Celá ČR

Režisér Petr Větrovský dokázal vykreslit příběh Gabriely Soukalové s empatií a citlivostí, což divákům umožňuje vcítit se do její situace a prožívat s ní její úspěchy i neúspěchy. To všechno přispívá k tomu, že film získává pozitivní ohlasy a stává se jedním z nejžádanějších snímků v kinech.

Gabriela Soukalová je ve třetině svého turné s názvem "Noc s legendou". Toto cestování ji zavedlo do různých měst České republiky, kde diváci nejen sledují promítání filmu, ale také mají možnost se osobně potkat s Gabrielou. Sály jsou vždy zaplněné po okraj a na konci každého promítání diváci srdečně tleskají ve stoje.

Jedinečnou atmosféru autogramiád tvoří osobní setkání diváků s Gabrielou Soukalovou, které i někdy vyvolává silné emoce. Mnozí z přítomných se nechávají unést slzami, když vyjadřují svou vděčnost za to, jak Gábina otevřeně hovoří o poruchách příjmu potravy a jak se stala pro ně inspirací a vzorem ve sportu.

Na otázku "Tak co, Gábi, jak se cítíš?" odpověděla Gabriela se slzami v očích: "Já nemůžu, ani já nevím, co na to říct, prostě jsem strašně vděčná, že ten film je a že ti lidé mají takovéhle reakce."

"Musím říct, že to bylo úplně fantastický, mockrát vám všem děkuju, že jste přišli. A doufám, že jste si z kina odnesli hezký zážitek a vzhledem k tomu, jak jste říkali, že jste nadšení, tak mě to úplně nabilo. Já vám moc děkuju, strašně si toho vážím," uvedla Gabriela Soukalová na jedné z autogramiád.

Film „Gabriela Soukalová: Pravda se pořád vyplatí" není jen o sportovní kariéře Gabriely Soukalové, ale také o jejím lidském příběhu, který oslovuje diváky různými způsoby. S ohlasy, které film získává, lze jednoznačně říci, že jeho úspěch nezůstane jen u prvního víkendu v kinech, ale bude pokračovat i nadále.

Další podrobnosti a informace najdete na www.bohemiamp.cz a na facebookovém profilu https://www.facebook.com/bohemiamotionpictures/.

Do 22. ročníku přihlásilo 60 muzeí a galerií z celé České republiky celkem 93 projektů. Nejpočetnější kategorií se stala Muzejní výstava roku 2023 (45 projektů), následovaná kategoriemi Muzejní publikace roku 2023 (33 projektů) a Muzejní počin roku 2023 (15 projektů). Podrobné informace o všech projektech, vč. doprovodné dokumentace jsou k dispozici na webových stránkách soutěže na adrese http://www.gloriamusaealis.cz.

Slavnostní předávání Cen Gloria musaealis za rok 2023 se uskuteční v úterý 14. května 2024 od 14.00 hodin ve Smetanově síni Obecního domu v Praze. Oceněné projekty ve 22. ročníku Národní soutěže muzeí Gloria musaealis budou prezentovány i na Národním zahájení Festivalu muzejních nocí, jehož 20. ročník bude odstartován v pátek 17. května 2024 od 14.00 hodin v Pardubicích. Obě akce se konají u příležitosti Mezinárodního dne muzeí (18. května).   

http://www.cz-museums.cz

Mezi zmíněné nevládní divadelní organizace patří Mezinárodní divadelní ústav (ITI), Mezinárodní asociace divadel pro děti a mládež (ASSITEJ) a Mezinárodní loutkářská unie (UNIMA). Česká střediska těchto organizací mají sídlo v Institutu umění – Divadelním ústavu a své aktivity vyvíjejí jak na národní, tak mezinárodní úrovni.

