Janáčkova opera Výlety páně Broučkovy se vrací na místo své světové premiéry

Výlety páně Broučkovy jsou jedinou Janáčkovou operou, která měla světovou premiéru v Praze, a to 23. dubna 1920. Národní divadlo připravilo nové nastudování této opery v souvislosti se 100. výročím vzniku samostatné Československé republiky. Vznikla totiž podle novel českého básníka a prozaika Svatopluka Čecha z let 1888 - 1889 jako absurdní burleska o chronických morálních neduzích českého člověka. Nabízí proto prostor pro úvahy, kam se Češi během uplynulého století dostali.

„Pro naši výroční pražskou premiéru připravujeme kompletní verzi Janáčkovy jediné operní bilogie, tj. oba Výlety pana Broučka  - na Měsíc a do XV. století,“ říká hudební ředitel Opery Národního divadla Jaroslav Kyzlink. „Je známo, že skladatel byl tehdejším šéfem opery Národního divadla, dirigentem Otakarem Ostrčilem, přímo inspirován k napsání druhé části Výletů (Měsíc vznikl bezmála o deset let dříve), která měla reflektovat vznik tehdy nového samostatného státu. Takže který jiný titul v roce stého výročí vybrat než právě tento…“

„Opera Výlety páně Broučkovy mají v kontextu tvorby Leoše Janáčka výjimečné postavení,“ uvádí režisérka Sláva Daubnerová: „Janáček chtěl být společensky angažovaný a kritický, nechtěl jen pobavit publikum. Je důležité toto dílo inscenovat a ukázat jeho novost, progresivnost a to, že svou dobu předběhl o sto let.“

Slovenská divadelnice Sláva Daubnerová chce ve své režii této opery využít surrealistický potenciál: „Chci podtrhnout surrealistickou hravost a vtip.  Současně je Janáček geniální v tom, že se snažil zobrazit i tzv. prózu života ve své každodennosti, konkrétnosti, všednosti. Janáček nehledal divadelnost. Režírovat operu Leoše Janáčka je pro mě velká čest. Protože je to umělec, který celý život plaval ´proti proudu´, což je mi velmi blízké a nesmírně inspirativní. On byl impulsem, že jsem se rozhodla rozšířit jeho nápad o postavu Svatopluka Čecha a o další dvě umělecké osobnosti."

Fúzí postav Básníka/Oblačného/Vacka Bradatého, Skladatele/Harfoboje/Miroslava Zlatníků a Malíře/Duhoslava/Vojty od Pávů vzniklo elitní trio Svatopluk Čech, Alfons Mucha a Leoš Janáček. Tyto tři postavy nás s brechtovským nadhledem provázejí celou operou jako glosátoři. Jednotlivé postavy jsme s kostýmní výtvarnicí Simonou Vachálkovou pojaly jako posezení surrealistů z obrazu Maxe Ernsta Na schůzce s přáteli.

Scénu Pavel Borák vytvořil jako absolutně čistou, neutrální architekturu, „výstavní síň“ na principu instalace, práce s objektem. Výlet na Měsíc je např. pojímán jako doba kamenná, s chladnou galerijní atmosférou. Celá tato část se pojí s obdobím BelleÉpoque, které bylo nostalgickou vzpomínkou na bezstarostné časy před první světovou válkou. Naopak husitská doba je zpodobněna jako doba bronzová, které dominuje motiv Slunce, avšak s temnou atmosférou.

Janáček dokončil Výlet pana Broučka do Měsíce v roce 1917 po dlouhých devíti letech a následně k němu připojil kontrastně pojatý Výlet pana Broučka do XV. století. Opera tak dostala druhou polovinu a další polohu – k té satirické se přidala i stránka vlastenecká a tragikomická.