Dny židovské kultury v Dobrušce

<p>DOBRUŠKA: Vlastivědné muzeum v Dobrušce připravilo na jaro velmi zajímavý cyklus, jehož cílem je nejen připomenutí 70 let od násilné internace židovských obyvatel z našeho území do terezínského ghetta, ale především připomenutí židovské kultury, zvyků a tradic, pozoruhodného života židovské komunity a v neposlední řadě také humoru. Informace o dlouho připravované akci poskytl ředitel Vlastivědného muzea Mgr. Jiří Mach.</p> <p>Vlastivědné muzeum má v plánu na letošní rok uspořádat akci týkající se židovské tematiky. Jak se akce bude jmenovat, kdy a kde bude probíhat?</p> <p>Jde o Dny židovské kultury, které budou probíhat v měsících březnu a dubnu. Zahájí symbolicky 15. března, tedy v den, kdy byl před třiaosmdesáti lety vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. Zakončení je naplánováno na 7. května, tj. na den výročí konce druhé světové války, který vzpomeneme položením věnců u památníku obětí nacismu v prostoru před zdejší SPŠ.</p> <p>Co všechno najdou zájemci v programu?</p> <p>Program je opravdu velmi pestrý. Zájemci v něm najdou tři koncerty, tři výstavy, přednášky, zařazena v něm je i taková zvláštní a trochu neobvyklá věc – pořad židovského humoru. Program jako komplex má přiblížit židovskou kulturu, nejde tedy o nějaký pietní akt, i když si letos připomínáme 70 let od internace Židů z protektorátu do terezínského ghetta. My jsme chtěli spíše než tento tragický okamžik připomenout to, že židovská kultura byla něčím, z čeho vychází i naše kulturní povědomí, že židovská kultura byla a je trvalou součástí české národní kultury a má co říci dnešnímu člověku, protože to je kultura, která samozřejmě, i když už ne konkrétně v Dobrušce, ale v naší zemi a celém světě žije, je zdrojem inspirace pro jednotlivé národní kultury a je jejich součástí.</p> <p>Budou při této příležitosti zpřístupněny dobrušské židovské památky, tj. hřbitov, mikve a synagoga?</p> <p>Zpřístupněny budou dvě židovské památky – hřbitov a synagoga, mikve zůstane uzavřena, protože v té době už budou v budově muzea probíhat rekonstrukční práce, takže celý objekt muzea, kde se mikve nachází, bude uzavřen. Na dny 17. a 24. dubna máme připraveny komentované prohlídky synagogy a hřbitova, tzn., že v určené odpolední hodiny, tj. v 15, 16 a 17 hodin provedeme zájemce příslušným objektem a poskytneme jim k tomu výklad o historii památky.</p> <p>Pojďme se ještě vrátit k historii židovské komunity v Dobrušce. Kdy Židé do našeho města přišli, v kterém období byla komunita nejpočetnější, čím se zabývali a jak se zapojovali do života města?</p> <p>První Židé do našeho města přicházejí už někdy v 16. století. Židovská obec se v Dobrušce ustavuje na počátku století osmnáctého. Původně zde Židé žili rozptýleni v nájmu po celém městě, v r. 1721 na základě císařského reskriptu dochází k vytvoření dobrušského ghetta, které tvořily domy na Šubertově náměstí. Přesnou zprávu o založení židovské obce v Dobrušce nemáme, protože prameny jsou poněkud torzovité.<br /> V tomto roce je také postavena dobrušská synagoga, která v minulosti dvakrát (v r. 1806 a 1866) vyhořela. Jak vypadala mezi oběma požáry, přesně nevíme, ale dá se to zpětně dedukovat z plánů na přestavbu, jež se zachovaly. Po druhém požáru vznikly nové plány, které se také dochovaly. Je na nich vyznačeno zdivo, jež po požáru zůstalo – templ synagogy je ještě vlastně barokního charakteru, přední část byla postavena nově ve stylu novogotickém. Synagoga patří k nejcennějším památkám v našem městě.<br /> Židovská komunita se zabývala zejména tím, čím se zabývat směla. Židé nemohli vykonávat všechny profese, a pokud vykonávali řemesla, museli respektovat určitá omezení. Např. židovští koželuzi měli povoleno vyrábět své výrobky jenom z kůží uhynulých zvířat, nikoliv poražených. Nejpočetnější skupinu tvořili Židé, kteří se zabývali obchodem a peněžnictvím. Na rozdíl od křesťanů, kteří ve středověku nesměli půjčovat peníze, totiž Židé mohli. Na nedaleké Skalce si je p. Mladota pozval téměř kvůli tomu, aby obchodovali s jeho plátnem, a rád a často si od nich půjčoval peníze, ovšem nerad je vracel. V tom ostatně nebyl žádnou výjimkou. Obchodnictví Židů přetrvalo až do 20. století, kdy Židé v Dobrušce měli obchody, zasilatelství a podobné firmy. Židovská komunita u nás byla nejpočetnější zřejmě v 19. století a na přelomu 19. a 20. století, kdy zanikla skalecká židovská obec a většina těchto Židů se přistěhovala do Dobrušky.<br /> Segregace Židů tady byla stejná jako všude jinde. V Dobrušce nemáme zaznamenána nějaká větší protižidovská vystoupení, snad jenom v 18. století vraždu jednoho z židovských obyvatel, která je ale přičítána na vrub ruským vojskům nacházejícím se v té době v okolí Dobrušky a dle kronikáře Křečka výrazně antisemitsky orientovaným. Další protižidovské vystoupení je zaznamenáno v r. 1806 v době po požáru, kdy někdo chtěl prodat spáleniště jednomu z židovských obyvatel, proti čemuž se zvedla velká vlna nevole. Třetí protižidovské vystoupení je zaznamenáno ve 40. letech 19. století, kdy došlo v našich zemích k velké neúrodě a následnému hladomoru, a vina za něj byla přičítána Židům. Poslední vystoupení proběhlo v souvislosti s hilsneriádou, to ovšem byly vesměs impulsy zvnějšku, a nevyplývalo ze styku židovské a majoritní komunity v našem městě.<br />
