pondělí
17. června 2024
svátek slaví Adolf
Ze tmy ke světlu
© Zdroj: archiv výstavy



Jindřich Štreit - Ze tmy ke světlu

NOVÝ BOR: Celosvětově uznávaný český dokumentární fotograf Jindřich Štreit představí 7. října v Městském kině v Novém Boru projekt Ze tmy ke světlu. Rozsáhlá fotografická výstava originálním způsobem zachycuje službu vězeňských kaplanů při práci s lidmi, kteří se mají snahu napravit a změnit svůj život. Projekt vznikal dva roky, během kterých Jindřich Štreit navštívil dvacet věznic včetně nedaleké Stráže pod Ralskem.

od 07.10.2020 do 15.01.2021
Autor článku: 
Ilona Rejholcová/ika

„Před dvěma lety jsem byl osloven Vězeňskou duchovenskou péčí, abych vytvořil cyklus fotografií na téma vztahu kaplanů a vězňů k 20. výročí kaplanské služby. Téma mne silně zaujalo. Pochopil jsem, že kaplani ve vězení jsou velmi potřební a důležití. Mnohdy suplují psychology. Pomáhají lidem, kteří spáchali těžké zločiny, najít sebe samy. Rozebírají příčiny a hledají východisko. Považuji tento cyklus za velmi důležitý i pro společnost, která nemá představu, jak důležitá je role kaplana v opuštěnosti, s výčitkami svědomí a hledání nové cesty. Kdo je bez viny...“.

Tato unikátní výstava putuje na konci září do Nového Boru přímo ze Staroměstské radnice v Praze, kde zaznamenala velký ohlas.

"Kaplanská služba je ve vězení mimořádně potřebná a veřejnost o tom nic neví. Nikdo neví, že ve věznicích existují místa, kam se mohou jít vězni pomodlit - v každé věznici je modlitebna, na Mírově je dokonce opravený kostel. Na plzeňské vězeňské kapli spolupracoval architekt David Vávra," doplňuje Štreit.

Sám Jindřich Štreit je jediným fotografem, který skončil v době normalizace kvůli svým snímkům ve vězení. V roce 1982, kdy byl ředitele školy v Sovinci, se zúčastnil výstavy neoficiálních výtvarných umělců na tenisových kurtech v Praze, kde jeho fotografie vzbudily pozornost tajné policie. Byl vzat do vyšetřovací vazby a posléze odsouzen k trestu odnětí svobody v délce deseti měsíců s podmíněným odkladem na dva roky.  S povoláním učitele byl konec. Po propuštění byl přijat na místo dispečera ve státním statku Ryžoviště. V roce 1983 připravil Štreit ve spolupráci s Československou surrealistickou skupinou po dlouhém čase jejich první výstavu Sféra snu. Výstava byla ještě před zahájením zásahem orgánů státní moci uzavřena. Ale ani tato skutečnost Štreita neodradila od dalších akcí, které vyvrcholily v roce 1988, kdy mezi jiný mi vystavovali například Jiří LindovskýRudolf SikoraAdriena ŠimotováČestmír KafkaOlga KarlíkováVáclav Boštík nebo skupina Tvrdohlaví. I když Štreit na každé vernisáži cítil přítomnost Státní bezpečnosti, neúnavně pokračoval v rozvíjení kulturní činnosti. Vernisáže v Sovinci se staly doslova kulturními manifestacemi, na které se sjížděli návštěvníci z celé republiky i ze světa.

V létě roku 1989 za Štreitem do Sovince přijel Fred Baldwin, ředitel fotografického festivalu v Houstonu, se svou ženou Wendy Watriss, aby Štreita pozvali v rámci české účasti na této akci do USA. Kromě toho měl výstavu v pražské Fotochemě, na které do návštěvní knihy spisovatel Bohumil Hrabal napsal:

Kanta okouzlily dvě věci: hvězdné nebe a mravní zákon. Mne okouzlili dva fotografové: Diane Arbus v New Yorku a pan Jindřich Štreit ze Sovince.

—Bohumil Hrabal

"Za 30 let se situace podstatně změnila. Ve vězeňství jsou lidé, kteří dělají všechno pro to, aby ho zhumanizovali a postavili do jiného světla. Chování a přístup k odsouzeným jsou úplně jiné, a to je to nejdůležitější, co jsem při fotografování poznal," uvedl Štreit.

Slavnostní vernisáž za osobní účasti prof. Mgr. Jindřicha Štreita Dr.h.c  se uskuteční ve středu 7. října od 18 hodin v Městském kině v Novém Boru. Součástí akce bude projekt Zastavit čas - komponovaný pořad prof. Jindřicha Štreita o jeho díle. Mluvené slovo, fotografie a to vše proložené písničkami olomouckého písničkáře Nosláva. Jedinečná příležitost dozvědět se přímo od autora, příběhy jeho fotografií. Část výtěžku ze vstupného bude věnován na osoby s postižením.

Všechny fotografie jsou uveřejněny v knižním katalogu, který je doplněn texty o službě vězeňských kaplanů napsanými některými kaplany a vězni.

Fotografie budou v Novém Boru vystaveny do 15. ledna 2021 a pak budou k vidění v dalších galeriích, které o ně projevily mimořádný zájem.

Vstupenky na slavnostní vernisáž a následný komponovaný pořad Zastavit čas je možné zakoupit on-line www.kulturanb.cz/kino/ nebo v předprodejních místech společnosti Kultura Nový Bor, s.r.o. Občerstvení zajištěno.

