Instituce a kulturní zařízení

Šestá opera Bedřicha Smetany byla jeho první spoluprací s Eliškou Krásnohorskou, která našla inspiraci pro libreto ve stejnojmenné povídce Karolíny Světlé. Světová premiéra se odehrála 7. listopadu 1876 v Prozatímním divadle v Praze. „Hubička je plná fantastické hudby, zvlášť když si uvědomíme, že Smetana tuto hudbu v životě neslyšel, protože celou Hubičku napsal, když už byl hluchý. Čím víc toto dílo studuji, tím víc se s každým taktem skláním před jeho genialitou,“ říká dirigent a šéf opery Jiří Petrdlík. Podle slov dramaturga Vojtěch Franka sám skladatel považoval Hubičku za svou do té doby nejzdařilejší operu. „Dramaturgická sevřenost díla a množství krásných lyrických míst mu mohou dát za pravdu,“ doplňuje Frank.

Děj opery se točí kolem hubičky, kterou Lukášovi Vendulka z úcty k jeho mrtvé ženě nechce dát dřív, než se stane jeho ženou. Děj sice není nijak komplikovaný, podstatnou roli v něm ale hraje promyšlená psychologie postav. „Hubička je o lidech, jejich síle i slabosti. Je o míjení na té nejkřehčí úrovni vztahů, o víře a důvěře, úctě i odvaze.“ vysvětluje Magdalena Švecová. „A i když nám může připadat, že hádat se o hubičku je přinejmenším úsměvné, rozhodně jsou zmíněné vztahy založené na skutečných prožitcích, které mohou mít mnohem hlubší kořeny, než se na první pohled jeví.“

Inscenace Magdaleny Švecové se scénografií a kostýmy Zuzany Přidalové evokuje život našich předků ve vsi v Podkrkonoší, kde křesťanské tradice soužijí s pohanskou pověrčivostí a kde si lidé na živobytí přivydělávají třeba i pašeráctvím. „S výtvarnicí Zuzanou Přidalovou vycházíme z přírodních, vizuálně příjemných materiálů, nejvýraznějším prvkem budou motivy modrotisku. Částečně jsme se inspirovaly v Jilemnici – Hubička se odehrává v podhůří, kde má modrotisk dodnes své místo,“ přibližuje vizuální stránku inscenace režisérka.

„Ještě nedávno patřila Smetanova Hubička k základním představením všech českých operních scén. Dnes je uváděna daleko méně, a proto s nadšením vítám znovu zařazení této opery v rámci Roku české hudby 2024 do repertoáru DJKT. Diváci se mohou těšit na krásnou hudbu a ztvárnění nefalšovaných lidských charakterů,“ říká radní města Plzně Eliška Bartáková.

Smetanovy opery v DJKT

Příležitost vidět v Plzni všechny Smetanovy opery měli diváci naposledy před 40 lety. DJKT uvádí Smetanovy opery ve spolupráci s Národním divadlem moravskoslezským v Ostravě. Inscenace Prodaná nevěsta, Dalibor, Hubička a Čertova stěna v nastudování plzeňského operního souboru mohou diváci navštívit v průběhu roku několikrát, celou etapu uzavře ostravské divadlo, které v rámci epilogu Roku české hudby v lednu 2025 představí ve Velkém divadle Branibory v Čechách, Dvě vdovy a Tajemství. „Pomyslným vrcholem celého cyklu bude jediné galapředstavení slavnostní opery Libuše v lochotínském amfiteátru v rámci Noci s operou,“ doplňuje ředitel divadla Martin Otava. Viola – devátá nedokončená Smetanova opera zazněla v únoru na slavnostním koncertě V hudbě život Čechů. Nejmenší diváci se mohou seznámit s operní tvorbou Bedřicha Smetany návštěvou inscenace Prodáváme nevěstu, která se vrátí na Malou scénu 5. října 2024.

Vstupenky mohou diváci zakoupit v pokladně předprodeje Smetanovy sady 16, 301 00 Plzeň, on-line na webových stránkách djkt.eu nebo v síti Plzeňská vstupenka.

Bedřich Smetana

Hubička

Libreto                                        Eliška Krásnohorská

Hudební nastudování                      Jiří Petrdlík

Dirigent                                      Jiří Petrdlík / Jiří Štrunc

Režie                                          Magdalena Švecová

Výtvarnice scény a kostýmů            Zuzana Přidalová

Pohybová spolupráce                     Kristýna Miškolciová

Dramaturgie                                    Vojtěch Frank

Sbormistr                                         Jakub Zicha

Sbormistryně dětského sboru        Anna Marie Lahodová

Hudební příprava                            Maxim Averkiev, Martin Marek

Otec Paloucký                                  Pavel Klečka

Vendulka, jeho dcera                      Ivana Veberová

Lukáš, mladý vdovec                       Michal Bragagnolo / Richard Samek

Tomeš, švagr Lukášův                     Martin Bárta / Jakub Hliněnský

Martinka, teta Vendulčina              Jana Foff Tetourová

Matouš, starý pašíř                         Jevhen Šokalo

Barče, děvečka u Palouckých          Radka Sehnoutková / Marie Šimůnková

Strážník                                     Petr Horák / Jan Ondráček

Premiéra 27. dubna 2024 ve Velkém divadle

Nejbližší reprízy 3. a 14. května 2024

Zlomovou událostí v dosavadní existenci Police Symphony Orchestra je letošní premiéra dokumentárního filmu Velký finále, který mapuje život orchestru v období let 2019–2022. Od oslav desátých narozenin ve vyprodané pražské Lucerně, kde se mladým hudebníkům splnil jeden ze snů, přes útlum do ticha pandemie až po Velké finále Smetanovy Litomyšle. Přijme jejich pozvání Paul McCartney a podaří se jim opravdu postavit šapitó a uspořádat benefici pro tisíce fanoušků? A jde vůbec mezi tím vším najít cestu k rovnováze mezi osobním a pracovním životem, nadšením a dospíváním? Velký finále je výpovědí o životě obyčejných mladých lidí, zapálených pro hudbu a odhodlaných plnit si své sny navzdory překážkám.

