sobota
18. května 2024
svátek slaví Nataša

Celá ČR

celá ČR

Vítězem skladatelské soutěže Nadačního fondu Hudba pro Věčnou naději je brněnský skladatel Ari Dvořáků s kompozicí Petrichor

PRAHA, ČR: Vítězem prvního ročníku skladatelské soutěže Nadačního fondu Hudba pro Věčnou naději, pořadatele festivalu Věčná naděje, je brněnský skladatel Ari Dvořáků a kompozice Petrichor, kterou uvedlo v premiéře Bennewitzovo kvarteto.

Autor článku: 
Anna Mašátová

„Vítězná skladba je pro mne skloubením tklivé melodiky s dravostí a akcentací tolik potřebnou pro výstavbu a vývoj celého díla. Jako bonus předpokládám dobré vyznění pro smyčcový kvartet, což je nelehká skladatelská disciplína,“ uvedl dramaturg festivalu  a člen poroty soutěže, Petr Nouzovský.

Pořadatelé soutěže obdrželi 24 přihlášek ze tří zemí, o vítězi dále rozhodoval hudební skladatel a kytarista Lukáš Sommer, slovenský hudební skladatel Ľuboš Bernáth, členka správní rady Nadačního fondu Hudba pro Věčnou naději Martina Jankovská, izraelský hudební skladatel Yuval Shaked a Bennewitzovo kvarteto.

Skladba Petrichor nás zaujala svou jemnou poetikou a smyslem pro vykreslení atmosféry,“ dodávají členové Bennewitzova kvarteta, kteří smyčcový kvartet představili 24. února ve Španělské synagoze v Praze.

Ari Dvořáků studoval Knižní ilustraci na SŠUD, Audio inženýrství na VUT v Brně a Zvukový design na MUNI. Živí se zvučením u televizní produkce, copywritingem, aranžemi a kompozicí. Spolupracuje převážně s amatérskými a poloprofesionálními hudebními tělesy. Nově také skládá hudbu pro činohru - 1. března bude mít premiéru pohádka Příběhy králíčka Péti v Divadle Radost. Jeho dosud nejrozsáhlejší dílo byl muzikál Hlubina, který premiéroval v roce 2020 v Dělnickém domě v Brně-Židenicích. Ve volném čase se věnuje psaní článků a povídek a hraje na violu se dvěma amatérskými orchestry.

Sedmý ročník festivalu Věčná naděje pokračuje 29. února koncertem Marka Švejkara a Lenky Korecké v kostele sv. Vavřince, 14. března benefičním večerem pro Jedličkův ústav a školy v Zrcadlové kapli Klementina v provedení mezzosopranistky Belly Adamove a pianisty Malte Schäfera. Jarní část festivalu zakončí 21. dubna ve Vile Volman v Čelákovicích Petra Ernyei Quartet s názvem Jazzové a židovské písně. Zazní i nová skladba inspirovaná básněmi Ilse Weberové zkomponovaná přímo pro festival Věčná naděje.

Vstupenky na festival zakoupíte v prodejní síti GoOut. Kompletní informace a program naleznete na webu vecnanadeje.org.

 

Věčná naděje - Hudební festival nejen terezínských skladatelů - kompletní program

21. 2. 2024, 19.30, Kostel sv. Šimona a Judy

PKF — Prague Philharmonia

Robert Kružík — dirigent

Anna Paulová — klarinet

 

24. 2. 2024, 19.30, Španělská synagoga

Bennewitzovo kvarteto

Vyhlášení výsledků skladatelské soutěže

 

25. 2. 2024, 11.00, Městská knihovna v Praze

Dětská opera Praha: Tlustý pradědeček a loupežníci

 

29. 2. 2024, 19.30, Kostel sv. Vavřince pod Petřínem

Marek Švejkar — klarinet

Lenka Korecká — klavír

 

14. 3. 2024, 19.30, Zrcadlová kaple Klementina

Bella Adamova — zpěv

Malte Schäfer — klavír

 

27. 3. 2024, 19.30, Klášter sv. Anežky České

“Gideon Klein. Klavírista terezínského ghetta”

Igor Ardašev — klavír

 

21. 4. 2024, 17.00, Volmanova vila

“Jazzové a židovské písně”

Petra Ernyei Quartet

Pohled do života pěstounských rodin podruhé – dokumentární cyklus Plné hnízdo má nové díly

ČR: Tvůrci druhé série úspěšného dokumentárního cyklu Plné hnízdo i tentokrát představí vybrané pěstounské rodiny z nejrůznějších regionů České republiky. Sérii podpořily všechny kraje i Ministerstvo práce a sociálních věcí. Nových čtrnáct dílů od režisérů Lindy Kallistové Jablonské, Ivany Pauerové Miloševič, Martina Páva a Adama Oľhy se bude ve vysílání ČT1 objevovat od 4. března po desáté večer. V úvodní epizodě navštíví dokumentaristé pěstounskou rodinu z Jihočeského kraje.

Autor článku: 
Vendula Krejčová

Pěstounem se člověk stane, když přijme cizí dítě za vlastní a vychovává ho. O tom, že to občas není jednoduché, ale rozhodně to stojí za to, budeme vyprávět v druhé řadě Plného hnízda. Společně s renomovanými psychology, terapeuty a dalšími odborníky na pěstounství, rodičovství a život jako takový, ukážeme, jak překonat jakýkoliv problém a najít cestu i z toho nejtemnějšího lesa,“ slibuje kreativní producentka Jiřina Budíková.

První řada Plného hnízda měla premiéru loni začátkem února, všechny epizody jsou ke zhlédnutí v iVysílání ČT.

