Děti a mládež

Festival jako každý rok pořádají studenti z Janáčkovy akademie múzických umění a letos vůbec poprvé byla z řad studentů vybrána ředitelka festivalu Mgr. Sonja Špačková.  

Umění zahraničních i místních studentů budete moci zhlédnout na prknech známých brněnských divadelních scén, jako je Divadlo Husa na provázku a školní divadla JAMU – Divadlo na Orlí a Studio Marta.   

Festival se ponese v atmosféře BOUŘE/THE STORM, která je tématem letošního ročníku, celkem pět dní. Zahajovací průvod odstartuje v úterý 16. 4. před Divadelní fakultou JAMU a vyvrcholí v místě Nádvoří Staré radnice na Open Air Stage, kterou nám poskytlo Turistické informační centrum města Brna.

Samotné srdce jižní Moravy navštíví celkem 9 divadelních škol. Svou přítomností nás poctí studenti ze Slovenska z Vysoké školy múzických umění v Bratislavě, dále z Rakouska studenti The Max Reinhardt Seminar – University of Music and Performing Arts ve Vídni. a z Polska studenti AST National Academy of Theatre Arts v Krakově. Ze Švýcarska k nám zavítají studenti z Academy Dimitri z města Terre di Pedemonte, ze Srbska studenti z Faculty of Dramatic Arts z Bělehradu a z Ukrajiny dorazí z Kyjeva National I. K. Karpenko-Karyi University of Theatre, Cinema and Television. V neposlední řadě nás navštíví studenti z Lotyšska z Latvian Academy of Culture v Rize. Samozřejmě za námi tradičně zavítají i studenti z Divadelní akademie múzických umění z hlavního města Prahy. Na festivalu se se svou tvorbou představí i studenti JAMU.   

Pokud byste se chtěli dozvědět více informací o jednotlivých školách a inscenacích, budete moci navštívit podnětné diskuse k představením. Čekají Vás ale i interaktivní workshopy představující širokou paletu přístupů k divadelnímu řemeslu. Můžete se těšit na koncerty kapel různorodých žánrů a večírky s DJi. Kapely, které si budete moci poslechnout, jsou: mezi patry klid, Ghost Of You, Toad Planet, Krajina Ró, Tribe-J, InFlus, Midnight Swimmers, Space Bandits, Beach Bum, Nessie, Dj Duo, Kolorez, JAMU Jazz band a DJ Rubenz. Nádvoří Staré radnice, kavárna Trojka nebo například Artbar, kde se většina večerního programu bude odehrávat, Vám dovolí nasát mimořádnou atmosféru večerního Brna.

I přes to, že je SETKÁNÍ/ENCOUNTER nesoutěžním festivalem, porotci udělují Ocenění Marta za mimořádné umělecké počiny. A kdo je součástí poroty letošního ročníku? V porotě zasedne maďarský herec a režisér Márton Birta, z Portugalska pak Maria João Vicente, herečka a dramaturgyně. Ze vzdálené Gruzie za námi dorazí poslední zahraniční porotce, režisérka a performerka Tata Angola Tavdishvili. V porotě ale zasedne i jeden studentský zástupce, a to Viktor Hájek, který studuje obory Divadelní studia a Kulturní antropologie na Univerzitě Palackého v Olomouci.

Vstupenky na jednotlivé inscenace budou k dispozici nejpozději týden před festivalem online na serveru GoOut. Pokud byste se chtěli dozvědět více o zákulisí festivalu, navštivte náš festivalový blog Meeting Point. Pásku umožňující vstup na Off-program, tištěnou verzi recenzního časopisu Meeting Point, merch festivalu či samotný program budete moci získat přímo na Informační centru festivalu na půdě Divadelní fakulty JAMU. Můžete k nám zavítat už v pondělí 15. 4., kdy máme otevřeno od 12 hodin do 18 hodin, a jinak po celý průběh festivalu v úterý až pátek vždy od 9 hodin do 18 hodin, v sobotu bude možné přijít jen do 13 hodin. Novinky a aktuality je možné sledovat průběžně na našich sociálních sítích:
Facebooku SETKÁNÍ/ENCOUNTER, Instagramu @setkani_encounter a na webu www.encounter.cz.

Projekt je spolufinancován vládou České republiky, Maďarska, Polska a Slovenska prostřednictvím Visegrádských grantů Mezinárodního visegrádského fondu. Posláním fondu je podporovat kroky k udržitelné regionální spolupráci ve střední Evropě.  

