OLOMOUC: V letošním roce uplynulo 20 let od obnovení uměnovědných studií na Univerzitě Palackého v Olomouci. Při té příležitosti uskutečnilo setkání uměnovědců (1990 - 2010).
V sobotu 12. června 2010 v prostorách Uměleckého centra UP se sešli bývalí i současní pedagogové, absolventi, studenti a spolupracovníci tří kateder: Katedry dějin umění, Katedry muzikologie a Katedry divadelních, filmových a mediálních studií FF UP.
Uměnovědná studia na Univerzitě Palackého mají svoji pohnutou historii. V roce 1946 vznikly na obnovené univerzitě předchůdci dnešních dvou kateder, Ústav (později katedra) pro hudební vědu a výchovu v čele s Robertem Smetanou a Seminář dějin umění vedený Václavem Richterem; seminář byl však roku 1959 zrušen a výuka dějin umění přesunuta na Katedru výtvarné teorie a výchovy. Stejný osud potkal v roce 1980 Katedru pro hudební vědu, kdy byla výuka převedena na Katedru hudební výchovy Pedagogické fakulty.
V 60. letech se naopak mezi mladými pedagogy z Katedry českého jazyka a literatury zrodila myšlenka zřízení nového oboru: čeština-uměnověda (první ročník byl otevřen v roce 1968/69), kde jako vyučující působili i historici umění a muzikologové. V následujících letech vznikly specializace zaměřené na literaturu, divadlo a film, na výtvarné umění a nakonec i na hudební vědu. Pak ale přišlo období normalizace a nový obor se nepodařilo v jeho podobě udržet. V roce 1978 byly zrušeny uměnovědné specializace. Rok 1980 pak znamenal konec uměnovědných studií na UP: katedry výtvarné teorie a výchovy a hudební vědy a výchovy byly zcela uzavřeny a samotná uměnovědná studia přeměněna v obor teorie kultury odpovídající ideologickým potřebám režimu.
Změna přišla až s revolučním rokem 1989. O obnovu uměnovědných studií na Univerzitě Palackého se výrazně zasloužil divadelní historik Jiří Stýskal. Návrh na obnovu byl podán již v lednu 1990 a ještě před začátkem prázdnin 1990 byla ustanovena Katedra věd o umění, ze které se postupně vyprofilovaly a k 1. září 1992 byly ustanoveny tři samostatné katedry: Katedra dějin umění, Katedra muzikologie a Katedra teorie a dějin dramatických umění (dnešní Katedra divadelních, filmových a mediálních studií). Ty v roce 2002 získaly nové sídlo v podobě rekonstruované budovy bývalého jezuitského konviktu, dnešního Uměleckého centra UP.
A právě konvikt byl dějištěm setkání doprovázeného pestrým uměleckým programem. V dopoledních hodinách proběhla prezentace účastníků, s úderem jedenácté hodiny oznámil trubač z věže začátek setkání. Zahájení se chopil vedoucí Katedry divadelních, filmových a mediálních studií doc. Jiří Štefanides. O historii uměnovědných studií na UP pohovořil doc. Jiří Stýskal a závěrem vyzval současné studenty a mladé pedagogy: „Už si ty obory nikdy nenechte vzít!“ Dále promluvil také první „polistopadový“ rektor UP prof. Josef Jařab, současný děkan FF UP doc. Jiří Lach a rektor UP prof. Miroslav Mašláň. Přítomní si poté vyslechli zdravice od vedoucích kateder muzikologie prof. Jana Vičara a dějin umění prof. Ladislava Daniela spolu s prof. Milanem Tognerem, který na počátku 90. let koncipoval novou podobu katedry.
Následovalo přátelské setkání účastníků na jejich domovských katedrách, na Katedře muzikologie proběhla vernisáž výstavy Gustav Mahler – život a dílo.
V Divadle K3 se uskutečnilo jedinečné a doslova neopakovatelné představení divadelního sdružení Buď sám sebou! složeného z bývalých či současných pedagogů tří uměnovědných kateder. Zvláštností souboru bylo mj. i to, že jeho členové hrají pouze role, jejichž jména (resp. příjmení) se shodují se jmény představitelů, čímž se podstatně zužuje možný repertoár. Ve vybraných scénách z her Jiřího Mahena Nebe, peklo, ráj a Ladislava Stroupežnického Na Valdštejnské šachtě se představili např. Ladislav Daniel, Jiří Štefanides, Eva a Jan Vičarovi, Jan Roubal, Tatjana Lazorčáková či Stanislav Tesař, nečekaným překvapením byl divadelní výstup rektora UP Miroslava Mašláně.
V kapli Božího Těla vystoupili studenti Katedry muzikologie s hudebním pásmem Na cikánské notě a ve Filmovém sále se uskutečnila videoprojekce snímků zachycující studentské happeningy (Horká kaše, Poprava českých vysokých škol), slavnostní otevření Uměleckého centra (4.11.2002 aneb O slavném konviktu otvírání), dokumenty o festivalech pořádanými uměnovědnými katedrami (AFO 2010, MusicOlomouc 2009) a další. Zájemci z Katedry dějin umění se vydali na krátkou exkurzi k původnímu sídlu katedry ve Wurmově ulici (bohužel zavřenému) a nad fotkami a vyprávěním pedagogů zavzpomínali na staré časy (nebo si je alespoň snažili představit).
V podvečer vystoupilo v atriu konviktu legendární Free Jazz Trio (navzdory názvu tentokráte pouze ve dvou členech). Závěrečnými přídavky skončil i oficiální umělecký program, nikoli však samotné setkání, neboť účastníci pokračovali v rozhovorech a debatách individuálně v rozmanitých olomouckých podnicích patrně do pozdních hodin.
Celé setkání se neslo v přátelském příjemném duchu, bylo plné nezapomenutelných a vtipných momentů a kulturních zážitků. Pořadatele snad mohl zamrzet nepříliš vysoký počet účastníků, nicméně ti, kdo přišli, rozhodně nelitovali!
http://www.upol.cz/
http://www.arthist.cz/
http://musicology.upol.cz/
http://www.filmadivadlo.cz/