Pěstounů je v České republice stále kritický nedostatek, a proto pro všechny zájemce o pěstounství připravili tvůrci a Česká televize infolinku 770 169 155 a také webový rozcestník na www.ceskatelevize.cz/plnehnizdo.

Podcast Místní kultury / s Jindřichem Čapkem, ilustrátorem

ČR: Ilustrace Jindry Čapka milují děti i jejich rodiče po celém světě. V posledních desetiletích se více dostávají také k našim čtenářům, protože Jindra Čapek se po letech strávených v Německu vrátil domů a spolupracuje i se zdejšími nakladateli.  V Českém Krumlově, kde dnes žije, pokřtil nedávno spolu se Zdeňkem Svěrákem jeho knihu pro děti nazvanou Čerti nejsou, s egyptologem Miroslavem Bártou zase připravuje vydání Sinuhetova cestopisu. Přestože vloni oslavil sedmdesátku, je stále v plné práci. „Já jsem se vlastně díky malování i narodil,“ směje se. „Můj otec sloužil na vojně na Zelené Hoře u černých baronů, a protože výborně kreslil, dali mu lampasáci za jeho veduty Zelené Hory opušťák. Tak navštívil moji mámu a vznikl jsem já - díky obrazům.“

Kde jsou začátky jeho výtvarné tvorby, co mu řekla babička, když jako malý kluk studoval kresbu lidského těla na ženských aktech, jak se jeho ilustrace líbily Bohumilu Hrabalovi a proč se nerad loučí se svými díly: o tom všem si můžete poslechnout v našem podcastu, jehož autorkou je Hana Soukupová. 

Autor článku: 
Hana Soukupová

 

Poslouchejte nás také na:
Google Podcasts Logo Anchor.fm Logo Spotify Logo Apple Podcasts Logo Amazon Music Logo RSS Logo

Listen on Google Podcasts

Česká televize připravila mimořádné vysílání – k dvoustému výročí narození Bedřicha Smetany uvede slavnostní koncert a postupně všechny jeho opery

ČR: Týden s operami Bedřicha Smetany začne v České televizi přesně na den 200. výročí narození tohoto významného hudebního skladatele. V sobotu 2. března ČT art odvysílá přímý přenos slavnostního koncertu z jeviště historické budovy Národního divadla. Od 3. do 10. března kulturní stanice ČT mění pravidelné schéma a každý den odvysílá vždy ve 20:15 jednu operu Bedřicha Smetany v pořadí, v jakém je složil.

od 03.03.2024 do 10.03.2024
Autor článku: 
Vendula Krejčová

Jde o mimořádný projekt, který Česká televize ještě nikdy nevysílala. Objeví se v něm pestrý, a tím i unikátní soubor Smetanových oper od nejstarších provedení přes záznamy oper z divadelních jevišť či televizní inscenace, zejména ze 70. let, kdy postavy zpívané profesionálními pěvci hráli známí herci, až po televizní premiéru nejnovějšího nastudování Prodané nevěsty v Národním divadle v režii Alice Nellis,“ říká výkonný ředitel ČT art Tomáš Motl.

Večery s operami Bedřicha Smetany začnou na ČT art v sobotu 2. března ve 20:00 přímým přenosem slavnostního koncertu Smetana Gala. V Národním divadle se v koncertním programu ze Smetanových oper pod taktovkou Roberta Jindry, Tomáše Netopila, Jiřího Rožně a Rastislava Štúra představí vynikající čeští a slovenští pěvci, včetně Adama Plachetky, Pavla Černocha, Kateřiny Kněžíkové, Aleše Brisceina, Evy Urbanové a mnoha dalších. Díky spolupráci s německou veřejnoprávní ZDF budou moci přenos sledovat na platformě ARTE Concert i diváci v Německu a Francii. Do celosvětové distribuce následně sestřih pořadu převezme společnost UNITEL.

V neděli diváci uvidí záznam opery Braniboři v Čechách z Národního divadla z roku 1985. Pondělní program láká na premiéru nejpopulárnější české komické opery Prodaná nevěsta v aktuální inscenaci Národního divadla v režii Alice Nellis. I v tomto případě budou moci představení zhlédnout na platformě ARTE Concert diváci napříč Evropskou unií a ve Velké Británii. Operní fanoušci v Německu a ve Francii záznam najdou ve vysílání stanice ARTE.

V úterý bude připraven příběh msty, lásky a statečnosti ve filmovém zpracování opery Dalibor z roku 1956. Ve středu ČT art uvede Libuši z roku 1983 s Gabrielou Beňačkovou v titulní roli slavnostní zpěvohry, jejíž premiérou bylo před 143 lety poprvé slavnostně otevřeno Národní divadlo v Praze. Dvě vdovy v televizní inscenaci z roku 1978 si mohou diváci vychutnat 7. března, následující den bude na programu Hubička v televizním zpracování z roku 1976.

Sobota nabídne Tajemství, záznam premiéry komické opery z nádvoří zámku v Litomyšli z června 2006. Program mimořádného vysílání uzavře v neděli 10. března Čertova stěna v televizním ztvárnění z roku 1973.

K výročí Bedřicha Smetany připravila Česká televize také doplňující materiály a informace k jednotlivým operám. Ty jsou dostupné na webu www.ctart.cz.

Březen měsíc čtenářů 2024

ČR: SKIP vyhlašuje již patnáctý ročník akce Březen – měsíc čtenářů s mottem S knížkou do života – životem s knihou.

