Čekej tiše EVY OLMEROVÉ v jubilejní reedici
ČR: Eva Olmerová - enfant terrible i femme fatale. Žena mnoha tváří. Žena živel. Stylově ne zcela ukotvená, ale ve všech svých podobách výtečná a výjimečná. Její talent byl báječný, osud nelehký. V příštím roce by 21. ledna oslavila 85. narozeniny, odešla však mnohem dříve. Co zůstalo, je její osobitý repertoár, jenž hravě chytí za srdce pamětníky i mladší generaci.
Aktuálně to dokazuje reedice vinylového alba Čekej tiše z roku 1983, která v nové zvukové úpravě a grafickém ztvárnění vychází na CD, LP i digitálně 9. listopadu u Supraphonu, navíc doplněna šesticí bonusových písní. Podívejte se na dobový videoklip k titulní písni z roku 1972: https://youtu.be/_IfxmC83Zj8
"Hlas Evy Olmerové se zadře pod kůži, drsný, divoký a zase tak strašlivě unavený, bezbranný a popleněný. Je v něm všechno, co jí život dal a vzal. Je svá, opravdová a nelze jí zasahovat do zpívání ani do života. Neoplývá pěveckou technikou, poměrně malý rozsah jejího charakteristicky zabarveného hlasu neumožňuje efektní kantilénu. Umí však dát tomu, co zpívá, neopakovatelnou náladu. Má neomylný cit pro duši písničky. Eva Olmerová nejde k mikrofonu odezpívat, ale vyjádřit svůj pocit," napsal v roce 1983 Arne Vanderka ve svém textu pro původní vydání LP Čekej tiše. Jeho slova skvěle vystihují charakter Olmerové nejen coby zpěvačky, ale i ženy jako takové.
Ač jí osud a dějinné události nepřály (být vnučkou spolupracovníka prezidenta Edvarda Beneše a ještě k tomu neteří pilota československé perutě RAF představovalo ve své době neodpustitelné "hříchy"), její talent, vůle a velký, byť značně syrový hlas jí přes všechny překážky vynesly statut svébytné divy. Divy, jež se nenechá svazovat trendy ani nařízeními a je vždy především sama sebou.
Čtrnáctka skladeb, obsažených na původním vydání Čekej tiše, je jakýmsi pomyslným výběrem toho nej z období let 1968 až 1983. Najdeme tu Olmerové nejslavnější písně s texty Jiřího Grossmanna nebo Aidy Brumovské. Nechybí temný bluesový repertoár skladatele/textaře Josefa Kainara, lehký jazzík kamaráda Luďka Hulana či slavný tradicionál O, Happy Day s textem Zdeňka Borovce. Doplněním obrazu hlasově, frázováním a celkově mimořádné zpěvačky je původně Piafové Non, je ne regrette rien, v českém překladu Ronalda Krause jako Jdou, léta jdou.
Mezi bonusovou šesticí skladeb, která - jak píše Pavel Víšek v bookletu reedice -"zaplňuje několik 'bílých míst' její sestavy", pak uslyšíme scatovou legrácku s Jiřím Suchým na téma Muž a žena, semaforské Slunce zhaslo dojetím, dva kousky trampského písničkáře Jarky Mottla nebo připomínku skutečnosti, že Eva Olmerová se skvěle popasovala i s repertoárem Traditional Jazz Studia.
Stylový obal 3. dílny Karla Halouna a Luďka Kubíka tak skrývá to nejpodstatnější z Olmerové repertoáru šedesátých a sedmdesátých let. Je to výběr zásadních písniček pro nejširší okruh hudebních fanoušků, v mnoha případech na první poslech, v těch ostatních pak povědomě znějících nejen všem pamětníkům. Je to hold dámě, která se nesmazatelným písmem zapsala do historie české hudební scény i srdcí a myslí muzikantů, hudebních kritiků i samotných posluchačů.
Mohlo by vás také zajímat...
PRAHA-ZAHRANIČÍ: Výstava Group Therapy je dialogem a konfrontací uměleckých děl z rostoucích sbírek Galerie hlavního města Prahy a Deutsche Telekom. Ve více než osmdesáti dílech od čtyřiceti šesti současných umělců reflektuje aktuální společenská témata, jako jsou ohrožení demokracie, vzestup autoritářských režimů, nesnášenlivost vůči menšinám, cizincům a lidem s odlišnými názory, apatie a lhostejnost vůči klimatické krizi, terorismus a války. Název výstavy je odvozen od vystaveného díla výtvarnice Evy Koťátkové. Vedle ní v expozici vystavují také další české umělkyně a umělci Lenka Glisníková, Daniel Balabán, bosenská umělkyně Šejla Kamerić, chorvatský multimediální tvůrce Igor Grubić nebo ukrajinská malířka Lesia Khomenko. Výstavu Group Therapy lze v Domě U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí navštívit od 26. dubna do 11. srpna 2024.
RONOV NAD DOUBRAVOU: V souvislosti s plánovaným dokončením celkových úprav náměstí se vedení města rozhodlo naplnit myšlenku pořízení sochy věnované svému nejslavnějšímu rodákovi. Ta se objevovala již od šedesátých let minulého století, kdy byla v Nečasově vile instalována obrazová galerie určená nejen pro díla Chittussiho, ale i dalších malířů Železných hor.
ČR-PRAHA: Hlavním cílem předloženého návrhu je především zavést do právního řádu České republiky institut statusu umělce. Děje se tak prostřednictvím novelizace zákona č. 203/2006 Sb. o některých druzích podpory kultury. Za tímto účelem novela zřizuje nový registr umělců, který povede Ministerstvo kultury. Status umělce se stane nástrojem možné finanční podpory pro umělce, kteří mají na trhu práce mnohdy velmi specifické postavení.
LIBEREC: Pro Liberec je Botanická zahrada nejen turistickou atrakcí, ale významným vědeckým botanickým centrem. Známost zahrady zvyšuje schopnost vědecká aktivita mezinárodních botanických konferencí, výměna teoretických znalostí přírody a také významná přednášková tvorba.
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818