Články a komentáře

<p>ZLÍN: Občanské sdružení Rytmus pro život nabízí lidem tvořivé akivity, kterými je chce odpoutat od televizorů a od počítačů. Snaží se děti i dospělé inspirovat k tomu, aby smysl života přestali hledat ve spotřebním způsobu života, a našli jej ve spolupráci, komunikaci a tvořivosti.</p> <p>Podobný cíl má hodně neziskovek, ale Rytmus pro život se přeci jen svou nabídkou vymyká. Snad to bude patrné z níže uvedeného textu, ve kterém na naše otázky odpovídá Radka Odstrčilová: </p> <p>Snažíte se vytáhnout lidi z pohovek a od počítačů – daří se Vám to?</p> <p>Určitě. Myslím, že o tom svědčí náš neustále se rozšiřující „mailing list“. Lidé, kteří s námi už nějakou akci zažili, si přejí, abychom je informovali, co dalšího chystáme.<br />
Víte, když jdete třeba do posilovny, děláte to s pocitem „musím přece pro sebe něco udělat“, a pak s napětím sledujete hodiny, kdy už tu „těluprospěšnou“ činnost budete mít konečně za sebou. Když si ale dáte tříhodinovku afrického tance, rytmus živých bubnů vás zcela pohltí. Za tři hodiny si sundáváte úplně propocené tričko a je vám líto, že je už konec. Tělo je zaplavené endorfiny nejen z fyzicky namáhavé činnosti, ale také z pocitu, že jste se naučili něco úplně nového. Něco, co fakt šlape. Africké rytmy jsou opravdu strhující – na konci akce se vždy tělocvična naplní všeobecnou euforií, radostí si výsknou i ty nejzatvrzelejší povahy. A příště přijedou zas…</p> <p>Co bylo motivací k vaší orientaci na kulturu Západní Afriky případně další, pro nás exotické země?</p> <p>Částečně jsem vlastně už na otázku odpověděla. Je to o energii a atmosféře, které jsou africké bubny schopné vyvolat. Afriku jsem poprvé slyšela na koncertě brněnské skupiny Tubabu, když hráli na zlínském náměstí. Zamilovala jsem se na první „poslech“. Když se pak do Zlína vrátil Radek Štětkář, který se učil bubnovat v Anglii i přímo v Africe (Gambii), a začal pořádat kurzy bubnování, založení sdružení bylo přirozeným vývojem naší spolupráce. </p> <p>Nabízíte aktivity na kvalitní trávení volného času, ale pořádáte i zcela výjimečné akce. Můžete je našim čtenářům přiblížit?</p> <p>Snažíme se pořádat akce, které lidem pomáhají něco se o sobě dozvědět. Bubnování není jen o tom, že mlátíte do bubnu co nejhlasitěji a co nejrychleji. Musíte se poslouchat a musíte poslouchat i ostatní. Najít si svůj rytmus a sladit se s rytmem ostatních. Když z rytmu vypadnete, je to hned slyšet a rozhodí to celou skupinu. Je to jako v životě .<br />
A ze stejného důvodu pořádáme i ty ostatní, nazvěme je třeba „meditační“ akce. Jsou to příležitosti setkat se sám se sebou. Dozvědět se o sobě věci, které vaše podvědomí dlouhodobě skrývá. Setkání se sebou bývá někdy dost bolestné, uvolňují se silné emoce, a ty nám pomáhá zpracovat právě hudba, pohyb, tanec nebo dech. Dechové techniky patří k těm nejsilnějším, i když se to člověku, který práci s dechem nikdy nezkusil, může zdát zvláštní. Dech má neskutečnou sílu, provází nás od dětství a jako takový nás může zpátky do dětství zase zavést a pomoci nám zpracovat zážitky, které naše vědomí vytěsnilo, ale které přesto ovlivňují náš život. To bychom ale popsali mnohem více než jednu nebo dvě stránky – koho to zajímá, může přijet na seminář s Monishem Dhawanem, indickým mistrem, který se meditačním a dechovým technikám věnuje už léta. Ve Zlíně bude v době okolo velikonoc.</p> <p>Můžete popsat spolupráci a komunikaci s lektory? </p> <p>Veškerá spolupráce s lektory je založena na osobním kontaktu. Akce pořádáme jen takové, které jsme si vyzkoušeli na vlastní kůži a o kterých víme, že jsou dobré. S dorozuměním problémy nemáme. Organizační jádro našeho týmu tvoří Radek Štětkář, Martin Hart a já, a my všichni jsme dlouhodobě žili v Anglii – ke komunikaci se zahraničními lektory používáme angličtinu. Vlastně jsme už měli nápad pořádat prožitkové semináře angličtiny, takovou školu hrou – angličtinu, kterou se nejen otrocky učíte, ale aktivně prožíváte. Uvidíme, zda ten nápad časem realizujeme. Času je málo a nápadů mnoho;)</p> <p>Získává vaše sdružení granty či dotace, máte nějakého mecenáše, nebo jste finančně soběstační?</p> <p>Prozatím je naším největším mecenášem Kulturní Fond města Zlín. Hodně nám pomohlo i sdružení CVAK (Centrum volnočasových aktivit). Nabídlo nám prostory, když jsme neměli, kde hrát a zkoušet a vypadá to, že se domluvíme na dlouhodobé spolupráci. </p> <p>Letos probíhá Mezinárodní rok dobrovolníků. Když pominu, že Vy sami se k nim řadíte, máte s nimi nějaké zkušenosti, pomáhají vašemu sdružení, angažují se při vašich aktivitách?</p> <p>Všichni, kteří se v chodu sdružení angažujeme, jsme dobrovolníci a děláme to z lásky k Africe, rytmu, pohybu a tanci. Zatím jsme neměli tak velkou akci, na které bychom využili pomoc dobrovolníků z řad veřejnosti. Zrodil se sice už i nápad na pořádání afrofestivalu ve Zlíně, při kterém by byla jejich pomoc jistě potřeba, ale zatím jsme si řekli, že je to pro nás na začátek moc velké sousto. Přeci jen jsme dost mladé sdružení a počkáme, až s časem nasbíráme zkušenosti. </p> <p>Ale charitu stíháte…</p> <p>Myslím, že kdo se jednou dotkl Afriky, nemůže ho nechat chladným ani její krása ani její bolest. Když uvidíte chudobu na vlastní oči a pochopíte, v jak přemrštěném blahobytu Evropané žijí, nedá Vám to než snažit se pomoci, jak nejlépe umíte. Když letí Radek do Afriky učit se hrát, sbíráme mezi sebou a známými použité mobilní telefony, hračky, oblečení, ale hlavně peníze. Ty jsou nejskladnější a nejužitečnější. Vše pak dostává jedna základní škola v Gambii. Když do Afriky letí mí kolegové (máme poradenskou firmu, která se soustředí hlavně na rozvoj průmyslu v chudých zemích), sbíráme zase antibiotika, která pomohou při léčbě Nomy – zákeřné choroby, která svým obětem „užírá“ svaly v obličeji a krku. Náš afroband MoNIMBA sestavený z nadšených zlínských bubeníků a tanečnic pravidelně hrává na charitativních akcích, jejichž výtěžky jsou věnovány na pomoc Africe.<br />
Ale hlavně mám za to, že nejvíce člověku v nouzi pomůžete, když mu dáte práci. Proto jsou všechny bubny, na které hrajeme ať už na kurzech nebo vystoupeních, zakoupeny přímo v Africe a chceme jich dovážet víc. Místním lidem to dává naději na lepší život. </p> <p>Nakonec mi dovolte malé dokreslení několika slovy, která jsem našla na webových stránkách sdružení Rytmus pro život mezi vzkazy:<br />
Halooo jste super, byly jsme na Vas uuuplne vsude a jsme nadsene fanynky. Ma osmimesicni dcera sice jeste neumi chodit, ale do rytmu uz zbesile skotaci…</p>