Čtení je příjemná záliba, která nás doprovází po celý život a kterou můžeme sdílet se svými blízkými. Rodiče mají mnoho možností, jak číst svým dětem a jak ukazuje už šest let trvající projekt S knížkou do života (Bookstart), číst dětem můžeme od jejich narození. Jsme rádi, že v roce 2024 můžeme právě v Březnu – měsíci čtenářů připomenout a zhodnotit výsledky projektu S knížkou do života (Bookstart) a také si uvědomit, že knihy a knihovny doprovázejí své čtenáře od dětského věku po věk seniorský. Co kniha přináší našim čtenářům? Jsou rodiny, kde se čtenářství přenáší z generace na generaci a domácí knihovny jsou vítaným dědictvím? Jakou roli sehrávají v životě čtenářů veřejné knihovny? Snad nám letošní Březen – měsíc čtenářů přinese na naše otázky zajímavé odpovědi. SKIP pro letošní ročník Března – měsíce čtenářů vydal plakát, který vytvořila výtvarnice Denisa Fialová

http://www.skipcr.cz
 

Autor článku: 
Roman Giebish

Smysl pro tumor oslovil bezmála tři miliony diváků. Příběh mladého medika si udržel publikum i při premiéře poslední epizody

ČR: Jedničkou nedělního hlavního vysílacího času se stal poosmé v řadě seriál Smysl pro tumor. Série inspirovaná reálným příběhem onkologického pacienta přilákala k obrazovkám průměrně 1,35 milionu diváků s podílem na sledovanosti 31,05 %. Zásah celé série se vyšplhal na 2,97 milionu. Nadprůměrných výsledků dosáhl pořad i v hodnocení spokojenosti, originality a zaujetí.

Autor článku: 
Vendula Krejčová

Za prvních sedm dílů se míra spokojenosti dosáhla na průměrnou hodnotu 8,8 bodu z celkem deseti možných. Úspěch seriál zaznamenal i z hlediska zaujetí, které se vyšplhalo na 83 % nebo originality, která průměrně činí 73 %. „Seriál vyhledávaly více ženy než muži. Z věkových skupin pak nejvíce bavil diváky ve věku 45-64 let a také mladé diváky 15-24 let. Nejvyššího podílu dosáhl Smysl pro tumor u vysokoškoláků, zájem s dosaženým vzděláním prudce stoupal. Regionálně je nadprůměrný zájem u diváků z Prahy, východních Čech a Střední Moravy,“ uvádí podrobnosti vedoucí výzkumu a analýz Renata Týmová.

Z celkové sledovanosti se 48 % odehrálo odloženě. Většina byla do sedmi dnů v televizi, na internetu sledovalo seriál Smysl pro tumor průměrně 110 000 diváků starších čtyř let.

Příběh ambiciózního studenta medicíny, kterému nemoc změnila život, ale pomohla najít lásku a vážit si vlastní rodiny, vysílala Česká televize od 7. ledna do 25. února. Původní belgická verze Gevoel voor tumor byla oceněna prestižní cenou Prix Europa pro nejlepší televizní sérii roku 2018. Autorem české adaptace je scenárista Matěj Podzimek, režie se ujala Tereza Kopáčová. Hlavní role v seriálu ztvárnili Filip Březina, Tereza Brodská, Jiří Bartoška, Alžběta Malá nebo Pavel Řezníček.

Celou sérii doprovodila osvětová kampaň a samostatná podcastová série. Součástí každého dílu byly také rozhovory se skutečnými onkologickými pacienty ze sdružení Fuck Cancer.

Všechny díly, včetně bonusových materiálů, jsou k dispozici v iVysílání ČT:

www.ceskatelevize.cz/porady/13767112794-smysl-pro-tumor/

 

režie: Tereza Kopáčová // kamera: Pavel Berkovič // střih: Michal Böhm, Michal Hýka // zvuk: Radim Hladík jr. // hudba: Jiří Hájek // architekt: David Voborský // kostýmní výtvarnice: Simona Zemanová, Petra Krčková // scénář: Mathias Claeys, Leander Verdievel, Matěj Podzimek // výkonná producentka: Romana Špiková // kreativní producent: Matěj Stehlík // hrají: Filip Březina, Alžběta Malá, Jiří Bartoška, Tereza Brodská, Pavel Řezníček, Natálie Řehořová, Mark Kristián Hochman, Robert Nebřenský, Radim Jíra, Viktor Krčmář, Mikuláš Voborský, Aleš Petráš, Pavlína Balner, Václav Werner Kraus a další

 

zdroj: ATO – Nielsen, ke dni 26. 2. 2024, živá v TV + TS0-3, 15+

Rodiče si nevybereš a někdy se před nimi ani neschováš! Nová kniha Martiny Boučkové Šílená babička

ČR: Nový román Martiny Boučkové Šílená babička přináší čtenářům zábavný, dojemný a nezapomenutelný příběh o nečekaných rodinných dobrodružstvích. Lucie potřebuje o prázdninách pohlídat děti. Předpokládá, že ideálním řešením by mohla být jejich babička, jenomže… její máma je tak trochu jiná! Zůstalo v ní totiž kus nespoutaného rebelství z mládí, které strávila v době, kdy hippie zažívalo největší boom.

 

Autor článku: 
Pavla Linhartová

Hlavní hrdinka knihy Šílená babička Lucie, zažívá se svou matkou groteskní situace. Děti si sice s babičkou užijí spoustu legrace, ale Lucii nejspíš naskáčou nové vrásky. Představte si, že by vám vaše vlastní matka přišla pohlídat děti a v obočí měla čerství piercing, nebo by vám ještě před bytem na chodbě začala ukazovat nové tetování, které zdobí její hýždi. Z toho by začal šílet snad úplně každý.

Matčiným přístupem květinového dítěte je v ohrožení totiž vše, na čem si – jako "vždy ta moudřejší" − zakládá, včetně dceřiného současného partnerského vztahu. Ale coby, vždyť nakonec ten její není jediný chlap na světě.

Lucie ale netuší, že díky všem těm strhujícím prázdninovým zážitkům se i jí samotné během krátké doby obrátí život naruby!

