středa
7. prosince 2022
svátek slaví Ambrož, Benjamín
Jiří Frischmann
© Archiv autorky



100 let od narození Jiřího Frischmana

VYSOKÉ MÝTO: Či snad Frischmanna? Nikoli. Ačkoli rodiče Alfréd a Hana i o rok starší bratr František měli v příjmení dvě „nn“, Jiří vinou chybného zápisu v matrice měl „n“ pouze jedno. Mohli bychom také napsat Jiří Franěk. Ano. Stejně jako další židé přeživší utrpení holocaustu, si i Jiří později změnil své původní příjmení na česky znějící. A tento Jiří Frischman Franěk se narodil právě před sto lety, 24. listopadu 1922. Narodil se do velmi rozvětvené rodiny, příbuznými byli Vohryzkovi a Pfeiferovi. Většina příbuzných se z koncentračního tábora nevrátila. Ale to nepatrně předbíhám v ději.

Autor článku: 
Soňa Krátká, Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě

Jiřík vypadal v dětství jako neduživé nemocné dítě, se starším bratrem holdoval sportu. Nadšeně navštěvoval schůzky místního skautského oddílu. Vysokomýtské gymnázium navštěvoval, ale maturitní zkoušku tu složit nestihl, pokračovat směl v Brně. A ani tam se mu už nepodařilo složit zkoušku dospělosti. Čekala ho zcela jiná, drsnější škola života. Na počátku prosince 1942 obdržela rodina předvolání k nástupu do transportu. Jiří vzpomíná, že z Mýta jeli vlakem a zpočátku si cestu užívali a vydatně žertovali. Už v Pardubicích ale prozřeli, natož pak v rámci cesty do Terezína. Sám Jiří na dojmy z cesty později vzpomínal:

„Ta legrace přestala, když jsme přišli na shromaždiště, odkud jsme jeli z Pardubic do Terezína. Tak tam už najednou začaly padat facky, tam už se střílelo, nevím, zda někdo byl zastřelen nebo jestli to byly výhružné výstřely. Když někdo byl v Terezíně, tak si říkal: to je k nepřežití, jak může takováhle hrůza existovat. Ovšem, když potom přišel do Osvětimi, tak říkal ´blahoslavený Terezín, jak skvělý to bylo´ a jak je strašná Osvětim, jak velká hrůza to je.“

Jiří zůstal po nemoci v Terezíně sám, starší bratr František nechtěl nechat jít maminku do Osvětimi samotnou. Jiří pokračoval do Osvětimi až za rok (v prosinci 1943) a byl přesvědčený, že tam musí bráchu a mámu potkat, že budou zase spolu. Už se nikdy nesešli. Jiří díky znalostem ze skautingu působil jako tzv. betreuer, vychovatel v dětském bloku. Spolupracoval aktivně s Fredy Hirschem. Vytvořil z dostupných materiálů učební pomůcku pro českou poezii. Básně totiž znal zpaměti.

Z Osvětimi se později jeho cesta ubírala do Schwarzheide do továrny na výrobu umělého benzínu. Tady ho čekala tvrdá, fyzicky náročná práce. A také vědomí, že se blíží fronta. Někdy byly boje i slyšet, a to bylo pro vězně báječné. Zažil tu i bombardování, následoval přesun přes Berlín do Sachsenhausenu a odtud pochod smrti, na němž byl osvobozen. Vrátil se do svého rodného města, zjistil, že je z rodiny jediný a pobýval u tety a strýce, snažil se získat zpět majetek. Dostal osvědčení o maturitní zkoušce, přihlásil se na vysokou školu a následující roky působil jako velmi uznávaný vysokoškolský učitel rusistiky, věnoval se překladům. Oženil se. Syna pojmenoval stejným jménem, jaké nosil jeho bratr zavražděný v koncentračním táboře – tedy František. Dcera je Věra. Zdálo by se, že další roky budou už konečně jen dobré, jenže přišel rok 1968. Jiří byl kvůli stykům s disidenty z univerzity propuštěn, stejně jako mnoho dalších intelektuálů. Následující desetiletí pracoval jako hradlař na nádraží. Až po roce 1989 se opět vrátil na univerzitní půdu, přednášel v zahraničí. Zemřel uprostřed mnoha pracovních plánů a příprav na konci prosince 2007.

