čtvrtek
19. září 2024
svátek slaví Zita
Žampach na Sázavě
© archiv autora



Převoznické řemeslo nezaniklo

Autor článku: 
Jaromír Košťák

<p>JÍLOVÉ U PRAHY: Zatímco železnice v podobě Posázavského Pacifiku vstoupila na Jílovsko začátkem minulého století a ze Žampašského viaduktu se naskytl poprvé pohled 1. května 1900 také na přívoz, řeka se tudy prodírala možná o několik tisíciletí dřív. Suchou nohou se ale na druhou stranu bylo možno dostat až kolem roku 1615. Pro zřízení přívozu se rozhodla svatovítská kapitula z Pražského hradu. Samozřejmě nikoliv kvůli turistickému ruchu.</p> <p>Až do roku 1848 se převáželo zadarmo. Pak se služby ujala rodina v chaloupce na levé straně řeky. Do Plívovy rodiny se přiženil Vladimír Brabec. Převoznictví pod stejným jménem se zachovalo do současnosti, i když jednou, a to zhruba na tři roky převážel někdo jiný. Stalo se tak v době, kdy území na druhém břehu bylo prohlášeno za SS-Truppenübungsplatz. Vstup podléhal zvláštním předpisům německé okupace. Už 12. května 1945 se však vrátil nuceně vystěhovaný Antonín Brabec, jehož předkové zde působili už necelých sto let. Brabcovo jméno se vrátilo k převoznickému řemeslu a udrželo se dodnes.</p> <p>Pár vzpomínek převozníka</p> <p> Více jak šedesátiletý Vladimír Brabec se vyučil truhlářem, ale s hrdostí o sobě tvrdí, že je nejstarším potomkem převoznického řemesla nejen na řece Sázavě. Každoročně se převozníci scházejí, takže tvrzení má doloženo. Převáží v laminátové lodi pro pět lidí. Zásluhou osobních aut sice poklesl zájem o tuto službu, ale na Posázavskou stezku se musí pěšky.<br />
Ještě nechodil do školy, když převážel první zákazníky. Statečně a možná i důležitě se chopil vesel, ale maminka za ním stála, pomáhala a hlavně bděla, protože voda je nevyzpytatelný živel, a pod hladinou jsou ukryty kameny. Najet na ně může hlavně při nižším stavu způsobit problém. Vzor měl ve svém otci. Ten poháněl pramici bidlem. Věděl, kde se má odrazit, aby plavba byla klidná. Jenomže i na dně dochází k pohybu. Snad nejhorší okamžiky nastanou, kdy se bidlo zapříčí. Pak záleží na duchapřítomnosti, a také zachování klidu. Asi největší ostudou je, když se převozník „udělá“ a spadne do vody. To jsou však vzácné případy.<br />
Tvrdí se, že převozník musí ovládat svůj hlas. Jinými slovy – musí umět zařvat. Třeba v okamžicích, kdyby vznikla z nejrůznějších důvodů panika. Pohotově musí uklidnit převážející a právě svým hlasem dát najevo, kdo je tady pánem, případně zachráncem. S tím souvisí také respekt z vody. Zná ji sice velmi dobře, ale nadarmo se neříká, že je občas špatný živel. A zejména v letošním roce trpěla nedostatkem, který se podepsal také na Sázavě. V souvislosti s Festivalem mezi řekami 2015 na počest spisovatele Jana Morávka se mělo převážet v Kamenném Přívoze. Ale zkušený převozník Vladimír Brabec vyrazil jen jednou. Důvodem se staly kameny deroucí se na hladinu. Své rozhodnutí zdůvodnil Převoznickým desaterem.</p> <p>Převozníkův úsměv</p> <p>Vyvolá třeba dotaz na jízdní řád převážení. Nebo pozapomenutá vzpomínka, kdy se vracel z práce v tehdejším JZD a sám si musel hlasitě zavolat PŘÍVOZ, aby se dostal domů. Nikdo z rodinných známých nereagoval. Rozhodl se pro cestu přes nedaleký jez. Uklouzl a „nastojato“ sjel i s brašnou nářadí. Skončil bez úrazu v prohlubni. Nářadí zachránil, ale sám se pěkně vymáchal, převoznickou hantýrkou „udělal“. </p> <p>Zajímavé okolí</p> <p>Protilehlý železniční viadukt vstoupil do dějin odvážných staveb. Spolu s našimi ho stavěli Taliáni, a to doslova ručně. Opracované žulové kvádry dopravovaly z nedalekých lomů a do výšky 42 metrů. Jeřáby nebyly. Pomáhalo jim dřevěné lešení a jednoduchá kamenická drážka postavená ve stráni nad bývalou puchýrnou. Dodnes se odborníci sklánějí nad dokonalostí několikaobloukové stavby, která více jak sto let nemusela být opravována.<br />
Kvůli požadavkům zlatohorního Jílového rozhodlo c.k. Rakousko-Uhersko o přiblížení „pokud možno“. Pro stavitele to znamenalo prorazit několik tunelů, zpevnit některou stráň kameny, které svou hladkou plochou namodralé barvy jsou obdivovány z Posázavské stezky. Vstup umožňuje Brabcův přívoz. Nikoliv poslední pozoruhodností se stala struha, která v polovině předminulého století měla pohánět takzvané Wangovo kolo k odčerpávání vody ze zatopených dolů.</p>

Mohlo by vás také zajímat...

