neděle
28. dubna 2024
svátek slaví Vlastislav
Průkazková fotografie Oty Vohryzka v pozdějším věku
© archiv rodiny



Ota Vohryzek: Vynálezce? Zahrádkář? Podivín?

VYSOKÉ MÝTO: Na počátku roku 1901, přesně 22. ledna, se narodil ve Vysokém Mýtě Ota Vohryzek. Tatínek Max byl vysoké a mohutné postavy, maminka Hermína drobná, okatá a velmi půvabná. Na kraji města společnou silou provozovali obchod s železem a sedlačili. O dva roky později se narodila ještě mladší Anna. A celá rodina spokojeně žila v přízemním domě s průjezdem do dvora, na který navazovala dlouhá zahrada s ovocnými stromy.

Autor článku: 
Soňa Krátká

Ota podle přání rodičů nastoupil na místní gymnázium, kam ho ostatně později následovala i sestra Anna.  Měl poté studovat lékařskou fakultu, aby rozšířil množství lékařů v rodině.  Ota poměrně brzy začal polevovat ve studiu a propadl vášni ke všemu technickému. A tedy přešel na strojní průmyslovou školu v Pardubicích. Pokud to bylo jen trochu možné, aby se udržel v centru informací, byl zaměstnám i při studiu na vysoké škole. Stal se provozním vedoucím továrny a brzy se stal technickým poradcem plzeňských Škodových závodů. Zároveň stále pomáhá rodičům v hospodářství a po smrti tatínka v roce 1941 se ujímá hospodářství.  Tatínek Max byl pohřben v Pardubicích na tamním židovském hřbitově. I Ota Vohryzek byl Žid a následující roky si prošel peklem. Předvolání do transportu obdržel na začátku prosince 1942, s ním nastoupila maminka Hermína. Sestra Anna byla již tehdy provdána za filmového kritika Karla Smrže a smíšené manželství ji i dcerku Haničku chránilo.

Maminka zůstala po celou válku v Terezíně. Z pobytu v tomto strastiplném místě se potomkům rodiny dochovala drobná neoficiální korespondence – motáky psané česky. Zprávy, které nezachytilo síto cenzury. Tyto zprávy měly především uklidnit rodinu doma, neobsahují znepokojivé informace. Občas tu probleskne prosba o sirky, teplé starší oblečení, či zpráva o odchodu někoho z Terezína.

Ota musel maminku v Terezíně zanechat. Tohle místo bylo totiž pro většinu osob jen přestupnou stanicí. Vlaky s Židy z našeho kraje odsud odjížděly dál na východ, většinou od Osvětimi. Otu čekala v září 1944 cesta do Osvětimi, a v listopadu stejného roku do Buchenwaldu. Měl štěstí a osvobození se dočkal na pochodu smrti.

Rodina se tedy po válce šťastně shledala. Maminka Hermína bydlela s dcerou v Praze a s láskou pečovala o vnučku. Stejnou měrou se o neteř staral strýc Ota. Vrátil se s podlomeným zdravím, dál bádal a objevoval. Získal několik státem uznaných technických patentů. Neustále se zdokonaloval ve světové literatuře, působí jako vědecký pracovník, píše odborné články.

Hanička vyrostla, stala se z ní velmi uznávaná kapacita v oboru psychologie. I o její děti se Ota staral, provázel je po Praze. Zůstává dodnes ve vzpomínkách i dalších generací.  Do rodného města se Hermína i Ota s Annou a rodinou rádi vraceli. Ota byl vášnivý zahrádkář a dokázal poradit při obtížích ostatním. K zahradě se více uchýlil po smrti maminky a sestry. Zajímal se o přírodopisné a cestopisné filmy i literaturu. Sousedi z města v něm viděli trochu podivína. Rád si chodil posedět na lavičku na náměstí uprostřed Vysokého Mýta, chodil středem silnice. Prý se mu nemůže už nic stát, když přežil koncentrační tábor… O hrůzách války nemluvil. A protože se považoval za patriota svého rodného města, přál si tu být i pohřben. A přání se mu splnilo. Zemřel v únoru roce 1980.