<p>ČR: Česká republika oplývá značným počtem památkových objektů, a to nejen těch věhlasně známých. Mnoho chátrajících hradů a zámků a jiných pamětihodností v majetku státu či obcí změnilo v posledním dvacetiletí majitele a bylo zpřístupněno veřejnosti. Šlo by z toho vyvozovat, že se zvýšila i celková návštěvnost památkových objektů. Výstupy statistických šetření však nejsou tak jednoznačně přímočaré.</p> <p>Vývoj návštěvnosti kulturních památek prodělal v posledních 20 letech velmi zajímavý vývoj, korespondující s měnícími se možnostmi mezinárodní a tuzemské turistiky před a po roce 1989. Zatímco v předtransformačním období byla návštěvnost mnoha památek na samém vrcholu kapacitních možností (a to i přes zanedbanou technickou infrastrukturu a minimum doprovodných kulturních akcí), záhy po otevření hranic počátkem 90. let minulého století se výrazně, na některých místech dokonce dramaticky, propadla. Příčinou byla nejen změna cílových turistických destinací v rámci otevření se zahraničních trhů, ale také citelné oslabení návštěvnosti vlivem změn forem poznávacího cestovního ruchu (školní zájezdy, organizované skupiny důchodců apod.).<br />
K obratu došlo zhruba po roce 2000, kdy počet návštěvníků památek začal opět růst. I přes široké uplatnění dosud nevyužívaných marketingových nástrojů (alternativní návštěvnické okruhy, doprovodné akce, reklama) ale dosud u většiny kulturních památek nedosahuje návštěvnost úrovně roku 1989. Tuto skutečnost průběžně dokládají statistiky Ministerstva kultury ČR, zpracovávané NIPOS – Národním informačním a poradenským střediskem pro kulturu.<br />
Celková návštěvnost památkových objektů je proti stavu z roku 1989 sice o více než čtvrtinu vyšší, nárůst je ale v první řadě důsledkem zvyšujícího se počtu památkových objektů zpřístupněných veřejnosti.<br />
Posuzujeme-li efektivitu ekonomického zhodnocení jednotlivých památek, je zřejmé, že jejich potenciál není plně využit – ke škodě provozovatelů památek i obcí a regionů. Odhlédneme-li od zájmů památkové ochrany, platí, že dosahování vyšší návštěvnosti je úzce spjato s uspokojováním poptávky po službách. Paradoxní je, že přes optimistická očekávání nevybočuje z nastíněných trendů ani část památek zapsaných na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.</p> <p> Předmětem statistického zjišťování jsou památkové objekty zpřístupněné návštěvníkům za vstupné. Patří sem hrady, zámky, kláštery, kostely, zříceniny, mlýny, věže apod. Památkové objekty, které jsou ve správě muzeí nebo galerií jsou šetřeny samostatně.<br />
Z celkového počtu 294 šetřených objektů v roce 2009 bylo 110 ve správě Národního památkového ústavu, který je příspěvkovou organizací Ministerstva kultury, 7 ve správě jiných resortů, 71 ve správě krajů, obcí a měst, 4 jsou zřizovány občanskými sdruženími dle zákona č. 83/1990 Sb., 5 obecně prospěšnými společnostmi, 34 církví a 63 podnikateli a jinými subjekty. Statistika z roku 2009 poukazuje na skutečnost, že se v posledních 5 letech počet návštěvníků památkových objektů nejprve zvyšoval, kulminoval v roce 2007 a pak začal zvolna klesat. Při porovnání průměrné návštěvnosti na jeden památkový objekt, která činila 43 854 osob v r. 2005 a v r. 2009 už jen 39 512 osob, činil pokles téměř 10 %.<br />
Památkové objekty se uplatňují ve společenském a kulturním životě obcí a měst. Pořádají se zde nejen drobné kulturní akce v rámci prohlídek (tanec, hraní hudebních skladeb v dobovém oděvu, šerm, scény ze života na zámku apod.), ale i výstavy, koncerty, divadelní představení apod. Počet těchto kulturních akcí závisí nejen na organizačních schopnostech správců jednotlivých památkových objektů, ale i na dostatečné nabídce různých divadelních a hudebních souborů, šermířských skupin apod. z blízkého okolí. Počet kulturních akcí ve sledovaném období 2005 ‒ 2009 byl kolísavý, měl výrazně klesající tendenci. Naproti tomu počet jejich návštěvníků se výrazně zvýšil o 34 %.</p> <p> Ve skupině památek ve správě Národního památkového ústavu, jiných resortů, krajů, obcí a měst klesl v r. 2009 počet návštěvníků na 7 814 849 osob, což představuje pokles o 13,5 % proti r. 2005. Pokles je patrný i v průměrném počtu návštěvníků na jeden památkový objekt. V r. 2005 to bylo 47 559 osob, zatímco v r. 2009 už jen 41 568 osob, tedy o 12,6 % méně.<br />
V této skupině statisticky šetřených správců kulturních památek v ČR jsou obce, které vlastní poměrně velké množství nemovitostí tohoto druhu. Jako správci jsou obce v podstatně obtížnějším postavení, než Národní památkový ústav. Většinou vlastní objekty z hlediska turistického ruchu druhořadé nebo zcela nevyužívané a nezřídka v nevyhovujícím technickém stavu. Obce navíc disponují jen omezenými finančními prostředky, které jim neumožňují provádění rozsáhlejších rekonstrukčních prací a někdy nepostačují ani na základní údržbu. V mnoha případech jde o objekty využívané dříve k hospodářským účelům. </p> <p> V druhé skupině statisticky sledovaných památek jsou objekty v majetku či správě občanských sdružení, obecně prospěšných společností a církve. Počet těchto objektů se od r. 2005 zvýšil z 34 na 43 v r. 2009. Počet návštěvníků v uvedeném období sice stoupal, ale současně se zvyšoval i počet statisticky sledovaných objektů. V r. 2005 navštívilo tuto skupinu památek 1 702 438 a v r. 2009 1 877 725 osob; návštěvnost tedy vzrostla o 10,3 %. Průměrný počet návštěvníků na jeden objekt poklesl z 50 072 v r. 2005 na 43 668 v r. 2009, což představuje 12,8 %.</p> <p> Ve třetí skupině památek, kde jsou sledovány objekty v majetku či správě podnikatelských subjektů a podnikatelů bylo v r. 2005 statisticky šetřeno 45 památkových objektů a v r. 2009 již 63. Počet návštěvníků vzrostl za sledované období z 1 058 160 na 1 923 834 osob, což představuje nárůst o 81,8 %. Průměrný počet návštěvníků na jeden objekt se v této skupině památek zvýšil, a to z původních 23 515 v r. 2005 na 30 537 osob v r. 2009, tedy o 29,9 %.</p> <p> Vývoj po roce 1989 byl rovněž spojen s vytvořením skupiny soukromých vlastníků kulturních památek, vesměs restituentů z řad bývalé české a moravské šlechty. Přestože značná část restituovaných památek byla ve špatném technickém stavu, můžeme působení jejich (staro)nových majitelů na trhu cestovního ruchu považovat za úspěšné. V praxi začali uplatňovat v zahraničí osvědčené marketingové postupy a stali se tak – v jistém ohledu – příkladem pro ostatní. Vzhledem k tomu, že soukromé památky využívají pro svůj provoz specifických ekonomických vzorců, nemohou být přirozeně jejich zkušenosti přeneseny mechanicky na památky státní a obecní, nicméně jsou pro ně přinejmenším inspirativní. Ilustračním příkladem úspěšného managementu soukromého památkového objektu je zámek Dětenice v Českém ráji, v němž bylo po dlouhá léta umístěno zařízení sociální péče pro mládež, tzv. pasťák. Zámek byl roce 1998 ve velmi špatném technickém stavu zakoupen soukromým investorem ‒ manžely Ondráčkovými ‒ a pak nákladně rekonstruován. V roce 2000 se poprvé otevřel pro veřejnost a dnes dosahuje jeho roční návštěvnost řádově 100 tisíc turistů. Vedle tradičních prohlídkových okruhů zámek pořádá společenské a kulturní akce a má též kapacity pro kongresovou turistiku.</p> <p> Z výzkumu návštěvnosti mj. vyplynulo, že převažují jednodenní individuální cesty, mezi nimiž více než polovinu (52 %) tvoří rodinné výlety. Analýza dotazníkového šetření dále prokázala rozdílnou úroveň spokojenosti s jednotlivými druhy služeb, které se návštěvníkům v místě nabízejí. Zdaleka ne všechny služby byly návštěvníky hodnoceny pozitivně. Oč méně pozitivní bylo hodnocení celkové úrovně služeb, tím více bylo mezi návštěvníky zaznamenáno námětů na jejich zlepšení. Z průzkumu vyplynulo, že nejvíce turisté postrádají adekvátní nabídku k rekreaci a odpočinku (22,5 %). Pětina dotázaných (19,5 %) požadovala obecně zlepšení kvality služeb, 17,6 % respondentů poukázalo na potřebu zlepšení nabídky a kvality ubytování.</p> <p> V textu článku jsou použity výstupy šetření návštěvnosti památkových objektů autorů Zdeňka Szczyrby, Miloše Fňukala a Emila Kudrnovského: Návštěvnost památkových objektů v ČR – vývojové tendence po roce 1989 a údaje zveřejněné ve statistické ročence vydané NIPOS Praha Základní statistické údaje o kultuře v České republice 2009, 1. díl, Kulturní dědictví ‒ muzea, galerie a památkové objekty.</p> <p> Odkaz na zdroje:<br />
