Památková péče je věc veřejná

Do mediální kampaně Národního památkového ústavu patří tematicky zaměřené tiskové konference věnované odborné péči. Plánované jsou po kvartálech, přičemž první setkání vedení NPÚ s novináři věnované ohroženým památkám již proběhlo v lednu 2010. Postupně pak přijdou na řadu další témata: Průzkumy památek, Historická zeleň a historické parky a konečně ve čtvrtém čtvrtletí Novostavby v historickém prostředí.

Památky jsou nadneseně řečeno ohroženy všechny a nejrůznějšími způsoby. NPÚ je jedinou institucí svého druhu v celé ČR, s detašovanými pracovišti ve všech krajích, ale nemá dostatek účinných nástrojů k jejich ochraně. Možná tím více cítí morální povinnost upozorňovat na problémy. Existuje ale také mnoho pozitivních příkladů v přístupu k ohroženým památkám ze strany obcí, občanských sdružení či jednotlivců, a i na ně hodlá mediální kampaň NPÚ upozornit. Důvodů k chátrání památek je více a lze je zobecnit. Například opuštění objektu, kriminalita, ztráta původního účelu nebo nepřiměřená změna využití. Ohroženy mohou být celky i celá města, vylidňují se centra, zanikají dvory, dvorky a nádvoří a další místa s geniem loci. V současnosti může k poničení historických objektů, zejména jejich oken a fasád, přispět necitlivý přístup a nepřiměřenost rekonstrukcí v rámci programu Zelená úsporám. Před některými zásahy neochrání památku ani tak zákon, jako spíš zájem a tlak občanů. Současná legislativa sice umožňuje určitými kroky donutit vlastníka, aby se o památku staral, ve výjimečném případě lze přistoupit k vyvlastnění, ale těchto paragrafů zákona, které jsou v kompetenci stavebních úřadů, je využíváno málo. Důležitou úlohu při tom hraje postoj a pochopení samospráv.

„Změna myšlení a přístupu k záchraně nejrozmanitějších kulturně-historických hodnot je věcí celé společnosti,“ znělo na tiskové konferenci jako jednotící prvek.

Arch. Miloš Solař uvedl, že spoluúčast a pochopení veřejnosti je nezbytné k tomu, aby se kulturní dědictví zachovalo. Památková péče je založena na odpovědnosti a spoluúčasti mnoha institucí a občanů.

„Kýžených výsledků hodlá NPÚ docílit osvětou, přesvědčováním a spoluprací,“ vysvětlila jeho generální ředitelka Naděžda Goryczková a dodala, že je možné podávat trestní oznámení, ale je to krajní cesta, a NPÚ k tomu není personálně, finančně či jinak vybaven. Nakonec ani společnost není připravena, aby touto cestou řešila kulturní škody. NPÚ spoléhá na to, že veřejnost problematice porozumí prostřednictvím médií.

Nemusí vždy jít o kulturní památku, ale vše, co vykazuje kulturně-historické aspekty, je hodno ochrany, a každý krok k záchraně kulturního dědictví je legitimní. To jsou slova náměstkyně generální ředitelky Věry Kučové, která upozornila na Úmluvu o architektonickém dědictví Evropy, v České republice málo využívanou. Platí od roku 2002 a mimo jiné se v ní říká, že veškeré dědictví, které může být použito v nové společnosti mírnou adaptací, je předmětem ochrany. Každá ze stran, která se k dokumentu připojí, se zavazuje, že předejde znetvoření chráněných statků, nebo že zajistí, aby se porušování zákona chránícího architektonické dědictví setkávalo s náležitou odezvou ze strany příslušného úřadu.

Tak tedy shrnutí: Ke všemu co, vykazuje kulturně-historické hodnoty, by se společnost měla chovat slušně, přičemž úspěch v tomto ohledu je závislý na společenském uvědomění a na politickém klimatu. Mimochodem ochrana, záchrana, citlivá adaptace a přiměřené využívání obejktů je moderním způsobem jednání společnosti, navíc ekologické.