Instituce a kulturní zařízení

Národní galerie jako investor celkem čtyři roky prováděla rekonstrukční práce, které stály 260 milionů korun, aby se jedna z nejkrásnějších pražských renesančních staveb – Schwarzenberský palác – mohla 25. března 2008 opět otevřít návštěvníkům. NG v roce 2002 budovu získala bezúplatně od státu a dnes v ní sídlí nová stálá  expozice starého umění nazvaná  Baroko v Čechách.

Historie domu s psaníčkovými sgrafity

Rozlehlý hradčanský palác, stojící přímo proti hlavnímu vstupu do pražského hradu, dal v letech 1545 až 1563 vystavět Jan z Lobkovic podle projektu Agostina Vlacha. Stavba opatřena fasádou se štíty a vysunutou lunetovou římsou je po celé ploše zdobena sgrafity, vytvořenými podle severoitalských, zejména benátských grafických předloh.

Udržela si svojí původní podobu jak zevně, tak uvnitř a jedinou větší stavební úpravou byla v roce 1871 oprava štítu nasměrovaného do Hradčanského náměstí, který tenkrát zničila vichřice. Obnovu realizovat architekt Josef Schulz, později proslulý stavbou Národního divadla, Národního muzea a Rudolfina.  Schwarzenberský palác, jež je reprezentační ukázkou pražské renesanční palácové architektury, slouží výstavní činnosti již od roku 1910, kdy tam umístilo své sbírky tehdejší Technické muzeum. Po roce 1948 přešel palác do majetku Čsl. státních lesů a v letech 1950 – 1951 byl převeden na ministerstvo národní obrany, které do něj umístilo Vojenské historické muzeum. Palác je součástí památkové rezervace UNESCO – Historické centrum a od konce letošního března v ní sídlí další stálá expozice Národní galerie.

Rekonstrukce zachovala původní a přinesla nové prvky

Po mnoho let byl tento veliký hradčanský palác zdevastován a opuštěn, ale jak památkáři zjistili, „vojáci" v předchozí éře naštěstí nepřistoupili k žádným zásadním a nevratným přestavbám. Díky tomu se mnoho původních stavebních prvků podařilo zachránit. Byl rekonstruován např. ojedinělý barokní krov, který tvoří součást expozice, a také se zachovaly původní dřevěné podlahy, keramické dlaždice i cihly. Dochovaly se i fragmenty nástropních renesančních maleb se zvířecími motivy a náměty z antické mytologie a další unikátní výzdoba stropů čtyř sálů ve druhém patře. Možná pro málo obvyklou použitou techniku – místo běžných nástěnných maleb byly tyto stropy opatřeny dřevěnými rošty s osazenými manýristickými plátny – dnes máme co obdivovat. Autor architektonické rekonstrukce objektu architekt Tomáš Šantavý o rekonstrukčních pracích řekl: "Veškerý materiál, který se během rekonstrukce ze stavby vyjímal, se do ní opět vracel. Dokonce se prosévala i suť, abychom nic nevyhodili. Když jsme objevili zcela zachovanou prevétovou (prevét=záchod) šachtu, kterou až do 17. století odtékaly splašky do Nerudovy ulice, rozhodli jsme se do ní vložit výtah pro invalidy.“  Přicházející návštěvníci se mohou na každém kroku přesvědčit, že v paláci se podařilo netradičně spojit moderní technologii s barokním uměním. Nové technické zázemí je naprosto viditelné, aby kontrastovalo s dobovou architekturou a barokním uměním a aby v budoucnosti šlo bez problémů vyměnit.

4000 m² pro české baroko

Rekonstrukce paláce byla ukončena v létě 2007 a slavnostnímu otevření předcházel půlroční zkušební provoz, kdy se testovalo klimatizační a bezpečnostní zařízení, a to bez přítomnosti exponátů. Ty se sem začaly stěhovat na konci listopadu minulého roku. Ve třech podlažích vzniklo 4000 m² výstavních ploch pro české barokní umění. V nové stálé expozici divák najde na 160 sochařských a 280 malířských děl, vytvořených od konce 16. století do konce století 18. na území českého království. Našla zde místo i slavná rudolfinská sbírka, která byla donedávna vystavena v Jiřském klášteře. Grafiku a kresby v NG uchovávaná Kabinet grafiky, který sídlí v paláci Kinských na Staroměstském náměstí. Otevřením Schwarzenberského paláce se otevřela možnost pořádat malé grafické výstavy také zde. Pracovníci Kabinetu grafiky připravili krátký výstavní cyklus, v němž chtějí vystavit mistrovská grafická a kresební díla od nejstarších prací až po konec 18. století. Stejně jako v jiných expozicích NG i ve Schwarzenberském paláci nabízí lektorské oddělení mnohostranné doprovodné programy pro návštěvníky. Dospělé čeká večerní cyklus přednášek, školní mládež rozmanité výukové programy pro konkrétní věkové skupiny. Je zde k dispozici ateliér, sloužící zároveň jako přednáškový sál. Koncem roku 2008 se má v suterénu zpřístupnit hmatová expozice Doteky baroka, určená především pro návštěvníky se zrakovým postižením. Vedení NG odhaduje, že provoz nové expozice ve Schwarzenberském paláci bude ročně stát 10 až 12 milionů korun.

