Proč soutěže?
Mezi řediteli slyším, jak říkají: „soutěž není pro naši školu prioritou“. Dobrá, ale máme šikovné žáky, kteří si chtějí změřit síly se stejně šikovnými z jiných škol. Dnes se žádný výkonný umělec bez vítězství v nějaké důležité soutěži neobejde. Všichni jsme si jimi prošli. Když je prostředí zdravé, soutěžící a jejich učitelé dokážou poslouchat konkurenci a uznat dobrý výkon jiného, pak je dopad soutěže pozitivní. Dají se načerpat nápady na nový repertoár, nové trendy ve hře na nástroj, tvoření tónu atd., a především děti jsou rády, když mají cíl. Více cvičí a připravují se. Samozřejmě ty, které na to mají a chtějí. Dobré výsledky v soutěžích motivují i děti v souborech. Nemělo by se samozřejmě ale jednat pouze o ego učitele.
V některém z předcházejících čísel tohoto časopisu popisoval kolega situaci, kdy děti běžely a po pádu jednoho z nich na něj ostatní počkaly. Mám z naší ZUŠ jiný příklad. Hra v souboru je povinná. Některé děti se na zkoušky orchestru příliš nepřipravovaly, zdržovaly ostatní, rušily. Malá nadějná houslistka se vrátila z „Kociánky“ s 2 místem. Celý orchestr jí zatleskal. Dětem, které se do té doby na zkoušky orchestru nepřipravovaly, bylo najednou trapné, že hrají hůře než mladší spoluhráčka a na další zkoušku přišly perfektně připravené. Koncert orchestru se povedl a do cíle všichni doběhli společně a s úsměvem.
A co ceny?
V soutěžích ZUŠ se 1. ceny někdy neudělují. Důvodem je nízký počet získaných bodů. V každém sportovním odvětví se dávají ceny od 1. místa. Když je např. v soutěži krasobruslařů 1. kategorie výborná (bodové hodnocení je vysoké) a 2. kategorie je slabší (soutěžící získají v porovnání s 1. kategorií výrazně méně bodů), udělí porota 1. cenu v obou kategoriích.
My víme, že se v nějakém ročníku tzv. „neurodilo“. Děti nemohou pochopit, proč nezískaly 1. cenu, když byly ve své kategorii nejlepší. Proč jsme jako nejlepší dostali 3. cenu a proč nebyla udělena 1. a 2. cena? Jak to, že jinde se ceny udělují? Učitel těžce vysvětluje, že v uměleckých soutěžích je to jinak. Proč? Je to motivující? V ZUŠ máme velké množství talentovaných žáků a nadšených učitelů, kteří obětují svůj volný čas – podpořme je. Jedná se o prestiž ZUŠ jako takových. Nedovolme, aby úroveň uměleckého školství klesala. Nejsme nějaké DDM, ale výběrové školy!
František Hlucháň,
ředitel ZUŠ Křtinská
PRAHA-ZAHRANIČÍ: Výstava Group Therapy je dialogem a konfrontací uměleckých děl z rostoucích sbírek Galerie hlavního města Prahy a Deutsche Telekom. Ve více než osmdesáti dílech od čtyřiceti šesti současných umělců reflektuje aktuální společenská témata, jako jsou ohrožení demokracie, vzestup autoritářských režimů, nesnášenlivost vůči menšinám, cizincům a lidem s odlišnými názory, apatie a lhostejnost vůči klimatické krizi, terorismus a války. Název výstavy je odvozen od vystaveného díla výtvarnice Evy Koťátkové. Vedle ní v expozici vystavují také další české umělkyně a umělci Lenka Glisníková, Daniel Balabán, bosenská umělkyně Šejla Kamerić, chorvatský multimediální tvůrce Igor Grubić nebo ukrajinská malířka Lesia Khomenko. Výstavu Group Therapy lze v Domě U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí navštívit od 26. dubna do 11. srpna 2024.
RONOV NAD DOUBRAVOU: V souvislosti s plánovaným dokončením celkových úprav náměstí se vedení města rozhodlo naplnit myšlenku pořízení sochy věnované svému nejslavnějšímu rodákovi. Ta se objevovala již od šedesátých let minulého století, kdy byla v Nečasově vile instalována obrazová galerie určená nejen pro díla Chittussiho, ale i dalších malířů Železných hor.
ČR-PRAHA: Hlavním cílem předloženého návrhu je především zavést do právního řádu České republiky institut statusu umělce. Děje se tak prostřednictvím novelizace zákona č. 203/2006 Sb. o některých druzích podpory kultury. Za tímto účelem novela zřizuje nový registr umělců, který povede Ministerstvo kultury. Status umělce se stane nástrojem možné finanční podpory pro umělce, kteří mají na trhu práce mnohdy velmi specifické postavení.