V letošním roce je autorem poselství ke Světovému dni divadla norský spisovatel a dramatik Jon Fosse. „Rozhodl jsem se mluvit o umění obecně, nikoli výhradně o divadelním umění, a to proto, že všechno dobré umění v hloubi duše pojednává o tomtéž, pojednává o přetváření toho, co je zcela jedinečné, zcela specifické v něco univerzálního. Spojuje jedinečné a univerzální do uměleckého výrazu. Ne odstraněním specifických rysů, ale jejich zvýrazněním, tím, že dovolí cizímu, aby zřetelně vyniklo. Je to tak prosté jako to, že válka a umění jsou protiklady, tak jako jsou protiklady válka a mír. Umění je mír.“

Poselství ke Světovému dni divadla pro děti a mládež proslovila prezidentka asociace ASSITEJ International a australská divadelnice Sue Giles a své vzkazy podtrhující důležitost divadla přidaly také děti a teenageři z Kuby a Brazílie. „Na naší planetě, kde v temné přítomnosti dohořívají svíčky míru, víry a lásky, uprostřed ztráty hodnot, klimatické krize, nesmírné bídy a bratrovražedných válek, se jako záblesk naděje objevují dětské hlasy. Jsou to právě hlasy z malého a loajálního souostroví v Karibské oblasti, které u příležitosti Světového dne divadla pro děti a mládež předávají kamarádům a kolegům ze světa múzických umění poselství lásky s nadějí do budoucna.“

Bosensko-peruánská divadelnice Inés Pasic ve svém poselství ke Světovému dni divadla formuluje sílu, jakou loutkářská profese má a může mít. „Mohou loutky zachránit svět před klimatickými změnami, válkami nebo otroctvím? To nevím. Svět je takový, jaký je a pro nikoho a nic neexistují žádné záruky. Jak řekl jeden skvělý básník: „Cesta vzniká chůzí.“ Ze zkušenosti a praxe tohoto nádherného umění vím, že loutky jsou světlem ve tmě, sluncem za mraky lidské tragikomedie, útočištěm před bouřemi těžce zkoušených srdcí. Jsou pozvánkou k nadšenému žití a boji za lepší verzi sebe sama.“

Národní střediska ITI, ASSITEJ a UNIMA či jejich členské organizace po celém světě koordinují v těchto dnech řadu aktivit. Nejinak je tomu v České republice, kde se u příležitosti světových svátků divadla letos poprvé koná 12. ročník Noci divadel, letos s podtitulem „Proměna“.

Poselství ke Světovému dni divadla pro děti a mládež | 20. března 2024

Poselství ke Světovému dni loutkářství | 21. března 2024

Poselství ke Světovému dni divadla | 27. března 2024

Noc divadel jako příležitost pro oslavu světových dnů divadla

Oslavy Světového dne divadla pořádá Mezinárodní divadelní ústav (ITI – International Theatre Institute), oslavy Světového dne divadla pro děti a mládež Mezinárodní asociace divadla pro děti a mládež ASSITEJ a oslavy Mezinárodního dne loutkářství Mezinárodní loutkářská unie UNIMA. Česká národní střediska těchto profesních divadelních organizací přidružených k UNESCO koordinuje v rámci mezinárodní spolupráce Institut umění – Divadelní ústav. Světové svátky divadla jsou příležitostí zamyslet se nad rolí a důležitostí divadla jako umělecké formy a upozornit na jeho význam pro lidská společenství i jednotlivce.  

Každý rok vybírají zástupci těchto organizací autory jednotlivých poselství. Norský spisovatel Jon Fosse se ujal letošního poselství ke Světovému dni divadla, poselství ke Světovému dni divadla pro děti a mládež prezidentka ASSITEJ International, australská divadelnice Sue Giles a poselství ke Světovému dni loutkářství bosensko-peruánská loutkářka Inés Pasic. 

Stoleté výročí úmrtí slavného literáta i aktuální civilizační „Proměny“ 

Téma dvanáctého ročníku Noci divadel přímo odkazuje k tvorbě Franze Kafky, od jehož smrti letos uplyne 100 let. Avšak i tentokrát, stejně jako každý rok, je téma Noci divadel otevřené širokému spektru interpretací ze strany pořadatelů. Dramaturgyně Noci divadel v Česku Martina Pecková Černá k tématu dvanáctého ročníku říká: „Letošní téma 'Proměna' odkazuje nejen ke stoletému výročí úmrtí Franze Kafky, které rezonuje v připomínkách či inspiracích vycházejících z díla tohoto představitele pražské česko-německo-židovské kultury u nás i v zahraničí. Zároveň však může být opět východiskem k hravým či vážnějším interpretacím programu Noci divadel na témata aktuálních civilizačních proměn nebo 'kafkáren' v našem každodenním životě.“ To přispívá ke vzniku rozmanitého programu v divadlech napříč republikou, takže si takzvaně „na své“ přijdou všechny divácké i generační skupiny. 