„Tento rok vnímáme jako zlomový. Do kin v létě vstoupí dokumentární film o orchestru, našem životě s ním, na jevišti i v zákulisí. Po pražské premiéře nás čekají filmové projekce s koncerty v Brně a Litomyšli. V červnu si zahrajeme na Rock for People, kde by návštěvníci symfonický orchestr asi úplně nečekali a závěr roku oslavíme koncertem v Rudolfinu. Tenhle rok je o tom, o čem je náš dokument – o plnění si snů,” říká k letošnímu programu orchestru jeho zakladatelka Petra Soukupová, která orchestr založila se svým bratrem v 15 letech. PSO mají za sebou více jak 170 koncertů, mezi nimi i několik site specific benefičních projektů, díky kterým vybrali už přes 3,2 milionu korun na benefiční účely.

Rok 2024 Police Symphony Orchestra bude plný specifických, pro symfonické orchestry nevšedních, projektů. Už na konci ledna tihle hudební nadšenci zaplnili pardubickou hokejovou enteria arenu, kam přitáhli více než 3 500 návštěvníků. Na konci dubna je čekají dva koncerty v beznadějně vyprodaném trutnovském UFFU. Na to navazuje otevíračka závěrečného dne hudebního festivalu Rock for People a poté filmová jízda: předpremiéra v domovské Polici nad Metují začátkem prázdnin, oficiální premiéra v pražském Foru Karlín 29. srpna a poté projekce spojené s koncerty v Brně a Litomyšli. „Velký finále není rozhodně film pouze o amatérském orchestru z malého města, který hraje na koncertech, pořádá benefiční akce a plní si své sny. Mnohem více dává nahlédnout do zákulisí, zachycuje, jak dění orchestru ovlivňuje osobní život jednotlivých členů, a snaží se poodkrýt, co je vlastně podstatou PSO. Díky tomu, jak blízko jsme s kamerou mohli být a co vše se během těch let událo ve společnosti, se však podařilo zachytit daleko rozsáhlejší výpověď současné mladé generace a její pohled na svět,” přibližuje film jeho režisér Dominik Kalivoda.

V souvislosti s propagací filmu a koncerty spojenými s projekcí spustí PSO v druhé polovině dubna kampaň na HitHit. „Cílem kampaně je získat finance na to, abychom mohli postavit kino na pódiu. Ani ten největší kinosál v Česku totiž nepojme všechny naše hudebníky před své promítací plátno,” říká ke kampani Petra Soukupová. Cílovou částkou je 400 000 Kč, které budou využity na zajištění kvalitního plátna, projektoru a zvukové aparatury, aby byl filmový zážitek co nejlepší.

Závěr roku se chystá Police Symphony Orchestra zakončit v pražském Rudolfinu, v prostoru, který se výrazně liší od hokejových hal i festivalových pódií. „Z Police nad Metují je to do Rudolfina 172 kilometrů a nám tahle cesta trvala 14 let. Nevynikáme sice profesionály v hráčských dovednostech, zato ale v energii a touze hrát tak, aby nás to bavilo, a překračovat hranice konvenčního pojetí symfonického orchestru. Chceme ukázat, že vytvoření intenzivního hudebního zážitku v tak symbolickém místě nemusí být výsadou profesionálních umělců, ale své místo zde má i nadšení, odvaha a svoboda. Věříme, že tohle podtrhne také speciální host, přední český raper s uměleckým pseudonymem Kato, který je tváří legendární rapové skupiny Prago Union,” přibližuje David Ostružár, dramaturg orchestru.

Novinkou je, že se sympatická mladá parta hudebníků rozhodla navázat spolupráci s oděvní etickou a ekologickou značkou On the Boat Jany Horejšové. Jsou tak zřejmě prvním českým orchestrem, který řeší nejen to, jak na pódiu vypadá, ale také původ módních kousků. Fanoušci se tak mohou těšit, že své oblíbence uvidí v neobvyklých střizích Black Tie a příroda si zase oddechne, že oděv přibližně 100 lidí projednou vzejde z recyklovaných materiálů.

Cestu PSO z koncertních sálů přes festivalová pódia a filmová plátna až po Rudolfinum mohou diváci sledovat živě u všech zmíněných příležitostí, ale také online na sociální sítích. 

O POLICE SYMPHONY ORCHESTRA

Sice to může být trochu zavádějící, ale jmenují se podle Police nad Metují, města se 4 000 obyvateli na okraji republiky, odkud pochází. Police Symphony Orchestra založila v roce 2010 tehdy patnáctiletá Petra Soukupová a její bratr. V roce 2022 se už tak početný orchestr rozrostl ještě o sbor, a tak teď celá hudební banda čítá na 150 mladých muzikantů, zpěváků, dobrovolníků a srdcařů. Svým mládím, troufalostí a nadšením provětrávají zažité vnímání symfonické hudby, a tak se není čemu divit, že jim někteří říkají pankáči mezi symfoniky. Hudbou rozdávají radost, sbližují a pomáhají.

Ke svým 10. narozeninám si nadělili vyprodanou Lucernu a jako první neprofesionální těleso odehráli Velké finále Smetanovy Litomyšle – rovnou s překvapením v podobě francouzské zpěvačky ZAZ, která se k nim na pódiu přidala. V roce 2022 postavili obří šapitó na broumovském letišti a do něj zasadili vlastní autorské představení a za dobu svého působení vybrali přes 3 200 000 Kč na pomoc druhým.