Snaha o magický trigon

Vyhlídky NG na Hradčanském náměstí jsou velmi perspektivní. Na podzim 2007 ji stát přiřknul i Salmovský palác, stojící hned vedle Schwarzenberského a tak logicky vznikla ambice oba historické objekty architektonicky propojit. (Adaptace obou paláců by měla podle odhadů NG stát kolem 500 milionů korun a momentálně probíhají výběrová řízení na dodavatele stavby.) „Rekonstruovat bychom mohli už příští rok, záleží na tom, kdy a kolik peněz uvolní parlament,“  řekl generální ředitel NG Milan Knížák a dodal: „V Salmovském paláci by později mohla najít prostor sbírka umění 19. století, zejména jeho první poloviny."  Společně s protějším Šternberským palácem, kde sídlí expozice starého evropského umění od antiky po konec baroka, by měl vzniknout na Hradčanském náměstí magický galerijní trojúhelník. „Pokud se ovšem toto propojení zadaří, tak to bude naprosto unikátní až magický trigon, který ku Praze bezesporu patří,“ vyslovil své přání Knížák. Otevřením Schwarzenberského paláce nastaly v rámci NG přesuny jednotlivých sbírek. Ze 4. patra Veletržního paláce se stěhuje do kláštera sv. Jiří na Hradě sbírka umění 19. století, která zde bude otevřena 7. května 2008. Později by M. Knížák rád do Jiřského kláštera vrátil i české gotické umění, které je v klášteře sv. Anežky ohroženo povodněmi. Dlouhodobá koncepce NG datovaná do roku 2020 nastiňuje i variantu, že by se poté do uvolněných prostor Anežského kláštera přestěhovala ze zámku Zbraslav plastika 19. a 20. století.

Ilustrační fotografie laskavě poskytl Projektový ateliér pro architekturu a pozemní stavby architekta Tomáše Šantavého.

Mária Uhrinová

Náš seriál, v němž postupně mapujeme uvedenou problematiku, postoupil do dalšího kraje – Libereckého. Dnes se budeme věnovat okresu Semily.

Muzeum Českého ráje v Turnově spolupráci s kronikáři nepřerušilo a se Státním okresním archivem Semily (SOkA) se každoročně podílí na organizaci společných setkání. SOkA realizuje s kronikáři projekt "Tvář našich měst a obcí na počátku XXI. století", který muzeum využívá ve výzkumných projektech při dokumentaci sídel a architektury a dalších nemovitých památek. Spolupráce s kronikáři, kterých je v tomto okrese opravdu hodně, je výborná.

V ostatních okresech Libereckého kraje je však situace horší – jsou tam sice výborní kronikáři, ale je jich bohužel málo. „V posledních čtyřech letech využíváme spolupráce kronikářů pro naplnění «Koncepce činnosti účinnější podpory o tradiční lidovou kulturu». Při něm se podílejí zejména na zpracování výzkumných projektů dotazníkovou formou. Někteří kronikáři začali na základě našich podnětů vedle vlastního kronikářského zápisu také sami dokumentovat i projevy tradiční lidové kultury. Například vznikají slovníky nářečí, záznamy o lidové stravě, o obyčejích,“ pochvaluje si ředitelka Muzea Českého ráje PhDr. Vladimíra Jakouběová. Součástí seminářů pro kronikáře, na nichž bývají hosty památkáři či pracovníci Krajského úřadu Libereckého kraje, jsou pravidelně také informace o činnosti muzea a nechybí ani podněty k další spolupráci. Na zatím posledním setkání v listopadu 2007 přednášel pracovník muzea PhDr. Michal Babík na téma Počátky sjednocené Evropy. Muzeum spolu se SOkA nabízí pomoc při zajišťování materiálů, poradenství při zpracování výstav a podobných projektů, které kronikáři připravují ve svých obcích při různých výročích. V rámci badatelské služby pomáhají muzejníci i se zpracováváním pramenů.