 

„Psaní Šílené babičky jsem si skvěle užila. Jednak to bylo díky úsměvným životním situacím, jejich vztahům v rodině, stejně jako díky příhodám s Vencou, babiččiným bíglem! Jeho předobrazem byli dva skuteční bíglové, fenka Mája a pes Kaspi z Pardubic. Inspirace se prostě nabízela všude kolem mě. Knížku jsem psala pro všechny, kteří mají rádi život takový, jak je. Berou ho s lehkostí. Vždyť nikdo nejsme dokonalí. Tak proč by měli být děti nebo rodiče? Stejně tak patří milovníkům psů, bíglů obzvláště. Ti také často umí obrátit domácnost vzhůru nohama. Pokud knížka čtenářům vykouzlí úsměv na tváři, splnila svůj účel. A za to opravdu moc děkuji,“ říká ke knize Martina Boučková.

 

O autorce:

Martina Boučková (* 1975) – její první knížky byly vydány pro dětské čtenáře. Následně publikovala humorné příběhy pro ženy. Některé další texty také uspěly v literárních soutěžích a lze je nalézt v různých antologiích. Humor jí je blízký i v reálném životě. Za svůj optimistický přístup a nadhled prý nejvíce vděčí své rodině. Stejně tak je jejím mottem pro každý den: Berme život z té lepší stránky. Bydlí v Pardubicích a pracuje jako projektová koordinátorka.

Více na www.grada.cz

Multitalentovaný houslista a mladý výtvarník – příběhy Akademie MenART

ČR: Každé ráno vstává první a celou rodinu probouzí tóny svých houslí. Talentovaný houslista Vintíř Langášek (14 let) si díky programu pro talentované hudebníky MenART stihnul zahrát na Pražském jaru, Smetanově Litomyšli nebo také v prestižní koncertní síni Palais des Beaux-Arts de Bruxelles (Bozar) v Belgii. Hudební geny zdědil po předcích, netradiční jméno zase po zbožném poustevníkovi ze Šumavy. To 19letý Eduard Bičiště z Hradce Králové se výtvarnému oboru věnuje už od 1. třídy a svůj koníček postupně proměnil v obrovskou vášeň doprovázenou řadou úspěchů. V 16 letech se stal Talentem královéhradecké kultury ve výtvarném oboru a v roce 2022 zvítězil se svou prací v Národním kole mezinárodního bienále figurální kresby a malby dětí a mládeže. To vše pod výtvarným dohledem Marka Bělohlávka, který Eduarda učí na ZUŠ Střezina už od 6 let. Právě díky němu objevil i MenART, akademii pro mladé nadané umělce. Uzavírka přihlášek pro letošní ročník Akademie MenART je 31. března 2024.

Autor článku: 
Ivana Šalbabová/ika

Příběh Vintíře

„Vintíř má čtyři sourozence a u všech vidíme, že mají hudební nadání. Všichni, včetně nejmladšího syna, kterému je teprve 5,5 roku, hrají na nějaký hudební nástroj,“ popisuje maminka mladého nadaného umělce Petra Langášková, která sama hraje na klavír. K hudbě měli vřelý vztah i Vintířovi předci. Jeho pradědeček ovládal hru na klavír a housle, ve 30. letech minulého století měl vlastní kapelu, a dokonce mu tehdejší hudební vydavatelství Ultraphon vydalo gramofonovou desku s vlastní tvorbou. Dědeček z druhé strany zase zpívá ve folklorním souboru.

Už když byly Vintířovi 2 roky, vypozorovali jsme, že častěji zpíval, než mluvil. K hudbě jsme ho proto vedli od malička. Housle si vybral sám v 5 letech,“ vzpomíná Petra Langášková. Na housle hraje každý den. Vstává kvůli tomu už po šesté hodině. „Vintíř má řadu dalších zálib, takže odpoledne nemá tolik času cvičit. Vstává proto brzy ráno. Dříve jsem ho musela budit, ale teď už si to řídí sám,“ vysvětluje maminka. Velkou motivací je pro něj především hraní na prestižních koncertech, spojené s cestováním, nebo dobré umístění na houslových soutěžích, kterým ale často předchází velký boj s trémou. Z Mezinárodní houslové soutěže PhDr. Josefa Micky v Praze si odnesl trofej za druhé místo, loni na jaře získal první cenu na houslové soutěži v Novém Jičíně a čestné uznání na Kocianově houslové soutěži v Ústí nad Orlicí. Dvakrát si jako sólista zahrál s Filharmonií Brno. Velkou vzpruhou pro něj byla také účast ve stipendijním programu pro mladé nadané umělce MenART, kde měl možnost trénovat hru na housle pod vedením koncertního mistra České filharmonie Jana Fišera. „Každý hudebník přistupuje k nástroji a studiu skladby po svém, Vintíř se učil nejen od mentora, ale také od dalších dětí, které s ním byly ve skupině. Navázal tu i pěkná přátelství,“ dodává Petra Langášková. Kromě sólového hraní se Vintíř věnuje také cimbálové muzice. Hudba však není jeho jediným koníčkem. Je také zapáleným skautem a zdatným horolezcem. „Zatím leze především na umělé horolezecké stěně, zkusil si i horolezecké závody. Protože je hubený a vysoký, má pro tento sport skvělé dispozice, ale kvůli houslím se mu nemůže věnovat tak intenzivně, jak by chtěl. Musel si zkrátka vybrat, co bude dělat, a v tom zatím vyhrávají housle,“ doplňuje jeho maminka. Jestli se však vydá na profesionální dráhu houslisty, zatím Vintíř neví. Stále tedy není jisté, zda bude dobývat koncertní haly, nebo vrcholky hor.

