Múza první republiky, herečka Jarmila Horáková, ožívá v nové knize Jany Poncarové
ČR: Některé životní role si nevybíráme. O tom by mohla vyprávět prvorepubliková herecká hvězda Jarmila Horáková. Místo ní se toho ujala renomovaná autorka Jana Poncarová. O Jarmilině osudu, nevšedním talentu, který neměl dost času, aby mohl dosyta zářit, píše ve svém románu Herečka (449 Kč, nakladatelství Motto).
V pořadí pátý román spisovatelky Jany Poncarové předkládá čtenářům životní příběh avantgardní herečky Jarmily Horákové. První světová válka skončila a duch divokých 20. let posedl srdce všech svobodomyslných umělců. Patřila mezi ně i mladá, nadějná Jarmila. Navenek působila sebevědomě, uvnitř však skrývala nejistoty, které si vypisovala do svého deníku. S prvními láskami přichází také dilema - je možné se vdát a zároveň se naplno věnovat divadlu? Vážná nemoc nakonec přerušila oslnivou kariéru v zárodku. O dvě desetiletí později objevuje Jarmilin příběh také herečka a spisovatelka Olga Barényi. V období Protektorátu se pro ni výjimečný osud stává nejen inspirací, ale i mostem ke svobodě, který vede daleko za hranice ponuré reality. V románu Herečka se zajímavě prolínají dvě časové linky.
Deníky, které si Jarmila Horáková celý život psala, posloužily Janě Poncarové jako neocenitelný zdroj informací nejen o době, ale především o niterných pocitech výjimečné mladé ženy, kterou Jarmila byla. V románu Jana Poncarová efektně rekonstruuje Jarmilin krátký, ale plný život. V knize se objevují i další osobnosti tehdejšího kulturního a společenského života. Mezi jinými spisovatelé Jaroslav Seifert, Karel Teige či Vítězslav Nezval. Pro mnohé z nich byla Jarmila Horáková múzou, která je inspirovala a posunovala jejich tvorbu.
Stejně jako v předchozích knihách i zde Jana Poncarová nabízí svým čtenářům život skutečné osobnosti. Zbeletrizovaný příběh herečky Jarmily Horákové má pro spisovatelku charakteristický styl založený na emotivním vnímání, hlubokých emocích a místy až poetickém vyjadřování. Z Herečky dýchá prvorepubliková atmosféra zobrazující mladou generaci umělců toužících po svobodném vyjadřování a boření starých, zavedených pořádků. Tato radostná doba pak kontrastuje s atmosférou 40. let, kdy nastává pravý opak - umělci nesmějí tvořit, všichni žijí ve strachu o svůj život...
Jako bych tam byl. Jako bych si taky povídal se Seifertem a Nezvalem v Národní kavárně, jako bych seděl v hledišti pražských divadel a všechno to viděl. Tenhle příběh se nečte, ten se žije. Okouzluje šarmem první republiky a drtí nejistotou druhé světové války. Skvělý román, doporučuji.
Jan Štifter, spisovatel
O hlavní postavě, Jarmile Horákové:
Jarmila Horáková byla herečka a výrazná osobnost první vlny československé avantgardy. Narodila se v Praze 7. března 1904 a zemřela 20. ledna 1928 ve Vinohradské nemocnici. V dětství účinkovala v ochotnickém divadle v Řevnicích, kde rodina vlastnila vilu a hotel. Vystudovala pražskou konzervatoř a rytmicko-hudební školu Émila Jaques-Dakroze. Hrála v Legii mladých a na Scéně adeptů, kde spolupracovala s režisérem Jiřím Frejkou. Vystoupila v prvním představení Osvobozeného divadla v inscenaci Cirkus Dandin. Po absolvování konzervatoře jí K. H. Hilar, šéf činohry Národního divadla, nabídla angažmá, v němž setrvala do své smrti. Její poslední rolí byla Hilda v Ibsenově hře Stavilel Solness. Za svůj život nastudovala 85 rolí a hrála ve více než 340 představeních. Natočila dva filmy: Pohádku máje (1926) a Paní Katynku z vaječného trhu (1927). Jarmila Horáková si od roku 1917 do své smrti psala deník, který Jiří Frejka vydal v roce 1940 knižně a připojil k němu své vzpomínky.
Jana Poncarová (28. 9. 1983, Rokycany)
Jana Poncarová je novinářka a spisovatelka. Žije v Plzni a v Dobřívě. Ve své tvorbě se inspiruje skutečnými událostmi, opírá se o rešerše a rozhovory s pamětníky. Debutovala v roce 2018 románem Podbrdské ženy, který se setkal s nadšeným čtenářským ohlasem. Její druhý román Eugenie získal v roce 2020 Cenu čtenářů České knihy. Je také autorkou titulů Alžběta a Nina, Cyklistka a Herečka.
KNIHA VYŠLA 20. 10. 2022
Připojené soubory
ukazka5.pdf (84.04 KB)Mohlo by vás také zajímat...
PRAHA-ZAHRANIČÍ: Výstava Group Therapy je dialogem a konfrontací uměleckých děl z rostoucích sbírek Galerie hlavního města Prahy a Deutsche Telekom. Ve více než osmdesáti dílech od čtyřiceti šesti současných umělců reflektuje aktuální společenská témata, jako jsou ohrožení demokracie, vzestup autoritářských režimů, nesnášenlivost vůči menšinám, cizincům a lidem s odlišnými názory, apatie a lhostejnost vůči klimatické krizi, terorismus a války. Název výstavy je odvozen od vystaveného díla výtvarnice Evy Koťátkové. Vedle ní v expozici vystavují také další české umělkyně a umělci Lenka Glisníková, Daniel Balabán, bosenská umělkyně Šejla Kamerić, chorvatský multimediální tvůrce Igor Grubić nebo ukrajinská malířka Lesia Khomenko. Výstavu Group Therapy lze v Domě U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí navštívit od 26. dubna do 11. srpna 2024.
RONOV NAD DOUBRAVOU: V souvislosti s plánovaným dokončením celkových úprav náměstí se vedení města rozhodlo naplnit myšlenku pořízení sochy věnované svému nejslavnějšímu rodákovi. Ta se objevovala již od šedesátých let minulého století, kdy byla v Nečasově vile instalována obrazová galerie určená nejen pro díla Chittussiho, ale i dalších malířů Železných hor.
ČR-PRAHA: Hlavním cílem předloženého návrhu je především zavést do právního řádu České republiky institut statusu umělce. Děje se tak prostřednictvím novelizace zákona č. 203/2006 Sb. o některých druzích podpory kultury. Za tímto účelem novela zřizuje nový registr umělců, který povede Ministerstvo kultury. Status umělce se stane nástrojem možné finanční podpory pro umělce, kteří mají na trhu práce mnohdy velmi specifické postavení.
LIBEREC: Pro Liberec je Botanická zahrada nejen turistickou atrakcí, ale významným vědeckým botanickým centrem. Známost zahrady zvyšuje schopnost vědecká aktivita mezinárodních botanických konferencí, výměna teoretických znalostí přírody a také významná přednášková tvorba.
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818