Do těch nejbláznivějších nápadů se s nimi vrhlo už více jak 300 umělců, srdcařů a profesionálů. Ať už je to Tomáš Klus, Barbora Poláková, Jan Cina, Vendula Příhodová, Jan Sklenář, členové Baletu Národního divadla, Divadlo Járy Cimrmana, skladatel Jan Lstibůrek, básník a textař Robin Král, Lucie Výborná nebo Loser Cirque Company.

WEB | www.policesymphonyorcehstra.cz

Facebook | www.facebook.com/PoliceSymphony

Instagram | www.instagram.com/policesymphony

„Na hudbu a umění lze nahlížet různými úhly pohledu. Buď jako zrcadlo našich životů a našeho lidství, nebo jako únik do světa kouzel, duchovna, fantazie… V každém případě je fantazie a představivost nezbytností pro každého umělce. Těším se na společné objevování fantazijních světů Skrjabina a Brahmse. A co by to bylo za život bez humoru? Dvořákovu miniaturu netřeba představovat, mnohem rozsáhlejší Humoreska Schumannova je mému srdci velmi blízká. Je to kaleidoskop melancholických obrazů a fragmentů, pravděpodobně Schumannovo nejobtížněji uchopitelné a v mnoha detailech nejromantičtější klavírní dílo,“ představuje Lukáš Vondráček svůj program.

Lukáš Vondráček se na koncertech FOK objevuje pravidelně a spolupráce je velice úspěšná. V cyklu Světová klavírní tvorba to bude od roku 2017 již jeho třetí recitál. Jako sólista na koncertě Pražských symfoniků ve Smetanově síni vystoupil pětkrát. Společnou notu našel s šéfdirigentem FOK Tomášem Braunerem a dramaturgem Martinem Rudovským. Z toho vznikla nahrávka kompletní tvorby pro klavír a orchestr Sergeje Rachmaninova pro Supraphon. Album sklidilo mezinárodní pozitivní ohlasy a bylo nominováno na cenu Anděl. V 90. sezóně FOK Lukáše Vondráčka s Pražskými symfoniky čeká provedení obou Brahmsových klavírních koncertů a už teď je jasné, že při té příležitostí se taktéž musí tento komplet nahrát.

Recitál Lukáše Vondráčka je posledním z cyklu Světová klavírní tvorba v 89. sezóně FOK. Úspěšný cyklus šesti klavírních recitálů bude samozřejmě pokračovat i v jubilejní 90. sezóně, kdy se v Rudolfinu představí hvězdy, jako je Boris Giltburg, Francesco Piemontesi, Martin Helmchen, Igor Ardašev či Gabriela Montero. Zvláštní pozornost zasluhuje prosincový večer nazvaný České mládí – klavírní gala, v němž se představí čtyři mladí čeští talenti: Nora Lubbadová, Jan Schulmeister, Jan Čmejla a Matyáš Novák.

„Skrjabin je vděčný nejenom technikou, ale také všemi kontrasty, nedozírnou škálou dynamiky… ‚Co více si můžeš jako člověk, který je pohlcen barevností zvuku, přát? Čistá krása!‘, říká Lukáš Vondráček, cenný protagonista květnového recitálu. Proto samozřejmě zařazuje na svůj recitálový program i Jeho hudbu, ale i dalšího svého oblíbence – Roberta Schumanna, v jehož hudbě, jak říká hrdý opavský rodák, probleskují pasáže až magické. Zazní samozřejmě i hudba česká. A řekněme v humorné kombinaci, neboť ke Dvořákově světoznámé Humoresce přidá právě Schumannovu: rozsáhlou a poťouchle ironickou.“

LUKÁŠ VONDRÁČEK – KLAVÍRNÍ RECITÁL

4. května 2024 od 19:30, Rudolfinum, Dvořákova síň

JOHANNES BRAHMS

7 fantazií op. 116

ALEXANDR SKRJABIN

Fantazie h moll op. 28

ANTONÍN DVOŘÁK

Humoreska č. 7 Ges dur op. 101

ROBERT SCHUMANN

Humoreska B dur op. 20

Lukáš VONDRÁČEK | klavír

RONOV NAD DOUBRAVOU: V souvislosti s plánovaným dokončením celkových úprav náměstí se vedení města rozhodlo naplnit myšlenku pořízení sochy věnované svému nejslavnějšímu rodákovi. Ta se objevovala již od šedesátých let minulého století, kdy byla v Nečasově vile instalována obrazová galerie určená nejen pro díla Chittussiho, ale i dalších malířů Železných hor. Bude tím také v praxi uveden záměr obsažený v územním plánu města, který ukládá „Posilovat význam Chittussiho náměstí jako kulturně společenského centra Ronova nad Doubravou.“ V současné době probíhají jednání s možným autorem sochy p. Albertem Králíčkem, jehož díla zdobí města v České republice i v zahraničí (viz socharina.cz). Plastika je koncipována jako realistická postava v životní velikosti v materiálu bronz. Umístěna má být v travnaté části parku. Je počítáno s celkovými náklady cca 1 milion Kč. Financování je připravováno zčásti z městského rozpočtu, probíhají také jednání s možnými sponzory. Obyvatelé našeho města budou mít možnost prokázat svoji sounáležitost s místem svého bydliště a jeho historickou tradicí podobnou formou jako v případě sbírky na záchranu hnízdiště čápa bílého na komíně bývalé mlékárny přibližně před rokem. Ta se setkala s nečekaným ohlasem a výsledná částka předčila původní očekávání. Ukázalo se, že v Ronově žije dost vnímavých lidí, kterým nejsou věci kolem sebe lhostejné.

Vedení Města Ronova n. D. se tedy obrací tímto na veřejnost s žádostí o podporu pořízení výše uvedené sochy pomocí veřejné sbírky. Přispět se dá formou převodu na transparentní účet vedený u Komerční banky či pomocí QR kódu, viz: https://www.ronovnd.cz/mesto/rekonstrukce-a-vystavba/probihajici-akce/sbirka-na-sochu-antonina-chittussiho/

        Číslo účtu u KB :  131-1380010247/0100 

Příspěvkem na tento transparentní účet dáváte souhlas se zveřejněním osobních údajů.