 

Komentář pedagoga:

„Vintíře učím na housle už 7 let. Než nastoupil ke mně, věnoval se mu Jiří Pospíchal, který byl členem České filharmonie a nyní působí jako pedagog na brněnské konzervatoři. Vintíř je mimořádně nadaný houslista, zároveň je i velmi chytrý. Už když jsem se s ním poprvé setkal v jeho 6 letech, měl uvažování devítiletého dítěte. Nyní, ve svých 14 letech, již hraje repertoár určený studentům konzervatoře. Hra na housle ho navíc baví. Kromě studia na ZUŠ si své znalosti stále doplňuje – hraje s cimbálovou muzikou, trénuje na ZUŠ Open, kde bude hrát pod taktovkou dirigenta Tomáše Netopila, dvakrát absolvoval stipendijní program MenART pod vedením Jana Fišera, a také se účastnil týdenního kurzu u Ondřeje Lébra. Výborně zvládá veřejná vystoupení, kde působí poměrně suverénně, i když od jeho maminky vím, že doma často bojuje s trémou. Na pódiu však není nic poznat. Pokud se Vintíř rozhodne pro dráhu profesionálního houslisty, má podle mě všechny předpoklady tohoto cíle dosáhnout,“ doplňuje Dušan Kovařík, pedagog ze ZUŠ Vítězslavy Kaprálové Brno a ZUŠ Brno, Smetanova 8.

 

Příběh Eduarda

„Na základní uměleckou školu jsem chodil od první třídy na přání rodičů. Maminka učí technické kreslení na střední škole stavební a táta je sice programátor, ale k umění měl také vždy blízko,“ popisuje Eduard. Že si ale výtvarný obor tak oblíbí, ho tehdy nenapadlo. „Když mi bylo 12 let, najednou jsem zjistil, že mě to moc baví, především studijní kresba. Kreslení figur a lidí jsem věnoval stále víc času,“ vzpomíná student. Na ZUŠ Střezina, kterou navštěvoval, ho učil zkušený výtvarník Marek Bělohlávek. Svou výukou a přístupem k dětem zásadně ovlivnil jejich další směřování. „Vždy se soustředil na to, co nás zajímá. V ničem nás neomezoval, byl citlivý a snažil se o individuální přístup. Výtvarný obor u něj na základní umělecké škole studuji dodnes,“ přibližuje Eduard, který v současné době také dokončuje gymnázium v Hradci Králové.

Když mu bylo 15 let, přišel Marek Bělohlávek s nápadem, že by se Eduard mohl ucházet o roční stipendijní program v akademii MenART, která podporuje mladé nadané umělce. Byla to pro něj jedinečná příležitost, jak se dostat k výrazným osobnostem české umělecké scény. „Vůbec jsem neváhal a měl jsem radost, když jsem stipendium získal,“ usmívá se Eduard. V roce 2019 začal v MenARTu spolupracovat s Tomášem Císařovským, který patří k nejuznávanějším českým malířům. „Jeho zpracování je mi hodně blízké. Je v něm navíc spousta příběhů,“ popisuje Eduard. Za Tomášem Císařovským nejprve dojížděl do jeho ateliéru, protože pak ale začaly platit restrikce související s covidem, byl s ním v kontaktu na dálku z domova. „Poskytl mi spoustu cenných rad. V ročníku jsme se tehdy zaměřovali na figurální tvorbu a vyvrcholením naší práce byla skupinová výstava na festivalu Smetanova výtvarná Litomyšl, kde jsem měl pět svých děl. Jednalo se o velkoformátové kresby figur inkoustovou tužkou,“ vzpomíná Eduard, který v té době stále spolupracoval i s Markem Bělohlávkem. Tak vznikl další zajímavý výtvarný projekt s názvem Výlety. Vybraní studenti ZUŠ Střezina vystavili v období lockdownu své obrazy na oblíbených místech v Hradci Králové a okolí, a proměnili je tak v malé galerie. „Pan učitel oslovil tenkrát i mě. Pro svou výstavu jsem si vybral alej poblíž obce Černilov, kam lidé chodí běhat a venčit pejsky. Mé obrazy tam visely několik měsíců,“ upřesňuje Eduard.

Nadšení pro výtvarný obor ho neopouštělo, a tak se v loňském roce ucházel o stipendium v akademii MenART znovu. I podruhé uspěl. „Tentokrát studuji u Čestmíra Sušky, významného českého sochaře. Rozvíjí s námi umění ve veřejném prostoru. Jeden z našich letošních projektů se týká Prahy-Řeporyjí. Pracujeme také na návrhu nové lavičky pro město Litomyšl, která by tam měla být poprvé představena v létě, opět v rámci festivalu Smetanova Litomyšl,“ popisuje Eduard. MenART podle něj nabízí unikátní koncept vzdělání. „Takhle by měla výuka fungovat – založená na spolupráci s osobnostmi, které jsou nám v našem oboru blízké. Začínající umělci získají díky MenARTu neuvěřitelné zkušenosti,“ doplňuje Eduard, který doufá, že ty své brzy zúročí i jinde. Jako maturant už totiž ví, kam chce směřovat po skončení gymnázia. „Mám za sebou přijímací zkoušky na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Vybral jsem si tam ateliér K.O.V. – koncept, objekt, význam, který vede studenty k hlubšímu pochopení prostorové tvorby. Právě tento směr mě teď nejvíc zajímá. Doufám, že mi to vyjde,“ dodává.

