pátek
6. prosince 2019
svátek slaví Mikuláš
Nejmenší čtenářky Knihovny Jana Drdy v Příbrami
© Archiv knihvony



Fenomén českých knihoven v osmičkovém roce – Středočeský kraj

ČESKÁ REPUBLIKA: V letošním roce slavíme stoleté výročí vzniku první Československé republiky. Jen o jeden rok méně bude řadě českých knihoven. Datují se totiž rokem 1919, kdy jeden z Masarykových tzv. osvětových zákonů uložil zakládání obecních knihoven. Tento zákon vyvolal doslova revoluci. Podle statistik Eurostatu je v zemích EU 63 tisíc knihoven, z toho 10 % funguje v ČR. I když současný zákon už povinnost zřizovat obecní knihovnu obcím neukládá, představují knihovny největší položku české kulturní infrastruktury (veřejných knihoven je více než 5 tisíc, muzeí je necelá pětistovka, divadel o něco méně než dvě stě). Nedivte se, že New York Times napsaly v roce 2016, že Česko je rájem knihoven.

Autor článku: 
Jaroslav Císař a kolektiv knihovníků a knihovnic Středočeského kraje

Seriál Místní kultury se po celý rok bude zabývat fenoménem české knihovny, od historie po současnost. Chce představit osobnosti, trendy, ukázat velké knihovny i knihovny v malých obcích bez profesionálních pracovníků, popsat, jak se knihovnám daří komunikovat s veřejnou správou, co jim chybí, čeho si naopak váží. Přejeme si, abychom tím i přispěli ke kulatým stolům v jednotlivých krajících, které hodlá jako dialog s veřejnou správou uspořádat Národní knihovna. A rovněž, a to především, vzdát hold knihovníkům, kteří svou profesi považují za poslání a službu společnosti.

Mgr. Lenka Lázňovská, ředitelka Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu

 

 

SONDA DO SVĚTA KNIHOVEN STŘEDOČESKÉHO KRAJE

Středočeský kraj je specifický tím, že je v rámci České republiky krajem největším, nejlidnatějším a s nejpočetnějším zastoupením obcí (více jak 18 % obcí ČR). Dalším jeho specifikem je, že zcela obklopuje hlavní město Prahu. To s sebou nese řadu pozitiv i negativ. Je také jediným krajem, který nemá své krajské město a orgány kraje sídlí v Praze, což by se dalo řadit spíše mezi ta negativa. Jako jeden z mála krajů se také nedotýká státní hranice. Kraj je charakteristický tím, že je zde vysoký podíl obcí s počtem obyvatel do dvou tisíc. Největšími městy jsou pak Kladno a Mladá Boleslav. Nejmenší obcí je Bludov s 26 obyvateli na Kutnohorsku.

Co se týče sítě knihoven, je Středočeský kraj rozdělen na 5 velkých regionů, každý z nich spravuje a pomocnou ruku všem ostatním knihovnám podává tzv. pověřená knihovna. Konkrétně se jedná o knihovny v Benešově, Kladně, Kutné Hoře, Mladé Boleslavi a Příbrami. Tyto knihovny pomáhají, radí či koordinují činnost knihoven ostatních, které mají ve své působnosti. Zde samozřejmě nelze pominout další primát Středočeského kraje, a to je počet knihoven, kterých je zastoupeno výrazně nejvíce ze všech krajů ČR. Konkrétně 817, z nich převážnou část tvoří knihovny v malých obcích.

Velký význam pro rozvoj knihovnictví, nejen ve Středočeském kraji, měl první knihovnický zákon z roku 1919. Po tomto datu zaznamenáváme velký nárůst počtu knihoven. Většina z dnešních fungujících knihoven vznikla právě v této době. A toto dědictví, staré sto let, si de facto neseme dál s sebou. Za tu dobu samozřejmě knihovny prošly řadou proměn a i na nich se podepsal vír událostí uplynulých sta let. Avšak nejrazantnější proměnou prochází knihovny v posledním období. Už to nejsou ve většině případů jen půjčovny knihy, i když tato funkce jim stále pochopitelně zůstává. Ale stávají se čím dál více zajímavými i atraktivními komunitními či společenskými centry svých obcí. Prošly razantní proměnou technickou a technologickou, tak jako celá společnost. Běžně využívají internet, sociální sítě pro komunikaci se svými uživateli, případně fanoušky aj. Kromě klasických tištěných knih nabízejí půjčování elektronických knih, databází apod. Na druhou stranu musíme ale konstatovat, že existuje ještě velká část knihoven, které tyto nové, dobou přinášené služby nenabízí, ale i zde se situace pomalu začíná měnit. Tyto změny se dotýkají samozřejmě i knihoven ve Středočeském kraji, tak jako v celé ČR. Tyto nové výzvy pro knihovny přináší a stále bude přinášet další a další nová doba. Bude jen na knihovnách, jejich zřizovatelích i uživatelích, jak s těmito výzvami naloží.