http://geography.upol.cz/…ek2005-2.pdf<br />
http://www.nipos-mk.cz/…l_100922.pdf</p>

<p>VEDROVICE: Nově otevřené muzeum a informační centrum v rekonstruované budově bývalé fary nabízí návštěvníkům a turistům mnoho zajímavostí nejen z historie dané lokality. V muzejní části můžete zhlédnout expozici na téma Vedrovice před 6000 lety.</p> <p>Jedná se o období neolitu, kdy se na území usazovali první zemědělci. Z této doby se našly pozůstatky sídliště i pohřebiště lidu s lineární keramikou a také ohrazené areály (rondely) lidu s moravskou malovanou keramikou. Zkoumání významné vedrovické archeologické lokality a okolí započalo již v 19. století a pokračuje dodnes.<br />
V Informačním centru získají turisté a návštěvníci cenné informace o Vedrovicích a mikroregionu Moravskokrumlovsko týkájících se kultury, památek, ubytování, stravování, volnočasového vyžití i dopravní dostupnosti. Případně si mohou informace vyhledat pomocí veřejného připojení k internetu.<br />
Touto vizitkou nás k návštěvě MIC nalákala Bc. Hana Ivanovičová, která v něm pracuje. </p> <p>Na status, peníze, prostory, ale i na další aspekty, které nás zajímají, jsme se vyptali starosty obce Vedrovice, Richarda Janderky, kterému děkujeme za odpovědi. </p> <p>Můžete prosím uvést, jakou právní formu má Muzeum + IC, a co vedlo obec ke spojení právě těchto dvou oblastí (muzeální aktivity a informační služby)?</p> <p>Zřizovatelem je obec a právní forma našeho MIC je organizační složka obce Vedrovice. Vzhledem k tomu, že jsme vybudovali toto muzeum a jsme na trase páteřní cyklostezky Krumlovsko-Jevišovicko, domníváme se, že je vhodné spojit tyto prostory s informačním centrem. Jsme aktivním členem MAS Živé pomezí Krumlovsko-Jevišovicko a máme zájem přes něj propagovat naši obec a místní aktivity, které jsou i pro letošní rok bohaté.</p> <p>Sídlí instituce v úplně novém nebo rekonstruovaném objektu?</p> <p>Muzeum sídlí v zrekonstruované budově bývalé fary. Od roku 1961 až do roku 1986 zde působila mateřská škola, pak se objekt využíval jako sklad pro Místní národní výbor a po roce 1989 byl vrácen církvi, která ho v roce 1994 převedla na OÚ Vedrovice. Budova chátrala, opravovalo se jen to nejnutnější, a opět sloužila jako skladovací prostor.</p> <p>Jak velké prostory má muzeum a IC k dispozici a kolik zaměstnává lidí?</p> <p>Prostor se skládá z přízemí, podkroví a sklepa hlavní budovy, a dále pak z venkovní budovy, kde je sociální zařízení, kuchyň s kachlovými kamny, stodola a depozitář.<br />
Sklep v hlavní budově je poměrně teplý, proto tady nemáme žádnou vinařskou vybavenost, je možný jej využít při slavnostních příležitostech nebo v očekávání návštěv k posezení. Má cca 12 m2. V přízemí hlavní budovy jsou expozice v levé části – cca 70 m2, v levé části je také umístěna knihovna společně s IC – cca 70 m2. Foyer s přednáškovou místností měří cca 80 m2. Venkovní budova: kuchyň s kachlovými kamny cca 30 m2, stodola cca 100 m2 a depozitář cca 16 m2.<br /> Na celý komplex bylo zřízeno jedno pracovní místo na hlavní pracovní poměr, 40 h/týden. </p> <p>Na co je muzeum a IC zaměřené? </p> <p>Muzeum je specializováno na archeologické lokality Vedrovice, kde bylo nalezeno sídliště z doby neolitu kultury s lineární keramikou, a také pohřebiště, nalézající se mimo toto sídliště. Dále pak zde najdete expozici Krumlovský les, kde se těžil kamen rohovec, se kterým se obchodovalo a také se vyráběla štípaná industrie (nástroje). Navíc muzeum pořádá odborné přednášky se spolupracujícími muzei – Moravské zemské muzeum v Brně a Jihomoravské muzeum ve Znojmě a rovněž navázalo dobrou spolupráci s Městským muzeem v Moravském Krumlově.<br /> Informační centrum je zaměřené na lokalitu mikroregionu Moravskokrumlovska, ale nebrání se spolupráci a působnosti mimo toto vyčlenění. Sbírá informační materiály známých kulturních a sportovních akcí, historických památek a zajímavostí z okolí, dále poskytuje informace o vlakových a autobusových spojích. Vede databáze stravování a ubytování v mikroregionu a nabízí tipy na výlety nejen z mikroregionu.<br />
Informační centrum se také zabývá zprostředkováním a organizováním akcí „na klíč“, seminářů, workshopů, přednášek a výstav. Jeho doplňkovou činností je prodej upomínkových předmětů: pohlednice, knihy, (magnetky, butony, turistická známka trička – ve fázi příprav), turistické mapy a průvodce.<br />
Po roce působení požádáme o certifikaci na turistické informační centrum a budeme také usilovat o certifikát na zařízení Cyklisté vítáni.</p> <p>Jakou roční dotaci poskytuje obec? </p> <p> Obec Vedrovice zajišťuje ze svého rozpočtu běžný provoz (voda, topení, plyn), údržbu a jedno pracovní místo.</p> <p>Na výstavbu či rekonstrukci jste získali finanční dotaci z ROP – můžete napsat o jak velkou částku se jedná a kolik musela dofinancovat obec? </p> <p>Jedná se o dotaci z Regionálního operačního programu NUTS 2 Jihovýchod, prioritní osa 2 – Rozvoj udržitelného cestovního ruchu. Celkové způsobilé výdaje byly cca 10 850 000 Kč. Konečné procento dotace dosáhlo 85 %, příspěvek z národních veřejných zdrojů činil 7,5% a stejnou měrou se podílela obec Vedrovice.</p> <p>Při zmínce o přednáškové místnosti mě napadlo, zda MIC nebude v obci sloužit zčásti také jako kulturní dům či centrum… </p> <p>Přednášková místnost nacházející se v podkroví budovy Muzea a informačního centra Vedrovice může mít při přednášce cca 40 míst k sezení a cca 30 míst, když se jedná o oslavu (zde zabírají navíc místo stoly). Jako příslušenství slouží dataprojektor upevněný ze stropu, který promítá na zeď, vysunovací plátno a k prezentacím využíváme také obecní notebook. V místnosti a malém foyer je připevněn závěsný systém, kde lze na lankách s háčky uchytit obrazy, fotografie, plakáty a další materiály k vystavování.<br /> Přednášková místnost může sloužit tedy k prezentacím, přednáškám, workshopům, tvořivým dílničkám, schůzím, besedám, seminářům, sympóziím, oslavám, výstavám obrazů, fotografií, kreseb, plakátů apod. Od prosince 2010 se zde konají zasedání Zastupitelstva obce.</p> <p>Jako kulturní dům muzeum sloužit nebude, protože u nás KD máme. Nachází se naproti muzeu přes náves. Postaven byl v „akci Z“ na přelomu šedesátých a sedmdesátých let a otevíral se v roce 1971. V prvním patře byl sál, nad ním dvě klubovny, z nichž jedna sloužila, jako knihovna. Přízemní prostory využívala tehdejší Jednota Moravský Krumlov k provozování restaurace s jídelnou. V suterénu se pak nacházel jeden byt, který sloužil restauraci k ubytování číšníka. Byly zde i místnosti, kde působil holič a kadeřnice, kotelna s uhelnou a sklady.<br />
