Iva Vodrážková vystavuje v Dobříši práce v duchu indiánské filosofie

<p>DOBŘÍŠ: Volání k Wakan Tankovi je název výstavy výtvarnice Ivy Vodrážkové, která se po celý listopad koná v Kulturním domě Dobříš. Zájemci si soubor textilií a maleb inspirovaných myšlením severoamerických indiánů mohou prohlédnout denně kromě pátku a soboty.</p> <p>Nejen o této výstavě jsme si s Ivou Vodrážkovou, která vystavuje v Dobříši poprvé, povídali.</p> <p>Máte k Dobříši nějaký bližší vztah?</p> <p>V roce 2005 jsem připravila projekt Vyzdvižení, který tvořilo deset velkých textilních obrazů vztahující se k deseti synagogám (Olomouc, Velké Meziříčí, Dolní Kounice, Ivančice atd.), jež byly v dobách nacistického a komunistického režimu zbořeny, zdevastovány nebo jejichž funkce byla narušena. Netušila jsem, že synagogu v Dobříši potkal podobný osud. </p> <p>A jak se vám tedy prostory bývalé synagógy, kde nyní vystavujete, líbí? </p> <p>Ve své době to musela být imposantní stavba, bohužel nejdřív byl při protižidovském pogromu v roce 1939 zničen její vnitřek a pak za komunismu došlo k necitlivým stavebním úpravám, které zbavily sakrální stavbu jejího genia loci. Přesto prostor, ve kterém vystavuji, nese stále architektonické stopy tohoto obřadního místa. Myslím, že je škoda a z historického hlediska trochu necitlivé, že ani v názvu tohoto kulturního prostoru není odkaz na existenci synagogy. Vystavovala jsem například v Hranicích na Moravě v bývalé židovské synagoze, která je dnes využívána k pořádání výstav pod názvem Galerie Synagoga. Kdybych věděla, že budu vystavovat v prostorách bývalé synagogy, představila bych sérii deseti textilních objektů inspirovaných synagogálními oponami na Tóru, kterou v současnosti vystavuji v nově zrekonstruované synagoze v Boskovicích. </p> <p>Podle jakých kritérií jste tedy vybírala díla na dobříšskou výstavu?</p> <p> Rozhodla jsem se vystavit své práce v duchu indiánské filosofie, která zdůrazňuje sounáležitost s Matkou Zemí. Výstavu jsem nazvala podle jednoho díla: Volání k Wakan Tankovi. Je to textilní objekt, jehož součástí je lebka divokého zvířete, bílé pera labutě a prohýbané větve, které jsem našla při svých procházkách krajinou. Objekt symbolizuje velké tajemství stvoření. Wakan Tanka znamená u Lakotských indiánů Posvátnou sílu, která přebývá ve všem. Když tvořím svoje obrazy, uvědomuji si, jak jsem napojena na přírodu, ze které čerpám energii a inspiraci. Před deseti lety jsem se odstěhovala z centra Prahy a žiji na venkově. Stále však učím v Praze na ZUŠ výtvarný obor a každý den, když cestuji do práce, sleduji onu proměnu a nerovný dialog mezi městem a krajinou. Před rokem 1989 jsem byla aktivní proti totalitnímu režimu, byla jsem součástí undergroundové scény a ani dnes mě nenechává klidnou současná politická situace. Proto jsem jeden obraz nazvala Běženci a snažila se v něm zobrazit novodobý exodus. Soucítím s lidmi utíkajícími před válkou, vážím si zemí, které těmto lidem nabízejí přístřeší, a je mi líto, že u nás je tak silně rozšířená xenofobie. I když na druhé straně je zde mnoho mladých lidí, kteří pomáhají na hranicích lidem v těžkých životních podmínkách. </p> <p>Jak jste se dostala k myšlenkám severoamerických indiánů? </p> <p>Indiánská kultura, zejména různé barevné vzory a symboly mě oslovovaly už v dospívání. V roce 1993 jsem byla já, můj muž filosof a hudebník Mirek, feministka Pavla Jonsonová a režisérka Michaela Pavlátová pozváni ředitelkou neziskové organizace Prague Project Mayou Cain do San Franciska na dvouměsíční umělecký pobyt a v jeho rámci jsme se dostali i do Arizony k Hopi indiánům. Setkali jsme se s Martinem Gashweseomou, strážcem proroctví svého kmene, o němž nám taky vyprávěl. Význam slova hopi znamená mírumilovní a tradiční hopijské proroctví nabádá k respektu vůči všemu živému. Inspirovalo nejen různá ekologická hnutí, ale i umělce, kteří vytvořili dnes už kultovní film Koyaanisqatsi s hudbou Philipa Glasse. To byl můj první a zásadní kontakt s kulturou indiánů. Později jsem ještě navštívila kmeny Tolowa, Makaho, Lakota a Navaho. Inspirovali mě lidé, se kterými jsem se sešla. Byli spirituální, napojeni na přírodu a vraceli se ke svým kořenům.“ </p> <p>Jaká další témata ve své tvorbě zachycujete?</p> <p>Dlouhodobě jsem inspirovaná židovskou kulturou, což souvisí i s tím, že moje babička zahynula v Osvětimi. V současné tvorbě dávám přednost abstrakci, experimentuji s různými technikami, fascinuje mě příroda svou divokou vegetací, skrytou energií a růstem.</p> <p> Boxík: Iva Vodrážková (1951) vystudovala výtvarný obor na Pedagogické fakultě v Olomouci. V době normalizace nemohla učit ani vystavovat, protože aktivně spolupracovala s lidmi z okruhu Charty 77, VONSu a byla součástí undergroundové kultury. Od roku 1990 učí na ZUŠ v Praze, vystavuje doma i v zahraničí.<br />
Bližší informace lze nalézt na www.ivavodrazkova.wz.cz.</p>