PhDr. Radek Liška, ředitel Krajského knihovnického centra Středočeské vědecké knihovny v Kladně

 

Oslovili jsme několik zástupců veřejných knihoven různé velikosti a působení, aby nám ze svého pohledu přiblížili tuto oblast, která se v posledních letech výrazně proměnila, a kde zdaleka už nejde jen o pouhé půjčování knih.

 

PRO ORIENTACI V PŘEMÍŘE INFORMACÍ / krajská knihovna – Středočeská vědecká knihovna v Kladně

rok založení: 1897

počet registrovaných čtenářů: 4 800

velikost fondu: 731 000

(počet obyvatel města: 69 000)

 

JAK TO VIDÍ Ing. Eva Recmanová, pověřená řízením knihovny

Jaký význam mají knihovny v ČR v dnešní době – ve světě elektronických médií a sociálních sítí. Obešli bychom se bez nich? 

Funkce knihoven se s rozvojem technologií a s tím spojené přístupnosti informací mění. Nejsou už zdaleka jen půjčovnami knih. I v menších obcích se stávají kulturními, vzdělávacími a společenskými centry. Je známo, že „klasické“ knihovnické služby, tj. půjčování knih, jsou v současnosti na ústupu. Neznamená to, že by lidé méně četli, ale k literatuře se mnozí čtenáři nyní dostanou snadnějším způsobem ve formě elektronických médií. Knihovny v dnešní době musí s tímto trendem držet krok, poskytovat vědomostní databáze, elektronické knihy, online plné texty. Značná část aktivit knihoven se přenesla do oblastí, které můžeme považovat za primárně neknihovnické. Své místo zde našly různé kulturní a společenské akce, besedy, autorská čtení, zájmové kluby. Knihovny se zaměřují na práci s různými věkovými skupinami uživatelů od malých dětí až po uživatele v seniorském věku, nechybí ani činnosti na podporu znevýhodněných uživatelů. Moderní knihovna by v současné době, podle mého názoru, měla opírat svoji činnosti o kvalitní knihovní fond, to znamená nejen knihy, ale také elektronická média, zvukové dokumenty, měla by umožnit uživatelům, aby v jejích prostorách strávili příjemné chvíle ať už studiem nebo na kulturní, vzdělávací nebo společenské akci.  Knihovny mají velký potenciál, pracují v nich vzdělaní a nadšení lidé. Tam, kde obce dostatečně podporují činnost této instituce, už zjistili, že se jim vklad do knihovny mnohonásobně vrátí.

 

Jak jste oslavovali jubilejní osmičkový rok? A jaké možnosti v této souvislosti máte jako top knihovna regionu?

Knihovna v letošním roce pořádala několik akcí různého charakteru, které se vztahují k osmičkovým výročím. Ráda bych zmínila přednášku T. G. M. o vědě, filozofii a náboženství religionisty a filozofa náboženství doc. Mgr. Tomáše Bubíka, Ph.D., která proběhla počátkem října. Na téma T. G. M. se v listopadu konala další přednáška doc. Ing. Vratislava Preclíka, CSc. Masaryk a československé legie. V Malé galerii knihovny jsme připravili na toto téma pro letošní rok tři výstavy. V květnu to byla výstava Významné osmičky v českých dějinách 20. století, která připomněla události z let 1918, 1938, 1948 a 1968, v červnu jsme představili Gastronomii v době 1. republiky, a od října do listopadu mohli návštěvníci zhlédnout výstavu S československými legionáři po Transsibiřské magistrále, která mapovala anabázi formování československých legií a osudy významných legionářů. Ze současných témat stojí za zmínku výstava Jana Nejedlého Po práci legraci, která zachycuje období let 1948–1989 jako období svérázného lidového humoru. Současným tématům se věnovala veřejná debata s hosty z politického života, se zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců. Debata s názvem Projekt Evropa: Jakou EU chceme? se zabývala otázkami postavení ČR v rámci Evropy, smyslu EU, jejích úkolů a výzvách pro budoucnost. Dne 28. 10. 2018 proběhl již tradiční Den Středočeského kraje pod heslem Knihovna prvorepubliková. Připomenuli jsme dobu první republiky, v rámci akce proběhla přednáška PaedDr. Ireny Veverkové na téma soch a pomníků v Kladně v době 1. republiky, návštěvníci se mohli seznámit s prvorepublikovými modely na módní přehlídce Atelieru Cakee, připraveno bylo dobové občerstvení a dobová výzdoba knihovny.

A na závěr si dovolím připomenout ještě jedno letošní výročí - nikoli osmičkové, ale přesto velmi významné – 70 let časopisu Čtenář: měsíčník pro knihovny, který vydává naše knihovna a který je jedním z nejstarších odborných periodik kontinuálně vycházejících v ČR již od roku 1949.

 

Navázali jste po listopadu 1989 dialog s krajany ve světě?