Jindřich Štreit je český dokumentární fotograf, vysokoškolský pedagog na prestižním Institutu tvůrčí fotografie v Opavě, kurátor a organizátor kulturního života. V roce 2006  bylo Jindřichu Štreitovi uděleno ocenění Medaile Za zásluhy I. třídy při příležitosti státního svátku vzniku samostatného Československa. Dne 18. září 2009 byl prezidentem jmenován profesorem pro obor volné a užité umění. Od VŠVU v Bratislavě obdržel čestný doktorát (dr. h. c.) jako jediný fotograf v Česku a na Slovensku. V březnu 2019 byl prvním nositelem ceny Jantar za celoživotní dílo.

Jindřich Štreit připravil více než 1500 autorských výstav u nás i v zahraničí. Je zastoupen v nejvýznamnějších sbírkách v ČR i ve světě. Vydal více než 50 knih.

V příloze text hlavního kaplana Vězeňského služby ČR Mgr. Otto Brocha, který začíná takto: "Vězení mne zcela pohltilo. Ne naráz, postupně. Moje setkání s vězením a první vzpomínky na ně jsou zahaleny tmavou šedí, provázeny nepřirozeným hlukem, hlasy lidí, kteří okolo sebe šíří napětí. Je zcela všudypřítomné. Nemohl jsem si na to zvyknout. Neustálá vnitřní tíseň a pocit úzkosti mě provázely po mnoho dalších let. Nejvíce jsem si uvědomoval tíhu tohoto prostředí, když jsem vycházel z věznice, mohl se nadechnout čerstvého vzduchu a vidět nad sebou nebe."

Ukázka výstavy ze Staroměstské radnice v Praze, odkud putují fotografie do kina v Novém Boru - https://www.youtube.com/watch?v=dC5h1hsZMSc&t=5s

Mohlo by vás také zajímat...

KUKS: Letní počasí, výletní nálada a množství akcí přivedlo do Kuksu návštěvníky z východních Čech, ale i z celé České republiky. Festival Malá loutková inventura, který se tento týden odehrál v Kuksu, přitáhl dětské i dospělé diváky nejen na loutková představení, ale také komentované prohlídky. Divadelní soubor z Běloruska sice nedorazil, bonusem pro návštěvníky ale byly další atrakce. Zaujal třeba workshop s řezbářem loutek.

Královéhradecký kraj
Děti a mládež, Instituce a kulturní zařízení, Divadlo a tanec, Soutěže a festivaly
Co se děje
11.06.2024

ČR: Již po devatenácté se 10. června uskutečnilo předávání Výročních cen OSA, které oceňují přední domácí hudební skladatele a textaře v rámci populární a klasické hudby, a to celkem ve 14 kategoriích. 

Celá ČR
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Hudba
Co se děje
12.06.2024

ČR-ZAHRANIČÍ: Divadlo Drak se vrátilo z týdenního zájezdu na Kubu, kam bylo vybráno s inscenací Veroniky Poldauf Riedlbauchové Do hajan! spolu s dalšími 14 zahraničními produkcemi z celkových 542 přihlášených projektů. Inscenaci v Havaně viděly desítky kubánských dětí z pozvaných škol i desítky zahraničních promotérů a odborníků na divadlo pro děti a mládež z celého světa. Divadlo Drak si tak z festivalu přiváží i několik pozvání na další zahraniční festivaly a mnoho cenných kontaktů i zkušeností.

Celá ČR, Královéhradecký kraj, zahraničí
Instituce a kulturní zařízení, Divadlo a tanec, Soutěže a festivaly
Co se děje
11.06.2024

ČR: S Jiřím Šotolou se znám od května 1989. Tento měsíc vymezil příchodem i odchodem na svět jeho život, a tak teď, víc než jindy, vzpomínám. A kdo ví, možná nejsem sama.  Narodil se v květnu 1924 ve Smidarech nedaleko Hradce Králové a zemřel v Praze. Také v květnu, v květnu 1989. Jiřího Šotolu jsem poznala až na jeho pohřbu. Vím, zní to divně. Tehdy jako dítě základní školou povinné jsem byla jednou z žaček, jež paní učitelka kroužku českého jazyka vzala z Luže k nedalekému kostelu Zvěstování Panně Marii v Janovičkách u Dolů na rozloučení se spisovatelem. A já se od té doby k jeho dílu hodně často vracím. Nezapomněla jsem, stejně jako nezapomínají další spolužáci.

Jiří Šotola, ač zemřel v Praze, se tu cítil doma. Měl tu chalupu, příbuzné, přátele, má tu i hrob. Poznáte jej snadno, zdobí ho otevřená kniha s podpisem. Jaká je to kniha? Kdo ví. Možná sbírka básní, možná román a možná i divadelní scénář. To vše dokázal. Být hercem, autorem scénářů, básní, novinových článků, ale hlavně autorem románů.  

Zemřel těžce nemocný, pár měsíců před sametovou revolucí, a já si říkám, jaká je to škoda. Stihl by možná napsat víc děl, ale hlavně by mohl poskytnout rozhovory. Z toho, co o jeho životě a díle vím, skládám následující řádky tak, jako kdybych si s mistrem povídala já osobně. Taková hra na rozhovor.

Celá ČR, Pardubický kraj
Knihy, literatura, média, Divadlo a tanec, Památky
Články a komentáře
12.06.2024