V úctě k Jiřímu Fraňkovi a potomkům jsem tento článek napsala. A ačkoli aktuální pravidla vyžadují psát v etnickém smyslu u slově žid velké počáteční písmeno, tak já všude píši malé „ž“. Jiří totiž ve svých vzpomínkách zmiňuje:

„Začalo mi strašně vadit, jak jsme se pak dověděl, vadilo to taky Františku Langrovi, když se začalo psát židi s velkým „Ž“. Protože žid s velkým „Ž“ je v Izraeli a ten si tam stejně oficiálně neříká žid, ale Izraelec. Jenže František Langer, Otokar Fischer, František Gellner, Karel Poláček, Egon Hostovský, to všecko jsou židi s malým „ž“, nemůžu si pomoct. To jsou všechno čeští spisovatelé.“

A na úplný závěr dodává:

„Mám svou teorii, co je židovství, která se liší od ostatních. Podle mě židovství není ani národ ani náboženství, židovství je podle mě „pospolitost“, komunita nebo společenství. Židovská pospolitost: náboženští židi, národní židi, a židi, kteří jsou náboženští i národní“.

 

Upřímně děkuji Věře Fraňkové Dvořákové za její laskavou vstřícnost, s níž mi poskytla rodinné materiály.

 

Mohlo by vás také zajímat...

BRNO: Vydavatelství Radioservis představuje CD Moravia Brass Band V PŮLNOČNÍ HODINU. Moravia Brass Band je největší žesťové těleso v ČR a rezidenční orchestr Brno Brass Festu. Třicet hudebníků v čele s šéfdirigentem Chuheiem Iwasakim popularizuje hru na žesťové nástroje, představuje jedinečné programy a aranžmá, zve výjimečné hosty, a především vytváří specifické uskupení: žesťový orchestr – brass band.

Celá ČR
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Hudba
Co se děje
07.12.2022

ČR-BRUSEL: Pod názvem Umění spojuje se včera večer 5. prosince uskutečnil v Bruselu u příležitosti Českého předsednictví v radě EU slavnostní koncert žáků základních uměleckých škol z různých krajů ČR. Koncertu předcházelo slyšení zástupců členských států v Evropském parlamentu na téma uměleckého vzdělávání. Právě systém základního uměleckého školství a rozsáhlá síť základních uměleckých škol patří ke světovým unikátům. V Bruselu jej odprezentuje Irena Pohl Houkalová, ředitelka celostátního festivalu ZUŠ Open, který pořádá Nadační fond Magdaleny Kožené s cílem zviditelnit význam ZUŠ. Na koncertě přímo v Evropském parlamentu vystoupili žáci i pedagogové z pražských ZUŠ Jana Hanuše a ZUŠ Popelka, Ostravské ZUŠ Mariánské hory, ZUŠ J. B. Foerstera v Jičíně, ZUŠ Bystré, ZUŠ Teplice, ZUŠ Liberec, ZUŠ Kroměříž a ZUŠ Havlíčkův Brod. Program akcentoval virtuositu a zapálení nejmladších generace a byl sestaven z ikonických děl mistrů české klasické hudby i světových autorů s přesahem do filmové a populární hudby a soudobé autorské tvorby.

Celá ČR, zahraničí
Děti a mládež, Instituce a kulturní zařízení, Hudba, Soutěže a festivaly
Co se děje
06.12.2022

ČR: Novinkové CD Příští stanice muzikálová má poměrně zajímavou genezi svého vzniku. Jeho sólisty jsou Bára Basiková a Jakub Hübner. Bára se s Jakubem potkala několikrát na koncertech, kde oba vystupovali. Například na koncertě Muzikál expres 30 v Hudebním divadle Karlín. Postupem času mezi oběma vznikl vzájemný respekt i sympatie. První jejich společnou nahrávkou byla skladba Byl den a padla noc, která vyšla loni na Jakubově vánočním CD a je i bonusem toho dnešního. Muzikál expres se tedy rozhodl dát ve své letošní produkci se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu prostor právě jim.

Celá ČR
Hudba
Co se děje
06.12.2022

VYSOKÉ MÝTO: Na počátku roku 1901, přesně 22. ledna, se narodil ve Vysokém Mýtě Ota Vohryzek. Tatínek Max byl vysoké a mohutné postavy, maminka Hermína drobná, okatá a velmi půvabná. Na kraji města společnou silou provozovali obchod s železem a sedlačili. O dva roky později se narodila ještě mladší Anna. A celá rodina spokojeně žila v přízemním domě s průjezdem do dvora, na který navazovala dlouhá zahrada s ovocnými stromy.

Pardubický kraj
Instituce a kulturní zařízení, Ostatní, Památky
Co se děje
07.12.2022