Přes folklor k poznání předků i vlastní rodiny

<p>STRÁŽNICE: Projekt„Tady jsme doma aneb Regionální folklor do škol“ chce dětem přiblížit život předků rodné obce, případně celého regionu. Jeho garantem je Národní ústav lidové kultury ve Strážnici (NÚLK).</p> <p>Když se pohybujeme naším městem nebo krajem, vnímáme ještě jejich historii?</p> <p>Chápeme dostatečně útržky historie v podobě památek nebo artefaktů, které nás obklopují? </p> <p>Dokážeme si je spojit s obrazem života v minulosti, kterému sloužily? </p> <p>A jak je tomu s dětmi, které ke zvykům a tradicím již často neváží vzpomínky, ale jen některé obrázky, možná vyprávění prarodičů nebo prchavý zážitek z výletu do muzea?</p> <p>Na podobných otázkách stojí koncepce prohjektu, který vypracovala Alena Schauerová a na jehož realizaci se podílí Magdaléna Maňáková.</p> <p>Zapojit se mohou děti konkrétní školy nebo třídy v rámci vyučování. S pomocí učitele a folkloristy se zaměří na práci, bydlení nebo kulturu svých předků. Nejenže si při zjišťování a vyhodnocování informací osvojí klíčové komunikativní, sociální a pracovní kompetence, ale rovněž získají povědomí o vlastních kořenech a obohatí si tak svou osobnost. Další přínos projektu spočívá v možnosti prohloubení vztahů mezi dětmi navzájem, mezi nimi a jejich rodiči a prarodiči.</p> <p>Výsledky mohou děti nakonec prezentovat na Mezinárodním folklorním festivalu (MFF) ve Strážnici. </p> <p>Věřím, že nejlépe však vystihne podstatu projektu a vyzve děti k účasti na něm autorka sama. Proto jsem položila Aleně Schauerové několik otázek.</p> <p>Jaké je časové rozmezí projektu? Kdy byl zahájen?</p> <p>Návrh projektu přijal ředitel NÚLK Jan Krist a programová rada MFF Strážnice na podzim roku 2008. Vzápětí jsme vyzvali školy, aby se k němu připojily. První skupina, první třída Základní školy v Mělníku, ul. J. Seifera, vstoupila do projektu téměř okamžitě.<br /> Pro každou třídu trvá projekt jeden školní rok. Jako jeho autorky zůstáváme s dětmi po celou dobu ve spojení, zajímáme se o jejich další práci a usilujeme o propojení tříd, které projekt začínají, s těmi, které ho již ukončily. Několikrát do roka posíláme všem odborné materiály o tradiční lidové kultuře.<br /> Jako celek je však projekt časově neomezen. Naší snahou je, aby se postupně přihlašovaly další školy, a aby se co nejvíce rozšiřoval.</p> <p>Kolik tříd se dosud zapojilo?</p> <p>V prvním roce to byla jedna třída, letos na svém projektu pracují dvě třetí třídy ze Základní školy ve Vodňanské ulici v Prachaticích. Samozřejmě, že jsme oslovily další školy pro rok 2011.</p> <p>Existují kromě účasti třídy na MFF další výstupy z realizovaných projektů?</p> <p>Výstupů je několik:</p> <p>Děti si vedou kroniku, kterou tvoří zápisy, fotografie anebo kresby. Na konci školního roku zůstává jeden její exemplář v majetku školy, druhý ukládá do svého archivu NÚLK. </p> <p>Z kroniky a výrobků, které dětí vytvořily, uspořádáme ve vstupní budově skanzenu ve Strážnici výstavu exponovanou nejen po dobu Mezinárodního folklorního festivalu, ale do konce občanského roku. </p> <p>Rodičům a prarodičům předkládáme jednoduché dotazníky, ve kterých se jich ptáme na to, jak si hráli, když sami byli dětmi, nebo jak slavili například vánoční nebo velikonoční svátky. Ve své druhé části se otázky dotýkají jejich zkušenosti s projektem. Zajímá nás, jak jeho utváření s dětmi prožívali, co se jim líbilo a co ne. </p> <p>O průběhu pátrání dětí po minulosti obce a předků se píše v místních novinách. V letošním roce se úřčastnící prachatická škola již publikovala o své činnosti zprávy v místních novinách.</p> <p>V Mělníku například vznikla velmi cenná spolupráce dětí s tamějším muzeem, kde o výsledcích práce nakonec vznikla společná výstava. Při vernisáži, které byli přítomni rodiče a prarodiče dětí a představitelé města, vystoupily děti se stejným programem jako na MFF ve Strážnici.</p> <p>Své zkušenosti předaly děti ve formě dopisu dalším účastníků „Tady jsme doma“.