Po roce 1989 byla restaurace několikrát pronajímána, kadeřnictví také vystřídalo několik nájemníků a byt sloužil sociálně slabším občanům.<br />
V roce 2008 nám vichřice poničila střechu KD, kterou jsme museli opravit.<br />
Od devadesátých let vzniklo několik studií na rekonstrukci budovy, ale i na demolici a výstavbu nového KD, který by měl pouze přízemí a v sedlové střeše několik pokojů pro ubytování. Protože by se jednalo o finančně velmi náročnou stavbu, zůstali jsme u rekonstrukce, která se dle posledního projektu rozdělila do tří fází.<br />

• V první fázi bychom odstranili již nevyužité klubovny, předělali část střech, vyměnili okna a a budovu zateplili. To vše na podkladech energetického auditu, který jsme si nechali zpracovat v rámci projektu „Zelená úsporám“ (přihlásit jsme se již, bohužel, nestihli).<br />
• Ve druhé fázi by se rekonstruoval interiér s tím, že by se vybudovalo WC pro vozíčkáře a bezbariérový přístup.<br />
• Ve třetí fázi počítáme s rekonstrukcí celého suterénu, kde by měl vzniknout bar se dvěma dráhami pro bowling.</p>

<p> V současné době, kdy se blíží zahájení výstavby kanalizace, je to druhý nejsledovanější projekt v obci.<br /> Zatím se ohlížíme po tom, kde na to vzít peníze. Všechny ostatní dokumenty, včetně stavebního povolení, jsou již vyřízené.</p> <p>Muzeum a informační centrum Vedrovice, Vedrovice 327, 671 75 Loděnice u Moravského Krumlova<br /> Tel: +420 515 294 656<br /> E-mail: info@muzeumvedrovice.cz<br /> Web: www.muzeumvedrovice.cz<br /> GPS souřadnice 49˚ 1` 6.63`N 16˚ 22 40.33``E</p>

<p>KOSTELEC NAD ORLICÍ: Divadelní soubor Černí šviháci z Kostelce nad Orlicí se stal v oblasti amatérského divadla posledního desetiletí pojmem. Proslavil se výhradním uváděním her zakladatele souboru, režiséra a výjimečného divadelníka Josefa Tejkla. Svébytná a poněkud drsná poetika Tejklových her a jejich inscenací nejednou pohnula diváckými emocemi, a to ve škále od nadšeného přijetí až po rezolutní odmítnutí.</p> <p>Černí šviháci se poprvé představili v roce 2003 na krajské přehlídce AUDIMAFOR v Kostelci nad Orlicí s inscenací Tejklovy hry Amatéři. Odtud postoupili na Šrámkův Písek, celostátní přehlídku experimentujícího divadla. Úspěch inscenace v písecké konfrontaci je dovedl až na Jiráskův Hronov, mezidruhovou přehlídku amatérského divadla s mezinárodní účastí, kde navzdory rozpornému přijetí náleželi Amatéři k tomu nejzajímavějšímu. S inscenací se soubor zúčastnil mnoha dalších přehlídek v Čechách i v zahraničí.<br />
Po zdařilém debutu souboru přišly na řadu inscenace dalších Tejklových her. Hned v následujícím roce to byla hra Solné sloupy, s kterou se opět Černí šviháci probojovali až na hronovský festival. V roce 2005 hra Čilimník, po ní v roce 2006 hra Bílí andělé pijí tesavelu (abeceda venkovského kopáče), s níž se opět zúčastnili Jiráskova Hronova, ale i obdobného slovenského festivalu Scénická žatva v Martině. Následovala inscenace Cechy krásné, Cechy mé aneb Jak si vytesat Jezulátko (2007) a konečně v roce 2008 Svět podle Kloboučka, což byla poslední hra, kterou Josef Tejkl s Černými šviháky nastudoval ve vlastní režii. Poslední proto, neboť 4. dubna 2009 tento výjimečný člověk a kumštýř podlehl srdečnímu infarktu těsně pod vrcholem Kralického Sněžníku, na jednom ze stovek horských výstupů, které byly jednou z jeho vášní.<br />
Svět podle Kloboučka sehráli přátelé ze souboru v doprovodném programu Jiráskova Hronova 2009 už bez svého principála. V kontexu současného českého amatérského divadla je soubor Černých šviháků vpravdě výjimečný. Není proto náhodou, že dramaturgie průběžné přehlídky pražského Činoherního klubu, nesoucí název Činoherní klub uvádí, nevynechala ani jednu jejich inscenaci.</p> <p>Josef Tejkl nebyl jen autor a režisér kosteleckého souboru. Byl skvělý pedagog literárně-dramatického odboru ZUŠ Na Střezině v Hradci Králové a zakladatel zdejšího Divadla Jesličky, které se stalo líhní talentů divadelního umění. Desítky absolventů ZUŠ jsou dnes profesionálnímí herci, režiséry, scénografy… Již v 80. letech minulého století založil legendární soubor Obsazeno. Vedle inscenací, které realizoval s Černými šviháky, došla celá řada dalších satisfakce účastí na Jiráskových Hronovech a dalších významných přehlídkách. Připomeňme např. jeho dramatizaci povídky A. P. Čechova Pavilon č. 6 či inscenaci hry Asteroid Bejček. Patří k nim i nastudování Tejklovy hry Elegie Tyrolská (Chrám bolesti), kterého se režijně ujal Jaroslav Kodeš s Rádobydivadlem Klapý. I tato inscenace, byť jevištně provedená bez bezprostřední účasti autora, zaujala loňské hronovské publikum. Jako dramatik byl Josef Tejkl čtyřikrát nominován na Cenu Alfréda Radoka v kategorii původní česká hra: 1992 Průvan v teráriu, 1995 Kosou na kameni, 2003 Tyrolská elegie, 2007 Země pokladů.</p> <p>Černí šviháci, soubor tak úzce spjatý se svým kmenovým autorem a principálem, svou činnost s úmrtím J. Tejkla, neukončili. Zůstávají mu věrní i nadále. Reprízují dál některé hry, které s nimi nastudoval. A nejen to. Na 26. února 2011 připravili premiéru poslední Tejklovy hry Polyhistoři s podtitulkem Vlastivědný vejšlap bez kravat a bez žen. Tentokrát se režie ujal dramaturg Činoherního klubu v Praze Radvan Pácl. Premiéra se uskuteční od 19.30 hod. v Kostelci nad Orlicí ve Sdruženém klubu Rabštejn. Příznivci divadelní poetiky Černých šviháků a jejich kmenového autora si mohou rezervovat vstupenky u Václava Uhlíře na tel. +420 494 321 588 nebo na e-mailové adrese rabstejn@wo.cz.<br /> O čem to bude? Diváky nečeká nic vzdáleného tomu, čemu u Černých šviháků přivykli. Vydají se do dramatických intimních zákoutí jedinců, kteří utíkají před realitou plnou žen, dětí, práce, povinností a peněz k realitě řádu, hry, náhod, vesmírného prostoru, piva a kořalky. Takže, bude to o tom, že touha stvořit si jinou skutečnost je silnější, právě i svědomím možných osobních ztrát.</p>

