ocenění tak získali autoři Petr Hájek, Jaroslav Hlásek, Jan Šépka, Angela Chiantelli a Ivan Theimer.
Již v roce 1995 iniciovalo Statutární město Olomouc prostřednictvím městské rady projekt renovace ústředního Horního náměstí, které zůstávalo ve svém nevábném „postkomunistickém“ kabátě. Vítězný návrh trojice mladých architektů Hájek – Hlásek – Šépka byl tehdy přijat pro své kultivované řešení, respektující historický kontext místa. Realizace proběhla v letech 1998 – 2001. Potřeba uchovat autenticitu a tradici prostoru byla již od roku 1995 zdůrazněna úvahami o doplnění mozaiky barokního souboru kašen poslední součástí – Aríónovou kašnou, plánovanou již v polovině 18. století.
Na výzvu olomoucké městské rady vytvořil olomoucký rodák, respektovaný evropský sochař Ivan Theimer návrh kašny, která byla dokončena a osazena v roce 2002. Na celku kašny s nádrží se projektově podílela italská architektka Angela Chiantelli z Luccy, a v Itálii byly rovněž odlity součásti sousoší.
S odstupem času, a zejména při srovnání se současnými devastačními zásahy předláždění Pekařské a Denisovy ulice, je třeba celkovou restituci Horního náměstí označit za neobyčejně zdařilou a citlivou. Architekti respektovali charakter daného místa, jejich nadčasový návrh nepřinesl radikální proměnu podoby náměstí, jeho materiálového, půdorysného a urbanistického řešení. Ponechání dochované dlažby naopak jen posílilo historickou přirozenost této části města a zdůraznilo její nesporné estetické kvality. To podporuje i kultivovaně provedený informační aparát včetně modelu historického jádra města a zejména Aríónova kašna, která svým „společenským magnetismem“ vytvořila nové a neobyčejně přitažlivé sociální ohnisko v centru města. V kontextu proměn Olomouce, ale též dalších českých a moravských měst po roce 1989 náleží tato obnova nejen k těm nejvýraznějším, ale bezesporu i nejkvalitnějším.
To se ostatně projevilo v několika oceněních, které projekt získal (čestné uznání v mezinárodní Piranesiho ceně v roce 2001 a cena v kategorii rekonstrukce v celorepublikové Grand Prix Obce architektů v roce 2002). Nelze samozřejmě odhlédnout od hlasů, které opakovaně kritizují „neschůdnost“ historické dlažby, volbu mobiliáře (lavičky, svítidla) nebo absenci zeleně. První výtka je zcela neoprávněná: na frekventované chodníky autoři použili nové, dostatečně komfortní a široké kamenné desky, kdežto vzácná historická nerovná dlažba zůstala v plochách kolem sochařských monumentů, kde se předpokládá spíše pomalý, rekreační pohyb nebo stání (turisté, kulturní akce). Co se týče mobiliáře, ostatně snadno nahraditelného, jeho nekvalitní řemeslné provedení nelze vyčítat autorům projektu.
Podobně je to i s osvětlením, které nemá s původním projektem příliš společného. Mnozí možná zapomněli, že originální návrh svítidel byl zamítnut v roce 2000 Ministerstvem kultury ČR a současná „konfekční“ svítidla Thorn byla do projektu prosazena až ex post. Pořízení osvětlovacích těles o metr kratších, než s jakými počítal návrh, vedlo k potížím s nedostatečným osvětlením některých partií náměstí. Také nasvícení dominant a fasád náměstí se nedaří realizovat podle původního návrhu.
Navzdory námitkám je přínos rekonstrukce Horního náměstí neoddiskutovatelný. Znamenala vytvoření nové hodnoty založené na respektu k historickému kontextu místa a je současně příkladem neobyčejně osvíceného přístupu investora, Statutárního města Olomouce, který by měl zůstat vzorem i do budoucna. Nedávné diskuse o problematice umístění zeleně na náměstí ukazují, že některé otázky zůstávají otevřené a úpravu prostoru v tomto ohledu není nutné pokládat za definitivní.
Stejně tak to ale dokládá, že Horní náměstí je stále živým srdcem města, na jehož prospěchu má zájem snad každý jeho obyvatel, který si uvědomuje hodnotu výjimečného historického prostředí svého domova.
Občanské sdružení Za krásnou Olomouc by chtělo u příležitosti předání Ceny Rudolfa Eitelbergera iniciovat veřejnou a odbornou diskusi o budoucnosti Horního náměstí a doufá, že tato snaha nezůstane bez odezvy.
Datum oficiálního předání Ceny Rudolfa Eitelbergera nebylo ještě stanoveno a upřesní se po dohodě s oceněnými.
Návrh a realizaci Ceny Rudolfa Eitelbergera provedl Jaroslav Koléšek (nar. 1974), který patří mezi významné české výtvarníky mladé generace. Jako sochař je všestranný, pracuje s kamenem, betonem, dřevem, sádrou, sklem i plastickými hmotami. Vystavuje pravidelně doma i v zahraničí (Polsko, Německo). Je autorem památníku letecké bitvy nad Šanovem a držitelem zlínské Ceny Václava Chada (2003). Pracuje jako odborný asistent na Katedře sochařství Fakulty umění Ostravské univerzity.
Pro bližší informace viz http://www.vy3.net/k/fla.html.
O. s. Za krásnou Olomouc
kontakty:
PhDr. Martin Horáček, Ph.D. – 605 825 098
Mgr. Ondřej Jakubec, Ph.D. – 732 779 678
E-mail: krasnaolomouc@seznam.cz www.krasnaolomouc.cz
OLOMOUC: Muzeum moderního umění / Trojlodí, Denisova 47, připravilo výstavu, která představuje celoživotní dílo Michaela Rittsteina, jednoho z nejvýznamnějších současných českých umělců střední generace. Také někdejšího spoluzakladatele Volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece, člena SVU Mánes a v posledních letech vedoucího pedagoga ateliéru malby AVU v Praze. Jeho celoživotní návraty ke grotesce, sarkastické a ironické pohledy vtipně glosující nejobyčejnější život, jsou malovány s barokním rozmachem bravurního koloristy, zároveň s lehkostí rozeného kreslíře - vypravěče, pro kterého monumentalita není dána formátem.
OLOMOUC: V Divadle hudby, sídlícím v budově Muzea moderního umění Olomouc, Denisova 47, se ve středu 25. února v 19.30 hodin koná koncert hudebního uskupení DAVID DORŮŽKA TRIO.
OLOMOUC: Výstava Růžová zahrádka/Rukopisné modlitební knížky 18. a 19. století (Sbírka Jana Poše) se zaměřuje na výtvarné kvality ručně psaných a kreslených modlitebních knížek 18. a 19. století na českém a moravském venkově.
V listopadu 2005 prohlásil generální ředitel UNESCO slovácký verbuňk za Mistrovské dílo ústního a nemateriálního dědictví lidstva. Jde o první takto oceněnou nemateriální památku u nás, ale Jízda králů i Hlinecká masopustní obchůzka mají stejnou ambici.