</p> <p>Kolik zaměstnanců NÚLK se do projektu zapojuje?</p> <p>Za NÚLK se ho účastní interní zaměstnankyně Magdaléna Maňáková a já (pozn. redakce – externí pracovnice NÚLK Alena Schauerová). Ovšem při realizaci výstavy a přípravy vystoupení nám pomáhají další pracovníci.</p> <p>Jak konkrétně probíhá práce folkloristy s dětmi?<br /> S dětmi spolupracujeme formou konzultací a rad k práci s folklorním materiálem, který jim pomáháme dohledat. Využíváme i pomoci Etnografického ústavu AV v Praze a v Brně. Na začátku a ve druhé půli projektu školu osobně navštívíme.</p> <p>Můžete uvést nějaký výjimečný projekt?</p> <p>Každý je osobitý. Učitelé pracují formou projektového vyučování, což v praxi znamená, že téma „Tady jsme doma“ probíhá napříč všemi předměty v průběhu celého roku. Důležitou částí je samostatné řešení úkolů. Děti si povídají s babičkou a dědečkem a výsledky potom sdělují ostatním dětem, přirozeně mezi sebou soutěží, takže se snaží donést co nejzajímavější sdělení. Rodiče, ale zejména prarodiče, přijali náš nápad velmi pozitivně a vesměs přiznávali, že se jejich vztah s vnoučaty prohloubil. Je to efekt, který jsme neočekávali.<br /> V Mělníku se třída zaměřila na košíkářství, načež ředitelka muzea pozvala děti na výstavu a přizvala také košíkáře. Ten je naučil košíky plést, takže na festival do Strážnice jel každý prvňáček s vlastnoručně vyrobeným košíkem. Dali tím impulz dalším mělnickým školám, v nichž instruktáž nyní pokračuje. Navíc se podařilo získat pozemek, kde děti za pomoci košíkáře zasadily vrby, aby pruty měly při ruce. Snad je třeba dodat, že poznávání domova začíná poznáváním rodiny a rodinných vztahů. Cesta k dětské identitě vede tedy několika směry.</p> <p>Jaký je význam projektu?</p> <p>Podílela jsem se na několika výzkumech zastřešených jednak NÚLK a jednak NIPOS ARTAMA (Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, Útvar pro neprofesionální umělecké aktivity). Jejich výsledky ukázaly, že když děti znají písně, tance a pověsti z místa, kde žijí, jsou na obec hrdé a cítí za její podobu a rozvoj odpovědnost. Bohužel je však pravdou, že z našich základních škol regionální folklor téměř zmizel. Ztráta znalosti lidových písní je docela katastrofální. Tradice lidové kultury nejsou v našem školství chápány jako důležitá součást všeobecného vzdělávání. Proto vznikl koncept „Tady jsme doma“ se snahou vrátit regionální folklor do škol s vědomím, že je to smysluplné pro děti, pro kulturu obcepro i pro samotný folklor. První výsledky ukazují, že to tak opravdu je.</p> <p>Jak vidíte v současnosti u nás vztah mladých lidí k lidovým tradicím?</p> <p>To je velmi složitá otázka. Nedělala jsem v tomto smyslu žádný výzkum, takže mohu odpovídat jen na základě postřehů. Jsou místa, kde mladých přibývá. Určitě hraje pozitivní roli obnovování tradic různých místních zvykoslovných obřadů, zejména hodů nebo krajanských slavností. Ty se po roce 1989 rozrostly jako „houby po dešti“. Cítíte snahu ukázat obec v tom nejlepším světle a je jistě dobré, že podobné aktivity patří k oceňovaným při udělování titulu Obec roku. Ještě víc bych v tomto smyslu podtrhla význam pohledu do minulosti, vždyť kontinuita v lidském životě i v životě obce má důležité místo i z hlediska psychologického.<br /> Nouze o mladé rozhodně není ve folklorních souborech. Důkazem je např. stále trvající zájem o již pátý cyklus Školy folklorních tradic, akreditovaný ministerstvem školství, ačkoli si frekventanti čtyřsemestrální výuku platí. V Brně spolupracuji s dětským souborem Javorníček, který má za sebou již více než padesát let nepřetržité činnosti a mladí v něm postupně přebírají vedení. POdíl mužů i žen je v něm vyrovnaný, což patří u nás k unikátům.<br /> Najdou se ale i oblasti, kde se právě ze strany mladých projevuje nechuť, nezájem či opovržení. Osobně si myslím, že se jedná o důsledek absence vlastní zkušenosti a přínosu folkloru pro život.</p> <p>Děkuji za odpovědi<br /> Kateřina Vedralová</p>