OPAVA: Městu byla schválena dotace z Regionálního operačního programu Moravskoslezsko na rekonstrukci objektu kulturního domu Na Rybníčku. Z celkové částky sedmnácti miliard korun vyhrazené pro Moravskoslezský kraj může město k rekonstrukci nejdéle využívaného KD v Opavě použít zhruba 66 miliónů. Budova opavského kulturního domu Na Rybníčku neodmyslitelně patří k výrazným architektonickým památkám přelomu 19. a 20. století, kdy se završil proces metropolizace Opavy jako hlavního města samosprávné Země slezské. Jde o výjimečnou budovu a jedno z posledních tradičních míst, kam jsou Opavané po generace zvyklí chodit za kulturou. Projekt domu vypracoval stavitel Josef Hruschka, tehdejší majitel pozemků v okolí ulic Olbrichovy, Na Rybníčku, Zacpalovy a Lidické. Regionální operační program z peněz fondů EU dotuje všechny kraje s výjimkou hlavního města Prahy. Jeho cílem je zvýšení konkurenceschopnosti regionů, urychlení jejich rozvoje a zvýšení atraktivity pro investory. Pro Moravskoslezský kraj byl pro období 2007 - 2013 schválen celkový rozpočet téměř 17 miliard korun, z toho 400 miliónů dostane Opava, a to na rekonstrukci tělocvičny na Tyršově stadionu, právě dokončovanou rekonstrukci Slezského divadla, probíhající opravu Domu umění a také na opravu již zmiňovaného KD Na Rybníčku. Za poslední desetiletí tak do opavských kulturních objektů přitéká nejvíce peněz právě teď. Celkové náklady na rekonstrukci KD se odhadují na 114 miliónů korun. Dotací z fondů EU tak statutární město Opava pokryje větší část předpokládaných investic. Samotná rekonstrukce započala v říjnu 2010 a její dokončení je plánováno na měsíc únor 2012. Cílem projektu je přeměnit vůbec první opavský obecní dům z konce 19. století v moderní velkokapacitní kongresové centrum s reprezentativním sálem vhodným pro taneční lekce, plesy, divadelní představení, koncerty a další společenské akce. Podle Ing. Martiny Heisigové, referentky odboru rozvoje města, se předpokládá, že provoz zrekonstruovaného objektu bude řešen prostřednictvím nájemce. Vlastník nemovitosti - Statutární město Opava bude deklarovat podmínky pronájmu vzhledem k zachování cílů projektu. Nové kongresové centrum by mělo pojmout asi 460 lidí a šedesátitisícová Opava by tak konečně měla mít k dispozici důstojný společenský prostor. Původní plány počítající s rozsáhlou přístavbou v zadní části KD se však z finančních důvodů nenaplní. Budova tak bude rozšířena pouze o menší objekt se sociálním zařízením určeným pro návštěvníky centra. Projekt se dotkne hlavního společenského sálu, v Opavě proslulého především pořádáním výuky společenských tanců a na ně navazujícími plesy. V minulosti byl hlavní sál hojně využíván k pravidelnému tanečnímu setkávání Opavanů při takzvaných „Čajích o páté“, tedy tanečními večery doplněnými různými společenskými soutěžemi. V roce 1945 to byl také jediný zachovalý společenský sál ve městě. I z toho důvodu se zde pořádály veřejné schůze politických stran nebo také aktivy zabývající se např. mezinárodním děním. Probíhající rekonstrukce zasahuje do podzemního podlaží a horního patra s menším salónkem, které dříve využívala například vojenská správa k lékařským a jiným prohlídkám za účelem rozhodnutí o schopnosti absolvování povinné vojenské služby. Město vidí využití zrekonstruovaných horních prostor především v pořádaní výukových akcí, menších společenských událostí nebo volnočasových aktivit. Nepočítá se s velkou rekonstrukcí vnějších prostor budovy, kterou si v minulosti i v současné době pronajímají soukromníci k poskytování pohostinských služeb. Ale i toto může být dobrou zprávou pro místní, v jejichž zažitém žargonu „Na Rybajzu“ znamená především letní posezení na zahrádce přilehlé ke kulturnímu domu, jež odedávna byla vyhledávaným místem ke společnému odpočinku, a to především pro svou neopomenutelnou atmosféru. Celý prostor venkovní zahrádky je totiž zakomponován pod několik vzrostlých kaštanů a návštěvníci tak sedí doslova mezi stromy. Původní rekonstrukce se měla dotknout i těchto velikánů, ale s novým a levnějším projektem se město zavázalo, že žádný ze vzrostlých kaštanů nebude pokácen. Konec konců, nejen kulturním domem živ je kulturní člověk.

<p>ROKYTNICE NAD JIZEROU: Festival SpringFest, kterému poskytuje Místní kultura mediální podporu, má podtitul Pod jedním nebem. Pořádají ho mladí věřící nadšenci s myšlenkou hledání tolerance a spolupráce mezi lidmi vyznávajícími rozdílný pohled na svět.</p> <p>„Většina mladých věřících lidí se pravidelně schází na různých akcích, nebo na tzv. spolču v dané oblasti, a právě tito mladí z našeho regionu mi pomáhají akci pořádat,“ říká zodpovědný mluvčí festivalu Jiří Jína a dodává: „No a každý z nás máme spoustu ´nevěřících´ kamarádů, ať spolužáků, nebo jen přátel, kterým nabízíme možnost podílet se na opravdovém festivalu. Nejsme žádná organizace, ale od letoška nás zaštiťuje město společně s farností Rokytnice nad Jizerou. A nejvíce nás spojuju ta hudba.“ </p> <p>Jiřího Jíny se ptáme dál: </p> <p>Můžete, prosím, popsat vznik a vývoj festivalu?</p> <p>Začínal jsem v šestnácti letech a z myšlenky udělat festival byli samozřejmě přátelé nadšení, ale zároveň mi nevěřili, že to dotáhneme do konce. Ani jsme tenkrát neuvažovali o nějakém projektu spolupráce lidí jiného vyznání.<br />
Pustili jsme se do toho společně, aniž bychom si uvědomili, co nového tvoříme. Troufám si říci, že vše šlo přirozeně. Je přece praktické dělat akci, která je určená více skupinám lidí. První ročník byl překvapivě úspěšný ze všech stran. A po něm jsme si řekli, že musíme pokračovat v tom, co jsme udělali. Zorganizovali jsme akci, kde bok po boku hráli, tančili i debatovali lidé úplně jiných životních hodnot.</p> <p>Letos se jedná už o čtvrtý v pořadí, koná se vždy na jednom místě?</p> <p>SpringFest se konal třikrát ve Vysokém nad Jizerou a nyní bude poprvé v Rokytnici nad Jizerou.</p> <p>Vstupné na festival není nijak vysoké… </p> <p>Finančně nás podporují farnost, diecéze i kraj. Město ještě není potvrzené, ale jisté je, že nám pomáhá dostatečně technicky i prací. Požádali jsme také o další granty, ale o ne/úspěchu se dozvím na poslední chvíli. Mnoho kapel hraje za minimum, za což jsme jim velmi vděční.</p> <p>Je něčím podmíněná účast jednotlivých kapel na festivalu a jak jejich výběr probíhá?</p> <p>Účast je podmíněná jistě tím, že kapela musí mít zájem podpořit myšlenku akce. A poté má možnost se během festivalu k myšlence ústně vyjádřit. Letos očekáváme ideální headlinery – Jaksi Taksi vydalo CD, které se problematikou hledání smyslu žvota zabývá, a Traband – jejich písně snad každý zná.<br /> Výběr je na domluvě v přípravném týmu akce.</p> <p>A jaký doprovodný program a hosty mohou čekat účastníci letošního ročníku festivalu?</p> <p>Prozatím máme připraveny tradiční soutěž o paragliding, okružní jízdy lanovou dráhou, lanové centrum, výstavy maleb, kreseb a fotografií. Dále prozradím ještě nepotvrzené (ale z větší části ano), že na akci by měl být stroj na výrobu placek, každý se může vyfotit (třeba s nějakou hvězdou) a za chvilku si odnese vlastní placku.<br />
Hostů máme prozatím pět: Projekt studenta designu Martina Marka – neprozradím víc než spojení hudby, zvuku, obrazu a živého herectví. Mnich Jan Rajlich bude mít besedu na téma: „Bůh, už vyřízená kapitola?“ Určitě také doporučím poslechnout si sestru Marii Immaculatu, která již mnoho let pracuje mezi narkomany. Dále Tomáš Řehák pohovoří o významu partnerství a manželství. To je hodně dnes opomíjeno. A Beseda Stage bude zakončena povídáním o české hudební scéně se štábem televize Noe.</p> <p>Kromě samotných organizátorů, pomáhají další dobrovolníci?</p> <p>Samozřemě nám pomáhá nesčetné množství přátel, ať už je to v oblasti občerstvení, ochrany, techniky nebo zdraví.</p> <p>Chcete vyslovit závěrem nějaké poselství?</p> <p>Jeden kamarád mi kdysi řekl motto, které by SpringFest mohl mít: „Hudbou k porozumění.“ A má pravdu.</p> <p>Festival se bude konat 14. května 2011. Vstupenky jsou opět v předprodeji za 110 Kč od února 2011. Seznam prodejen nebo formulář pro objednávku vstupenek najdete na webu akce: www.springfest.cz.</p>