 

Citace Marka Bělohlávka, pedagoga Eduarda Bičiště ze ZUŠ Střezina

„Ve výuce kladu důraz na individuální přístup, přestože učím po skupinách. U každého studenta se snažím najít cestu, jak u něj udržet jeho vlastní vnitřní motivaci k tvorbě. Eda chtěl vždy všemu přijít na kloub a dostat se do hloubky, jak ve výtvarném smyslu, tak i v tom intelektuálním. Potřeboval všechno pochopit a prozkoumat, a získal tak obrovské penzum znalostí, především z kresby. Ve srovnání s ostatními studenty je v ní naprosto výjimečný a například u akademické kresby 19. století se už učím já od něj. V provedení svých děl a přemýšlení o nich jde do hloubky. Od doby, co se začal zabývat designem, zajímavě kombinuje promyšlený koncept s naprosto minimalistickým řešením. MenART je pro něj i ostatní studenty výbornou zkušeností. V akademii se klade důraz na přímý kontakt s již ‚hotovými‘ umělci i na rozfázování celé práce. Stipendijní program začíná na konci letních prázdnin víkendovou akcí, kde se rozdělí jednotlivě směry a zadání pro studenty, na nichž pak pracují celý rok. Během něj se několikrát setkávají se svým mentorem a výstupem je vážně míněná výstava, většinou v rámci Smetanovy Litomyšle. Což všemu dodává smysl a význam.“

 

O Akademii MenART

Akademie MenART sedmým rokem propojuje významné a „hotové“ umělce s těmi, kteří stojí teprve na prahu své hudební, výtvarné, taneční nebo divadelní kariéry. Díky ročnímu stipendiu je schopna akcelerovat rozvoj talentu žáků a studentů základních a středních škol stejně jako jejich praktické znalosti a dovednosti, a to právě přes špičky ve svých oborech. Do celého procesu zapojuje také pedagoga konkrétního žáka, který tak získává nové podněty a impulzy k práci se svým svěřencem. Program trvá rok a studenty do něj vybírá mentor na základě jejich prací, motivačního dopisu a doporučení pedagoga. Díky stipendiu není účast v programu limitována ekonomickým zázemím rodiny studenta – jediným rozhodujícím prvkem o jeho přijetí do programu je talent a míra motivace. V posledních šesti letech prošlo akademií 660 stipendistů a 371 pedagogů z celé ČR. Pro rok 2024/25 otevírá své třídy 16 mentorů, například klavírní virtuos Ivo Kahánek, koncertní mistr České filharmonie Jan Fišer, oceňovaná skladatelka Beata Hlavenková, choreograf a baletní mistr Jan Kodet, přední malířka Erika Bornová, oceňovaná ilustrátorka a tvůrkyně komisů Lucie Lomová a další.

Akademie spolupracuje též se zavedenými kulturními institucemi, jako jsou Pražské jaro, Smetanova Litomyšl či Smetanova výtvarná Litomyšl, kde prezentuje práci mladých talentů. Absolventi MenARTu vystoupili také na slavnostním závěrečném kulturním rozloučení s českým předsednictvím v Radě Evropské unie v bruselském kulturním centru Palais des Beaux-Arts de Bruxelles (Bozar).

Uzavírka přihlášek pro letošní ročník je 31. března 2024. Podrobnosti najdou zájemci na https://menart.cz/.

Festival Jeden svět odhaluje soutěžní kategorie a znělku

ČR: Festival Jeden svět každoročně přináší do kin desítky filmů, jejichž témata hýbou společností. Na současné dění okolo nás, kdy je třeba o stavu lidských práv informovat s ještě větším úsilím než dříve, reaguje ve svém programu i Jeden svět. Kromě tematických filmových kategorií a fikcí nabídne tradiční soutěžní sekce. Širokou škálu aktuálních témat otevře ve filmech v Mezinárodní soutěži, České soutěži, sekci Máte právo vědět nebo Soutěži imerzních filmů. Dvacátý šestý ročník Mezinárodního filmového festivalu o lidských právech Jeden svět proběhne ve 48 městech po celém Česku od 20. března do 21. dubna. V Praze se divačky a diváci mohou na festival těšit od 20. do 28. března, kde bude následně pokračovat Pražskými ozvěnami.

od 20.03.2024 do 21.04.2024
Autor článku: 
Eva Müllerová

Letošní Jeden svět pro divačky a diváky připravil zásadní novinky a rozšíření. Kromě toho, že do svého programu nově zařazuje lidskoprávní hrané filmy a změnil svůj název i vizuální podobu, představuje nyní i nový festivalový spot.

Stejně jako současný vizuál i ročníkový spot pracuje s kruhovým výřezem jako základním prvkem, který nápadně připomíná pátrání lupy nebo objektivu. Podobně jako promítané filmy i kruh ve znělce pomáhá skutečnosti zasadit do kontextu a nabídnout širší souvislosti nebo upozorňuje na detaily, které jsou na první pohled skryté.

Zásadní aktuální témata spojená s lidskými právy a jejich porušováním ve světě okolo nás, ať už se dotýkají osobní svobody, svobody slova, médií, vztahů, nebo neproniknutelných vrstev moci, bude festival kromě tematických kategorií reflektovat i v soutěžních sekcích.

Snímky tradičně sdruží v Mezinárodní soutěži, České soutěži, sekci Máte právo vědět a podruhé v řadě také soutěžní sekci pro projekty ve virtuální realitě nově nazvané Soutěž imerzních filmů.

Kromě filmového programu Jeden svět pro návštěvníky a návštěvnice chystá také debatní program s hosty a hostkami z celého světa nebo krátké filmy pro děti. Festival letos může diváctvo navštívit v rekordních 48 městech včetně Prahy.

