Město představilo veřejnosti virtuální varhany

Koncert virtuálních varhan slavnostně uvedl primátor Tibor Batthyány, který vyzdvihl vysokou návštěvnost. „Ani si nepamatuji, kdy jsem naposledy viděl takhle zaplněnou obřadní síň. Jsem rád, že nové virtuální varhany vzbudily takový zájem a myslím si, že po právu. Naše obřadní síň se totiž pyšní zcela unikátním virtuálním nástrojem, který jen tak někde neuslyšíte. Určitě nebudete odcházet zklamaní,“ řekl v úvodu primátor.

Boris Joneš, jeden ze zasloužilých libereckých varhaníků, pak návštěvníkům vysvětlil rozdíl mezi klasickými digitálními varhany a moderními a stále ojedinělými virtuálními varhany. „Digitální varhany, které všichni známe, jsou produktem 50. až 60. let minulého století a konstruují se tak, že se jde do kostela, kde jsou pěkné varhany, od každého rejstříku se zaznamená jeden tón a v laboratoři se pak z tohoto jednoho tónu vytvoří celá řada tónů od nejhlubšího až po nejvyšší. Každý tón na digitálních varhanech je tedy vyroben elektronicky a je to slyšet. Naproti tomu virtuální varhany se konstruují tak, že se nahraje jednotlivě každý tón od každého rejstříku, což znamená, že ani jediný tón není vyroben elektronicky. Tím vznikne dokonalá kopie píšťalových varhan,“ uvedl Boris Joneš s tím, že virtuální varhany v obřadní síni liberecké radnice mají 86 rejstříků se 6 a půl tisíci píšťalami.

V rámci koncertu zahráli několik sladeb hned 4 varhaníci. Jako první se představil legendární Karel Hájek, který hraje při svatebních obřadech v obřadní síni již neuvěřitelných 59 let. Po něm se představili liberečtí varhaníci Petr Holý a Boris Joneš a třešniškou na dortu bylo vystoupení známé české virtuózky Katty, která kromě skladeb Johanna Sebastiana Bacha zahrála libereckému publiku také ukázky ze své vlastní tvorby.

Původní píšťalové varhany, na které se v obřadní síni hrálo až do listopadu loňského roku, byly postaveny v roce 1928 pro Naivní divadlo, kde byla toho času koncertní síň. Po 2. světové válce se malé varhany přestěhovaly do hudební školy, kde ale později nemohly zůstat, protože varhany, coby církevní nástroj, se v socialistické škole zkrátka nehodily. O to, že píšťalové varhany nakonec skončily v obřadní síni radnice, se velkou měrou zasloužil právě Karel Hájek.

A proč vlastně nedošlo na opravu píšťalových varhan a nahradily je varhany virtuální? Každé píšťalové varhany vydrží bez generální opravy cca 80 let. Píšťalové varhany v obřadní síni jsou staré již 90 let a pomalu přestávaly hrát. Generální oprava těchto malých píšťalových varhan by stála zhruba 3,5 milionu korun. Sami varhaníci ale zastávali názor, že malé školní varhany nejsou ke krásné obřadní síni adekvátní a že ideálním řešením by bylo jejich rozšíření na úroveň varhan v kostele sv. Antonína. To už by ale šlo o investici ve výši 19 milionů korun. Sami varhaníci se pak jednoznačně přiklonili k virtuálním varhanům a město tuto variantu podpořilo.

ZDROJ