V semilském okrese se o kronikáře staralo tehdejší Okresní muzeum Českého ráje v Turnově (dnes Muzeum Českého ráje v Turnově). Platilo je z rozpočtu Okresního národního výboru Semily a organizovalo pro ně kronikářské soutěže. Po roce 1989 převzal po vzájemné dohodě péči o kronikáře Okresní archivy Semily (SOkA). „Snažili jsme se, aby se kronikářství očistilo od propagandy a aby obce kronikáře patřičně honorovaly. A právě proto jsme tehdy oprášili prvorepublikový zákon o pamětních knihách obecních a prováděcí vládní nařízení. Referát kultury Okresního úřadu (OkÚ) je vydal ve zvláštním čísle zpravodaje OkÚ i s doporučením, jak velký by měl mít kronikář úvazek podle počtu obyvatel v obci. Na nás pak bylo, abychom při pravidelných návštěvách v obcích zdůrazňovali význam kronikářské práce,“ vysvětluje ředitel semilského SOkA PhDr. Ivo Navrátil.

V roce 1995 se otevřela nová budova SOkA Semily, níž kronikáři našli nepřeberný zdroj historických pramenů a také azyl pro jejich každoroční podzimní setkání. Ty připravuje turnovské Muzeum Českého ráje ve spolupráci s některým z městským památkářů. Nikdy nechybí zajímavá přednáška – např. o genealogii, heraldice, archeologii, z historie. Se svými zkušenostmi přítomné seznámil i kronikář Velké Chuchle Mgr. Tomáš Hromádka, redaktor webu Kroniky a kronikáři. Na loňském semináři se hovořilo mimo jiné o společném projektu «Tvář našich měst a obcí na počátku XXI. století», účastníci sekání mohli nahlédnout i do řady obecních kronik, hovořilo se o novinkách ve světě archivů, muzeí a kronik. Letos SOKA zvažuj, že na setkání přizve právníka, který by vysvětlil, jak je to s ochranou osobních dat v kronikářském zápisu.

„Kronikáři jsou nesmírně vítanými spolupracovníky archivářů, muzejníků i památkářů. Díky jejich včasné pomoci se již podařilo zachránit nejednu ohroženou kulturní památku nebo nalezenou archiválii. Mnozí třeba přispěli ke zmapování minulosti ochotnického divadla. Zmíněný projekt Tvář našich měst a obcí má za cíl shromáždit a pro budoucí generace uchovat obraz pokud možno všech obcí v semilském okrese. Námětem fotografií jsou celkové pohledy, náměstí, důležité ulice a prostranství, veřejné či jinak významné stavby, lidová architektura, hřbitovy, významné a památné stromy. Od roku 2004 se nám podařilo získat dvě desítky významné dokumentace na CD nebo DVD a projekt s podporou Pekařovy společnosti v Turnově i nadále pokračuje. Také vlastivědný sborník Z Českého ráje a Podkrkonoší, vydávaný ve spolupráci turnovského muzea a SOkA, který vychází už 20 let, je určen zejména kronikářům. A řada z nich v něm i publikuje,“ říká ředitel SOkA.

Kontinuitu kronikářství se ve zmíněné oblasti podařilo nejen udržet, ale kronikářský sbor se dokonce omladil. Ze 65 obcí semilského okresu se kronika vede v 63 z nich. (Pouze v Harrachově a Jablonci nad Jizerou se zatím vhodného pisatele kronikářských zápisů nepodařilo najít.) Navíc se kronika vede i ve třech místních částech, které byly dříve samostatné. Pokud jsou v kronikářských zápisech mezery, SOkA se snaží kronikáři pomoci při jejich zaplňování.

„Silný citový vztah kronikáře ke kronice a jeho oprávněná pýcha na pečlivě vedené zápisy jsou pochopitelně na překážku ukládání dopsané kroniky do archivu, kam podle zákona patří. Většinu letopisců však přesvědčilo poznání, že nedobytná pevnost klimatizovaných depozitářů nového archivu, plného bezpečnostních a požárních čidel, pečlivá evidence a přísný režim studovny, jsou přece jen větší zárukou uchování jejich díla na věky věků než skříň na úřadě nebo doma. Těm zbývajícím jsme nabídli bezplatnou digitalizaci těch svazků kroniky, které nám předají do úschovy, a většinou jsou spokojeni s tím, že právě díky této technologii mohou mít kroniku nejen na obecním úřadě, ale třeba i ve škole a v obecní knihovně. Jsou dokonce i tací, kteří kroniku hned po dopsání svazku běží do SOkA uložit. Protože vědí, že tam jí bude nejlépe,“ přibližuje své zkušenosti s ukládáním dopsaných svazků kronik PhDr. Ivo Navrátil.

Právě semilský archiv se jako jeden z mála u nás věnuje kronikám a kronikářům i na svých webových stránkách: http://www.archiv.semily.net/kroniky/kronikarstvi.htm. Kromě základních informací tu najdou zájemci i adresář všech kronikářů v okrese, seznam kronik uložených v archivu, přehled digitalizovaných svazků, jichž je nyní přes 60, a další potřebné údaje.