K dispozici budou již dříve osvědčené pokladničky umístěné v městské knihovně, prodejně Jednoty COOP, prodejně RABBIT na náměstí a v kavárně Staré časy. Sbírka bude realizována také během akcí pořádaných Městem Ronov. Věřme, že nejenom Ronováci výše uvedený záměr pochopí a podpoří. Inspirovat se můžeme na příkladu soch kolínského F. Kmocha, chrudimského J. Ressela a třeba bustou Antonína Chittussiho na budově základní školy na  čáslavském náměstí. (Zde Čáslavákům stačil pouze fakt, že zde chodil malíř do školy.)  Plastikou našeho nejznámějšího rodáka naše město získá pamětihodnost trvalé hodnoty určenou nejen dnešním současníkům, ale i dílo s dosahem do daleké budoucnosti.

Sochy, busty, pomníky a pamětní desky věnované významným osobnostem jsou rozesety po celé naší zemi. Jsou věnovány literátům a jiným umělcům, vědcům, hrdinům, v poslední době i sportovcům a také vojevůdcům a politikům. Právě v jejich případě se často vedou o jejich přínosu pro lidstvo dlouhé polemiky. Výše uvedené objekty mají osobnost, často rodáka města či obce, nejen připomínat, ale návštěvníkům i představit. Dokumentují také vztah obyvatel k vlastní historii, obecnou kulturnost současníků určité doby a hrdost na osobnost, díky které je lokalita známa široké veřejnosti.

Město Ronov nad Doubravou právě neoplývá historickými pamětihodnostmi. Přesto je naše město především v turistické sezóně cílem mnoha návštěvníků. Ti si mohou prohlédnout Nečasovu vilu projektovanou Františkem Bílkem, krásný barokní štít Kaplanky ve Svatokřížské ulici, kostel sv. Vavřince s nedalekými barokními sochami sv. Jana Nepomuckého a sv. Prokopa a nyní opravovaný kostel sv. Kříže. Na domech jsou k vidění pamětní desky hudebního vědce Dobroslava Orla, novináře Karla Horkého a malíře Antonína Chittussiho. Právě posledně jmenovaný, jeden z nejvýznamnějších českých malířů krajinářů, je bezesporu nejznámějším ronovským rodákem. Ti, co Ronov při svém putování neminou, se často dotazují na Chittussiho údolí, malířův rodný dům i dnes bohužel již nefunkční Galerii A. Chittussiho.

Krajina připoutaná do hustých lesů Jizerských hor lákala v minulosti svou divokou přírodou a svým vzhledem k výletům a lovům šlechticů severu.  V 2. polovině  19. st. se vydávají do lesů odvážní turisté a vznikají dokonce turistické spolky, turistické objekty a první turistické stezky. V této době se také objevují  rozmanitá centra pro rekreaci a společenský život. Příležitost obyvatel Liberce cestovat do nedalekých hor přinesla možnost zřizovat naučná zařízení, z nichž významnou událostí bylo vybudování botanické zahrady.

Na konci města v zahradní části, kde dnes sídlí Severočeské muzeum, zasadil Spolek přátel přírody (Verein der Naturfreunde) v roce 1876 několik stromů a keřů. O patnáct let později se členové Spolku rozhodli přestěhovat vybudované objekty do nového areálu, a tak byla 15. září 1895 založena Botanická zahrada v Liberci, která je nejstarší botanickou zahradou v Česku.

Po většinu existence zahrady byl její život koncipován na odborných botanických základech. Blízkost přírodního prostředí na kraji lesa a venkovské komunity dala zahradě nejen možnost přírodního rozvoje, ale také vytvářet její tvůrčí odbornou základnu. Již od svého počátku hledali tvůrci četné kontakty do zahraničí, aby v pavilonech bylo umožněno shromáždění cizokrajných rostlin z různých krajin světa.

Procházka volnou přírodou, uzavřenými skleníky i vodními expozicemi poskytuje návštěvníkům pohled nejen do současnosti, ale především i do dávné historie rostlin. Návštěvník nemusí být právě odborníkem v rostlinné říši, stačí, když zhlédne nádhernou krásu flóry z historického i současného života různých biotopů.

Vedle naučné podoby rostlinné expozice lze obdivovat především architekturu jednotlivých pavilonů. Návštěvníka při prohlídce často překvapí množství zeleně s kvetoucími rostlinami. Flóra svou neobvyklou rozmanitostí co do velikosti, barevnosti a druhů udivuje v kterémkoliv pavilonu. Výjimečnou bohatostí se pyšní drobné subtropické sukulenty či exkluzivní orchideje. Oživením květinového bohatství může být pro návštěvníka skupina drobného ptactva umístěná do samostatné části pavilonu. Obzvláště přitažlivá je expozice akvarijních živočichů. V letním období skýtá zajímavý pohled na bazén s mohutnými květy Victorie královské.

Turistické zájezdy uvítají možnost parkování u bočního východu ze zahrady.

Krása současné flóry rozšíří znalost i těch nejmenších návštěvníků. Rozmanitost rostlin obohatí návštěvníky všech generací v kterémkoliv ročním období.

Přinášíme díla významných českých i zahraničních umělců. Obrazy, fotografie, reliéfy či silueta z pletiva pochází z Česka, Slovenska, Anglie, Uzbekistánu, Arménie, Moldavska či Ázerbájdžánu. Za všechny autory můžeme jmenovat Patrika Hábla, jehož zařadily aukční síně Christie's a Sotheby's do světového výběru nejlepších výtvarných děl 20. a 21. století, dále Mílu Fürstovou, autorku obalu Ghost Stories pro kapelu Coldplay, Vladimíra Houdka a jeho jednoznačný rukopis, Josefa Rataje, zástupce českého pop-artu či Veroniku Psotkovou, kouzelnici s pletivem a autorku anděla shlížejícího na Dlouhou ulici v Praze. Ze zahraničních umělců se zapojili například Tina Palů, Heyran Mustafayeva či Teodor Buzu. Jednotlivá díla a přehled všech autorů najdete na stránce Dobré aukce na portálu livebid.cz.