<p>PRAHA: Na stránkách Místní kultury jsme už představili nejedno informační centrum. Čas pro to největší a nestarší přišel nyní. Představujeme Vám Pražskou informační službu (PIS), která vznikla před více jak padesáti lety s cílem podporovat cestovní ruch.</p> <p>PIS je příspěvkovou organizací Magistrátu hl. m. Prahy se sídlem na Arbesově náměstí v Praze 5. Byla založena 1. 1. 1958 jako samostatné kulturně-informační a vzdělávací zařízení za účelem podpory cestovního ruchu v Praze. Převzala však také služby, které mají své počátky již v roce 1929, a patří tedy mezi nejstarší turistické služby svého druhu nejen v ČR, ale i v Evropě, řekla nám ředitelka PIS, Ing. Lucie Ramnebornová.<br />
Hlavními úkoly PIS jsou propagace Prahy doma i v zahraničí, seznamování domácích i zahraničních zájemců s pražskými památkami, kulturou a historií, shromažďování a poskytování kvalitních, objektivních a úplných informací o Praze mimo jiné také v oblasti osvětové a vzdělávací (Prahy znalectví). PIS klade hlavní důraz na pražskou kulturu, památky, turismus, praktické a všeobecné faktografické informace. Ačkoli je zaměřena na Prahu, její škála činností a informací, které je schopná poskytnout, je mnohem širší. Poznáte to, když si otevřete webové stránky PIS. A zjistíte to také z odpovědí paní ředitelky, viz níže. </p> <p>Jak se PIS měnila v čase?</p> <p> Pražská informační služba svým vznikem sjednotila několik institucí, které různými způsoby sloužily veřejnosti v oblasti informací a cestovního ruchu. Například Ústřední informační služba, která byla slavnostně otevřena už 1. 7. 1948 na Národní 10 v paláci Dunaj, poskytovala kromě obecných informací také právní rady a odpovědi na dotazy kladené po telefonu či osobně. V roce 1957 při decentralizaci bylo toto pracoviště převedeno do pravomoci Ústředního národního výboru hl. m. Prahy pod zařízení Městský dům osvěty, který spolu s kulturním a společenským střediskem Obecní dům a Slovanský dům vykonával z valné většiny činnosti pozdější Pražské informační služby.</p> <p>Jaká je současnost?</p> <p> Pražská informační služba je financována z neinvestičního příspěvku Magistrátu hlavního města Prahy (MHMP) (cca 11,7 %) a z vlastních zdrojů. Akce investičního charakteru jsou kryty z vlastního investičního fondu PIS nebo z prostředků MHMP. V minulých letech jsme čerpali také finance z fondů EU. Na zajištění služeb, které PIS v současnosti poskytuje, pracuje 67 zaměstnanců.<br />
Transformace – Otázka „transformace“ Pražské informační služby, příspěvkové organizace na jinou právní formu (a.s.), vystupuje do popředí v souvislosti s aktuálními trendy vývoje veřejného sektoru. Aspekty, které se k transformaci pojí: management dostane větší prostor pro rozvinutí kreativity, svobodnějšího financování a možnost dlouhodobějšího plánování, zároveň však vzroste rizikovost postavení „samostatnějších“ subjektů. Stejné pro i proti musíme zvážit při rozhodování o budoucnosti PIS.<br />
Spolupracujeme – Pražská informační služba díky spolupráci s mezinárodními organizacemi jako je ECM (European Cities Marketing), Stars of Central Europe (CEE – Central European Experience) a tuzemskou agenturou Czech Tourism, propaguje Prahu i na vzdálených mimoevropských trzích.</p> <p> Jaké objekty má PIS na starosti </p> <p> PIS spravuje a zpřístupňuje některé památky, které jsou v majetku metropole. Patří mezi ně Staroměstská radnice, Prašná brána, Staroměstská mostecká věž, Malostranská mostecká věž, Věž chrámu sv. Mikuláše, Petřínská rozhledna, Zrcadlové bludiště na Petříně a zámek Ctěnice s Kočárovnou a mezinárodně oceňovaným parkem.</p> <p> Kolik informačních center PIS provozuje?</p> <p> Zajišťujeme provoz pěti turistických informačních center (TIC). Jejich služeb můžete využít na Staroměstském náměstí, v prostorách Staroměstské radnice, v Rytířské ulici 31, v blízkosti Stavovského divadla, v hale Hlavního nádraží, na Letišti Praha, tranzitní prostor Terminálu 2 a v Malostranské mostecké věži. </p> <p>Co všechno Pražanům a turistům nabízí?</p> <p> Jsme schopni veřejnosti poskytnout širokou škálu objektivních a aktuálních informací, poradit s výběrem ubytování v Praze, na přání je také zprostředkujeme. Turistům představujeme i jednotlivé nabídky a události v metropoli. Vydáváme nejpřehlednější a nejobsáhlejší kulturní periodikum „Přehled kulturních pořadů v Praze“. V našich informačních centrech na turisticky frekventovaných místech Prahy má veřejnost možnost získat zdarma mapy a brožury s informacemi o dopravě, důležitých telefonních číslech, volnočasových aktivitách ve městě a zejména o historických pamětihodnostech Prahy.</p> <p> V kolika jazycích se mohou zájemci zeptat a na co všechno?</p> <p> Pracovníci informačních center hovoří minimálně dvěma světovými jazyky, většinou však ovládají jazyků více. Odpovídají na dotazy v angličtině, němčině, francouzštině, španělštině, italštině, polštině i maďarštině. Veřejnost se může zeptat na cokoliv z oblasti cestovního ruchu, naši zaměstnanci jsou schopní jim požadované informace poskytnout. </p> <p> Můžete objasnit, jak informujete o mimopražských záležitostech?</p> <p> PIS se zaměřujeme především na turistické informace, které se týkají hlavního města Prahy. Jsme ale schopní zodpovídat dotazy i z pražského předměstí. Zvláštní důraz pak klademe na objekty seznamu UNESCO. Nicméně zodpovídáme veškeré dotazy, tedy i z jiných oblastí ČR.</p> <p> Jaké formy informování využíváte?</p> <p> Veřejnosti podáváme informace telefonicky na čísle 221 714 444 , osobně na turistických informačních centrech, on-line na webových stránkách www.praguewelcome.cz nebo www.pis.cz, elektronicky na naší emailové adrese tourinfo@pis.cz nebo pomocí tematických tištěných průvodců, které jsou k dostání na našich informačních centrech.</p> <p> Je možné poskytnuté služby kvantifikovat?</p> <p> Určitě, statistiku počtu zodpovězených dotazu fundovaně evidujeme od roku 2008. Z čísel vyplývá, že naši pracovníci v roce 2010 v hlavní turistické sezóně od května do září zodpověděli na pěti informačních centrech 260 tisíc dotazů.</p> <p>Vaši zaměstnanci se určitě stkávají i s kuriózními dotazy…</p> <p> O perličky nemáme nouzi. Dotazy typu kde je Gastronomy clock, čímž turista myslel pražský orloj nebo jak se měří teplota Vltavy pořád dokáží naše otrlé zaměstnance vyvést z míry. Jedinečný byl ale dotaz v minulém týdnu: „Kde má sochu Džon Pascall?“ Pán měl na mysli Jana Palacha. </p> <p>Pozn.: Jak vyplývá z odpovědí ředitelky Ing. Lucie Ramnebornová, provozuje PIS pět informačních center umístěných na strategických místech Prahy. K tomu je nutné podotknout, že v hlavním městě funguje ještě řada dalších informačních center, která si zřídily jednolivé městské části, zejména ty větší.</p>

