čtvrtek
9. května 2024
svátek slaví Ctibor



MALOVANÉ OPONY - Poniklá

PONIKLÁ: Pod jednotícím názvem Malovamé opony jsme vám zatím představili ty, které se dochovaly po předcích, přičemž některé z nich jsou vyhlášeny za kulturní památku, nebo na toto označení aspirují. S oponou obce Poniklá je to jinak. Ne, že by zde v minulosti neexistovala, dokonce jich bylo víc, ale ani jedna neměla to štěstí, aby přežila do dnešních dnů.

A protože divadlo bez opony je jako národ bez historie, rozhodl se místní ochotnický spolek pořídit si novou. Navázal spolupráci s Marianou Paldusovou z Jilemnice, která se před časem "zakázky"  ochotně ujala a dnes je návrh opony hotov. Má rozměr formátu A1 a zatím by mohla být užitečná v loutkovém divadle. Je ale jen otázkou času, kdy nabyde potřebných rozměrů. Pak se ujme své hlavní úlohy, tedy laskavého ukrytí posledního hektického hemžení na jevišti před očekávaným začátkem představení a pozvání do světa, kde vládne mocná Thálie, když předtím ještě potěší oko nedočkavého diváka.

Na oficiálních stránkách sokolského ochotnického divadelního spolku J. J. Kolár Poniklá: http://kolar.ponikla.cz/ najdete článek osvíceného jednatele, pokladníka Matice Tuláčkovy, ale i webmastera těchto stránek, Tomáše Hájka.

Píše se v něm: Malovaná opona, toť rodinné stříbro hrdých divadelních spolků, nejcennější klenot jejich papírového a plátěného světa, objekt nejvyšší pýchy a péče, po duši hladící skvost! Toho si byli velmi dobře vědomi i naši ponikelští divadelní předchůdci, kteří si v minulých letech pořídili pravděpodobně čtyři různé opony! Nedochovala se však, žel, ani jediná z nich (poslední lehla popelem při požáru sálu U Holubců roku 1952). Od té doby u nás tedy žádný luzný výjev nepotěší diváka netrpělivě čekajícího na třetí zvonění…

Proto byla před třemi lety vyhlášena soutěž o nejlepší návrh nové malované ponikelské opony. Na oslavách 145 let od založení našeho spolku jsme široké veřejnosti představili vítězný návrh s námětem Tuláček bojující.

Celý text o vzniku opony včetně skic najdete zde.

 

P.S. Jak je výše uvedeno, má zatím opona rozměr A1. Zajímala jsem se, co všechno je třeba a kolik to bude stát, než vznikne regulérní jevištní opona. Otázku jsem položila kolegovi Jiřímu Valentovi, který mapuje historii amatérského divadla a v poslední době se věnuje malovaným oponám, kvůli kterým cestuje a pátrá po vlastech českých a mimo jiné nám dodává informace a podklady pro články.

Jednoznačnou odpověď jsem nedostala, ale o reakci páně Valenty se s vámi podělím:

Minulý týden jsem byl v Poniklé. Nevěřila bys, co jsem tam zažil. Celé odpoledne mě vozil nadšenec jménem Tomáš Hájek (mimochodem už taky člen výboru o.s. Muzeum v Miletíně) od jednoho místa k druhému, kde se hrávalo divadlo. Všechno to má prostudováno, doloženo. Na té cestě jsme dorazili k rozestavěnému domu ve stráni – jak se na Krkonoše sluší – a vstoupili jsme do trámovím zdobeného sálečku, ve kterém Soňa Fišerová (mimochodem taky už členka o.s. Muzeum) prohlásila "Tady bude bio...". Vyšli jsme do patra, tam zárodky podia a v minihledišti už připravené sedačky: "...a tady malé divadlo," dodala.

„Kluci ze souboru chodí pomáhat se stavbou, jen kdyby mi dali půjčku, abych to mohla dostavět. Sakramentská krize!" povzdychla si. Kdybych neviděl, neuvěřil bych.

A když tady tady se počítá s malým divadlem, kde bude velké, ptal jsem se. Tomášovi zazářily oči a fantazíroval, že hned vedle školy naproti kostelu v té stráňce, to je místo pro divadlo jako vyšité.