 

Česká soutěž: věk osamělosti, vězení dějin i body shaming

Osobní výpověď o ekonomické nerovnosti a novodobých formách vykořisťování v západní Evropě přinese dokumentární svědectví Hranice Evropy uvedené v české premiéře. Režisérka Apolena Rychlíková v něm sleduje novinářku Sašu Uhlovou, která se se skrytou kamerou vydává pracovat do zahraničí, kde pro své zaměstnavatele představuje levnou pracovní sílu. Jak složité může být hledání zázemí v destabilizovaném světě? Divačkám a divákům podá možnou odpověď časosběrný dokument Rodný kraj, ve kterém režisérka Širín Nafariehová zblízka sleduje cestu pěti mladých lidí z Ruska a Ukrajiny k začlenění do české společnosti. Festival snímek uvede ve světové premiéře.

Protagonisté a protagonistky dokumentu Tělo v mé hlavě režisérky Dagmar Smržové byli od dětství kvůli svému vzhledu vystavovaní kritice a ponižování. Nyní se setkávají v televizním studiu, kde otevřeně sdílejí emoce i zkušenosti spojené s body shamingem a jizvách na těle i na duši. Jeden svět dokument uvede ve světové premiéře. Intimní výpověď přinese i snímek Moje nová tvář, v němž se hlavní hrdinka zotavuje po kyselinovém útoku bývalého partnera, učí se žít se ztrátou zraku a hledá novou cestu životem.

Distribuční premiéry se dočkají hned čtyři snímky. Když se řekne pražské jaro, mnohým se jako jeho symbol vybaví Alexander Dubček. Filmová mozaika Všichni lidé budou bratři režiséra Roberta Kirchhoffa obraz obdivovaného státníka rozkládá a snaží se pochopit člověka schovaného za mýtem. Jaké vzpomínky mohou ukrývat stěny věznice? Možné odpovědi v dokumentu Vězení dějin nabídnou režiséři Jan Gogola ml. a Matěj Hrudička, kteří se paměť uherskohradišťské věznice rozhodli oživit setkáními se zástupci různých generací, do jejichž životů věznice zasáhla.

Film Tady Havel, slyšíte mě? představí dosud nikdy nepublikované záběry z posledních tří let života Václava Havla. Režisér Petr Jančárek z unikátního materiálu skládá osobní portrét stárnoucího exprezidenta, který vždy nadřazoval zájmy obecné nad ty vlastní.

Že se ve světě kolem nás dravým tempem vyvíjejí převratné technologie, a přesto čelíme vzestupu nedemokratických režimů nebo změnám klimatu, si všímá režisérka Viera Čákanyová ve filmu Poznámky z Eremocénu. Experimentálním filmem, kde současnost vnímá jako věk osamělosti, posílá vzkaz svému virtuálnímu budoucímu já i příštím generacím.

Na cestu s cílem zachránit planetu se v humorné globální home eseji vydá režisérka Marta Kovářová spolu se svým otcem, vědcem Jiřím Svobodou. V dokumentu Jiříkovo vidění společně objíždějí mezinárodní summity a snaží se si vzájemně porozumět.

 

Dánský mnich, neviditelný národ a kamera v nitru Tálibánu

Nejnovější dokumenty z celého světa publiku nabídne Mezinárodní soutěž. Mezi uvedenými snímky nebude chybět příběh o uznávaném dánském vědci, který se rozhodl opustit svoji kariéru i rodinu, aby strávil zbytek života buddhistickou meditací na vrcholku hory na Šrí Lance. Ve zdánlivě idylickém zavrhnutí západní společnosti však režisérské duo Mira Jargil a Christian Sønderby Jepsen postupně objeví nečekané trhliny. Dokument s názvem Mnich do Prahy oba autoři doprovodí.

Když se v roce 2021 v Afghánistánu znovu chopil moci Tálibán, podařilo se zahraničnímu korespondentovi Ibráhímu Naš'atovi přesvědčit jeho vedení k natáčení. Ve snímku Základna Hollywoodgate kamera sleduje muže z vedení radikálního hnutí, kteří se v zemi snaží nastolit vojenskou diktaturu, a vědomě balancuje na pomezí novinařiny a propagandy. Na festival dorazí režisér Ibráhím Naš'at i producent Talal Derki a film osobně představí.

Případy porušování lidských práv i příběhy, které by neměly zůstat bez povšimnutí, tradičně rozkrývají snímky ze sekce Máte právo vědět. Jedním z nich je i dokument z Tchaj-wanu režisérky Vanessy Hope sledující tamní prezidentku Cchaj Jing-wen. Ve filmu Neviditelný národ zblízka zachycuje nelehké úkoly, jimž hlava státu čelí – zatímco pečuje o demokracii v Tchaj-wanu, stojí proti hrozbě agrese ze strany Číny. Sondu do světa výhrůžek, propagandy a politické radikalizace nabídne režisér Caio Cavechini ve filmu extremisti.br, v němž mapuje prostředí brazilských pravicových extremistů. S režisérem budou moci návštěvníci a návštěvnice o filmu debatovat naživo v rámci pražských projekcí.

 

Imerzní filmy: vstup do světa virtuální reality

Neodmyslitelnou součástí soutěžního programu je také sekce zaměřená na interaktivní projekty ve virtuální realitě a 360° filmy nově nazvaná Soutěž imerzních filmů. Divačkám a divákům nabídne výběr projektů věnujících se lidskoprávní tematice v širokém slova smyslu, které je přenesou do dalekých i blízkých světů a umožní nahlédnout na realitu z jiného úhlu pohledu.

Projekty letošního výběru využívají imerzní technologii k přiblížení osobní perspektivy postav nebo takových úhlů pohledu, které se nám mohou zdát při běžném vnímání nepředstavitelné. Je v nich možné prožít zpomalení reality, její rozložení na mikročástice, a dostat se tak daleko blíže tomu, jak funguje lidská mysl,“ vysvětluje dramaturgyně Lea Petříková.