Festival dále vzniká za finanční podpory Statutárního města Brna, Státního fondu kultury ČR a Ministerstva kultury ČR; vzniká pod záštitou hejtmana Jihomoravského kraje, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, ministra kultury ČR, primátorky města Brna, EFFE label by European Festivals Association, České komise pro UNESCO a městské části Brno-střed.  

Hlavním mediálním partnerem je Česká televize. 

Všem subjektům děkujeme za podporu.

Platformu ke stému výročí úmrtí Franze Kafky inicioval a koordinuje Spolek Adalberta Stiffera a vzniká ve spolupráci s Městskou knihovnou v Praze. Nedávno byly k výročí spuštěny webové stránky Festival | Kafka 2024. Kromě stránek informujících o bohaté nabídce nejen pro Pražany bude po celý rok také projíždět Prahou “kafkovská tramvaj“ ozdobena ilustracemi české ilustrátorky Simony Lore. Kampaň k výročí tohoto významného spisovatele vyjde na 1 milion korun.

„Tento rok oživíme kafkovský narativ v metropoli. Díky úžasným kulturním projektům, které už odstartovaly nebo budou zanedlouho spuštěny, se Kafka a jeho osobité umění propíše do zážitků z metropole, který nabídneme Pražanům a dalším návštěvníkům Prahy,“ popisuje náměstek primátora hl. m. Prahy pro kulturu a cestovní ruch Jiří Pospíšil.

„Dbáme o historické a kulturní dědictví hlavního města. Připomenutí odkazu Franze Kafky a stopy, kterou zde v Praze navždy zanechal, je výjimečnou událostí. Věřím, že to ocení jak obyvatelé Prahy, tak i návštěvníci metropole z České republiky i zahraničí,“ uvádí primátor hl. m. Prahy Bohuslav Svoboda.

Během roku Franze Kafky se uskuteční také projekt ilustrátorky Magdaleny Jetelové s názvem Franz Kafka-Elevace, který představuje transformaci Novomlýnské vodárenské věže prostřednictvím poutavých ilustrací. Projekt je tak originálním propojením vizuálního umění a literatury a Praha na něj přispěla částkou 1,2 milionu korun.

Vedle tohoto projektu hlavní město podpoří celkem 14 projektů v hodnotě 1,4 milionu korun. Mezi nimi je například inscenace Kafka has left the building v Divadle na Zábradlí nebo inscenace Kauza Kafka připravená Pražským komorním baletem. Mezi projekty se ale řadí i výstavy a publikace, například ve spolupráci s Židovským muzeem, Židovskou obcí, Pražským literárním domem německého jazyka nebo Revolver Revue a spolkem Architektura.

„Množství různorodých aktivit naplňujících letošní výroční rok ukazuje, že Franz Kafka je jeden z nejvlivnějších spisovatelů 20. století. Jeho odkaz je silný dodnes. Jsem velmi rád, že je Ministerstvo kultury součástí i průvodcem roku kafkovského připomínání, který nabízí velkou příležitost pohlédnout na dílo Franze Kafky z jiných perspektiv a rozvíjet jeho poselství. Ministerstvo kultury podpořilo mimo jiné speciální platformu kafka2024.cz, vypsalo speciální dotační titul, ze kterého rozdělí 4 miliony korun mezi desítky projektů a v rámci NPO podpořilo projekt kreativního učení, jehož výsledkem bude videohra,“ říká ministr kultury Martin Baxa.

„Osoba Franze Kafky je neodmyslitelně spojena s Prahou, a právě on je často důvodem k návštěvě metropole. Díky společenskovědnímu výzkumu z minulého roku víme, že právě za historií Franze Kafky přijíždějí primárně turisté z německy mluvících zemí, ale zájem o něj mají i návštěvníci ze Spojených států a v neposlední řadě samozřejmě tuzemští turisté,” vysvětluje spojení Prahy s osobou spisovatele předseda představenstva Prague City Tourism František Cipro.

V rámci kafkovského narativu vznikla také webová stránka Franz Kafka - Prague.eu, kde zájemci naleznou základní informace o spisovateli, ikonická místa v Praze a také vycházky s průvodci po místech Kafkova mládí a dalších let života. Stejně tak je zde možné se seznámit s Kafkovou literární tvorbou prostřednictvím spolupráce s Městskou knihovnou v Praze.