No a takhle je to také s tou oponou. Malé divadlo ještě dostavěno není a návrh opony s místním „vlasteneckým“ tématem už je na světě. A to kdybys slyšela, jak ten Tomáš večer při svíčkách vypravoval návštěvníkům letní divadelní besedy, mezi nimiž bylo asi deset zapálených dam, které se přijely do Poniklé učit paličkovat, jak to bylo s tím Tuláčkem bojujícím, který je na oponě vymalován. Jak se chtěl sám postavit s flintou Prušákům v šestašedesátým roce a jak mu v tom zabránili sousedi, jen aby jim Poniklou ti vojáci moc nepobourali. No a na té oponě si konečně Tuláček po sto padesáti letech vystřelil. Mám to za důstojné, humorné pokračování tradice českých malovaných opon. Nediv se, že jsem se vrátil z té cesty zrekreován (i když z kopečků udýchán).

V Praze mě pak ještě čekala milá prosba paní Věry Kohoutové, která žije v kanadském Torontu. Miluje divadlo, pracuje v komunitních novinách Nový domov a po návštěvě v miletínském Muzeu českého amatérského divadla se tak nadchla pro opony, že s nimi chce seznamovat krajany.

Ludmila Kučerová

Mohlo by vás také zajímat...

ČR-ZAHRANIČÍ: Sympatický Američan z Ohia žije už 30 let ve Všenorech za Prahou. Nejdéle ze všech míst, kde zatím bydlel. Do Česka ho přivedla vášeň badatele – muzikologa, který svou dráhu zasvětil Antonínu Dvořákovi. Proto se také naučil skvěle česky. Hned v předsíni doma u něj narazíte na police plné knih o hudbě a o Dvořákovi zejména, knihovnu s dalšími tituly najdete i v kuchyni a tak dále…. On sám je autorem několika knih o Dvořákovi (Rethinking Dvořák, Dvořákovská místa, Manželské páry Dvořákovi a Hlávkovi) a na další knize pracuje. Do naprostých detailů zná nejen dílo, ale i obdivuhodnou životní cestu tohoto českého a zároveň světového skladatele. Zajímavý je ale i osobní příběh Davida Beveridge.

Celá ČR, zahraničí
Knihy, literatura, média, Hudba, Památky, Vzdělávání
Články a komentáře
08.05.2024

LIBEREC: Pro Liberec je Botanická zahrada nejen turistickou atrakcí, ale významným vědeckým botanickým centrem. Známost zahrady zvyšuje schopnost vědecká aktivita mezinárodních botanických konferencí, výměna teoretických znalostí přírody a také významná přednášková tvorba.

Liberecký kraj
Instituce a kulturní zařízení, Ostatní
Co se děje
25.04.2024

RAKOVNÍK: Celkem dvanáct zlatých keltských mincí neboli statérů pocházejících z 3. až 2. století před naším letopočtem. Tak vypadá další zlatý poklad nevyčíslitelné hodnoty objevený na Rakovnicku – oblasti, která před čtyřmi lety proslula unikátním nálezem zlatých šperků z doby stěhování národů. Zatímco mince čeká odborné posouzení a veřejnosti tak zatím zůstávají nepřístupné, šperky vykládané drahokamy je možné vidět na výstavě Záhada zlatých šperků v Muzeu T. G. M. Rakovník: prodloužena je do 30. června.

Středočeský kraj
Cestovní ruch, Instituce a kulturní zařízení, Ostatní, Vzdělávání
Co se děje
29.04.2024

HRADEC KRÁLOVÉ: V čele dětského pěveckého sboru Jitro stojí už od roku 1977 sbormistr Jiří Skopal, který své svěřence dovedl k mnoha domácím i mezinárodním oceněním. V podcastu Místní kultury vypravuje o práci sboru a jeho přípravných oddělení, o zážitcích ze zájezdů po Evropě, Americe a Asii i o zkušenostech s publikem, které jsou někdy opravdu překvapivé. Zatímco  návštěvníci koncertů ve Francii nebo v USA neskrývají nadšení, mnohokrát sbor odmění potleskem ve stoje a vyžadují přídavky, v Dánsku není zvykem moc tleskat. Ani Japonci si nepotrpí na přehnané ovace, ale o vystoupení projevují až nezvykle hluboký zájem, dokonce přicházejí do sálu o hodinu dřív a pečlivě studují program. Jak se děti učí zpívat v japonštině nebo v mandarínské čínštině, s jakým repertoárem vystupují a kdo je kmenovým skladatelem sboru, to všechno se dozvíte z rozhovoru s profesorem Jiřím Skopalem. A co je základem toho, aby byl sbor úspěšný? "Hlavní je to, že jsme dobrá parta, že se ve sboru všichni cítíme dobře. A pak máme takové krédo: zazpívat v domově důchodců anebo vyhrát na světové soutěži je stejně důležité."

Celá ČR, Královéhradecký kraj
Děti a mládež, Instituce a kulturní zařízení, Hudba, Soutěže a festivaly
Články a komentáře
01.05.2024