Jsem ráda, že v této souvislosti mohu připomenout zajímavý příběh části fondu naší knihovny. V roce 1994 proběhla první jednání s panem Milošem Halouzkou, který v roce 1949 emigroval z Československa a žil ve Spojených státech. Pan Halouzka se rozhodl věnovat kladenské knihovně publikace vydávané exilovými nakladateli nebo jednotlivci, které nashromáždil v průběhu čtyřiceti let. V polovině devadesátých let minulého století, kdy se tato literatura teprve vracela do plánů českých nakladatelů, to byl dar velmi vítaný. O mnohé z těchto titulů jsme totiž přišli v průběhu vyřazování tzv. literatury se „závadným“ obsahem, ať už v průběhu padesátých, či na konci šedesátých a začátku sedmdesátých let 20. století. Nejvíce byly zastoupeny tituly vydané nakladatelstvími Sixty-Eight Publishers v Torontu, Konfrontace v Curychu, Křesťanské akademie v Římě či kolínským Indexem. Knihovna pomáhala zajistit dopravu cca 500 titulů knih do České republiky. Dar doputoval do knihovny v roce 1995. Knihy pak byly zpracovány a nabídnuty čtenářům. V září 1996 uspořádali pracovníci knihovny jako poděkování Miloši Halouzkovi v Malé galerii knihovny výstavu Výběr z exilové literatury z let 1948–1989. Knihy se snaží knihovna uchovat jako celek a svědectví doby, proto jsou k dispozici pouze prezenčně v prostorách knihovny. Čtenáři si však mohou půjčit nová vydání těchto knih, která od té doby vyšla i několikrát.

 

Spolupracujete s nějakou zahraniční knihovnou, a to nejen v oblasti knihovnictví, ale i na nějakém kulturním projektu?

Naše knihovna již několik let úspěšně spolupracuje s několika zahraničními knihovnami. V roce 2008 jsme uzavřeli dohodu o spolupráci s knihovnou z polského města Opole (Wojewódzka Biblioteka Publiczna im. Emanuela Smołki w Opolu) a se Zemským knihovnickým centrem z německé Koblenze (Bibliothekscentrem Koblenz). Spolupráce spočívá ve vzájemných návštěvách, výměně zkušeností v oblasti knihovnictví, organizování odborných akcí pro knihovníky i veřejnost. Během návštěv si se zahraničními partnery vyměňujeme knihy, tím vzájemně obohacujeme své knihovní fondy o cizojazyčnou literaturu. Nedílnou součástí spolupráce se stalo i organizování výstav, které umožní veřejnosti z partnerských měst poznat blíže kulturu, historii i přírodní zajímavosti spřátelených regionů. V příštím roce plánujeme uspořádat v naší knihovně konferenci za účasti kolegů z obou spřátelených knihoven na téma Podpora čtenářství. Při této příležitosti bychom rádi slavnostně otevřeli výstavu zapůjčenou z Knihovnického centra v Koblenzi. V letošním roce jsme zahájili spolupráci s knihovnou z města Fermo v Itálii. Spolupráce zatím probíhá formou výměny dětských knih. O dalších možnostech rozšíření kooperace budeme s knihovnou jednat.

 

Jaká je v současnosti situace největší krajské knihovny? Co ji čeká v blízké budoucnosti?

Nejdůležitějším bodem v dalším rozvoji knihovny je vybudování plánovaného centrálního depozitáře. Měl by být zprovozněn v roce 2020 v rámci projektu Centrální depozitář – zajištění efektivní ochrany, správy a zpřístupnění knihovního fondu Středočeské vědecké knihovny v Kladně, p. o. Uvolněním prostor v hlavní budově knihovny získáme místo pro rozvoj dalších aktivit. Sídlíme sice v krásné secesní budově, ovšem prostory nejsou úplně ideální pro poskytování knihovnických služeb. Rádi bychom vytvořili individuální studovny, dopřáli uživatelům více míst pro klidné posezení, pro klubová setkání. Chybí nám vhodná poslechová místa pro uživatele, kteří by v knihovně rádi využili audio dokumenty, chceme dát větší prostor aktivitám, které už u nás probíhají, např. Dnům deskových her, Klubu přátel knihovny, akcím pro dětské čtenáře nebo plánované Univerzitě třetího věku. Jako stěžejní stavební úpravu v prostorách knihovny vidíme nutnost vybudovat výtah do prvního patra. V současné době je bezbariérový přístup možný pouze do přízemí. I přes ochotu a snahu našich pracovníků nemůžeme uživatelům s pohybovým hendikepem nabídnout plnohodnotné služby. Nechceme ale se založenýma rukama čekat až na stavební úpravy. V rámci současných možností se v letošním roce začaly rozvíjet stávající i nové aktivity. Obnovili jsme činnost Klubu přátel knihovny, zdárně se rozvíjejí vzdělávací lekce pro školy. Kolegyním se podařilo dostat do povědomí našich uživatelů službu půjčování zvukových knih pro osoby se ztíženou možností čtení, knihovna zajišťuje donáškovou službu zvukových knih. Na nádraží Kladno-město máme umístěnou polici pro „Knihu do vlaku“ s vyřazenými knihami z našeho fondu, které si mohou cestující vzít zdarma na cestu. Zároveň se snažíme držet krok s novými médii, čtenáři si můžou půjčovat e-knihy, mají přístup k licencovaným vědomostním databázím, k hudební databázi Naxos nebo k dennímu tisku z více jak 100 zemí světa Press Reader. Za zmínku stojí i databáze osobností, místopisu a památek Středočeského kraje včetně tipů na výlety. Vše je přístupné z online katalogu knihovny.