„Městská knihovna v Praze, jako pražská kulturní příspěvková organizace, považovala za nezbytné spolupracovat na letošním programu a zapojit se i do mezinárodní spolupráce, která je při výročí německy píšícího, ale v české metropoli narozeného autora víc než smysluplná,” vysvětluje ředitel Městské knihovny v Praze Tomáš Řehák. „Řada akcí proběhne v červnu přímo v Městské knihovně v Praze, ale už nyní je otevřená výstava KAFKAesque v Centru současného umění DOX, Divadlo na zábradlí uvádí inscenaci Franz a kavka a téma se objeví i v rámci 29. Mezinárodního knižního veletrhu a literárního festivalu Svět knihy,” uzavírá Řehák.

Důležité informace sledujte na našem Twitteru @PrgCityTourism nebo LinkedIn Prague City Tourism.

Prague City Tourism (PCT) je akciová společnost 100% vlastněná hlavním městem Praha a je certifikovanou oficiální organizací destinačního managementu hl. m. Prahy. Jejím hlavním posláním je podpora udržitelného domácího i příjezdového cestovního ruchu v hlavním městě. www.praguecitytourism.cz, www.prague.eu

 

O nominacích a laureátovi rozhoduje odborná porota, kterou  v 37. ročníku tvoří: spisovatel, básník, kulturní organizátor a překladatel Ondřej Buddeus, spisovatel, básník a novinář Karel Škrabal, redaktor a básník Jonáš Hájek, básník a literární teoretik Libor Staněk a literární historička a kritička Alena Šidáková Fialová, jež se stala předsedkyní poroty.

Cena Jiřího Ortena, již organizuje Svaz českých knihkupců a nakladatelů, bude podobně jako v předchozích ročnících spojena s finanční prémií pro vítěze ve výši 50 000 Kč a stejně jako v uplynulých dvou ročnících budou 10 000 Kč odměněni i dva další nominovaní. České literární centrum věnuje vítězi Ceny Jiřího Ortena rezidenční pobyt v Evropě, zároveň všichni tři nominovaní obdrží jako dar překlad ukázky z jejich díla do angličtiny, francouzštiny a němčiny pro účely zahraniční propagace.

Kromě výše zmíněných nominací zaujaly porotu svými kvalitami další čtyři knihy, která jsou zařazeny na tzv. longlist. Jedná se o knihu Hany Ditrichové s názvem Pokojně (Pikador Books), Na cestu zpět si zapínám skryté titulky (Adolescent) Eleny Pecenové, sbírku Marie Jehličkové Hořím v kameni (Větrné mlýny) a knihu Marto Kelbl Ani holka, ani kluk (Paseka).

 

Medailonky nominovaných autorů a jejich děl:

Vasilios Chaleplis: Flavedo (Bílý Vigvam)

Vyjádření poroty: Básnickým textům Vasiliose Chaleplise nelze přiřknout žádnou úhrnnou nálepku, je mimořádně uceleným dialogem různých poetik. V jeho poezii se poznává současnost, jazyk ale není zatížený generačně, ani básnickou tradicí nebo manýrou – je především autonomní. Osobní se setkává s tím, co je nám společné, vytváří obrazy, které připomenou surreálnou imaginaci i digitální glitch, pracuje s absurditou intimity i intimitou absurdity. Hlásí se k místu, kde vzniká. Nezakládá se tu nová básnická ostravština? Možná. Nominaci na Cenu Jiřího Ortena zaslouží i proto, že se mu podařilo najít jasný básnický výraz, který dokáže oscilovat mezi prožitkem a pochopením, mezi emocí a interpretací současnosti. 

Anotace: Vasilios Chaleplis se ve svém básnickém debutu dostává na samou hranici světů – těch intimních, které si neseme v sobě, a těch natolik vzdálených, že je navštěvujeme jen v našich nejdivočejších představách. Básnický subjekt se těmito dálkami nechává unášet, aby se vzápětí vracel zpátky přes pahorky vlastní paměti a toulal se jako flanér krajinou svého dětství i ulicemi přítomnosti. Jednou verše s nadhledem přiznávají životu jeho paradoxní a tragikomickou podobu, jindy zase až v nebezpečném přiblížení ukazují jeho surovou krutost, ale i něhu. Zároveň v nich však zůstává touha zachovat tajemství, jež jsou pro naše putování podstatnější, než se domníváme.