<p>Naše otázky na téma Dobrovolnictví a dobrovolníci v kultuře jsme tentokát nasměrovali do Jihočeského kraje. A zároveň připojujeme aktuální informaci z jihu Čech o nominačním procesu na nositele cen Křesadlo. Návrhy lze zasílat do 25. března, více se dočtete níže.</p> <p>Má váš kraj přehled o dobrovolnících v kultuře, zejména o těch, kteří významně a dlouhodobě vyvíjejí svou činnost?</p> <p> Ano, přehled získáváme zejména tím, že vyhlašujeme každoročně příspěvkové a grantové programy v oblasti kultury, do nichž se dobrovolníci v kultuře pravidelně hlásí se žádostí o dotaci na svou činnost a na své aktivity. Více informací o těchto programech získáte na webu Jihočeského kraje www.kraj-jihocesky.cy – Granty, Fondy EU – Granty a příspěvky Jihočeského kraje.</p> <p>Pomáhá jim a cení si jich? </p> <p>Pomáhá jim jednak prostřednictvím výše uvedených grantových a příspěvkových programů v oblasti kultury (Jihočeský krajský příspěvkový program v oblasti kultury, Grantový program Živá kultura) a jednak poskytnutím prostor na chodbách budovy Krajského úřadu Jihočeského kraje, kde mohou tyto subjekty uspořádat výstavy vč. vernisáží a prezentovat tak svoji činnost.<br />
Jihočeský kraj si dobrovolníků samozřejmě cení. K tomu, aby se co nejvíce lidí dozvědělo o aktivitách těchto subjektů, využívá webové stránky Jihočeského kraje, kde pravidelně do aktualit umisťuje tiskové zprávy o projektech podpořených v rámci jihočeských příspěvkových a grantových programů v oblasti kultury, tiskové zprávy zasíláme i do médií. </p> <p>Bude váš kraj reflektovat Evropský rok dobrovolnictví?</p> <p>Jihočeský kraj by mohl přispět tím, že bude na svých webových stránkách informovat veřejnost o tom, že letošní rok je Evropským rokem dobrovolnictví. Budou-li v rámci ERD vyhlašovány nějaké výzvy, nasměrování, rádi se rovněž připojíme.</p> <p>Na naše otázky odpověděla Ing. Kamila Hrabáková, vedoucí Odboru kultury a památkové péče<br /> KÚ Jihočeského kraje. Děkujeme.</p> <p>Aktuálně o nominacích na nositele cen Křesadlo v Jihočeském kraji: </p> <p>Letos již podeváté můžete nominovat v rámci Jihočeského kraje jednotlivce či skupiny dobrovolníků na cenu Křesadlo. Slavnostní předávání cen za rok 2010 se uskuteční pod záštitou jihočeského hejtmana Jiřího Zimoly a starosty města Strakonice Pavla Vondryse v dubnu ve Strakonicích.<br />
Akci pořádají sdružení BEZ o.s. a INKANO Písek o.s. společně s Komunitní nadací Blanicko-Otavskou z Protivína. „Za aktivity v uplynulém roce bude oceněno Křesadlem pět individuálních dobrovolníků“, říká Michal Novotný z pořádajícího sdružení BEZ.<br />
„Jihočeskou specialitou je cena s názvem „Dobrá parta“, kterou získá tým dobrovolníků", doplňuje Romana Kotrbatá, předsedkyně sdružení INKANO Písek. </p> <p>Nominace zasílejte do 25. března e-mailem na adresu kresadlo-jc@seznam.cz a poštou na adresu INKANO Písek, Karlova 108, 397 01 Písek. </p> <p>Nominační formuláře si lze stáhnout ze stránek www.kresadlo-jc.cz, nebo si o něj můžete napsat na e-mailovou adresu kresadlo-jc@seznam.cz. </p> <p>Bližší informace:<br />
Michal Novotný (BEZ Katovice, mobil 775 214 405; bez.katovice@seznam.cz)<br />
Romana Kotrbatá (INKANO Písek; mobil 725 445 784; kotrbata@inkano.cz)</p> <p>Pozn. redakce: Pro všechny zájemce o dění kolem projektu Evropský rok dobrovolníků odkazujeme na webovou stránku zasvěcenou této tematice: www.dobrovolnik.cz.</p>

<p>RADIM: Navštěvovat tuzemské zámky a hrady se ještě nedávno dalo jen od jara do podzimu. Nejeden památkový objekt tuto kdysi běžnou praxi opustil. Některé umožňují prohlídky i mimo hlavní sezónu, většinou je spojují s nejrůznějšími svátky. Jedním z nich je zámek v Radimi, kde sezona začíná už v únoru.</p> <p>Když se letos v únoru poprvé prodralo slunce skrz zašedlou oblohu, dostali jsme se ženou chuť někam vyrazit. Zkusil jsem jen tak maně webové stránky, jestli náhodou není šance navštívit památkový objekt nepříliš vzdálený od našeho bydliště. Našel jsem zámek v Radimi v malé obci poblíž Peček v okrese Kolín, kam jsme se vydali za poznáním.<br />
Otevřená zámecká brána věstila, že nepřijíždíme nadarmo. Vstoupili jsme na liduprázdné nádvoří a přeci jen poněkud zapochybovali o platnosti z internetu získaných informací a také o tom, že by pro dva osamělé návštěvníky stálo někomu za to, aby se s nimi vydal na prohlídku. Vzápětí jsme shledali, že naše obavy jsou liché. Ujal se nás příjemný, vědomostmi nabitý průvodce, který je patrně současně kastelánem, organizátorem na objektu pořádaných akcí, pokladníkem, prodejcem suvenýrů a starožitných předmětů, řemeslníkem a kdo ví čím ještě.<br />
Otevřen byl sice jen jeden ze třech nabízených prohlídkových okruhů, ale další bychom v stále ještě mrazivém únorovém počasí stejně nezvládli. A tak jsme se vydali na hodinové putování po historii zámku a mohli se seznámit s prostory, které sloužily k zajištění správních, hospodářských a obslužných funkcí zámku a panství. Navzdory tomu, že se průvodce věnoval pouze dvěma návštěvníkům, neváhal pro ilustraci rozdělat oheň v černé kuchyni. Byla to příjemná tečka za prohlídkou, neboť se jinak v tomto období v objektu topí pouze při akcích.</p> <p>HISTORIE<br />
Stavbu zámku dokončil v roce 1610 Karel Záruba z Hustiřan v těsné blízkosti někdejší tvrze, zemanského sídla Bedřicha z Radimi, o níž je první písemná zmínka z roku 1320. Zámek je zajímavý především tím, že v něm od roku dokončení nedošlo k žádným podstatným stavebním úpravám, a tak se stal jednou z mála vzácně dochovaných ukázek stavitelství pozdně renesančních sídel nižší šlechty v Čechách. Jen málokterý objekt vystřídal tak velké množství majitelů, jako zámek v Radimi. Nejdéle jej vlastnil knížecí rod Lichtenštejnů. Jedním z posledních majitelů byl osobní lékař rodiny prezidenta Masaryka MUDr. Jaroslav Bukovský, který přenechal správu zámku svému synovi, statkáři Jaroslavu Bukovskému. V letech protektorátu bydlela na zámku paní Bukovská, která jako majitelka statků pomáhala lidem v okolí snášet různé nesnáze. V péči rodiny Bukovských byl zámek do roku 1948. Poté byl znárodněn a přešel do vlastnictví státu a k dispozici jej měl místní národní výbor. Bývalá majitelka měla být vystěhována, avšak tehdy se za ni postavili Radimští s poukazem na její záslužné počínání za fašistické okupace. Díky tomu směla zůstat ve dvou místnostech.<br />
Zbytek zámku sloužil pro potřeby MNV Radim a po úpravách se proměnil v kanceláře, oddací síň a několik bytových jednotek. V parku se pořádaly koncerty, taneční večery a jiné kulturní akce. Tímto využitím objekt značně strádal, ale v 60. letech prošel generální opravou. MNV a po něm Obecní úřad Radim zámek využívaly až do roku 1994.<br />
V roce 1990 se zámek vrátil v restituci potomkům Jaroslava Bukovského. Ti jej roku 2005 prodali současnému majiteli, panu Antonínu Dotlačilovi, který má za sebou desetiletou zkušenost z amerického stavebnictví a nyní úspěšně investuje do nemovitostí. Pustil se na vlastní náklady do náročné rekonstrukce ve snaze zachovat zámek v co nejpůvodnější podobě. Vyprázdněné interiéry postupně zaplňuje originálním stylovým mobiliářem a dalšími předměty, které se přiblížují dobovému vybavení sídla. Vyhýbá se, pokud možno, replikám. Sám k tomu poznamenává, že suma, na kterou jej přišel zámek i s rekonstrukcí, je zhruba stejná, jako ta, kterou utratil za mobiliář.</p> <p>PROHLÍDKOVÉ OKRUHY<br />