Získané finanční prostředky pomohou zajistit vzdělání dětí a dospívajících z chudých syrských a libanonských rodin v komunitním centru Tahaddi v chudinské čtvrti Hay el Gharbeh v jižní části Bejrútu. Z výtěžku dražby se například nakoupí učební pomůcky, školní potřeby a vydatné svačiny, děti pojedou na výlet do přírody či budou podpořeny odborné programy pro dospívající a v neposlední řadě také činnost jedinečného dětského pěveckého sboru.

„Komunitní centrum podporujeme již sedmým rokem a každý rok s radostí sledujeme školní úspěchy malých i velkých školáků. Věřím, že Dobrá aukce přinese další tolik potřebné finanční prostředky. Jsme rádi za každého odborného i laického sběratele, který svou investicí do obrazu nebo jiného uměleckého díla přinese naději na lepší budoucnost syrských i libanonských dětí,“ říká Kristina Ambrožová, ředitelka Humanitárního střediska Diakonie ČCE.

Součástí benefiční aukce je také předaukční výstava. Probíhá od čtvrtka 25. dubna do neděle 28. dubna (do 16 h) v Galerii U Betlémské kaple, kde si lze jednotlivá díla osobně prohlédnout a vybrat si svého favorita pro samotnou nedělní dražbu. Obrazy a jiné umělecké předměty mohou registrovaní zájemci dražit osobně nebo prostřednictvím portálu Livebid.cz v den konání aukce od 17 hodin.

Sálovou aukci letošního ročníku moderuje skvělý Radek Hrdina, moderátor rádia Kiss, šťastný otec a komik, jak uvádí na svém instagramovém účtu.

Vstup na setkání a sálovou aukci je omezen a je nutná registrace prostřednictvím online formuláře.

Vydražené finanční prostředky budou poslány na bankovní účet číslo 292949292/0300 registrované veřejné sbírky č. j. S-MHMP/177996/2013, 14. května 2013.

www.diakoniespolu.cz   

Autorská loutková inscenace pro dospělé o „věcech pro dospělé“ nejprve vezme diváky na počátek stvoření světa a také titulního hrdiny (Velký Nabíječ) a jeho ženského protějšku (A-kundé), kteří se postupně představí v různých situacích a historických momentech. Odhalí dobové trendy a klišé spojené se sexualitou, aby se poté věnovali především rozvoji pornografie spojené se vznikem replikovatelných vizuálních médií a jejich proměn. I když je tento žánr inscenace pro rubínovský repertoár neobvyklý, pravidelný divák se dočká momentu odbornějších glos a komentářů, které jednotlivé situace a výjevy zasadí do širšího společenského, kulturního a historického kontextu. To vše nejen v osobitém vizuálním ztvárnění, ale také především s vtipem, nadhledem i ironií.

Autorem námětu je herec, loutkoherec, loňský držitel cen Thálie v kategorii Loutkové divadlo a v tomto případě také režisér Jiří Kniha. Zaujal ho fenomén platformy OnlyFans, kde jednotlivci mohou prezentovat svůj předplacený obsah. „Během pandemie se ovšem enormě zvýšil počet tzv. ,talentů', kteří na OnlyFans prezentují svůj erotický nebo pornografický obsah. Navíc jsou tvůrci v přímém kontaktu s uživateli a můžou tvořit obsah přímo pro ně a na jejich přání – samozřejmě za speciální poplatek či členství. Zaujalo mě, že si někdo tvorbu erotického nebo explicitního obsahu vybere jako své zaměstnání a vlastně se trochu vymezení vůči klasickému pornografickému průmyslu, kde jsou role jasně dány a velká část konečného výdělku jde společnosti ne aktérům. Což neplatí v případě OnlyFans, kde kromě poplatku platformě zbytek zisků putuje za tvůrci,“ popisuje vznik námětu na inscenaci režisér Jiří Kniha.

Jiří Kniha se tak dostal k širším úvahám o sexu a pornografii v průběhu dějin lidské kultury a toho, jak se různě vyvíjela jejich role ve společnosti od rituální až po čistě byznysovou. Zvolení autorských loutek ke zpracování tohoto tématu přináší do inscenace především nadsázku, ironii, hravost a vtip, který do značné míry plyne už ze samotného poněkud absurdního propojení tématu a loutek, které bývají spojovány spíše s dětskými představeními.

„Půjde o poslední a bonusovou inscenaci sezónního cyklu Ticho., který se zaměřovalna ztišení, uklidnění, aby bylo možné uslyšet to, co je jinak přehlušováno každodenností, zajetými kolejemi vnímání nebo také na fenomény, o kterých se záměrně mlčí či jsou dokonce umlčovány. V tomto cyklu vznikla autorská inscenace To ticho, když přijdeš domů a doku inscenace Istanbulská úmluva. Velký Nabíječ je v tomto smyslu určitým kontrapunktem ke dvěma předchozím inscenacím, jak žánrově, tak tematicky. Nicméně není snad lepšího tématu, okolo kterého bylo vytvářeno záměrné tabu, a tedy také specifická forma ticha, než je lidská sexualita a pornografie. Proto nešlo nápad Jiřího Knihy zamítnout,“ vysvětluje dodatečné zařazení premiéry do repertoáru umělecká šéfka A studia Rubín Dagmar Fričová.