 

Týkají se problémy současných vědeckých knihoven i té vaší?

Pro někoho může být slovo „vědecká“ v názvu knihovny zavádějící, může působit dojmem, že v knihovně nenajde zábavnou literaturu, kulturní akce, že si nepřečte svůj lifestylový časopis. Naštěstí většina vědeckých knihoven, včetně té naší, nejsou určeny primárně pro vědce. Jsou to veřejné knihovny, kde svoji oblast zájmu najde každý, kdo do knihovny zavítá ať už osobně, nebo virtuálně prostřednictvím webu, online katalogu či databází. Naším čtenářem se může stát každý bez omezení věku – děti do šesti let v doprovodu rodičů. Rádi u nás přivítáme každého uživatele. Tomu přizpůsobujeme i prostory. V knihovně najdete dětský koutek, tichou studovnu, deníky a časopisy, půjčujeme i deskové hry, tablety, pořádáme akce pro děti i seniory. Zároveň se snažíme přece jen dostát v určitém směru vědeckosti a poskytnout našim uživatelům něco navíc. K dispozici jsou u nás vědomostní databáze s ověřenými informacemi, rozsáhlý fond knih a časopisů ze všech oborů, na požádání kvalifikovaně zpracujeme rešerše z požadovaného oboru. Podle mého názoru by vědecké knihovny kromě všech služeb, které poskytují veřejné knihovny, měly pomoci zájemcům orientovat se v přemíře informací, která se na nás valí ze všech stran, a naučit uživatele, kteří mají zájem, informace si ověřit.

 

STÁLÉ POTÝKÁNÍ S NEDOSTATKEM PROSTORU / pověřená knihovna – Knihovna Jana Drdy Příbram

rok založení: 1900

počet registrovaných čtenářů: 4463

velikost fondu: 127 169 svazků

(počet obyvatel města: 33 480)

 

JAK TO VIDÍ Zdeňka Šmídová, pověřená řízením knihovny, Mgr. Naděžda Čížková, akvizitérka, a Mgr. Svatomíra Fojtová, metodička
 

Jaké je vaše role v krajském knihovnickém systému?

Knihovna Jana Drdy je jednou z pěti pověřených knihoven v kraji. V našem regionu obsluhujeme celkem 156 knihoven. Tyto knihovny sídlí na území bývalého okresu Příbram, část se jich nachází v okrese Beroun a Praha-západ. Jako pověřená knihovna na základě Smlouvy o přenesení regionálních funkcí poskytujeme knihovnám poradenskou a konzultační činnost například při zpracování projektů a grantů. Pomáháme jim s budováním a zpracováním knihovních fondů, zajišťujeme pomoc při shromažďování a evidenci údajů o jejich činnosti, pořádáme vzdělávací semináře, porady a přednášky ve spolupráci s SVK Kladno, abychom zajistili celoživotní vzdělávání pracovníků profesionálních i neprofesionálních knihoven. Současně budujeme výměnný knihovní fond, který v tzv. souborech půjčujeme knihovnám na předem dohodnutou dobu. Vozíme je minimálně dvakrát ročně přímo do knihoven.

 

Která jsou hlavní úskalí a výhody pro činnost vaší knihovny ve městě velikosti Příbrami?

I přes letošní výstavbu bezbariérového přístupu do knihovny, výtahu a částečné rekonstrukce prostor půjčovny pro dospělé čtenáře se v Příbrami potýkáme hlavně s velikostí prostor. Ty jsou stále nedostatečné a nevyhovují současným představám o moderní knihovně. Snažíme se proto tento nedostatek vyvažovat. V Příbrami, která má bezmála 33 000 obyvatel, kromě hlavní budovy provozujeme ještě další tři pobočky. Obyvatelé města tedy mají do knihoven dobrou docházkovou vzdálenost. Knihy si mohou půjčit i v knihobudkách na vlakovém a autobusovém nádraží a nově i na místním koupališti.

 

Jeden z vašich předchozích ředitelů vaši knihovnu mj. zvýrazňoval vydáváním edice poezie. Představovalo to „slepou cestu“ vaší činnosti, nebo to přineslo více pozitiv?

Tehdejší ředitel nebyl knihovník, nicméně to byl sečtělý člověk, který v počátcích 90. let znal řadu umělců z disentu, měl přehled o undergroundu a zároveň byl velký bohém. Jeho působení svým způsobem zviditelnilo nejen naši knihovnu, ale i Příbram. Rozhodně bylo zajímavé potkat se s renomovanými básníky, novináři a dalšími osobnostmi literárního světa. Představovalo to však záležitost natolik specifickou, že tato činnost pro knihovnu naší velikosti znamenala citelný zásah do rozpočtu. Vzhledem k ročnímu hospodaření příspěvkové organizace a jeho pravidlům to byl rozhodně krok stranou. I když se vydávání knih dotovalo z různých grantů a prakticky všechny tituly byly vyprodány, znamenalo to velkou zátěž a projevilo se to nedostatkem financí na základní provozní potřeby, jako je např. nákup knihovního fondu. V současné době vydáváme pouze almanachy celostátní literární soutěže mladých autorů Příbram Hanuše Jelínka. V letošním roce jsme vyhlásili již 22. ročník. Poslední monografií, kterou jsme vydali, bylo dílo Jana Drdy Svět viděný zpomaloučka. Tyto fejetony vyšly za podpory Ministerstva kultury ke stému výročí narození autora, po kterém knihovna nese jméno.