„Flavedo je fantazijní výlet krajinami vlastní paměti i míst, která se skrývají za jejími hranicemi. Knihu jsem věnoval své nedávno zesnulé babičce, která mi od mala vyprávěla úžasné a dechberoucí příběhy ze svého života. Chtěl jsem, aby texty měly všechny odlesky života – od těch tragických a bolestných až po ty veselé, krásné a nadějeplné – a to včetně rozporů, které s sebou přináší,“ uvedl Vasilios Chaleplis.

Vasilios Chaleplis (*1993) patří mezi organizátory a propagátory literárního života v Ostravě. Spoluzaložil kulturní platformu Harakiri Czurakami a mezinárodní literární festival Inverze. Také je jedním z autorů knihy 111 míst v Ostravě, která musíte vidět mapující dynamiku ostravského života. Jeho básnické texty jsou zastoupeny v antologiích i sbornících (Pandezie, Harakiri) a v prvním ostravském poeziomatu. Jako hudební producent vystupuje v elektronických projektech Phil Lemon a chalapeño, se kterým vydal u Korobushka Records album Endless iridescence. V dubnu 2023 mu v jeho domácím nakladatelství Bílý Vigvam vyšel básnický debut Flavedo.

 

Ondřej Krystyník: Dům U Orobinců (Větrné mlýny, edice Mlat)

Vyjádření poroty: Z různých pokusů o navázání na tradici spirituální lyriky vyhodnotila porota Dům U Orobinců Ondřeje Krystyníka jako nejpůvodnější. Krystyníkovo zralé gesto se obejde bez obvyklých rekvizit, jeho básně jsou suverénně tvarované celky, čitelné i tajuplné, srozumitelné i ztřeštěné, lyrický subjekt má masku studenta, který nedopatřením spálil index. Důmyslně volené jazykové rejstříky se navzájem vyvažují. Krystyník hledá Boha mezi božstvy jakoby na zapřenou, o to však poctivěji.

Anotace: Poezie může být kdekoliv, říká se. V anekdotách, pohádkách, vyprávěnkách, hrátkách, zpovědích i modlitbách. Věci jsou humorné, když jsou pravdivé. Krystyník je pravdivý, performativní, hraje si vážně. Vypráví i lyricky zpívá. Vrací se k rétorické tradici antiky, potuluje se jako trubadúr. Kniha jen jako odrazový můstek k setkání. Suvenýr. Vzpomínka, kterou předá při odchodu dál... Nesoudit, ale nechat se unášet. Potkávat detaily. Vystihnout mlčení dokonale. A k čemu to všechno? Abychom se nemohli vrátit.

„V listopadu 2023 jsem vydal svou první sbírku Dům U Orobinců. Píšu v ní o jídle a o Bohu, dovolávám se zvířat a stěžuju si na doktory. To vše v mořeplaveckém rámování. Nemyslím si, že to vyloženo takto za sebou dává kdovíjaký smysl, ale to nakonec dává máloco,“ řekl Ondřej Krystyník.

Ondřej Krystyník (*1993) pochází z Mariánských Lázní, odkud se odstěhoval do Brna za studiem anglistiky a už v něm zůstal. Od roku 2012 se jednou za čas objevují jeho  básně v některých literárních časopisech. Získal cenu publika při Drážďanské ceně lyriky 2020.

 

Marek Torčík: Rozložíš paměť (Paseka)

Vyjádření poroty: Marek Torčík představil ve svém románu Rozložíš paměť silné a literárně přesvědčivé vyprávění mladého muže, jehož jinakost naráží na předsudky a stereotypy nejen jeho nejbližších, ale i na nepochopení maloměstského světa, v němž vyrůstá. Nominována na Cenu Jiřího Ortena je kniha i za z paměti se tu vynořující vzpomínky na dětství, šikanu, bolest z odmítnutí, ponížení i ran, na lásku, strach i přijetí vlastních stínů – které zdařile evokují nejen individuální lidský osud, ale i dosud spíše přehlížené problémy současné společnosti.

Anotace:  Ve 3:37 probudí hrdinu románu telefon a noční hovor s matkou rozčeří hladinu vzpomínek. Vrací ho do období dospívání v moravském Přerově, k zážitkům mladého queer chlapce vyrůstajícího v konzervativním průmyslovém městě, navíc v rodině, kde není peněz nazbyt. Vynořuje se prostředí, které trestá odlišnost. Hrdina doslova rozkládá svou paměť, jako když si prohlížíme staré fotografie a hledáme drobné detaily, které mnohdy prozrazují víc než to, co je zjevné na první pohled. Vypráví o matce, otci a dědečkovi, o šikaně, alkoholismu nebo o vyrovnávání se s odlišnou sexuální orientací. Rozebírá na jednotlivé součástky nejen vlastní vzpomínky, ale i jakousi kolektivní paměť celé rodiny. Křehký debut je unikátním pokusem vnést do českého kontextu témata světové literatury. Také svým stylem by se snadno mohl řadit vedle tvorby autorů, jako jsou Ocean Vuong nebo Édouard Louis.