Ústřední postavou celého inscenačního projektu je Jiří Kniha, který kromě scénáře vytvořil i loutky. Inscenaci režíruje a spolu s herečkou Natašou Bednářovou v ní také hraje. Spoluautorkou scénáře je dramaturgyně, autorka, umělecká šéfka A studia Rubín Dagmar Fričová. Spolu s Jiřím Knihou loutky a výpravu tvoří scénografka Jana Hauskrechtová. Hudbu pro inscenaci píše Marek Doubrava, oceňovaný hudebník, autor filmové i scénické hudby a člen kapely Hm…

Premiéry inscenace Velký nabíječ se uskuteční v pátek 26. dubna a 9. května. Repríza následuje 7. června. Vstupenky jsou už teď dostupné na webových stránkách divadla.

Informace o A studiu Rubín

Dramaturgie současného A studia Rubín se orientuje především na vytváření autorských inscenací, jejichž autory jsou většinou sami režiséři, nebo dramaturgové. Každoročně také  iniciuje dílnu na podporu vzniku nových divadelních textů Autor v domě. Mezi nynější spolupracovníky A studia Rubín patří například Lucie Ferenzová, Barbara Herz, Ondřej Štefaňák, nebo Jana Hauskrechtová. Stálým koprodukčním partnerem je divadelní spolek Kolonie z. s.

Komorní prostor A studia Rubín se  nachází v historickém centru Prahy ve sklepení domu U Tří korun na Malostranském náměstí. Za svoji více než pětapadesátiletou existenci si tento prostor získal v české divadelní kultuře jméno nezaměnitelné scény.

Anotace Velký Nabíječ

Jiří Kniha a Dagmar Fričová 

Myslíte si, že loutkové inscenace jsou jenom pro děti? Ani náhodou! Velký Nabíječ vás vyvede ze zásadního omylu. Velký Nabíječ je pro dospělé a to pro dospělé tak, že ani víc pro dospělé být nemůže.

Velký Nabíječ je totiž i s hvězdičkou a těch hvězdiček bude možná tolik, že se vám z toho zatočí hlava. Velký Nabíječ není totiž nikdo jiný než bájný č*rák, který si klestí cestu světem erotiky, sexu a pornografie od mytických dob až do světa OnlyFans. Velký Nabíječ je prostě star – tak jak jinak v době patriarchátu, žejo? Ale nebojte se, objeví se i jeho ženský protějšek: Krásná (tak jak jinak) Akundé, která disponuje nejen skvělými superschopnostmi, jako vytvářením nekonečného prostoru, ale hlavně dokáže odborně reflektovat, o čem všechny ty příběhy o unesených princeznách, divoženkách a skřítcích, ale také o travičce zelené, zajíčcích a instalatérech jsou.

Velká loutková pornografická paráda o velkých pornografikých parádách, které se nám vryly nejen pod kůži, ale i do vlhkých snů. S autorskými loutkami Jiřího Knihy a Jany Hauskrechtové.

Scénář: Jiří Kniha, Dagmar Fričová a kol.
Režie: Jiří Kniha
Výprava a loutky: Jana Hauskrechtová, Jiří Kniha

Hudba: Marek Doubrava

Hrají: Jiří Kniha, Nataša Bednářová

www.astudiorubin.cz

Dílna všímavosti navazuje na předchozí inscenaci Veroniky Knytlové, Kaleidoscope, kterou rozvíjí a koncept posouvá dál. Projekt pracuje s webovou stránku, na níž si divák může volit a libovolně přepínat mezi několika zvukovými stopami, namíchat si hudbu podle svého přání a stát se pozorovatelem svého měnícího se prožitku.

„Záměrem je zapojit co nejširší spektrum lidí (věkově, národnostně, mírou předchozí zkušeností s tancem) a dát jim možnost tady a teď vznikající improvizovaný tanec provozovat, nebo ho “jen” pozorovat. Pozorovat to, jak s měnící se hudbou se radikálně mění celá žitá skutečnost včetně prožitku ze vnímání tance. Vycházíme z předpokladu, že jakýkoliv všimnutý pohyb, i sebecivilnější a sebenepatrnější, je tancem. Že choreografií může být pohyb mraků po obloze, let hmyzu, pohyb ruky, která háže kelímek do koše. Chceme, aby se účastník plně zaměřil na své tělo a okolní prostor. Dílna všímavosti může tak být pro někoho kromě performance i workshopem nebo meditací,” říká autorka.

„Účastníci v průběhu "seance" mohou být s námi ve společném prostoru, nebo se mohou vydat kamkoli svým směrem. Mohou akci pojmout jako procházku a kontinuálně se pohybovat z místa ať už městem, nebo přírodou. Mohou se k akci připojit z jakéhokoli koutů planety s internetovým signálem,” dodává Knytlová.

Inscenace svou formou tematizuje možnost svobodné volby, její hranice, výhody i úskalí. Mezi řádky pojmenovává také téma manipulace. Snímá z tohoto pojmu jeho ryze negativní konotace. Ve světě tance a pohybu je fyzická manipulace často možností, jak se dostat do míst a poloh, které bychom sami bez druhých lidí nejspíš nikdy neobjevili.

Dílna všímavosti nabízí možnost stát se svědkem vznikání okamžité choreografie, jejíž pohybový slovník se rodí z jednoduchých asociačních představ dostupných nám všem. Tyto představy se postupně vtělují do pohybu, rodí se z běžných, mnohdy automatických pohybů a gest, zahušťují se, vrství a cyklí, aby se nakonec opět, i když ne snad navždy, rozplynuly v našich každodenních životech. Jednu ze zvukových stop naplňuje hlas Veroniky Knytlové, která živě účastníkům nabízí jednoduché, ale promyšlené sledy pokynů, na co zaměřit svou pozornost. Divák má tedy možnost zůstat “jen” divákem – převážně pozorovatelem, nebo naopak pojmout zážitek jako workshop. Může ale zároveň libovolně proplouvat mezi oběma rolemi tak, jak sám uzná v daném okamžiku za vhodné.

