neděle
18. srpna 2019
Svátek slaví: Helena
Dílo Miluše Šímové
© Daniel Kreissl, člen týmu reklamního studia Machart s.r.o.



Půvab vizovického pečiva

Autor článku: 
Eva Veselá

STŘEDOČESKÝ KRAJ: V dubnu minulého roku získala titul Mistr tradiční rukodělné výroby Středočeského kraje v oboru vizovické pečivo Miluše Šímová. Nominaci podalo Muzeum Českého krasu v Berouně a předání se uskutečnilo v Polabském národopisném muzeu v Přerově nad Labem.

Z historie vizovického pečiva

První zmínku o vizovickém pečivu najdeme v Dějinách a pamětech města Vizovic od Josefa Čižmáře. Figurky z nekynutého těsta se v tomto městečku měly vyrábět již v roce 1850, největší rozmach se však datuje na přelom 19. a 20. století. Figurky zvířátek a různých postaviček se zprvu prodávaly na poutích nebo jarmarcích a také sloužily jako ozdoby na vánočním stromečku. Ve Vizovicích se rodina pekařů Lutonských věnovala nejprve pečení figurek z kynutého těsta a později se k jejich výrobě začala používat jen mouka a voda. Tyto výrobky se nedaly jíst a sloužily pouze k potěšení malých i velkých. Díky zájmu se vizovické pečivo začalo šířit do okolí – zprvu do Čech, později do Rakouska, Maďarska atd. S jeho půvabem se mohli seznámit i návštěvníci světové výstavy v kanadském Montrealu nebo v Muzeu člověka v Paříži.

Tvorba figurek má svá pravidla

Aby figurka mohla nést označení „vizovické pečivo“, musí splňovat daná pravidla. Těsto musí být jednobarevné, nesmí se přibarvovat a celou kolekci tvoří 32 základních tvarů. Nejlepší na zhotovení těsta je mouka s vysokým obsahem lepku. Na 500 g mouky se přidají 2 dcl vody, které se k mouce přelévají postupně. Výsledná podoba figurky závisí na dobře vypracovaném tuhém těstě, které zhruba po hodinovém zpracování dáme zabalené na šest hodin do chladna – nejlépe do chladničky. K vlastní výrobě figurek potřebujeme nůžky, malý nůž, hřeben, pinzetu, párátko a hladkou skleničku (zastává funkci válečku). Na oči poslouží různá semínka. Každá figurka představuje určitou vlastnost – např. dítě znamená radost, veverka je symbolem dobré hospodyně, sluníčko dárcem života, pavouk přinášel štěstí. Později se z jednotlivých figurek začaly vytvářet různé sestavy (např. svícny), někdy se jako podložky (ale až po vlastním upečení) používá textil – např. modrotisk při tvorbě betlémů.
K tvarování slouží pět základních technik – krájení (konec křidélek ptáčka), stříhání (bodliny u ježka), mašličkování (zdobení pomocí úzkého válečku), vpichování (vytvoření očí nebo úst), obtisk (zdobení pomocí otisku nůžek nebo nožíku). Vzniklé kusy pak dáme na plech, necháme několik hodin zaschnout, pak potřeme rozšlehaným vajíčkem a po zaschnutí se tato procedura ještě jednou opakuje. Závěrem přijde pečení v troubě – nejlépe 2 hodiny při 70 stupních Celsia a další 2 hodiny při 90 až 100 stupních Celsia.

Cesta k vizovickému pečivu

„Pracovala jsem ve školství a potřebovala jsem s dětmi něco vyrábět. Zkoušela jsem různé techniky a mezi nimi i vizovické pečivo a to mi učarovalo nejvíc. Občas si vyzkouším i nějakou jinou techniku, ale mým hlavním koníčkem zůstává vizovické pečivo. K jeho výrobě používám hladkou mouku T 650. Z ní se mi nejlépe tvoří, obsahuje dost lepku a proto je nejvhodnější,“ říká Miluše Šímová.