Například Národní divadlo (ND) připravuje několik zajímavých zážitků v průběhu celého dne. Program odstartuje čtyřiadvacetihodinový maraton studentů uměleckých škol, kteří budou tvořit ze zbytkového materiálu z dílen a skladů ND. Tvůrčí maraton akcentuje téma udržitelnosti a je přístupný v průběhu celého dne. Dále v odpoledních hodinách první česká scéna nabídne besedu v Divadelním archivu o proměně repertoáru ND v posledních 40 letech, interaktivní divadelní trasu „Dům proměny“ na Nové scéně a spoustu dalšího programu pro děti i jejich rodiče. Večerní hodiny pak budou patřit průzkumnickému zážitku „S nadhledem“, kde diváci nakouknou pod pokličku plánované rekonstrukci Nové scény. Program v ND završí „Technické fígle“, během kterých techničtí mistři Nové scény v kulisách inscenace POE představí jevištní techniku světla, zvuk, tahy a projekce. 

Pražské Studio Citadela začne svůj program ve spolupráci s tanečním ateliérem Kathak oslavou indického svátku HÓLÍ, kdy si lidé užívají barevné proměny zimy v jaro. Následovat bude scénické čtení úryvků z různých děl Franze Kafky v různých jazycích v podání herců Bohnické divadelní společnosti, dále one man inscenace Rakvičkárna, původně jarmareční loutkové divadlo proměněné na činoherní monodrama s autobiografickými rysy. Pozdější večer pak nabídne živé hudební vystoupení After Theatre Jam a projekci záznamu fascinujícího představení na motivy románu Franze Kafky v nastudování souboru herců se zkušeností z psychiatrické léčby z polského Krakova. 

Městské divadlo v Mostě chystá v rámci tématu na své Malé scéně interaktivní večer, při kterém se diváci promění v různé divadelní profese a mohou si tak na jeden večer vyzkoušet, jak vzniká divadelní inscenace od čtené zkoušky až po premiéru před diváky. Členové uměleckého souboru si vymění role s diváky, kteří se na malou chvíli stanou herci, rekvizitáři, režiséry, osvětlovači a mnoha dalšími profesemi, jež jsou nedílnou součástí vzniku nové divadelní inscenace. Zároveň spatří kompletní proměnu svého oblíbeného herce tzv. z civilu až do role.  

Divadlo loutek Ostrava nabídne tvůrčí workshop „Měním, tedy jsem“, na kterém malí návštěvníci i jejich doprovod najdou odpovědi na tyto otázky: Může se něco tak obyčejného, jako je list papíru, probudit k životu? Může se z několika dřívek stát princezna? Můžu se já proměnit v dinosaura?  Workshopem návštěvníky provedou herci Ondřej Vyhlídal a Karolína Vyhlídal Hýsková spolu s novým uměleckým šéfem Jakubem Maksymovem. 

Webové stránky 

Facebook 

Instagram 

„Tohle je první Český lev nejen pro seriál na Voyo, ale také pro televizi Nova, takže máme obrovskou radost,“ říká kreativní producentka série Iva K. Jestřábová a dodává: „Jsem moc vděčná, že nám Nova vytvořila vhodný prostor, dala velkou porci důvěry a že mohl podobný, produkčně opravdu extrémně náročný, projekt vzniknout. A největší poděkování patří divákům, a to za to, že oceňují tuzemské seriály a minisérie. Právě díky jejich podpoře může vznikat takové množství kvalitní původní lokální tvorby. Nebála bych se tuto dobu označit za zlatý věk televize.“

Matematika zločinu vypráví o novinářce Magdaleně Sodomkové (Lucie Štěpánková), které napíše z indonéského vězení Tomáš Toman (Jan Nedbal). Byl zadržen na útěku před českou spravedlností a tvrdí, že zločin, za který byl odsouzen k dvanácti a půl letům vězení, nespáchal. Do vězení ho prý poslal sporný posudek soudního znalce přezdívaného Matematik zločinu (Jiří Bartoška). Je možné, že by se expert tentokrát přepočítal? Sodomková se do Tomanova případu noří a postupně zjišťuje, že na něm hodně věcí nesedí…

„Pro mě, jako producenta, to byl jeden z nejtěžších projektů, na kterém jsem se kdy podílel. Náročné to bylo zejména proto, že jsme pracovali se skutečnými lidmi, jejichž důvěru jsme si museli vybudovat a nemohli jsme je v žádném případě zklamat. Moc bych proto chtěl poděkovat Magdaleně Sodomkové a Brit Jensen, které celou kauzu iniciovaly a také Tomáši Tomanovi, za jejich důvěru. A velký dík patří i všem kolegům, bez kterých by tato minisérie nemohla vzniknout,“ říká producent DNA Production Rasťo Šesták.

