pátek
1. listopadu 2024
svátek slaví Felix
Michal Pospíšil, foto autorka textu



Sdružení „Wolkrovka“ pomáhá lidem objevit alternativní umění

Autor článku: 
Markéta Vrabcová

<p>PRAHA: Zvukař, fotograf a umělecký truhlář Michal Pospíšil známý mezi lidmi z alternativní scény pod jménem Bask získal před několika lety od otce za symbolickou cenu pronájem opuštěné vily v Bubenči ve Wolkerově ulici.</p> <p>A právě díky této možnosti spolu s jeho podobně smýšlejícími kamarády postupně dostal nápad založit občanské sdružení Kultura W10, které by podporovalo alternativní uměleckou scénu a zároveň dávalo lidem možnost k setkání a vytváření přátelské komunity.</p> <p>Proč jste se rozhodl spolu s dalšími deseti kreativně založenými kamarády založit před rokem občanské sdružení Kultura W10? </p> <p>Občanské sdružení Kultura W10 vzniklo přirozenou cestou z našich kulturních a společenských aktivit v bubenečské vile na Praze 6 ve Wolkerově ulici číslo popisné 10. Právě odtud pochází název klubu W10 i jeho populárnější podoba „Wolkrovka“.<br />
Počátky naší dobrovolné činnosti sahají zhruba rok a půl před existenci samotného sdružení. Přesná datace počátku Wolkrovky není možná, protože klub vznikal postupně během akcí a návštěv nás, tehdejších obyvatel vily. Pořádali jsme různá setkání spojená s naší domácí tvorbou i uměleckými počiny našich přátel – vernisáže, menší koncerty a divadelní představení. Mnozí ze starších účastníků naši rovinu fungování srovnávali s undergroundem předlistopadových let. Jednalo se totiž o soukromé společenské večírky, na nichž si umělci vzájemně prezentovali svá díla. Je těžké přesně určit, kdy jsme začali fungovat i mimo komunitu přátel, ale asi většina ze zakládajících členů považuje za první veřejnou událost Vernisáž 30ti umělců, která se konala 6. 6. 2008.</p> <p>Co je hlavní myšlenkou a posláním tohoto sdružení?</p> <p>Základní myšlenky klubu nejsou založeny na politických či ideových názorech. Snažíme se na principu otevřené komunity sdružovat lidi, kteří ctí originalitu a alternativní umělecké hodnoty namísto komerce. Klademe velký důraz na aktivitu všech členů a vzájemnou pospolitost. Z našich hostů se často stávají organizátoři dalších akcí nebo účinkující a postupně se stáváme přáteli. Naše sdružení tedy funguje na přátelské dobrovolné bázi. Hlásíme se k myšlence Do-It-Yourself, což v překladu znamená udělej si to sám. Tento postup se stále více uplatňuje i v rámci celoevropské alternativní sféry.</p> <p>Všichni členové sdružení včetně hlavních organizátorů tedy i vás pracují v Kultuře W10 jako dobrovolníci. Co vás k takové práci motivuje? </p> <p>Když vás kultura nabízená hlavním proudem neoslovuje, máte mnoho důvodů pro to zkusit ji vytvářet jinak. Samozřejmě se mohou objevit potíže například, že ze samé obětavosti pro klub nemá dotyčný člen sdružení na chleba a na nájem. To je potom zdravější dát si na chvíli pauzu. Strašákem je taky syndrom vyhoření, který se po několika letech dobrovolnictví „na plný úvazek“ zpravidla dostavuje. Je to stejné jako jinde – všeho s mírou. Za sebe mohu říct, že Wolkrovku beru jako volnočasovou aktivitu – takové společné dítě ve střídavé péči. </p> <p>Říkáte, že je pro vás důležité, aby se návštěvníci vašich kulturních akcí sami aktivně zapojovali do vytváření programu. Je v dnešní době těžké přesvědčit lidi různých generací, aby pouze pasivně nepřijímali, co se jim nabízí, ale také se sami aktivně podíleli na vytváření kultury?</p> <p>Samozřejmě, je to těžké. Naštěstí jsou už základní myšlenky klubu zakořeněné v našich stálých hostech, a tak nám pomáhají utvářet atmosféru konkrétních akcí, tudíž „pasivnímu konzumentovi“ nezbývá nic jiného, než se taky zapojit. Nikomu nic nevnucujeme. Nový návštěvník, kterému je fungování našeho klubu „proti srsti“, zpravidla již příště nepřijde. Nejobtížnější je změnit stále velmi zakořeněné paradigma „jsem v klubu – chci se bavit“. To se snažíme změnit na: „jsem v klubu – chci tvořit“. V tomto ohledu jsem pozitivní. Naše workshopy mají úspěch. Naštěstí lidi stále láká možnost se něco naučit, obzvláště pokud je to zadarmo. </p> <p>Pro jaké skupiny lidí jsou vaše akce určené?