„Hlavní síla Dílny všímavosti spočívá především v její něžné citlivosti a osobní i vzájemné propojenosti v dnešním často bezohledném, uspěchaném, zrychleném světě. Akcentuje hru se všemi jejími aspekty včetně vítání omylu a chyby jako důležité a podnětné součásti života. Umožňuje intenzivní zaměřování pozornosti na moment teď. Dává prostor také pomalosti a vnímání druhých lidí, věcí, rostlin v malém výseku na našich protínajících se cestách životem bez posuzování, porovnávání a požadování. Dílna všímavosti chce být živoucím příkladem toho, že nejen vybroušená taneční technika je podmínkou vytvoření vysoce sugestivní choreografie,” doplňuje Knytlová.

Součástí performance je mezinárodní skupina studentek a studentů z Katedry nonverbálního divadla HAMU a Katedry autorské tvorby a pedagogiky DAMU, kteří se na inscenaci autorsky spolupodílejí jak pohybově, tak textově. Zvukovou složku po stránce hudební, technické i dramaturgicky zaštiťuje hudebník a sound designer Martin Tvrdý. Některé zvuky a hudbu posbíral a vytvořil Vratislav Hubička. Dramaturgicky se na projektu spolupodílela Michaela Raisová, alias Mish Rais. Tvorbu webu se zcela jedinečnými možnostmi má na starost Tomáš Javůrek

Dílna všímavosti bude mít premiéru v Meditační zahradě HAMU ve čtvrtek 25. dubna v 17:30. Je vhodná pro česky i anglicky mluvící publikum a také pro děti od šesti let. Podmínkou účasti v Dílně všímavosti je mít vlastní chytrý telefon a sluchátka.

Dílna všímavosti: Ruka mine bok, slovo probudí oči, chodidlem zazní hlas

25. dubna 2024, 17:30, Meditační zahrada HAMU

FB událost: https://fb.me/e/2526TEx5b

Vstupenky: https://goout.net/cs/dilna-vsimavosti/szwrfcx/ 

Vydechnout. Nadechnout. Zaměřit pozornost: detail akce těla člověka v prostoru. Zamlžit pohled. Rozostřit sluch. Naladit sebe. Naladit frekvenci. Slyšet. Zažít souznění s okolním prostředím, ale i rytmem svého srdce. Nechat se vést. Věnovat se pozorování obyčejných věcí: obyčejných a samozřejmých tak, že jsme se dávno odnaučili je vnímat.

Může mě pozornost zaměřená k okolnímu světu přivést k sobě?

Přijměte pozvání do Dílny všímavosti, v níž hlavní roli spolu s účinkujícími hrají keře, lavičky, ptáci, pukliny ve zdi, večerní setmění, cizí hlasy, brouci a třeba i vlastní tkaničky od bot. Pokud si to dovolíte, i vy sami. Do uší si u nás namícháte podle své chuti takovou hudbu, která naladí vaši pozornost vůči obyčejnému a přesto nečekanému, překvapivému. Zvuk povede vaše oči i celé tělo. Všechno kolem se stává choreografií, tancem, hrou. Přesným zaměřením pozornosti získáváte prostor pro rozehrání vlastní i společné imaginace.

Pro účast je nutné si přinést vlastní mobil a sluchátka.

Koncept: Veronika Knytlová
Dramaturgie: Mish Rais
Choreografie: Veronika Knytlová, Mish Rais a kol.

Sound design, dramaturgie zvuku, technické řešení: Martin Tvrdý
Tvorba webu: Tomáš Javůrek
Spolupráce na zvukových stopách: Vratislav Hubička

Performují: Neviditelné děti – uskupení studentů HAMU: Eliška Švecová, Jana Štofaniková, Kateřina Vernerová, Kristýna Koudelová, Olesya Sydorenko; studenti DAMU: Filip Novák, Magdalena Kovářová, Kateřina Urbánková, Mariale Carranza, Peter Chiang Cheng Te, Neda Taslimian

Producent: Mind Move, z. s.

Produkce a propagace: Pavla Haluzová
Podpořili: AMU, Státní fond kultury ČR, Nadace Život umělce

Zvláštní poděkování: Marie Reslová, Daniela Kolková, Jiří Beneš, Tomáš Jungwirth, Zdeněk Krajíček, Jiří Vlček

www.mindmovecz

Muzeum zve i na 2. ročník Pochodu Alice Garrigue Masarykové. Ten vede z Prahy do Lán a uskuteční se o víkendu 4. a 5. května. „Pochod připomíná odkaz mimořádné osobnosti Alice Masarykové, dcery našeho prvního prezidenta a zakladatelky Československého červeného kříže. Od jejího narození uplyne letos už 145 let,“ připomíná Magdalena Elznicová Mikesková, ředitelka Muzea T. G. M. Rakovník, pod které spadá řada muzeí a objektů ve Středočeském kraji.

Nález zlatých mincí představuje pro muzeum další významnou akvizici do tamních sbírek. „Odborný posudek Národního muzea potvrdil, že se jedná o soubor unikátních bójských ražeb z našeho území z konce střední doby laténské. Jde o zcela první archeologicky dokumentovaný depot – tedy o hromadný, záměrně uložený soubor – těchto mincí u nás. Jejich kulturně historická hodnota je i proto nevyčíslitelná,“ uvádí ředitelka Elznicová Mikesková.

Nález pokladu při procházce v lese

„Na první keltskou minci narazil účastník jedné z našich muzejních přednášek. S detektorem kovů se šel projít do lesa, kde našel první z dvanácti zlatých statérů. Nález nám hned oznámil, takže jsme místo odborně prozkoumali a zabezpečili,“ potvrzuje Kateřina Blažková, archeoložka a zástupce ředitelky pro muzeum a výstavní síně Rakovník.