Rozhovor bude rozdělen na několik tematických bloků. „S prezidentem republiky probereme zásadní témata spojená s děním v Česku i ve světě. Zeptáme se i na další plány, nejen v příštím roce. A jsem rád, že budeme mít možnost mluvit i s první dámou, kterou hlava státu opakovaně zmiňuje jako klíčovou oporu. Dotkneme se zkušeností s působením v nové roli i změn v životě prezidentského páru,“ říká k rozhovoru moderátor a šéfredaktor zpravodajství a publicistiky ČT Michal Kubal.

Bilanční rozhovor bude další v pořadí těch zásadních, které hlava státu pravidelně poskytuje České televizi. Jednalo se například o interview v den zvolení Petra Pavla, bezprostředně po inauguraci a při návštěvě Kyjeva v dubnu minulého roku. Rozhovory s hlavou státu jsou mimořádně vyhledávané, ten ze dne zvolení Petra Pavla si nenechalo ujít přes milion diváků starších 15 let.

Kaczi klade v Kněhyni důraz na intimní atmosféru, která ukazuje její autentickou a přirozenou polohu. Neznamená to však, že by nahrávka nebyla pestrá – naopak klade důraz na kontrasty a barevnost. Od předchozí desky Nahá z roku 2021 se novinka liší tím, že ne všechny skladby na desce jsou autorské. Píseň Hraj složil baskytarista skupiny Čechomor Lukáš Čunta, zpěvaččin partner je zase autorem některých textů a hudby. „Album je pestré a oproti Nahé vyzrálejší. Za to může určitě věk, jiná životní zkušenost a taky to, že jsme ho z velké části tvořili s přítelem. To mě baví,“ říká o Kněhyni sama Kaczi. V písních se vyjadřuje k osobním prožitkům, pohledu na svět či příběhům o přírodě a z přírody. V náladách skladeb se střídá radost, smutek, euforie i melancholie.

Posluchači už mohou znát singly Máma, Port de Soller a Chtěla bych být, k nímž zpěvačka natočila také videoklipy. Kněhyni produkoval Lukáš Hradil. „Písničky k albu vznikaly během tří let a natáčení pak trvalo rok. Byl to naplňující tvůrčí proces, protože něco málo, jak by měly písničky vypadat, jsme měli připraveno, ale některé aranže vznikaly až přímo ve studiu. To je velký rozdíl oproti postupu natáčení předchozí Nahé,“ doplňuje detaily k natáčení Kaczi.

Album čítající 13 skladeb bylo nahráno v ostravském studiu Lakovna a Českém rozhlase Ostrava, kde jí pomohl i mistr zvuku Aleš Huber. Zpěvačka si původně přála, aby se nahrávky dokázaly přenést ve stejné podobě na živé hraní. Bohatší kabát ale písním sluší. „Houslistka Radka Tihelková napsala houslové pasáže do tří písní. Muzikantsky písničky pozvedl i muzikant, herec divadla Mír a náš kamarád Michal Sedláček, který se tak podprahově stal koproducentem. Za celkový dojem pak vděčím své doprovodné kapele Lukášovi a sestře Lucce,“ říká Kaczi.

Oficiální křest alba Kněhyně proběhne 13. března v ostravském studiu Českého rozhlasu S1 a zhostí se ho přímo jeho ředitel René Zavoral. Následně Kaczi desku představí v rámci Kněhyně tour s Českým rozhlasem. To zahrne osm koncertů a bude zakončeno 30. května v Praze. V první polovině května si z něj ale písničkářka odskočí až na americká pódia. Odehraje totiž koncerty ve Washingtonu D.C., Philadelphii a New Yorku.