„Když jsem Rozložíš paměť psal, neustále jsem narážel na nemožnost alespoň na chvíli nahlédnout druhým lidem do hlavy. Ta kniha se pro mě stala pokusem něco takového udělat. Při psaní mě zajímaly mezery mezi ,já‘ a druhými lidmi, mezery ztělesněné traumaty, třídními i společenskými rozdíly, nebo jen zkreslenými vzpomínkami. Chtěl jsem, aby v knize nebyly žádné záporné postavy, jen skuteční lidé, kteří stejně jako já sám dělají chyby,“ doplňuje Marek Torčík.

Marek Torčík (*1993) je básník, spisovatel a publicista. Pochází z Přerova, žije v Praze, kde také vystudoval anglofonní literatury a kultury na FF UK. V roce 2016 mu vyšla básnická sbírka Rhizomy a od té doby publikoval především časopisecky prózu i básně. V roce 2018 a 2020 se stal jedním z desítky finalistů v česko-slovenské soutěži Básne SK/CZ. Rozložíš paměť je jeho románový debut.

 

Longlist: tipy porotců

Marto Kelbl: Ani holka, ani kluk

doporučuje Ondřej Buddeus

Queer psaní je důležitým hlasem v současné literatuře – i proto, že dokáže nově artikulovat situaci člověka, který se ocitá na hranici nepsaných norem společnosti, a to mu zásadně, někdy surově a často zbytečně ztrpčuje obyčejný život. Přináší příběhy, které doposud nezazněly. V dětské literatuře se knihy s queer tematikou objevují sporadicky. I proto, že se s nimi pojí otazníky, na které ani dospělí nedokáží dobře reagovat. A poradit si s nimi jako dítě… to je strašně těžký úkol. Knížka výtvarnice Marto Kelbl je v české literatuře pro děti unikátní nejen tematicky – artikuluje s vypravěčskou i výtvarnou suverenitou teenagerský příběh o hledání identity, která není ani mužská, ani ženská. V čistém, komiksovém provedení nese realistický příběh nacházení nebinárního já i nového jména člověka lapeného mezi genderovými normami dospívání, zároveň do osobního příběhu nenásilně vkládá encyklopedická představení historických i současných queer komunit ve světě – od indiánských Two Spirit přes indické Hidžry až po současné Drag Queen v New Yorku. Knížka se opírá o mnohaletý výzkum i osobní zkušenost a výtvarná složka rozvíjí to, co českou ilustrátorskou školu staví na světovou úroveň. Ani holka, ani kluk je knížka důležitá i krásná.

 

Hana Ditrichová: Pokojně

doporučuje Jonáš Hájek

Moji vděčnost si novela Hany Ditrichové nevysloužila ani tak nevšední kompozicí (vypravěčem je pokoj), ani relativně nejzdařilejší třetí částí knihy, přímo vybízející k rozhlasovému zpracování, ale tím, že pro mne objevila genia loci českobudějovického Pražského předměstí. Periferie prochází proměnou, do staré zástavby vesměs v žalostném stavu se zakusuje zástavba nová a proces vylučuje poezii. Vydejte se po stopách knihy.

 

Elena Pecenová: Na cestu zpět si zapínám skryté titulky

doporučuje Libor Staněk

Básnířka a intermediální umělkyně Elena Pecenová i ve své druhé sbírce dokazuje, že pohyb na hranici médií je pro ni velmi přirozeným a produktivním způsobem, jak pojednávat o digitalitě. Interpretačně dráždivé, těkavé a fragmentární básně nevycházejí z klasické tradice tuzemského básnění, ale přesto dokážou svěže hovořit o tak poeticky zatěžkaných pojmech, jako je láska, intimita nebo tělesnost. Realita a virtuálno v této sbírce splývají do jednoho horizontu, v němž se topíme my všichni. 