Zájem stále roste

„Mám v oblibě tradiční základní zvířátka, jsou to dokonalé tvary, které ráda předvádím. Kromě klasických zvířátek a postaviček dělám také betlémy a další figurky, a to hlavně se zaměřením na Vánoce, Velikonoce a další svátky. Děti mají o tuto techniku velký zájem, jsou z ní nadšené. Nedávno jsem předváděla vizovické pečivo v muzeu v Kralupech nad Vltavou a děti byly okouzlené. Říkaly mi, že nikdy nic tak krásného neviděly. Právě tvorba figurek je dětskému tvoření velmi blízká,“ sděluje nositelka titulu.
Betlém z vizovického pečiva M. Šímové obdivovali v sousedním Rakousku, ale bohužel na popisce bylo uvedeno, že je vyroben ze slaného těsta – Rakušané techniku vizovickému pečiva totiž neznají.

Radost z tvoření

„Vytváření vizovického pečiva je pro mne velkou tvůrčí radostí. Práce s těstem je vynikající relaxační technika. Jsem ráda, že jsem si ji vybrala a z ocenění od Středočeského kraje mám velkou radost, velmi si ho vážím a přeji ho i dalším šikovným řemeslníkům,“ svěřuje se M. Šímová a dodává: „Jsem ráda, že k vizovickému pečivu si našla cestu i má vnoučata, ale třeba si v dospělosti vyberou na tvoření něco jiného.“

Mohlo by vás také zajímat...

JÍLOVÉ U PRAHY: V sobotu 10. srpna zahájila v Regionálním muzeu v Jílovém u Prahy výstava Štěchovická kamenina Václava Davida. "Výstava předního českého keramika ukazuje nejen některá jeho dílka, ale je i určitou oslavou již 155 leté existence dílny. Je ale i určitou oslavou tradiční dlouhodobé spolupráce s naším regionálním muzeem," shrnul předseda výboru pro památkovou péči, kulturu a cestovní ruch Zdeněk Štefek.

Středočeský kraj
Instituce a kulturní zařízení, Památky
Co se děje
15.08.2019

PRAHA: Narodila se v Praze, ale většinu svého dětství prožila v pohraničí, kam se její rodiče přestěhovali v padesátých letech v rámci poválečného dosidlování. Oba pracovali v rozhlase, kde se profesně nakonec usadila i ona. V tehdy komunistickém Československu snad ani netušila, že se jí někdy podaří uplatnit v oboru, který chtěla vždy studovat – dramaturgii. Osud Aleny Zemančíkové je úzce spjat s amatérským divadlem, ale také s osudem mým, protože je dlouholetou blízkou přítelkyní naší rodiny. Další díl seriálu Před Sametem a po Sametu je tudíž více osobní.

Celá ČR
Knihy, literatura, média, Soutěže a festivaly, Vzdělávání, Živé umění
Články a komentáře
14.08.2019

KUTNÁ HORA: V sobotu 20. července koncertem v kutnohorské Kapli Božího Těla skončil už 23. ročník týdenního kursu pro začínající sbormistry, který již tradičně pořádá NIPOS (Národní informační a poradenské středisko pro kulturu). Repertoár zahrnoval skladby od renesance po 21. století i úpravy lidových písní, v nichž se vystřídalo celkem sedmnáct sbormistrů z řad nejlepších či nejodvážnějších účastníků.

Středočeský kraj
Děti a mládež, Instituce a kulturní zařízení, Vzdělávání, Živé umění
Co se děje
14.08.2019

ČR-ŠVÝCARSKO: O Velikonocích v roce 1969 na pražském Václavském náměstí náhodně potkala kamaráda Karla Kryla. Právě slavil 25. narozeniny. Při té příležitosti jí daroval gramofonovou desku Bratříčku, zavírej vrátka a řekl: „Majdo, utíkej, dokud je čas!“ Poslechla ho. Ve Švýcarsku, kde se ještě téhož roku usadila natrvalo, uplatnila znalosti z pedagogiky, psychologie i lásku ke kultuře. Rozhovor s galeristkou Mášou (Magdalenou) Exnarovou zaznamenala publicistka Martina Fialková.

Hl. m. Praha, zahraničí
Instituce a kulturní zařízení, Ostatní, Živé umění
Články a komentáře
07.08.2019