„V prosinci loňského roku jsme začali uvažovat, že bychom udělali koncert v Chicagu pro českou komunitu. A týž týden, kdy jsme se o Americe intenzivně bavili, napsal oficiální mail kulturní ataché z Washingtonu, D.C. pan Jan Woska, shodou okolností rodák z Havířova, že by rád představil Beskydy a Kaczi na akci EU Open House ve Washingtonu. Skákala jsem radostí. Řekla jsem si – je to náhoda, nebo síla myšlenky funguje? Pan Woska pak domluvil s manažerem i navazující koncerty ve Philadephii a New Yorku,“ přibližuje zpěvačka, která už se těší, až tato velkoměsta ve spojení s hudbou ochutná a zažije.

www.radioteka.cz

MAPA uMĚNÍM je efektivní nástroj pro školy i rodiče, který usnadňuje orientaci v nabídce projektů nabízejících kreativní přístupy ve vzdělávání. Zájemcům pomůže vybrat si kvalitní programy na míru a orientovat se v nabídce ve svém místě působiště i jinde v republice.  MAPA je také příležitostí pro kulturní subjekty, ať už instituce nebo nezávislé spolky či jednotlivce, jak své projekty nabídnout a dostat se ke správné cílové skupině.

„Jednoho dne to třeba bude tak, že až rodiče budou přemýšlet, co dělat s dětmi o víkendu, učitelé, jak dát výuce šmrnc, úředníci, jak změnit svoje město, že se ti všichni podívají na naši oborovou mapu kreativního vzdělávání, a tam najdou, co hledají. Učení se stane uměním, umění zase (i mimo jiné) způsobem, jak žít, učit se lépe, jak uzdravovat města a lidi. A aby to tak mohlo být, tak začínáme!” přibližuje ideu vzniku projektu Tereza Dobiášová Krejčí, spisovatelka, kulturní manažerka a předsedkyně platformy uMĚNÍM.

Tým kolem MAPY klade důraz především na kvalitu programů. Obsah nabídky je koordinován a výběr zařazených subjektů podléhá jistým kritériím. Vzhledem k tomu, že má platforma více než 40 členů, část nabídky je sestavena z aktivit těchto organizací. Jsou jimi například Národní galerie Praha, Máš umělecké střevo?, Centrum současného umění DOX, zapojeny jsou ale i regionální instituce. „Další cesta výběru byla na základě hodnocení projektů přihlášených do opencallu dle kritérií definice kreativního učení. Nejde tedy o prodejní katalog, kvantitativní výběr, ale kvalitativní a reprezentativní seznam toho dobrého v rámci České republiky.” vysvětluje Jiří Raiterman, projektový manažer MAPY uMĚNÍM, kterou si mohou zájemci projít na webu mapa.umenim.cz.

MAPA vznikla přirozeně jako průsečík různých aktivit platformy uMĚNÍM, která u nás definovala pojem “kreativního vzdělávání”. Snaha o zviditelnění kreativního učení ve veřejném prostoru se projevuje i v dalších aktivitách platformy, jednou z hlavních událostí je Festival umění a kreativity ve vzdělávání (FUK), jehož čtvrtý ročník bude zahájen 20. dubna 2024 v Praze. Koncept festivalu pro letošní rok přináší určité změny v harmonogramu termínů jednotlivých akcí v Praze a regionech. Program zapojených subjektů a institucí napříč celou republikou je rozdělen do delšího časového období od dubna až do začátku června, zájemci tak mají možnost navštívit daleko více programů z celkové nabídky.

Festival zahájí 20. dubna Rodinný den v Centru současného umění DOX v Praze. Ten je určen rodinám s dětmi ve věku 1,5 až 11 let. Děti i dospělí si budou moct užít interaktivní divadelní představení s dílnou, za níž stojí organizace FysioART, workshop Zkus cirkus! se spolkem Cirqueon, vzdělávací program s Post Bellum a další aktivity pro děti i jejich rodiče. Následující den je věnován studentům – teenagerům. Kromě programu zaměřeného na práci s digitálními médii, se mladí návštěvníci mohou zúčastnit například výtvarného workshopu na AVU. Cílem je představit způsoby, jak sami studenti mohou přímo participovat na kreativním učení. Pondělí 22. dubna bude patřit odborné veřejnosti z oblasti vzdělávání, která se (mimo jiné) seznámí i s příkladem dobré praxe kolegů z Arts Council of Wales, kteří představí, jaké dopady má vzdělávání, jehož zásadním pilířem je kreativita. V pondělí si svůj program najdou i širší veřejnost. Tématem diskusního večera v BIO OKO budou rodiče a jejich možný vliv na změnu ve vzdělávání. Úterní program se uskuteční v Kunsthalle. Bude věnovaný pedagogům a konferenci na téma Digitální média a jejich dopad na tvořivost a wellbeing. Středa 24. dubna bude posledním dnem kurátorovaného programu, a je vyhrazen členským organizacím platformy uMĚNÍM a jejich setkání a síťování.