 

Marie Jehličková: Hořím v kameni

doporučuje Karel Škrabal

Jako Do morku vykouřenej vajgl po tobě. S rozkoší psa co ti ve snu olíz záda, píše Marie Jehličková básně. Vrací nás zpět nikoli v čase, ale ke sdělení, že literatura je hlavně dobrodružství. Pravdivé, procítěné. Tak jak to dělali beatnici a žili lidé undergroundu. A jak to ještě před nimi sama s motykou v ruce formulovala na kamenitých políčkách Vysočiny Anna Pammrová. Hořím v kameni se jmenuje kniha, ale název na obálce je vytesán tak, že tam skoro není. ...a než déšť dostříká z okapů venkovských, nad námi vyjde dubnová duha. Přibalte si ji do batohu, až půjdete a s vámi hvězdy jako hlavičky zápalek.

 

Cena Jiřího Ortena se uděluje autorovi prozaického či básnického díla napsaného v českém jazyce, kterému v roce vydání díla není více než třicet let. Vítěze vybírá odborná porota. Prestižní ocenění se uděluje od roku 1987, od roku 2009 jej organizuje Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN). Mezi laureáty Ceny Jiřího Ortena patří například Michal Viewegh, Tereza Boučková, Petr Borkovec, Jaroslav Rudiš, Radek Malý, Petra Hůlová, Petra Soukupová, Marek Šindelka, Sára Vybíralová, Hana Lehečková, Šimon Leitgeb či Vojtěch Vacek. Laureátem Ceny Jiřího Ortena 2023 se stal se svou básnickou sbírkou Andrstán Filip Klega.

Cena Jiřího Ortena 2024 je udělována s podporou Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury, Magistrátu hl. města Prahy a partnerem je také České literární centrum, které vítězi zprostředkuje tvůrčí pobyt.

Oficiální web: www.cenajirihoortena.cz

LICKLIP je umělec s velkým talentem i ambicemi, který získal plné stipendium na Berklee Collage of Music. Ve své tvorbě si zatím zamýšlí pohrávat s jazykem, v jakém zpívá. První dva songy byly v angličtině, nyní cítil touhu zkusit svou mateřštinu. Píseň Pusu a Pa nabízí trapové beaty a dynamičnost doplněnou kytarovým umem Zdeňka Kaplana, s nímž tvoří tvůrčí hudební tandem. „Hned po nahrání jsem si říkal, že mě song baví, přestože je v češtině, což pro mě obvykle nebývá zvykem. Zároveň text mísí češtinu a angličtinu, čímž vzniká zajímavá fúze,“ uvádí ke vzniku LICKLIP, který stojí zároveň za většinou melodických linek i samotným textem.

Hudebně singl ladil se zmíněným kytaristou a producentem Zdeňkem Kaplanem. O závěrečnou produkci se pak postaral Sam Palan. „Zkoušeli jsme různé druhy mikrofonů, abychom získali, co nejlepší sound,“ uzavírá LICKLIP.

Novinku najdete na všech streamovacích službách a kanále YouTube

Mezinárodní loutkářská organizace UNIMA (Union International de la Marionnette) byla založena v roce 1929 v Praze a v její historii sehráli čeští loutkáři velmi významnou úlohu. 

Nina Malíková k udělení titulu Honorary Member: "Jsem dojatá, překvapená, vděčná... Když jsem se podívala do seznamu těch, kteří to získali za dlouhé trvání UNIMA přede mnou, byla jsem překvapená dvojnásobně. Kromě  velkých Čechů - Veselý, Skupa, Trnka, Kolár, Sucharda, jsou tu i taková jména jako Edward Gordon Craig, G.B. Shaw, Jim Henson - zkrátka historie loutkového divadla a lidí kolem něj je plná překvapení.” 

Stanislav Doubrava dodává: “Někdy vás  překvapí a  potěší nečekaná zpráva To se mi právě stalo a považuji si toho. Navíc si dlouhodobě myslím, že příslušnost k UNIMA má pro české loutkářství smysl. A gratuluji Nině Malíkové!” 

 