</p> <p>Líbí se nám v rámci nejen nezávislé scény zaujímat co nejširší spektrum žánrů – od vážné hudby po punk. Pravidelně k nám chodí i několik starších „mániček“, kterým se u nás znovu vlévá krev do žil. Jeden takový host mi jednou velmi poděkoval a řekl mi, že má teď pocit, jako by posledních deset let vůbec nežil a díky našemu klubu se cítí zase jako zamlada – dokonce s kluky z kapely začal opět bubnovat. Takové ohlasy nás velmi těší, protože pak i my máme pocit, že děláme něco, co má smysl. Hosty si nevybíráme – dokonce se jednou kvůli chybě v programu místo metalového koncertu odehrálo pásmo folkových písničkářů a naši hosté, ač přišli původně na tvrdou hudbu, si celý večer očividně užili až do konce programu. Mimo jiné máme v plánu letos rozjet několik tvůrčích dílen pro děti, ze strany návštěvníků je o takto zaměřené workshopy velký zájem. </p> <p>Co považujete za kvalitní kulturu?</p> <p>Osobně preferuji alternativní scénu, tedy malé kluby a divadla před obrovskými halovými koncerty. Ani lístek za sedm set korun vám nezaručí, že událost opravdu bude stát za to. Problém je, že člověk musí vždy hledat kvalitu. Kvalita tady je, jenom není tak viditelná. S naším sdružením se snažíme pomoci lidem objevit a odhalit kvalitu v oblasti kultury, třeba tím, že pozveme na naše „prkna“ vynikající alternativní umělce. Ovšem i v oblasti kvality je rozhodující otázka subjektivního vkusu. Respektujeme to, že pod kvalitou si každý představuje něco jiného. </p> <p>Jakým aktivitám se věnujete? </p> <p>Pořádáme koncerty, výstavy, workshopy, divadla, přednášky a projekce. Většina našich akcí je zadarmo nebo za dobrovolné vstupné. Drtivá většina akcí se odehrávala v našem prvním prostoru tedy přímo ve vile v ulici Wolkerova, ale později jsme se přesunuli do nového prostoru na nádraží Praha – Bubny, který jsme ovšem bohužel byli nuceni koncem minulého roku opustit.</p> <p>Proč jste museli z tohoto prostoru odejít? </p> <p>Neprodloužili nám pronájem, jelikož nebylo jisté, zda se celý areál, který je ve vlastnictví Českých drah, bude prodávat nebo ne. Nakonec k tomu nedošlo, ale namísto klubu se tam otevřela truhlárna. Přispělo k tomu i několik stížností na hluk z okolí, ač jsme dbali na to, aby hudební produkce končily před desátou hodinou. Ale co jsem slyšel, tak v Praze neexistuje klub, který by nemusel řešit sousedské vztahy. Z toho jsem trochu zklamaný. </p> <p>Kolik máte v současné době aktivních členů?</p> <p>Aktivních členů užšího organizačního týmu je v současné době osm. Docházejících dobrovolníků, kteří se starají o dílčí provozní i produkční záležitosti, máme zhruba dalších deset. Nepravidelných pomocníků pak kolem patnácti. Zkrátka, když něco potřebujeme a dáme echo našimi kanály, dobří lidé se vždy najdou. Ke komunikaci používáme převážně internet a mailing-list.</p> <p>Spolupracujete na akcích i s jinými sdruženími? </p> <p>Čas od času ano. Například jsme loni v červnu spolupracovali s iniciativou BuskerVille na větší akci jménem Svátek hudby, která fungovala jako společenský apel proti perzekuci a zákazu vystupování pouličních hudebníků ve velkých českých městech. Něco podobného chystáme i letos na jaře. Mimo jiné také nepřímo spolupracujeme s iniciativami Ne Rasismu a Vzdělání není zboží. </p> <p>Rozhodli jste se jít cestou nezávislosti, nežádat o granty, ale veškeré náklady spojené například s nákupem materiálu na workshopy hradit skrze dobrovolné vstupné. Proč nechcete o granty žádat? </p> <p>Žádosti o granty a jejich vyúčtování spolyká tolik času, že se při studiu a dalších aktivitách do tak nejistých vod ani nemůžete vážně pouštět. Nepodporuje nás nikdo a taky nám do ničeho nikdo nemluví. Nezávislost je pro nás velká hodnota.</p> <p>Vaše sdružení dává lidem možnost stát se součástí určité pospolitosti, komunity. Co si myslíte o současném trendu směřujícím k vytváření internetových komunit a uspokojování sociálních potřeb skrze internet?</p> <p>Hledání spřízněných duší, vytváření skupin se společnými zájmy, zkrátka sdružování je lidem vlastní a internetové komunity jsou jen rozšířením možností, jak takové věci činit. Spíše je chápu jako podpůrný prostředek pro opravdové setkávání. Namísto klasické pošty používáme rychlejší internet. Člověk je společenský tvor již od časů Adama a Evy…</p> <p>Co vaše sdružení plánuje v nejbližší době uspořádat?</p> <p>Jakmile se najde nový prostor, uděláme velkolepou otevírací párty. Lidé si oblíbili naše „zavíračky“ a „otevíračky“. Vlastně je to i dobrý reklamní tah… Přátelé nám radí, ať si kvůli častému stěhování pořídíme šapitó (smích). Ale i mně se líbí představa, že Wolkrovka není vázána jen na jedno místo, jde u ní spíš o myšlenku, o praktický úkaz, že i bez bohatých sponzorů se dá dělat kultura a že klub lze stavět na principu sounáležitosti a vzájemné spolupráce. A tímto také děkuji všem, kteří přijali Wolkrovku za svou.</p> <p>Odkazy:</p> <p>www.wolkrovka.net<br /> www.wolkrovka.net/svatekhudby<br /> www.bask.cz<br /> http://sites.google.com/site/basksite/</p>