„S amatérskými hledači kovů i zájemci o historii a archeologii jsme v kontaktu už skoro 20 let. Snažíme se je motivovat a vzdělávat, takže spolupráce s mnoha z nich funguje příkladně,“ vysvětluje Blažková a pokračuje: „Mince jsou v hodnotě jednoho, třetiny a osminy statéru. Ta nejmenší, v hodnotě čtyřiadvacetiny statéru, má pouhé 4 milimetry v průměru a jde o skutečný unikát. Její ražba totiž dosud nemá známé srovnání. Na líci má patrně páva a krásný ptačí motiv je i na rubu. Mince jsou navíc perfektně zachovalé, což naznačuje, že možná nebyly nikdy v oběhu.“

Poutavý příběh vystavených šperků

Blažková připomíná i poutavý příběh „královských“ šperků z 5.-6. století našeho letopočtu, které lupiči odcizili pravěkému velmoži a na které muzeum upozornila dvojice amatérských hledačů v roce 2020. „Záhadu zlatých šperků popisuje stejnojmenná výstava. V rámci její derniéry chystáme 21. června i poslední komentovanou prohlídku,“ zve do Muzea T. G. M. Rakovník Kateřina Blažková. Instituce láká zájemce o archeologii i na jarní cyklus populárně naučných přednášek. V rámci Archeologického léta nabídne také oblíbené vycházky po zajímavých archeologických lokalitách.

Oba nedávné objevy ­– honosné zlaté šperky vykládané drahokamy i nejnovější nález zlatých mincí – podle archeoložky Blažkové naznačují, že Rakovnickem vedly koridory, po nichž už v pravěku a pak i ve středověku cestovali příslušníci tehdejších elit.

Květnový pochod Alice G. Masarykové

Muzeum T. G. M. Rakovník se chystá i na další významnou událost: Pochod Alice Garrigue Masarykové. „Alice G. Masaryková je stále nedoceněnou osobností, která udělala velmi mnoho pro Československý červený kříž i celou Československou republiku. Stále ale stojí ve stínu svého otce prezidenta T. G. Masaryka. Mnoho lidí si ji také plete s její matkou Charlottou,“ vysvětluje ředitelka muzea Magdalena Elznicová Mikesková. A dodává, že letos v květnu si vedle 145 let od narození této významné ženy připomeneme i 105. výročí založení Československého červeného kříže.

Devětatřicet kilometrů dlouhý pochod je naplánovaný jako dvoudenní. „Účastníci ale nemusí jít celou trasu a třeba rodiče s dětmi mohou absolvovat jenom část,“ zdůrazňuje ředitelka muzea, které akci spolupořádá. „Začínat budeme 4. května v 9.30 v Praze v Loretánské ulici u domu, ve kterém Alice Garrigue Masaryková žila. První etapa povede do Unhoště, kde bude možné i přenocovat v zázemí unhošťské TJ Sokol. Druhá etapa pochodu začne v 9.30 u TJ Sokol v Unhošti a povede do Lán,“ popisuje Elznicová Mikesková.

V prostoru u lánského rybníka Pánovka – na trase naučné stezky, která vede od lánské Lesní správy – bude v neděli 5. května odpoledne připraven Rodinný den a v Muzeu Alice G. Masarykové a Českého Červeného kříže budou po celou neděli probíhat kostýmované prohlídky. Vstup bude pro všechny zdarma a celý prostor muzea přizpůsobíme tak, aby jej návštěvníci mohli projít buď sami, nebo s průvodcem,“ uvádí ředitelka Muzea T. G. M. Rakovník.

Osobnost Alice G. Masarykové připomíná také cyklus přednášek a představení věnovaný silným a emancipovaným ženám. „Přednášky pořádáme v muzeu nesoucího její jméno až do podzimu 2024. Návštěvníci tu mají příležitost poznávat příběhy o odvaze, úspěchu, charitě, módě, ale i lásce,“ uzavírá Elznicová Mikesková.

www.muzeumtgm.cz

www.muzeumtgm.cz/muzeum-rakovnik/

Víte, že…

… významnou část nálezů na Rakovnicku, které se už v roce 1943 proslavilo překrásně zpracovanou opukovou hlavou Kelta, jejíž replika je nyní vystavena v Muzeu Nové Strašecí, zachycuje publikace Královské šperky ze Mšece a Řevničova?

Kniha se uchází o cenu Gloria musealis a také o cenu za popularizaci archeologie Zlatý mamut. Verze knihy v angličtině byla záhy rozebrána a nachází se v knihovnách mnoha světových muzeí i galerií. Publikace je navržena také na cenu European Book Price a v letošním roce bude k dispozici její dotisk.

… po celé trase Pochodu Alice Garrigue Masarykové budou moci účastníci navštívit různá zajímavá místa?

Patří k nim třeba poutní kostel Panny Marie Vítězné poblíž dějiště bitvy na Bílé hoře, litovecké rybníky, klášter Hájek nebo prvorepublikový bunkr A-4/51/A-200Y. „Na stanovištích rozmístěných po celé trase účastníci dozvědí třeba i jak pomáhat druhým v případě úrazu či nevolnosti, seznámí se s dárcovstvím krve i jak je krev důležitá a nahlédnou i do historie ošetřování a historie Červeného kříže,“ říká Magdalena Elznicová Mikesková.

… pod Muzeum T. G. M. Rakovník, příspěvkovou organizaci Středočeského kraje, patří řada dalších muzeí a objektů?

Vedle Muzea Rakovník jde o Muzeum T. G. Masaryka v Lánech, Muzeum Nové Strašecí, Vlastivědné muzeum v Jesenici, Památník Joachima Barranda Skryje, Galerii Samson Cafeé Rakovník, Památník Jaroslava Fraňka Nezabudice, Muzeum Alice G. Masarykové a Českého červeného kříže v Lánech a Vysokou a Pražskou bránu Rakovník.