Nina Malíková vystudovala Filozofickou fakultu Karlovy univerzity v Praze, obor Historie a teorie divadla. Po absolutoriu pracovala jako lektorka a posléze dramaturgyně v činoherních divadlech v Hradci Králové a v Divadlo S. K. Neumanna (dnes Divadlo pod Palmovkou) v Praze. Zde se seznámila s řadou významných osobností českého divadelního života. Hned po studiích začala pracovat zároveň jako pedagožka na Katedře loutkového divadla (později Katedře alternativního a loutkového divadla) Divadelní fakulty AMU, kde přednášela a doposud přednáší historii českého a světového loutkového divadla. Dlouhodobě působila jako odbornice na současné české loutkové divadlo v Divadelním ústavu (dnes Institut umění – Divadelní ústav) v Praze, kde připravila odborné publikace týkající se historie českého loutkového divadla. Její práce zahrnuje také koncept výstav několika o českém loutkovém divadle, z nichž nejvýznamnější byla výstava Strings Attached: The Living Tradition of Czech Puppetry, kterou Institut umění – Divadelní ústav v roce 2013 připravil pro Columbus Museum of Art v USA. Překládá z francouzštiny divadelní hry i odbornou literaturu. Spolupracovala a spolupracuje s odbornými divadelními časopisy (nejen loutkářskými) v ČR i v zahraničí. Nina Malíková navázala a pokračuje v práci svého otce dr. Jana Malíka, autora a režiséra loutkových her, technologa a organizátora, dlouholetého generálního sekretáře UNIMA, a to ať už na poli loutkářské historie, divadelních recenzí a publicistiky nebo v organizační práci, která souvisí jak s UNIMA, tak s problémy a rozvojem současného českého loutkového divadla.

 

Stanislav Doubrava absolvoval pražskou Filmovou fakultu AMU na katedře produkce a řízení. Mezi lety 1993 - 1996 studoval obor Cultural Management na Amsterdam Summer University. Po škole nastoupil coby tajemník uměleckého provozu, vedoucí uměleckého souboru a organizátor festivalů Skupova Plzeň do Divadla dětí ALFA v Plzni. V roce 1989 přijal místo manažera a vedoucího souboru v Naivním divadle v Liberci, kde od roku 1991 působí jako ředitel divadla. Od roku 1991 také pracuje jako ředitel mezinárodního festivalu profesionálních loutkových divadel Mateřinka. V letech 1994 - 1998 působil jako správní ředitel Mezinárodního festivalu DIVADLO Plzeň. Je členem rady ITI - Mezinárodního divadelního ústavu, členem správní rady Nadace Český literární fond a členem Rady Státního fondu kultury.

„Záměrem SOUSEDÁNÍ na Malém náměstí je vnést na toto místo život, ale také navzájem se setkat, poznat se, a strávit společně hezké a zábavné odpoledne. Část programu na místě připravujeme ve spolupráci s místními malými organizátory a spolky. S vlastní iniciativou ale může přijít i kdokoliv další – na místě vítáme příchozí, kteří si donesou třeba deskové hry, karty, pálky na badminton, skicák nebo stojan na malování nebo přinese ochutnat, co doma napekl,“ zvou na SOUSEDÁNÍ členové neformální skupiny Divá bába, která za akcí stojí.

V programu dubnové akce na účastníky tentokrát čeká výtvarná dílna, knižní koutek, výměna květin, kterou si vzali na starosti studenti ze skupiny Sešlost, dále výroba placek nebo hudební vystoupení písničkáře a skladatele známého pod přezdívkou IBBY. Ten si na náměstí zahraje směs vlastních písniček s nádechem folku i popu.

Součástí programu bude taky SOUBĚH – sousedský běh na 5 km. Start bude u kašny na Malém náměstí ve 14:30 hodin. Běžce povede zkušený sportovec Petr Martinovský, který pro zúčastněné vybral 5 km trasu, která z náměstí vede přes historické centrum, po Gočárových schodech, podél Orlice a zpět na náměstí, kde budou mít zúčastnění možnost nejen vydechnout a převléknout se, ale také se občerstvit.

SOUSEDÁNÍ se mohou účastnit také začínající lokální tvůrci nebo prodejci, kteří chtějí prezentovat své výrobky.
Během SOUSEDÁNÍ je část náměstí vyhrazena i pro několik stánků. „Chceme podporovat lokální a regionální tvůrce, kteří chtějí oslovit nové zákazníky. A právě sousedské setkání je pro to vhodnou příležitostí. Je tu čas na to, abyste člověka oslovili, ukázali mu, co děláte, předali mu kontakt atd. Je to mnohem osobnější a věříme, že i trvalejší než v chaotickém prostředí velkých trhů,“ shrnují pořadatelé ze skupiny Divá bába a dodávají, že prostor pro stolek a židli nebo malý stánek si mohou dovolit i začínající tvůrci. Výtěžek z platby za stánky jde na pokrytí nákladů na kulturní program a další výdaje. Zájemci se mohou o místo přihlásit na FB akce.