Mohlo by vás také zajímat...

OLOMOUC: Moravská filharmonie Olomouc připravila k příležitosti státního svátku sérii pěti koncertů, kterými potěšila publikum ve městech Prostějov, Jeseník, Olomouc, Šumperk a Přerov. U příležitosti letošního Roku české hudby bylo hlavní programovým leitmotivem celého turné hudba výhradně českých autorů. Diváci se mohli těšit z mimořádných výkonů talentovaného rumunského violoncellisty Andreie Ionițy, který je nositelem prestižní ceny z mezinárodní soutěže Petra Iljiče Čajkovského a pravidelně vystupuje s předními orchestry po celém světě.

Olomoucký kraj
Instituce a kulturní zařízení, Hudba
Co se děje
30.10.2024

ČR: Česká republika patří mezi jeden z dvaceti šesti států, které mají polární základnu na Antarktidě. Vědci z Masarykovy univerzity v Brně zde už patnáct let provádějí unikátní výzkumy. Zaměřují se na dopad klimatických změn na Antarktidě a na to, jak tyto změny působí na území naší republiky. Film Petra Horkého Čeští vědci v Antarktidě představuje práci tuzemských výzkumníků a jejich způsob přemýšlení o globálních změnách, které čím dál tím více ovlivňují životy nás všech. To vše v nádherných a dechberoucích scenériích drsné antarktické krajiny. Dokument odvysílal program ČT2 dnes, 29. října, dostupný je i v iVysílání.

Celá ČR
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Ostatní, Vzdělávání
Co se děje
30.10.2024

ČR: Byl to ten nejveselejší “dušičkový“ rozhovor, jaký jsem kdy vedla. Mým hostem v rozhlasovém studiu byl sochař, malíř, spisovatel a pedagog Vladimír Preclík. Vyprávěl o slavnosti v Den mrtvých v Mexiku, o tradici plné barev, hudby, zábavy a radosti. O pár let později – už o poznání vážněji – jsme se k tématu vrátili v knižním dialogu Sochařům se netleská. Tehdy jsem si uvědomila, jak důležité je připomínat si své blízké, a dokonce klást jim i dosud nezodpovězené otázky. Tak jako Vladimír Preclík svému otci Aloisovi v následujícím textu.

Celá ČR
Knihy, literatura, média, Výtvarné umění, Ostatní, Památky, Vzdělávání
Články a komentáře
30.10.2024

ČR: Tajný řád, jehož posláním je udržet rovnováhu mezi dobrem a zlem. S tím mu pomáhá lovec, který zasahuje tam, kde je odhalení a dopadení pachatele nad možnosti běžných postupů policejního vyšetřování. Osm případů s prvky thrilleru řeší v koprodukčním televizním seriálu Lovec herci Pavel Kříž a Jana Kolesárová. Nový projekt režiséra Jiřího Stracha tematicky navazuje na jeho divácky úspěšné minisérie Ďáblova lest, Ztracená brána či seriál Labyrint. Premiéru prvního dílu Lovce uvedla ČT1 ve středu 30. října.

Celá ČR
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média
Co se děje
31.10.2024