Vysokomýtský dům rodina navštěvovala celá léta, až do doby, kdy byl chátrající objekt zbořen. Zůstala jen část zahrady a na ní jediný starý strom. Jabloň, která každý rok dává úrodu červených plodů se zvláštní chutí. Je to stará americká odrůda matčino jablko. Prasynovci a praneteř Oty si z toho posledního stromku vzali rouby a ty se ujaly. Nejen strom, poslední pozůstatek zahrady, domu i příběhu, ale i strýc Ota stále žijí ve vzpomínkách.

 

Vizitka

Soňa Krátká (autorka textu) je kurátorkou sbírek v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě, kde se specializuje na tradiční lidovou kulturu. Intenzivně se také věnuje dokumentování příběhů židovských rodin z Vysokého Mýta. Její zásluhou bylo odhaleno i několik "kamenů zmizelých" na Pardubicku. Nejnověji nastudovala se studenty vysokomýtského gymnázia představení o tragických osudech židovských občanů, kteří na počátku prosince 1942 museli opustit své město a nastoupit do transportu směr Pardubice, Terezín, Osvětim. Jen několika z nich se podařilo přežít...

 

 

Mohlo by vás také zajímat...

PRAHA-ZAHRANIČÍ: Výstava Group Therapy je dialogem a konfrontací uměleckých děl z rostoucích sbírek Galerie hlavního města Prahy a Deutsche Telekom. Ve více než osmdesáti dílech od čtyřiceti šesti současných umělců reflektuje aktuální společenská témata, jako jsou ohrožení demokracie, vzestup autoritářských režimů, nesnášenlivost vůči menšinám, cizincům a lidem s odlišnými názory, apatie a lhostejnost vůči klimatické krizi, terorismus a války. Název výstavy je odvozen od vystaveného díla výtvarnice Evy Koťátkové. Vedle ní v expozici vystavují také další české umělkyně a umělci Lenka Glisníková, Daniel Balabán, bosenská umělkyně Šejla Kamerić, chorvatský multimediální tvůrce Igor Grubić nebo ukrajinská malířka Lesia Khomenko. Výstavu Group Therapy lze v Domě U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí navštívit od 26. dubna do 11. srpna 2024.

Hl. m. Praha
Co se děje
26.04.2024

RONOV NAD DOUBRAVOU: V souvislosti s plánovaným dokončením celkových úprav náměstí se vedení města rozhodlo naplnit myšlenku pořízení sochy věnované svému nejslavnějšímu rodákovi. Ta se objevovala již od šedesátých let minulého století, kdy byla v Nečasově vile instalována obrazová galerie určená nejen pro díla Chittussiho, ale i dalších malířů Železných hor.

Pardubický kraj
Instituce a kulturní zařízení, Výtvarné umění, Senioři, Památky
Co se děje
25.04.2024

ČR-PRAHA: Hlavním cílem předloženého návrhu je především zavést do právního řádu České republiky institut statusu umělce. Děje se tak prostřednictvím novelizace zákona č. 203/2006 Sb. o některých druzích podpory kultury. Za tímto účelem novela zřizuje nový registr umělců, který povede Ministerstvo kultury. Status umělce se stane nástrojem možné finanční podpory pro umělce, kteří mají na trhu práce mnohdy velmi specifické postavení.  

Celá ČR, Hl. m. Praha
Co se děje
25.04.2024

LIBEREC: Pro Liberec je Botanická zahrada nejen turistickou atrakcí, ale významným vědeckým botanickým centrem. Známost zahrady zvyšuje schopnost vědecká aktivita mezinárodních botanických konferencí, výměna teoretických znalostí přírody a také významná přednášková tvorba.

Liberecký kraj
Instituce a kulturní zařízení, Ostatní
Co se děje
25.04.2024