Letošní SOUSEDÁNÍ se letos odehraje v termínech: 14. dubna, 19. května, 21. září a 13. října – vždy od 14 do 18 hodin na Malém náměstí.
Akce probíhá pod záštitou Statutárního města Hradec Králové a s jeho finančním přispěním.

Co se týče tématu, nechali pořadatelé pro letošní 24. ročník účastníkům na výběr z několika možností. V Pardubicích se inspirovali Andersenovou pohádkou Sněhová královna, která byla poprvé publikována v roce 1844, a slavila tedy 180 let. Pražský tým oslovilo blížící se 100. výročí narození Eduarda Petišky. Zahráli si s dětmi na jeho nesmrtelné dílko Staré řecké báje a pověsti.

Putování za příběhy olympských bohů začalo povídáním v knihovně Informačního centra rodičů a přátel sluchově postižených ve Stodůlkách. Poté si děti vytvořily řecká roucha a pustily se do her. Bojovaly proti obru Prokrustovi, s devítihlavou Hydrou, snažily se nepohlédnout na Medusu (Jen jediný statečný bojovník odolal a nezkameněl!), z labyrintu utíkaly před Minotaurem, a přelstily Kyklopa. Bůh moří Poseidon je vzal do mořské říše, ve kterou se při této příležitosti proměnila tamtamovská terapeutická místnost pro snoezelen. Malí hrdinové také zkoušeli psát řeckou abecedou a vyrobili si placky na památku. Zábavou a smíchem naplněný večer zakončili promítáním filmu o Herkulovi a pak už šli na kutě.

V Pardubicích navzdory jarnímu období kralovala Sněhová královna. Po přečtení zkrácené verze pohádky se děti věnovaly práci s textem a hře na zrcadlo a na sochy, pantomimicky ztvárňovaly postavy z příběhu a nechyběla ani koulovaná. Došlo také na noční dobrodružnou cestu, „kino“ před spaním a individuální práci podporující čtení a porozumění psanému textu.

V sobotu v poledne napsalo každé dítko všem svým spolunocležníkům krátký vzkaz, co se mu na něm líbilo či za co by jej pochválil. Z pardubické Noci si tak všichni odnášeli domů kromě zážitků a vlastnoručně vyrobeného komiksu ještě motivační lístek od kamarádů.

Během sobotního programu se obě skupinky také krátce propojily a pozdravily – samozřejmě online. Těšíme se na viděnou zase za rok!

Noc s Andersenem proběhla ve spolupráci Centra pro dětský sluch Tamtam s Informačním centrem rodičů a přátel sluchově postižených.

Lucie Křesťanová, Centrum pro dětský sluch Tamtam, www.tamtam.cz, www.idetskysluch.cz

 

ČR: Z aktuálního čísla se např. dozvíte, jak to vypadalo na jižní Moravě v roce 1866, kdy tudy táhlo pruské vojsko, a co se tenkrát přihodilo šestnáctiletému Tomáši Masarykovi, pozdějšímu čsl. prezidentovi. Následuje milostný příběh, který toho má hodně společného s Poštornou a který by mohl posloužit coby předloha pro málo uvěřitelnou telenovelu. Také o jedné dezinformaci (termínu dnes tolik „populárnímu“) z počátku minulého století se dočtete v tomto vydání – týká se kopce Komínky v Chřibech. Rozsáhlá stať se věnuje novokřtěncům na Břeclavsku; z úplně jiného soudku je pak medailon uherskohradišťského pedagoga, publicisty a národopisného sběratele Karla Jaroslav Obrátila. Další pozoruhodnou osobností byl svého času věhlasný iluzionista Karl Breu alias Tom Jack. Narodil se v Dubňanech, leč vše jej táhlo do světa a s blížícím se stářím na Šumavu. Stěží uvěřitelným 90. dílem pokračuje seriál Výrobci krojů na Slovácku – tentokrát představíme tvůrkyni modrotisku Gabrielu Bartoškovou ze Strážnice. Uvidíte ale také snímky ze Slovácka ze 40. let 20. století od renomovaného fotografa Fráni Humla, přečtete si rozhovor se sběratelem lidových písní, etnografem Pavlem Popelkou a pomyslně se můžete plavit po dolním úseku řeky Moravy.

Komu by obsah březnového vydání Malovaného kraje ani tak nestačil, najde v něm ještě dalších více než dvacet delších nebo kratších článků a celou řádku pozoruhodných fotografií.

Více o obsahu dvouměsíčníku zjistíte na www.malovanykraj.cz či přímo při četbě aktuálního výtisku.