 

Kdy se vaše knihovna dočká podobně jako třeba s vámi srovnatelná knihovna v Jičíně dostavby a rekonstrukce? Pokud vím, projekt už máte hotový ...

Projekt přístavby do dvora a rekonstrukce stávající budovy vznikl v roce 2004. Na jeho realizaci se připravovala žádost o dotaci z evropských fondů. Je to projekt velkolepý a technicky dost obtížně realizovatelný kvůli špatné dostupnosti pozemku, proto byl už tehdy finančně náročný. Bohužel, v Příbrami nastaly jiné priority, a tak práce na žádosti byly zastaveny. Nicméně částečná rekonstrukce byla postupem let provedena. Třeba současná stavba výtahu vychází také z tohoto projektu.

 

Můžete připomenout osobnost či spolky, které ve vašem městě ve spolupráci s knihovnou spoluutvářely kulturní, společenský a vůbec občanský život první republiky, a případně uvést osobnosti, které stály u zrodu vaší knihovny nebo v ní přímo působily jako knihovníci?

Myšlenka otevřít v Příbrami veřejnou lidovou knihovnu a čítárnu vzešla z Měšťanské besedy už v roce 1883. Ke skutečnému otevření knihovny došlo 1. října 1900. Často se stěhovala, ale od vzniku Československé republiky až do roku 1945 působila v budově bývalého městského sirotčince. Městská rada pravidelně přispívala na její provoz. Po schválení prvního knihovního zákona zde vždy působil proškolený knihovník a knihovnu pravidelně kontroloval státní inspektor. Mezi první významné knihovníky patřil J. Bláha, který byl však během 2. světové války zatčen a vyslýchalo ho gestapo kvůli židovskému původu jeho ženy. Nástupcem byl jmenován Alois Cvrk, voják ve výslužbě. Tomu se podařilo zachránit před skartací spoustu českých knih v té době zakázaných. Za války se knihovna stala centrem kulturního a společenského života českých obyvatel, půjčovalo se přes pult ze skladu, čtenáři si vybírali z katalogu a na doporučení mezi sebou. Zde se mohli bez obav před prozrazením bavit i o zakázaných tématech.

 

Tvrdí se, že dnešní děti málo čtou. Platí tedy, že je pro ně knihovna neznámým místem?

To rozhodně neplatí obecně! Pokud máte jako my dětské oddělení přímo ve školní budově, nemůžete si na nezájem dětí stěžovat. Přesto stále připravujeme pro malé čtenáře další programy; zapojili jsme se například do projektu Bookstart. Již několik let jsou oblíbená Společná podvečerní čtení rodičů, prarodičů a dětí. Spolupracujeme s Azylovým domem nebo se Společností pro pomoc lidem s mentálním postižením. Úspěšně pokračuje projekt Čtení pro radost, kdy do knihovny dochází každý měsíc společně celé třídy a pravidelně si půjčují knihy.

 

VÝSLEDKY SPOLUPRÁCE S DĚTMI A JEJICH RODIČI OD NAROZENÍ / Městská knihovna Sedlčany

rok založení: 1882

počet registrovaných čtenářů: 2 323

velikost fondu: 54 368

(počet obyvatel města: 7 108)

 

JAK TO VIDÍ Blanka Tauberová, ředitelka Městské knihovny Sedlčany

Dokážete vysvětlit, jak se podaří zrovna vaší knihovně, že byla za svou činnost tolikrát oceněna i v celostátním měřítku? Co za tím podle vás hlavně stojí?

Tak předně musíte knihovnu do soutěží nominovat... A samozřejmě k tomu musí být odvaha, ale také chuť a elán. A co za tím stojí? Psala jsem to už mnohokrát. Nejdůležitější je parta a vzájemná podpora. Knihovnice nemusí být přítelkyněmi „až za hrob“, je ale důležité, aby pracovně táhly za jeden provaz a měly stejné pracovní vize. Pak se určitě všechno podaří a k cíli se dojde. To je jedna věc – lidé uvnitř. Neméně důležití jsou však i lidé vně knihovny – uživatelé, partneři, podporovatelé. Když se tyto dva světy propojí, tak ten zážitek za to opravdu stojí a práce jde sama. Nejdůležitější je tedy dát lidem možnost setkávání, být jejich partnerem, přítelem, bezpečným místem…

 

Kterou ze svých aktivit byste doporučila, aby si vyzkoušely i jiné knihovny?

