Karel Plíhal slaví šedesátiny kompletem supraphonsko-pantonských nahrávek
ČR: Jméno Karel Plíhal platí na domácí hudební scéně za synonymum pro písničkářství prvotřídní kvality. V polovině srpna vyšlo 2CD Alba & bonusy 1984 – 1990, které u příležitosti Plíhalových blížících se šedesátin shrnuje prakticky celé jeho supraphonsko-pantonské nahrávací období. Některé z písní jistě zazní i v rámci Plíhalova návratu na koncertní pódia, který proběhne v říjnu 2018 s novým spoluhráčem, kytaristou Petrem Fialou.
“Plíhalovy písničky by mohly spojovat generace, jenže o tom ta starší zatím neví. Snad proto tak dlouho trvalo, než se jim otevřely brány nahrávacích studií, zatímco věrní mladí posluchači jich už léta znají desítky,” psal Čestmír Klos ve svém textu na obalu eponymního debutu Karel Plíhal v roce 1985, a možná tehdy ještě ani sám netušil, jak pravdivá slova to jsou.
Album, jež přineslo výseč z několika desítek Plíhalových starších písniček, které byly za doprovodu hostů nahrány v českobudějovickém rozhlasovém studiu, i přes tok času zůstalo krásnou trvalkou a nezpochybnitelným klenotem. Nyní na něm navíc najdeme sedm zajímavých bonusů, které tvoří především koncertní verze dobových písní, ale také několik výjimečných coververzí jako například Ommadawn Mikea Oldfielda.
Slova jako trvalka a klenot můžeme směle použít i v souvislosti s druhým albem Karel Plíhal...Emil Pospíšil... (1989), jenž bard nahrál v roce 1988 opět v Českých Budějovicích – jak už název napovídá – společně se svým dlouholetým olomouckým kamarádem, výborným kytaristou a hráčem na sitár Emilem Pospíšilem. Hravé texty i svébytná poetika zůstávají, zároveň je zde ale patrný tvůrčí i muzikantský posun, který se odrazil i v následném společném vystupovaní s Pospíšilem.
“Byl vynikající, všestranný kytarista, který dokázal svým způsobem hry dokonale podpořit náladu písní, aniž by se zbytečně hudebně předváděl. Navíc to byl velice milý, přátelský člověk. Po natočení desky jsme spolu začali i koncertovat, což bylo pro mne jedno z mých nejkrásnějších hudebních období. I když se Emil postupně začal stále více věnovat svým vlastním hudebním projektům, hráli jsme spolu až do roku 1994, kdy vážně onemocněl a zemřel. Emil byl jeden z mých nejbližších přátel,” vzpomíná sám Plíhal na svého parťáka a přítele, který se zásadní měrou podepsal pod jeho druhé řadové album. To je v letošní reedici navíc doplněné o malý koncertní záznam roku 1989, od letních Svojšic po prosincovou Lucernu, tedy od ještě jinotajné Špíny po vědoucně ironické polistopadové Co jsme si, to jsme si.
Ať už posloucháme “jedničku” nebo “dvojku”, slyšíme umělce sice možná teprve na začátku sólové kariéry, ale už s puncem jedinečnosti, která přetrvává dodnes. “Plíhal je zde již suverénně poznatelný, jemně odhalující inspirace a naplno inspirující. Vyšel z větší muzikantské bandy, vyzkoušel různé spolupráce, ale nakonec proti publiku vždy zůstal jen jeden člověk a jedna kytara. Strunné party si nijak neusnadňoval, písmenkové vzkazy komerčně netrivializoval, estrádní příležitosti důsledně zanedbával. Platí to stále,” dodává k tomu v bookletu alba jeho editor Karel Deniš.
Celá TZ přiložena.
Zdroj: Lukáš Kadeřábek, SUPRAPHON a.s.
Připojené soubory
Mohlo by vás také zajímat...
PRAHA-ZAHRANIČÍ: Výstava Group Therapy je dialogem a konfrontací uměleckých děl z rostoucích sbírek Galerie hlavního města Prahy a Deutsche Telekom. Ve více než osmdesáti dílech od čtyřiceti šesti současných umělců reflektuje aktuální společenská témata, jako jsou ohrožení demokracie, vzestup autoritářských režimů, nesnášenlivost vůči menšinám, cizincům a lidem s odlišnými názory, apatie a lhostejnost vůči klimatické krizi, terorismus a války. Název výstavy je odvozen od vystaveného díla výtvarnice Evy Koťátkové. Vedle ní v expozici vystavují také další české umělkyně a umělci Lenka Glisníková, Daniel Balabán, bosenská umělkyně Šejla Kamerić, chorvatský multimediální tvůrce Igor Grubić nebo ukrajinská malířka Lesia Khomenko. Výstavu Group Therapy lze v Domě U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí navštívit od 26. dubna do 11. srpna 2024.
RONOV NAD DOUBRAVOU: V souvislosti s plánovaným dokončením celkových úprav náměstí se vedení města rozhodlo naplnit myšlenku pořízení sochy věnované svému nejslavnějšímu rodákovi. Ta se objevovala již od šedesátých let minulého století, kdy byla v Nečasově vile instalována obrazová galerie určená nejen pro díla Chittussiho, ale i dalších malířů Železných hor.
ČR-PRAHA: Hlavním cílem předloženého návrhu je především zavést do právního řádu České republiky institut statusu umělce. Děje se tak prostřednictvím novelizace zákona č. 203/2006 Sb. o některých druzích podpory kultury. Za tímto účelem novela zřizuje nový registr umělců, který povede Ministerstvo kultury. Status umělce se stane nástrojem možné finanční podpory pro umělce, kteří mají na trhu práce mnohdy velmi specifické postavení.
LIBEREC: Pro Liberec je Botanická zahrada nejen turistickou atrakcí, ale významným vědeckým botanickým centrem. Známost zahrady zvyšuje schopnost vědecká aktivita mezinárodních botanických konferencí, výměna teoretických znalostí přírody a také významná přednášková tvorba.
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818