Radimský zámek nabízí návštěvníkům tři. Hlavní expozice zahrnuje prohlídku reprezentačních sálů zámku a prostor určených k bydlení šlechty. Tzv. Technický okruh je expozicí zaměřenou na správní, technické a obslužné zázemí zámku. Dostanete se v něm do sklepních prostor a přízemních sálů, do černé i bílé kuchyně, strážnice, místnosti pro čeládku i do zámeckého vězení. Třetím je tzv. Dětský pohádkový okruh, vhodný zejména pro menší děti (4 – 10 let) v doprovodu rodičů. Při procházce pohádkou si děti mohou vyzkoušet kostýmy a osahat některé historické reálie. Otevřeno je denně kromě pondělí od 9 do 18 h, poslední prohlídka však začíná od 17 h.</p> <p>JINÉ MOŽNOSTI<br />
Ceny vstupného jsou rozumné, přiměřené, stejně jako ty, za něž si budete chtít pořídit něco na památku. V pokladně si totiž můžete vybrat, krom obligátních suvenýrů, z nabídky starožitného skla, porcelánu, keramiky či jiných předmětů. Také jsme neodolali, a tak nám přibyly do sbírky starobylostí jedna pěkná kořenka a zachovalý vajdlink. Kdybychom se lépe na návštěvu Radimi finančně vybavili, odvezli bychom si nepochybně i krásný kousek art deca.<br />
Zámek nabízí krom prohlídek i další služby. Můžete zde mít svatbu včetně svatebního obřadu v rytířském sále disponovaném až pro 50 svatebčanů. Naleznete tu stylové ubytování, nechybí ani zámecký šenk. Jednou v měsíci se lze zúčastnit nočních prohlídek, na něž je však nutná předběžná rezervace vstupenek (první je připravena již na 12. února).<br />
V areálu zámku se konají i další atrakce, např. ve dnech 13. ‒ 17. července se připravuje víkend se šermířskou skupinou Collegium Armatum a na 6. srpna 2011 připadají Zárubovské renesanční slavnosti.</p> <p>Více informací včetně podrobné historie zámku a fotogalerie na www.zamek-radim.eu.</p>

<p>POLIČKA: Město sevřené jedním z nejzachovalejších městských gotických opevnění ve střední Evropě, založené r. 1265 Přemyslem Otakarem II., dává o sobě stále více vědět. Mimo jiné prostřednictvím rozsáhlé činnosti městského muzea a galerie.</p> <p>Tato příspěvková organizace města s oficiálním názvem Městské muzeum a galerie Polička má jako hlavní předmět činnosti „vytváření, odborné zpracování a zprostředkování historických a uměleckých sbírek a také fondu Bohuslava Martinů formou výstav, kulturních a vzdělávacích programů“. Hlavní muzejní budova v historizujícím slohu s číslem popisným 112, nacházející se v historické části města, prošla v nedávné době rekonstrukcí, která trvala od roku 2002 do roku 2009. Na stavební úpravy přispěl Pardubický kraj, město Polička a Nadace Bohuslava Martinů. Realizace interiérů byla financována z prostředků Evropské unie, které byly získány v roce 2008 z operačního programu NUTS II Severovýchod.<br />
Na jaře roku 2009 se zde v rámci oslav 50. výročí od úmrtí slavného hudebního skladatele a poličského rodáka Bohuslava Martinů slavnostně otevřelo Centrum Bohuslava Martinů (CBM). Jeho ředitelku Mgr. Pavlu Pavlíčkovou jsem požádala, aby nám centrum představila blížeji.</p> <p>V jakém právním vztahu s muzeem a galerií vlastně CBM je?<br />
Městské muzeum a galerie Polička po rekonstrukci nezaniklo, stále se jedná o oficiální název organizace, pod kterým vystupujeme při úředních jednáních. Směrem k veřejnosti a návštěvníkům se však instituce prezentuje pod hlavičkou světoznámého skladatele Bohuslava Martinů jako Centrum Bohuslava Martinů, ale ve skutečnosti se člení na tři střediska – CBM v Poličce, Městské muzeum a Městská galerie. </p> <p>Co návštěvníkům nabídnete v letošním roce?<br />
V CBM máme připraveny čtyři nové expozice doplněné řadou interaktivních prvků a her tak, aby přinesly poznání a zábavu nejen dětem, ale i dospělým. Expozice návštěvníky seznámí s osobou hudebního velikána Bohuslava Martinů, ale i s historií města Poličky a s dalšími pamětihodnostmi regionu.<br />
V interaktivně pojaté expozici Historie města Poličky a okolí si zájemci mohou postavit město z dřevěné stavebnice, obléci si část zbroje, potěžkat meč, sitouvat se do role ostrostřelce či trhovce s dobovým zbožím i platidly. Další z expozic Sklářství na Horácku umožňuje nahlédnout do světa křehké barevné krásy horáckého skla. Polička totiž leží v oblasti se staletou tradicí sklářské výroby, v níž působilo více než dvacet sklářských hutí. Jejich výběrová produkce je v rámci expozice představená formou tzv. otevřeného depozitáře. Život a dílo skladatele přibližuje expozice Barevný svět Bohuslava Martinů obsahující část z bohatých sbírkových fondů muzea i exponáty od soukromých majitelů.<br />
V této hlavní muzejní budově sídlila před téměř sto lety také chlapecká měšťanská škola, a tak další z expozic nabízí jedinečnou příležitost vrátit se do doby na přelomu 19. a 20. století a zasednout do lavic zrekonstruované dobově vybavené školní třídy, do které Bohuslav Martinů chodil. Již řadu let je také možné návštívit jeho rodnou světničku ve věži kostela sv. Jakuba. Její ochoz však bohužel v současné době prochází rekonstrukcí, a tak je zde provoz poněkud omezen.</p> <p>Jistě máte spoustu plánů do budoucna?<br />
Plány pro následující období vycházejí ze „Vzdělávací strategie Městského muzea a galerie Polička na léta 2009 až 2014“. To především znamená připravit nabídku kvalitních kulturně vzdělávacích programů pro různé cílové skupiny při využití sbírkových fondů muzea. Zásadní je rovněž zajištění kvalitní odborné péče, což zahrnuje řádné uložení sbírkových předmětů podle nejnovějších muzejních a vědeckých poznatků, a dále konzervování a restaurování svěřených sbírkových fondů. Další prioritou je systematická evidence, digitalizace a zveřejňování sbírek na internetu formou přehledného katalogu. V následujících letech proto bude pozornost soustředěna především na to, co bylo v uplynulých letech poněkud opomíjeno. S ohledem na rozsah a náročnost těchto odborných činností bude v roce 2011 naopak omezena vědeckovýzkumná a ediční činnost.</p> <p>Zmínila jste ediční činnost. Vaše centrum mimo jiné vešlo ve známost také jako vydavatel značného množství cenově dostupných víceméně odborných publikací…<br />
Knih jsme v uplynulých letech vydali opravdu mnoho. Jejich ediční plán sestavoval náš zaměstnanec PhDr. David Junek. Ten nejenže řešil veškeré záležitosti spojené s vydáváním publikací, ale byl také často jejich autorem. Prostředky jsme získávali z rozpočtu naší organizace, z dotací ministerstva kultury nebo Pardubického kraje a ze soukromého sektoru. Mnohé publikace máme ještě na skladě, a tak si je případní zájemci mohou vybírat z tohoto přehledu. </p> <p>Děkuji za rozhovor<br /> Eva Horníčková</p> <p>Pozn.: Tato příspěvková organizace, financovaná městem Polička a příležitostnými dotacemi z grantů, má pět stálých zaměstnanců s přepočteným pracovním úvazkem 4,2. Dále šest provozních pracovníků, kteří mají kumulované funkce, jako průvodce, pokladní, ekonom, údržbář, lektor vzdělávacích programů, výstavář.</p>