V dubnu jsme po patnácti letech uzavřeli komunitní projekt Lukášek. To byl první opravdový komunitní projekt v knihovnách ČR. Takový projekt, samozřejmě ušitý na míru danému místu, stojí za to vyzkoušet. A potom jakoukoliv akci venku, mimo knihovnu. Ale nejvíce ze všeho jakákoli setkávání… Ta mají opravdový smysl. Ať už se jedná o setkání nad knihami nebo problémy, které nás v místě trápí, či zdánlivě „pouhé“ sousedské klábosení…

Knihovnám bych ještě doporučila dlouhodobou soutěž Čtenářská liga, při které se nechá báječně spojit svět čtení a sportu. A samozřejmě nemohu zapomenout na naše komunitní centrum, ve kterém se pořádají nejrůznější akce a schází se kluby. To všechno patří k činnosti komunitní knihovny. V roce 2017 jsme v naší knihovně uspořádali 667 akcí a všechny stály za to.

 

Můžete připomenout osobnost či spolky, které ve vašem městě ve spolupráci s knihovnou spoluutvářely kulturní, společenský a vůbec občanský život první republiky, a případně uvést osobnosti, které stály u zrodu vaší knihovny nebo v ní přímo působily jako knihovníci?

Na počátku naší knihovny stál spolek Občanská beseda. V době 1. republiky však již knihovnu zřizovalo město. Společně s ní kulturní život spoluvytvářeli třeba divadelní ochotníci či pěvecký sbor Záboj. Ostatně tyto dvě organizace jsou našimi partnery dodnes a vzájemně se na sebe můžeme spolehnout. Ochotníci s námi každoročně vytvářejí při Dnu pro dětskou knihu Adventní průvod a Záboji jsme v červnu uspořádali koncert v sedlčanském kostele. Spolupracujeme však i se sportovními organizacemi, které ve městě působí dlouhá léta. Osobností, která byla pro knihovnu velmi důležitá před její profesionalizací, byl pan učitel Jan Pavelka, který ji spravoval i během 2. světové války. Knihovna byla profesionalizována v roce 1952 a já jsem teprve její třetí ředitelkou. Do funkce jsem nastoupila v roce 2001 a navázala na práci Ranky Hrstkové a Jany Lehovcové.

 

Spolupracujete s některou zahraniční knihovnou nebo má vaše město družbu s obdobným městem v zahraničí?

Naše knihovna úzce s žádnou zahraniční knihovnou nespolupracuje. Město má program partnerství s francouzským městem Taverny. Po roce 1989 jsme se s kolegy několikrát navštívili, ale užší spolupráci brání jazyková bariéra.

 

Tvrdí se, že dnešní děti málo čtou. Platí tedy, že je pro ně knihovna neznámým místem?

Tak to u nás rozhodně neplatí! Pomáhá nám v tom například náš projekt Informačního vzdělávání a s ním spojená nadstandardní spolupráce se školami. Předškoláci nás navštíví za školní rok čtyřikrát, prvňáčci dokonce šestkrát a žáci 2. tříd základní školy až druhých ročníků středních škol dvakrát. Kromě toho si jednotliví učitelé domlouvají ještě další programy „na zakázku“. Čili pro všechny naše žáky a studenty je knihovna známým místem a v loňském roce mělo průkaz do knihovny neuvěřitelných 789 dětí, což je 87,76 % z počtu dětí ve městě. Samozřejmě je však nejdůležitější s dětmi a jejich rodiči pracovat hned od narození. Od září 2004 dáváme tedy všem našim novorozeňátkům průkaz do knihovny doživotně zdarma a připravujeme mnoho nejrůznějších programů pro rodiny s malými dětmi.         Podporu skupiny nejmenších čtenářů a jejich rodičů považuji osobně za nejdůležitější.

 

KNIHOVNA VONÍCÍ AKTIVITOU / Obecní knihovna J. M. Hovorky Statenice

rok založení: 1920

počet registrovaných čtenářů: 59 dětských čtenářů / 57 dospělých čtenářů

velikost fondu: cca 3 000

(počet obyvatel obce: ke dni 1. 1. 2015 trvale 1386)

 

JAK TO VIDÍ Barbora Černohorská [] a Zuzana Brychtová Horecká [ZBH], knihovnice obecní knihovny oceněné Středočeským Krameriem za rok 2018

Proč si myslíte, že vás vaše pověřená knihovna navrhla na ocenění Středočeský Kramerius? 

Středočeský Kramerius pro nás hodně znamená. Paní Zuzana Kantová, která má na starosti v SVK v Kladně regionální knihovny a pravidelně je objíždí, je vždy překvapená, jak je u nás živo a příjemně. Ať přijede v kteroukoliv denní dobu, nikdy tu nejsme samy. O knihovnu se staráme rok, za tu dobu došlo k velké proměně. Pustily jsme se do katalogizace, pravidelně pořádáme akce pro děti i dospělé, filmový klub i výstavy. Knihovna zkrátka žije. Velkou zásluhu na vybudování komunitní knihovny má také naše kamarádka Pavlína Talacko, která je s námi od začátku ve všech klíčových momentech. Rády bychom jí na tomto místě poděkovaly.

 

V čem je vaše knihovna jedinečná? Zkuste nám ji představit.