Další část programu Festivalu umění a kreativity ve vzdělávání v Praze bude probíhat až do 28. dubna a zapojí se do ní se svým programem desítky pražských kulturních institucí, například Asociace pro filmovou a audiovizuální výchovu, Free Cinema, Máš umělecké střevo?, Osvěta z.s. Praha, Knihovna Václava Havla, Iniciativa Fór_um, NaFilM: Národní filmové muzeum, Divadlo v Dlouhé, Klub mladých diváků, a mnoho dalších.

Od 25. dubna až do 2. června FUK poputuje dalšími regiony. Jako první nabídne program Středočeský kraj, pokračovat budou kraje Vysočina, Královéhradecký, Karlovarský, Jihočeský, Ústecký a Jihomoravský. Program bude zveřejněn v průběhu března na webu www.fuk.education a vstupenky na vybrané programy dostupné na platformě GoOut. Některé z akcí budou pro návštěvníky volně přístupné.

O MAPĚ uMĚNÍM

MAPA uMĚNÍM je efektivní nástroj pro školy i rodiče, který usnadní orientaci v nabídce projektů nabízejících kreativní přístupy ve vzdělávání napříč ČR. Zájemcům pomůže vybrat si kvalitní programy na míru. Stačí jednoduše filtrovat podle uměleckých oborů, věkové kategorie, lokality atd. Zároveň je MAPA příležitostí pro kulturní subjekty, které takové vzdělávání nabízí.

WEB | mapa.umenim.cz

O Festivalu umění a kreativity ve vzdělávání

Festival FUK iniciovaly v roce 2021 Společnost pro kreativitu ve vzdělávání a Centrum současného umění DOX. Už čtvrtý ročník festivalu proběhne od 20. do 28. dubna 2024 v Praze. Na pražský FUK navazují regionální festivaly, které budou probíhat až do 2. června po celé ČR.

WEB | www.fuk.education

FACEBOOK | www.facebook.com/festivalfuk

INSTAGRAM | www.instagram.com/fukfestival

Organizátor | platforma uMĚNÍM

Spoluorganizátoři | Centrum současného umění DOX, Společnost pro kreativitu ve vzdělávání, Kunsthalle Praha, Národní galerie Praha

Mediální partneři | Česká televize, EDUzín, Řízení školy

Akce je realizována za finanční podpory městské části Praha 7, Národního plánu obnovy a Ministerstva kultury ČR

Narozena roku 1921 v Bostonu hvězdě němých filmů Mary Ruby. V deseti dostala první fotoaparát, v šestnácti si první koupila. Při studiu žurnalistiku na Los Angeles City College přemluvila rodiče, aby pustili samotnou na kole na Světovou výstavu v New Yorku (1939). O cestě přinesl informaci i s jejími snímky především Washington Post. Pracovala v Los Angeles jako poslíček studia MGM. Sen o vlastním filmovém studiu nemohla realizovat: povolováno bylo pouze mužům. Od roku 1943 bydlela již v New Yorku, kde působila jako fotografka na volné noze. Roku 1951 najata časopisem Life ke zdokumentování obyvatel Izraele a život v kibucu. R. Orkin vdaná za Morrise Engela, s nímž měla děti Andyho a Mary. Zemřela roku 1985 v New Yorku.

Stala se známá poeticky laděnými snímky z ruchu velkoměsta. Ten s dívkou před stánkem s ovocem na obálce Ladies´ Home Journal doznal veliký ohlas. Stylovými, zároveň přirozenými záběry, například žen ve zbrojním průmyslu, v domácnosti, matek ad., si udržovala krok s dobou. A kolekcí Kdo pracuje tvrději ukazuje ženu v mnoha rolích. Fota nepostrádají i dávku nadhledu. R. 1950 se setkala s hollywoodskou hvězdou Lauren Bacall (obě pojila role matky i svoboda volby: scénářů, témat). Snímky herečky, zveřejněné i na obálce Ladies´Home Journal, publikum nadchl. Ruth dále zachytila: Doris Dayovou, Avu Gardner, Tennesee Wiliamse, Marlona Branda, Alfred Hitchcocka.