Jedním z imerzních filmů, které si budou moci návštěvnice a návštěvníci vyzkoušet, bude Texada dua kanadských autorek Claire Sanford a Josephine Anderson. Publikum vtáhne do těžebního prostředí stejnojmenného ostrova, kde pomalu mizí průmysl a ožívají nerosty.

Dá se na problematiku násilí na ženách upozornit skrze virtuální realitu? Tvůrkyně Mariana Cadenas v projektu Namaluj změnu: Žijeme, vzdorujeme spolu s mexickou queer umělkyní Maremoto umožňují zakusit náročné aspekty současné ženské zkušenosti v Mexiku. Prostředí poklidného studia střídají situace v ohrožení, v nichž autorky diváctvo motivují postavit se potenciálnímu násilí.

 

Předprodej vstupenek začíná online v úterý 5. března 2024. Vstupenky lze zakoupit v síti GoOut.

 

 

Podrobnosti o festivalu na webu www.jedensvet.cz

Letošní festivalovou znělku si můžete pustit na tomto odkazu.

Behind The Door vstupují do třetí dekády s novým singlem a chystaným turné

ČR: Jazzfusion formace Behind The Door složená z hudebníků z předních českých stálic oslavila koncem roku etapu dvou desetiletí existence živou nahrávkou skladby Chebzí 9 ze studiové live session. Novým singlem Cross z téhož natáčení v pražských FirstFloor Studio Barrandov nastavují kurs do dalších let. Spolu s novinkou oznamují jarní a podzimní turné po České republice a Slovensku. První koncert ze série se odehraje v Rychlebských horách v Tančírně v Račím údolí v neděli 3. března.

03.03.2024
Autor článku: 
Ricardo Delfino/ika

„Cross je o vnitřním konfliktu mysli a srdce, o neschopnosti učinit životní rozhodnutí. Původně banální dilema, zdali jít po proflámované noci jamovat do holešovického klubu Cross, či nejít, nakonec přerostlo do osobní roviny, vztahy nevyjímaje. Není-li člověk schopen říci A nebo B v tak triviální záležitosti, jak chce potom být v životě vnitřně šťastný a naplněný? Celá tato původně absurdní situace se nakonec přelila až v zoufalství, nespokojenost, vnitřní neklid a vyplynula z ní místy depresivní píseň s pracovním názvem Cross, který už potom zůstal,” říká Ondřej Valenta, klávesista a autor skladby.

Mixu se zhostil hudebník Jakub Šindler, masteringu pak Miroslav Chyška, kytarista J.A.R. či Illustratosphere Dana Bárty.

Šestičlenná sestava z Frýdecko-Místecka spolu koncertuje od útlého mládí. Skupina tak působí dvacet let, i když jejím členů je lehce přes třicet. Během té doby se všichni uplatnili v kapelách jako Vltava, Čechomor, Slza či Bandjeez. I přes vytížené koncertní kalendáře spolu šestice tvoří a vystupuje.

„Svým způsobem je to zázrak, že jsme schopni si těch pár dní v roce udělat na Behind the Door  čas, vzhledem k vytíženosti a vzdálenosti bydlišť nás všech. Osobně tvorbu v kapele vnímám jako takovou hudební laboratoř, kde si vyzkouším věci a postupy, na které v ostatních projektech nezbývá prostor. A i proto mi čas a energie investovaná do Behind the Door za to setkávání a tvoření stojí,” popisuje saxofonista Ondřej Klímek.

Spolu s Klímkem (Vltava, Kamil Střihavka, Dara Rollins či Maxiband Jana Maxiána v pořadu Máme rádi Česko na FTV Prima) a autorem skladby klávesistou Ondřejem Valentou (Slza, Tereza Mašková, Petr Kolář) tvoří Behind the Door kytarista Radim Přidal (Point of Few a další), bubeník Matěj Drabina (Bandjeez - dříve s Davidem Stypkou, nyní s Kateřinou Marií Tichou, Mario Šeparovič trio), baskytarista Lukáš Čunta (Čechomor) a flétnista Ladislav Muroň (Musica Balkanika, Cotatcha Orchestra).

Behind The Door vystoupí na jaře v Rychlebských horách v Tančírně v Račím údolí 3. března, v ostravském Klubu Parník 5. března, v Klubu Vrátnice v Rožnově pod Radhoštěm 6. března a nakonec v Praze v Radiocafé Vinohradská 12 v rámci pořadu JAZZ CLUB stanice Český rozhlas Jazz 7. března. Na podzim je čeká dalších osm českých a jedna slovenská zastávka.

Klip vznikl za podpory OSA - Ochranný svaz autorský a Statutární město Frýdek-Místek.

 

Videoklip Cross: https://www.youtube.com/watch?v=XjRG1hJwHwY

Multilink Cross: https://songwhip.com/behindthedoor/cross-live

Videoklip Chebzí 9: https://youtu.be/ADTPma2hiHU?si=A3GPdZFIWn3iTLjo

 

JARO 2024

3.3. Rychlebské hory/Jeseníky - Tančírna v Račím údolí

5.3. Ostrava - Klub Parník

6.3. Rožnov pod Radhoštěm - Klub Vrátnice

7.3. Praha - Radiocafé Vinohradská 12/ budova Českého rozhlasu

PODZIM 2024

9.10. Hranice na Moravě - Divadlo Stará Střelnice

10.10. Bratislava (SK) - Pink Whale

11.10. Frýdek-Místek

12.10. Zábřeh na Moravě - festival Jazz in Hall

13.10. Brno - Klub Alterna

24.10. Uherské Hradiště - Klub Reduta

25.10. Kyjov - JazzKlub Kyjov

26.10. Vysoké Mýto - bubenický festival Vysoké Mýto

27.10. Znojmo - GaP - Galerie a Prostor

 

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Celá ČR