ČR: Nakladatelství Galén právě vydalo knihu unikátní zpovědi dvou žen, které prožily část svého života se stejným narcistickým partnerem. Jejich příběhy doplňují autentická vyprávění dalších dvanácti žen, jež rovněž prošly zkušeností domácího násilí. Příběhy plné bolesti, strachu o děti a bezmoci v souvislosti s prokazováním psychického násilí se rozhodně nečtou lehce, ale mohou čtenáře varovat a zároveň jim pomoci.

Celá ČR
Knihy, literatura, média, Ostatní
Co se děje
17.09.2024

ČR: Všechny v kulturním sektoru zajímá, jak se účinněji propagovat, ale někde to umějí lépe… Koncem loňského roku se na Ministerstvu kultury konal seminář věnovaný novým trendům v marketingu a propagaci kulturních zařízení a paměťových institucí. Ukázalo se, že sdílení zkušeností a úspěšných praxí je pro všechny, kteří mají oblast marketingu a propagace na starosti, velmi cenné. Proto jsme v Místní kultuře připravili anketu, která nabízí možnost „podívat se“, jak to dělají jinde. Chceme přinést konkrétní příklady vynalézavé, nápadité, ale hlavně fungující sebepropagace a dobře zvolené komunikační strategie vybraných projektů z oblasti kultury. Jaký je váš příběh? Co pomohlo ke zvýšení návštěvnosti, prodejnosti, sledovanosti? Čím můžete inspirovat ostatní? Zeptali jsme se Jana Tomšů ze spolku Zlínský zvěřinec.

Zlínský kraj
Děti a mládež, Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Vzdělávání
Články a komentáře
18.09.2024

OSTRAVA: Ateliér výroby ostravského Divadla loutek absolvoval v létě mezinárodní pracovní stáž v Japonsku. V loutkovém divadle Ashiri-za ve městě Sapporo se účastníci během intenzivního týdenního workshopu učili výrobu tradičních japonských loutek joruri.

Sedmičlenný tým složený z řezbářů, dvou krejčových, malíře, výtvarníka a také vedoucího ateliéru, Jana Špačka, měl jedinečnou příležitost učit se od mistra Yabu, ředitele divadla Ashiri-za, které se specializuje na tuto starodávnou uměleckou techniku. Během týdenního workshopu si každý měl možnost vytvořit svou vlastní loutku. Švadleny si vyzkoušely šití kostýmů pro tyto loutky a měly možnost i nahlédnout do postupu výroby tradičního japonského kimona. Stáže se zúčastnili také loutkáři z Tchaj-wanu a Japonska a kromě workshopu byl prostor i pro prezentaci divadel z jednotlivých zemí pro veřejnost.
Moravskoslezský kraj
Instituce a kulturní zařízení, Divadlo a tanec, Hudba, Výtvarné umění, Ostatní, Vzdělávání
Co se děje
17.09.2024

PODĚBRADY-ČR: FEMAD neboli Festival mladého amatérského divadla v Poděbradech dává druhou šanci souborům, které se neprobojovaly do hlavních programů vrcholných domácích  přehlídek, ale přesto mají své kvality a stojí za to je vidět. Letos je součástí tohoto zářijového svátku ochotnického divadla řada představení, několik seminářů, ale třeba i Bienále ochotnického plakátu spolu s výstavou. Ředitel festivalu Ladislav Langr připomíná v podcastu Místní kultury více než padesátiletou historii FEMADu, tradici  "salonu odmítnutých" i jeho specifika: "Například tady nemáme porotu. Každý soubor vyšle svého delegáta, který musí být na všech představeních. Na závěr potom delegáti před diváky hlasují, co bylo nejlepší. Takže tady už nemůžeme říkat 'Ta porota nám to nandala', tady si to nandají sami ochotníci." Součástí festivalu je i seminář s lektorem, kde se tříbí a formulují názory na představení. "Snažíme se, aby odtud nikdo neodcházel s pocitem, že byl uražen, že byl zmařen jeho záměr, že byl nepochopen," doplňuje Ladislav Langr. V podcastu zmíníme i jeho velkou práci o regionálních osobnostech a četné kulturní a sportovní akce, které neúnavně organizuje. A v čem se komunální politika, ve které už mnoho let působí, podobá divadlu? Poslechněte si náš nový podcast.

Celá ČR, Středočeský kraj
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Divadlo a tanec, Ostatní
Články a komentáře
04.09.2024