Výstava v GVU v Ostravě představuje přes sto čtyřicet fotografií New Yorku, Tel Avivu, Florencie z 50. let minulého století. V rámci rozvinuté spolupráce s berlínskou galerií f3 – freirarum fur fotografie její umělecká ředitelka K. Mouratidi a kurátorka N. Berth nabídly ostravské galerii výstavu fotografky. Je dělena do dvou celků. První zahrnuje pouliční záběry každodenního ruchu v ulicích velkých měst. Druhá, věnována ženám a jejich portrétům, ukazuje jejich oprošťování se z tehdejších konvencí. „Příkladem toho je i snímek Americká dívka v Itálii z roku 1951. … Ruth Orkin zachytila svou přítelkyni a múzu Ninalee Craig, obklopenou muži ve Florencii. … inspirovala Ruth … k vytvoření celého souboru snímků, které s ironickým nadhledem ukazují, jak těžké bylo pro ženu cestovat v polovině 20. století sama“, uvádí kurátorka. Dodává, že jsou zde i dosud nepublikované snímky, které byly objeveny při přípravě výstavy.

Výstava otevřena do 12. 5. 2024.

TOMÁŠ GARRIQUE MASARYK VE VÍTKOVICÍCH

Kolekce fotografií a grafik představuje 25. červen 1924, na nějž připadá slavnostní návštěva T. G. Masaryka v železárnách v Ostravě-Vítkovicích u příležitosti vzniku Velké Ostravy. Kde byl přijat s velkou okázalostí a speciální zdviží dopraven na vyhlídku z vysoké pece. V archivu GVUO se z jeho návštěvy dochovaly jednak čb. Fotografie, s autorstvím pravděpodobně od Rudolfa Valentíka. A představu, co mohl prezident v železárnách vidět, ukazuje kolekce grafických listů Ferdiše Duši a Stanislava Silovského, kteří zachytili v dílech právě vítkovický provoz ve 20. letech 20. století.

Výstava, zahrnuta do oslav 100 let Velké Ostravy 1914–1924, otevřena do 26. 5. 2024.

TOYEN / KNIHY BEZ HRANIC

Výstava představuje konvolut pařížské knižní tvorby Toyen, který ostravská galerie získala do sbírek díky osvícenému přístupu Moravskoslezského kraje. Prezentovaná umělecká tvorba této mimořádné autorky představuje jak jedinečné autorské řešení, kolorované grafické listy, knižní boxy a vazby, tak vzácné malby, které mají napojení na její vystavené bibliofilie. A mezinárodní rozměr celého konvolutu dovoluje vnímat české umění jako celek a poukazuje na jeho důležitou roli v evropském měřítku. Je také potřeba vyzdvihnout intuici francouzského emeritního profesora historie Antoina Marése, který shromáždil většinu vystaveného souboru. Takto uvádí kolekci děl Toyen její kurátor Jiří Jůza.

Ve spolupráci s Galerií Zdeňka Sklenáře v Praze – výstava otevřena 27. 3. – 16. 6. 2024.

JUDITA

Tento slavný obraz Gustava Klimta byl do uměleckých sbírek GVUO získán po roce 1945.

Velmi vzácný proto, že je v zájmu umělců a odborníků na umění již krátce po svém vzniku, nejspíše v letech 1904–1905. I s rámem je instalován ve speciální vitríně pro výstavní účely, která je jedna ze tří u nás. Splňuje regule optimálního uchování vzácných děl, a to speciální klimatizací. Ochranu před odlesky zabezpečuje antireflexní sklo, UV-filtr dílo chrání před ultrafialovým spektrem světelného záření. A optimální vlhkost 53,5 % uvnitř lze zvenčí regulovat pomocí chemické látky.