Do života města se Židé začali zapojovat až po uvolnění v 19. stol., kdy v 60. letech je židovská populace zrovnoprávněna s ostatní společností. Až do této doby neustále nějaká úřední segregace existovala. </p> <p>Při návštěvě Židovského města v Praze jsem na stěnách Pinkasovy synagogy objevila mezi desítkami tisíc jmen lidí, kteří nepřežili holocaust, také jména dobrušských Židů. S tím určitě souvisí i zánik židovské obce v Dobrušce. Co nám můžete říci k této nejtragičtější a nejsmutnější kapitole existence nejen dobrušských Židů?</p> <p>Židé dobrušští, stejně jako ostatní v protektorátu, byli perzekuováni již od jeho samého vzniku. V r. 1941 byly úředně uzavřeny všechny synagogy, v r. 1942 pak na základě porady u Heydricha došlo k tzv. konečnému řešení židovské otázky. V zemi začaly platit norimberské zákony. To samo o sobě znamenalo, že Židé měli zakázána určitá povolání (např. lékař, právník), v další etapě nesměli mít např. rozhlasové přijímače, v restauracích mohli sedět pouze na vyhrazených místech, a pro návštěvu úřadů a na nákupy měli vyhrazené hodiny.<br />
Perzekuce židovské obce pokračovala a sílila, vyvrcholila v r. 1942 násilnou internací všech židovských obyvatel protektorátu v Terezíně. Ušetřeny byly pouze děti ze smíšených manželství, která navíc byla alespoň právně rozvedena a dítě zůstalo u nežidovského rodiče. Někdy ani to nepomohlo.<br />
Syn dobrušských manželů Kašparových, z nichž manželka Jolana Kašparová byla Židovka a tatínek byl Čech, zavřený jako člen odboje, nedávno navštívil Dobrušku. Je to dnes již osmdesátiletý pán, který píše vzpomínky na své rodiče. Je jeden z těch, kteří se zachránili. Vyprávěl mi, že synagoga byla úředně uzavřena už v r. 1941, a právě jeho maminka měla od ní klíč. Existovala prý varianta, že se v synagoze budou ukrývat ilegální pracovníci, protože, jak se říká, pod svícnem bývá největší tma. Tento záměr se ale zřejmě nikdy realizoval.<br />
Vraťme se ale k internaci. Do Terezína byli samozřejmě internováni i dobrušští Židé. Jejich majetek, stejně jako majetek synagogální, byl zabaven a putoval do Prahy, kde se shromažďoval v centrálních skladech. Dělaly se soupisy, protože Němci plánovali, že po vítězné válce otevřenou muzeum vyhynulých kultur. Z 45 dobrušských Židů, kteří byli internováni do Terezína, přežilo válku jen pět. Všichni ostatní, včetně malých dětí, skončili svůj život ve vyhlazovacích koncentračních táborech, především v Osvětimi. Z pěti přeživších dva zemřeli bezprostředně po válce, zřejmě na následky prožitých útrap. V Dobrušce zůstal jediný – pan Oskar Fantl, který zemřel v šedesátých letech. Další dva přeživší jsou pan Kornfeld, jenž se zachránil jako jediný z celé rodiny a po válce změnil jméno na Klimeš, a paní Bergmanová-Kroupová. Pan Klimeš žil nejprve v Argentině a potom v Brazílii. Do emigrace odešel zřejmě proto, že tady vlastně nikoho neměl. Do Dobrušky jezdíval a stavoval se i v muzeu, ale bývalo mu smutno před židovskou expozicí s fotografiemi, které zachycovaly jeho rodinu. Zemřel před několika lety a byl to nejdéle žijící člen dobrušské židovské obce. Krátce před ním zemřela i paní Bergmanová-Kroupová, která zůstala v Československu, po r. 1989 zrestituovala v Dobrušce budovu staré polikliniky. Odchodem těchto dvou tak zemřeli poslední příslušníci předválečné dobrušské židovské obce.<br />
Jména těch, kteří zahynuli během války, najdeme na deskách, jež jsou součástí památníku obětem nacismu, kde budou Dny židovské kultury 7. května zakončeny. </p> <p>U cyklu Dny židovské kultury se pilují poslední detaily, v Dobrušce však tato akce není jediná… </p> <p>V současnosti probíhá zajímavá akce, do níž se velmi aktivně zapojili studenti gymnázia. Je to celostátní akce, kterou vyhlásilo Židovské muzeum v Praze a jmenuje se Zmizelí sousedé. Pátrá se po vzpomínkách na předválečné židovské obyvatele i našeho města, dávají se dohromady vzpomínky jejich vrstevníků, což jsou dnes osmdesátníci a starší, zároveň se hledají i jejich potomci. Chtěli bychom, pokud se nám to podaří, žijící potomky předválečných příslušníků dobrušské židovské obce pozvat k nám do Dobrušky na setkání a přijetí starostou města.</p>