V naší knihovně to díky éterickým olejům příjemně voní. Připomíná spíše obývák než tradiční knihovnu. V jednom rohu lákají pohodlná červená křesla, v druhém je koberec pro děti a nežijeme zde v tichu. Někdy je to u nás jako ve včelím úlu. Typické odpoledne v Obýváku vesnice, jak knihovně říkáme: zatímco půjčujeme knihy a urputně se snažíme zkatalogizovat alespoň jednu z nich, děti v dětském klubu u stolu tvoří, někdo jim k tomu čte, na chodbě se vedou politické řeči,  kdosi přišel zjistit podrobnosti ohledně večerní chystané besedy a další se přišel jen tak vypovídat. Některá mimina usínají na koberci mezi hračkami. A zrovna přivezli výměnný fond z Kladna. Máme otevřeno jenom jeden den v týdnu, tak se musí stihnout vše najednou!

 

Chápete svoji knihovnu jako knihovnu komunitní? A vidí to také tak i vaši uživatelé? 

V naší obci není školka ani škola, tak je knihovna přirozeným místem společného setkávání dětí i dospělých. Místní lidé se podílejí na vytváření programu knihovny a pak sem také rádi chodí. Máme desítky spolupracujících a podporovatelů, každý měsíc proběhne v knihovně několik akcí. Děti pravidelně navštěvují náš dětský klub.

 

Spolupracujete také s jinými knihovnami ve svém okolí nebo kraji, případně i na celostátní úrovni? 

Krátce poté, co jsme začaly v knihovně působit, jsme sem pozvaly knihovnice a knihovníky z okolních obcí, abychom s nimi navázaly kontakt a zjistily, jak to u nich chodí; na co si máme dát pozor, jaké jsou možnosti financování, jakou mají zkušenost s knihovnickým automatizovaným systémem a jakou mají podporu od obce. Začaly jsme tak tradici ve společném setkávání a navštěvování. Další setkání pak proběhlo v knihovně ve Velkých Přílepech, Úholičkách, Svrkyni a Horoměřicích. Spolupracujeme s SVK v Kladně, úspěch mezi našimi čtenáři sklízí meziknihovní výpůjční služba. Připojily jsme se k Noci s Andersenem, kdy děti ve společnosti pohádek v knihovně přespávají.

 

Spolupracujete také s jinými organizacemi v obci, či mimo ni?

Na začátku to byly především místní firmy Kavárnička, Okury Design a Gardendoctor, za kterými stojí velmi talentované a prima ženy. Ty zdarma podpořily náš záměr vybudovat komunitní knihovnu svou kreativní prací, občerstvením, křeslem, květinami... Díky nim se podařilo z knihovny vytvořit onen útulný Obývák vesnice, jakým je dnes. Spolupráce s nimi trvá dál. Spolupracujeme rovněž s místní firmou Prodejní zahrada Trees. Lidé, kteří tam pracují, se díky osobním vazbám na rodinu Karla Čapka dříve starali o jeho zahradu. Máme od nich přislíbenu přednášku na toto téma, mimoto nám dodávají rostliny a cibulky pro náš knihovnický záhon v rámci celoročního projektu Zahradníkův rok. Místní tiskárna Panflex nám nabídla papíry a zbytky použitelné pro výtvarné dílny. V obci již dlouhá léta působí spolek Čarodějnice od Juliány, který pořádá větší společenské akce jako Dětský den, Masopust a další. Navázaly jsme spolupráci při Svatomartinském průvodu a rády bychom pokračovaly dále, například nabídkou výtvarných dílen při příštím Masopustu. S místními nakladatelstvími Millennium Publishing a Brkola jsme zorganizovaly autorská čtení, darem od nich také dostáváme knihy. Krásná spolupráce byla s dalšími nakladatelstvími z celé ČR při benefiční dražbě knih. Oslovená nakladatelství nám věnovala množství atraktivních knížek, jejichž vydražením jsme získaly přes dvacet tisíc korun, za které jsme obnovily dětský fond. Milá je i spolupráce s místní restaurací Statenka, která připravila večeři pro tlupu dětí při Noci s Andersenem a která je ochotná nám při našich knihovnických středách nosit oběd přímo do knihovny, abychom neztrácely náš vzácný pracovní čas. Těší nás spoluráce s dámami z kroužku patchworku – všechny naše židle už mají krásný originální podsedák. Některá středeční dopoledne nás s dětmi navštěvuje soukromá školka Kindergarten. Vytváříme pro ně malý program, čtení či divadélko. Příležitosti se chopilo také několik místních aktivních žen, které u nás začaly pořádat aktivity jako Statenické malovánky, Mini-retro-kino pro nejmenší, Filmový klub. Neocenitelná je pro nás spolupráce s místní fotografkou Dagmar Plotěnou. A neustále žasneme nad množstvím umělkyň a umělců, navíc nadšených pro knihovnu, kteří v naší vesnici žijí. Jen díky nim můžeme nabízet tak velké množství výstav a výtvarných i divadelních dílen nevšedních kvalit. Veškerou naši spolupráci s velikou vděčností pravidelně aktuálně zveřejňujeme na našich webových stránkách v sekci podpora.