Dílo je vystaveno dlouhodobě ve stálé expozici.

více k výstavám – www.gvuo.cz

Choreografická soutěž Proč bychom si netančili se začala formovat na půdě organizace MenART, která poskytla nejen lidský potenciál v čele s paní Danou Syrovou, ale i své prostorové zázemí. Následně převzal hlavní roli NIPOS a za přispění Umělecké rady ZUŠ, jmenovitě paní Zory Breczkové bezchybně zorganizoval vše potřebné pro průběh únorové soutěže.
V průběhu února se uskutečnilo celkem sedm postupových kol v Jihlavě, 2 kola v Praze, v Zašové, Hronově, Ostravě a Litomyšli. Do soutěže bylo přihlášeno 101 choreografií z tanečních škol a studií celé ČR, v závěru bylo uvedeno 84 choreografií, ve kterých tančilo 912 malých a mladých tanečníků a tanečnic. I s pedagogickým doprovodem se účastnilo soutěže celkem 1020 účastníků (zpravodajství z krajů na www.nipos.cz).

Výzva byla otevřená – platila pro taneční studia, soubory, jednotlivce i základní umělecké školy, jejichž počet převažoval. Nejen vynikající úroveň vybraných finalistů, ale i fakt, že na základě této výzvy se spontánně vytvořila i dvě nová uskupení tanečníků, nás vedou k úvaze, že konkrétní zadání soutěže byl dobrý nápad, který přinesl své plody.

Ukázalo se, že dobrá práce nezaleží na regionu, konkrétním místě, ani na dětech, ale pouze na inteligentní, vkusné a vzdělané osobnosti pedagoga. Proto nepotěšil relativně velký počet dětí, které nejsou dostatečně vedeny k práci ani na držení těla a celkové tělesné inteligenci, ani k soustředěnému naslouchání hudbě. Děti nemohou být proto připraveny k tvůrčí práci a spolu s nedostatkem času, věnovanému přípravě choreografie vzniká nudná sestava pohybů často nerespektující pulz hudby, která se za choreografii pouze vydává.  

Vedle toho jsme viděli řadu vynikajících choreografií, skutečných uměleckých děl napříč republikou. Dvanáct choreografií, z nichž porota v kompletním složení zvolí absolutního vítěze, tvoří zajímavé věkové spektrum od šestiletých dětí po mladé dospělé a odráží různé cesty současného tance. Především ale jejich práce je ukázkou, jakou hodnotou pro společnost takoví pedagogové jsou.

Mezinárodní porota zasedala v šestičlenném složení. I když se v některých případech museli jednotliví členové vystřídat, vždy byl přítomen také hudební skladatel a divadelník. Oslovili jsme odborníky z oblasti tance, kteří sice mají české kořeny, ale buď v zahraničí dlouhodobě pracují, nebo mají v tanečním oboru zahraniční zkušenost a nejsou nijak provázáni se zdejšími přehlídkami, protože jsme potřebovali co nejobjektivnější názor.

Eva Blažíčková, odborný garant soutěže

Celkem desetičlenná porota rozhodla, že finalisty jsou:

Tereza Burešová s dílem KÓTA 370,5 (ZUŠ Adolfa Voborského Praha 4)
Adéla Ernekerová s dílem VIA NIVIS (FRI. DA studio tance a pohybu Děčín)  
Monika Golianová s dílem ŠVITOŘENÍ (ZUŠ J. Pravečka Lanškroun)
Lenka Halašová a Jaruška Kubinová s dílem SPOLU (Flash Dance Company TJ Sokol Jaroměř)
Tereza Herynková s dílem JSOUCNO (ZUŠ Lounských Praha)  
Alena Hofmannová Pírková s dílem JEN JEDEN… PRAMÍNEK VLASŮ (Taneční soubor Prozatím ZUŠ Choceň)  
Simona Mikešová s dílem JIŘINKY (ZUŠ Sokolovské Plzeň)  
Štěpána Nlasa Mfuta s dílem VSTŘÍC PROUDEM SE ŽEŇ (Taneční studio ELPÉ Příbram)  
Markéta Pucová s dílem PÍP! (Taneční kroužek Máta sdružení Roztoč Roztoky u Prahy)  
Jana Trubačíková s dílem MEZI SEBOU (ARTem dance company I. Uherské Hradiště )
Jana Trubačíková s dílem PROTI (ARTem dance company II. Uherské Hradiště)  
Markéta Vančurová s dílem PINKO, LINKO (ZUŠ Znojmo)  

Veřejně přístupné Představení finalistů soutěže Proč bychom si netančili se uskuteční v předvečer Pražského jara v sobotu 11. května 2024 v 16 hodin v pražském divadle ARCHA+ .