Eva Veselá

KARVINÁ: Už týden se velmi úspěšně prodává dotisk CD v místním nářečí „po našymu“. Zvukový nosič, který poprvé nechalo vyrobit město Karviná loni v listopadu, obsahuje nahrávky v místním karvinském nářečí namluvené karvinskými rodáky, mezi nimiž je například také náměstek karvinského primátora Zbyněk Gajdacz.

Jak zabránit zapomínání

Nápad inicioval Daniel Kadlubiec, těšínský folklorista a lingvista, který vydal v roce 2002 knihu s názvem „Skoro zapómňane„ což by se dalo přeložit jako Málem zapomenuté. Publikace pojednává o životě v hornických koloniích a obsahuje také řadu historek, vyprávění i vtipů sepsaných v tomto nářečí v 19. a v první polovině 20. století. „Jen nářeční zápis nemůže lidem moc říct. Každý jazyk má svou intonaci, tempo, přízvuk, což může zprostředkovat jen rodilý mluvčí,“ vysvětlil Daniel Kadlubiec. Tak v Karviné přišli s nápadem, že knihu, kterou obdržely školy, muzea, knihovny a krajanské spolky, by měla doplnit zvuková verze. Ředitelka Regionální knihovny v Karviné Halina Molinová, která na přípravě CD spolupracovala, připomíná: „Jazykové dědictví a jeho zachování je velmi důležité. Odbor správy majetku magistrátu města Karviná dostal na tento projekt od Moravskoslezského kraje grant, takže jeho konečná cena bude přijatelná pro každého zájemce.“

Hlas je víc než pouhá písmena

Interpreti z řad místních lidí, kteří tímto dialektem mluvili a dodnes ho ovládají a používají, museli projít výběrem. Všichni přečetli stejný text a editoři pak vybrali ty nejlepší z nich. Hlasových zkoušek se úspěšně účastnil i náměstek karvinského primátora Z .Gajdacz, který tuto aktivitu přivítal: „Uchovávání lidových tradic je velmi důležité, aby další generace věděly, z jakých kořenů pocházejí." V září minulého roku se v ostravském studiu Českého rozhlasu uskutečnilo samotné nahrávání CD, zachycující Kadlubiecovy příběhy ze života obyčejných lidí na Karvinsku, především havířů. Tyto doplňují originální regionální písničky a havířské popěvky. „Na CD se z knihy dostal výběr. Chtěli jsme jeho namluvením uchovat i zvukovou podobu jazyka, který se mění a pomalu vymírá,"  řekl Z. Gajdacz a samotné nahrávání komentoval takto: „Dostali jsme texty předem k dispozici, abychom si to nacvičili. No, ale i tak to byla fuška. Nevím jak ostatním, ale mně zvukař vytýkal, že text příliš drmolím, a taky s mou výslovností nebyl vždycky spokojen."  Největší potíže dělaly interpretům foneticky přepsané texty, které chvílemi ani nemohli přečíst.

Zájem o CD v nářečí je obrovský

Ze studia se nahrávky dostaly do výroby a v prosinci dlouho chystané a očekávané cédéčko „po našymu“ spatřilo slavnostně světlo světa. Počáteční edice CD byla pokřtěna na zámku Fryštát za účasti autora, interpretů a představitelů města. Prvních 500 nekomerčních kusů posloužilo propagaci města a zamířilo také do škol. Náměstek primátora Z. Gajdacz, který na CD namlouval příhodu „O depání kapusty“ (O šlapání zelí) a příběh „Jak se hawiř chwolil“ (Jak se havíř vychvaloval), má z ohlasu veřejnosti radost. Skutečně nadšené přijetí CD „po našymu“ způsobilo, že se karvinská radnice rozhodla, že nechá dolisovat další várku zvukových nosičů, kterou dá do prodeje v městském informačním centru. „O CD byl na sklonku loňského roku při jeho vydání obrovský zájem, proto radnice vyčlenila peníze na jeho dotisk (cca 2000 ks). To vysvětluje tu symbolickou cenu. Navíc máme i autorská práva," vysvětlila ohledně příznivé ceny vedoucí odboru správy majetku karvinského magistrátu Helena Bogoczová. Od 18. března se za symbolických 50 korun prodává „po našymu“ v karvinských městských informačních centrech (MIC), tj. v budově radnice, na fryštátském náměstí i na nádraží ČD. Jak nám sdělili pracovníci MIC, vlnu zájmu o CD zvedla propagace v oblastním tisku a v místní TV. Regionální knihovna v Karviné oslovila také infocentra dalších měst v okolí s oznámením, že pracovníci karvinského MIC vyřídí rovněž objednávky zaslané mailem (micka@rkka.cz) nebo poštou. Se širší distribucí (prodejny CD) se zatím nepočítá.

Mária Uhrinová