 

Máte nějaký recept na to, jak motivovat obyvatele obce k návštěvě knihovny?

Pořádáme pro ně množství akcí, ale to nestačí. I naši předchůdci pořádali zajímavé akce. Důležitá je určitě kontinuální práce na propagaci a komunikaci s veřejností. Neustále aktualizujeme webové stránky, krmíme facebookový profil, vytváříme a vyvěšujeme plakátky, posíláme newslettery, píšeme do místního Zpravodaje. Tohle zabírá snad polovinu celé naší práce. Určitě motivuje i zapojení místních lidí, protože pak berou knihovnu za svou. Svou roli hraje asi i to, jak jsme do knihovny zamilované. Možná je to nakažlivé…

 

A jaká je vaše spolupráce se zastupiteli obce? 

Paní starostka nám i přes svůj počáteční spíše skeptický postoj byla vždy nakloněna, na naši žádost nechala knihovnu vymalovat a pořídit nový hardware. Moc si ceníme toho, že máme svobodu a volnou ruku ve všem, co v knihovně podnikáme. Vcelku bez potíží se nám také na přelomu roku podařilo zahrnout rozpočet na knihovnu do celkového rozpočtu obce. Pro srovnání: v minulých letech knihovna dostávala ročně 10 000 Kč. Na rok 2018 jsme prosadily 120 000 Kč z požadovaných 160 000 Kč. Navíc využíváme možnosti menších obecních grantů. Jinak se knihovna doposud těšila ze strany zastupitelstva spíše nezájmu, to se však začalo měnit během letošního léta, kdy jsme začaly pořádat pravidelné informativní besedy pro občany O budoucnosti Statenic. V říjnu proběhly komunální volby, máme novou starostku a zastupitelstvo, jsme zvědavé na spolupráci.

 

Jaké máte s knihovnou plány do budoucna a kam byste ji chtěly posunout? 

Delší otevírací doba, více času na knihovničení, další vzdělávání prostřednictvím studijních cest po ČR i do zahraničí, sdílení zkušeností. Velkou výzvou jsou pro nás již zmiňované besedy O budoucnosti Statenic. V naší obci panuje mnoho skutečně vážných problémů a na našich besedách mají lidé snad vůbec poprvé možnost o těchto věcech otevřeně mluvit a na nezávislé půdě se dozvídat informace. I když nás někdy polévá horko, daří se nám udržet pozitivní a respektující atmosféru, což lidé vnímají velmi kladně. Rády bychom nabyly více jistoty v řízení a organizaci těchto či podobných setkání, aby občanům přinesly co největší efekt.

ZBH: S kamarádem pořádáme na půdě knihovny arteterapeuticky zaměřená výtvarná setkávání. Velmi mne zajímá biblioterapie, cítím, že by to šlo propojit, ale zatím se k tomu nedostávám.

: Moc se těším, až bude celý náš fond zachycen pro naše uživatele a uživatelky v on-line katalogu. Je to mravenčí práce, se kterou nám pomáhají i naše dobrovolnice.

 

Co vám v souvislosti s knihovnou působí největší radost? 

Že se to povedlo! To, co jsme si stanovily na začátku jako cíle projektu, na který jsme žádaly grant od nadace Via, se beze zbytku naplnilo. Skutečně se každý může přesvědčit, že tu nyní žije komunitní knihovna. My dvě jsme tu jako žasnoucí koordinátorky pozitivních sil, které mocně působí, vše je nějak dobře načasováno, vzájemně se doplňuje, věci plynou v souladu a daří se jakoby samy. Nezapomínejme, že vedeme knihovnu pouhý rok (a půl, když počítáme přípravné práce předtím, než jsme ji převzaly). Tahle počáteční rychlá a báječná jízda asi nebude trvat věčně a brzy se možná překlopí do něčeho jiného – pozvolnějšího. Uvidíme! Doufáme, že ten naplňující vztah ke knihovně, bdělost a citlivost k tomu, co je pro ni a naši obec důležité, nás hned tak neopustí. Velkou radostí je práce v naší dvojici. Na každou středu se opravdu těšíme, baví nás to spolu.  

ZBH: Mně působí radost i to, že ač to zpočátku bylo někdy těžké skloubit, knihovna je teď už doslova součástí mé rodiny. Manžel je hrdý na to, co děláme, děti tam rády chodí.

: Každou středu se těším na naše čtenáře a čtenářky, až si přijdou vybrat knihu na čtení. Často žádají o pomoc s výběrem, což mě opravdu baví, a pak čekám, jestli jsem se trefila. Mám radost, když pak slyším, že se kniha líbila. Také mi připadá nádherné, kolik místních lidí nám přichází nezištně pomáhat. Moje děti se často chlubí tím, že máma je knihovnice.

 

A naopak, co vás nejvíc trápí? 

Nedostatek času, finance – jak na projekty, tak na osobní ohodnocení –, malé prostory. Na akce do knihovny chodí čím dál více lidí a prostory praskají ve švech. Potřebovaly bychom i větší sklad.

ZBH: Mě trápí, že mám při odchodu z knihovny hlavu v oblacích a pravidelně zapomínám zavírat okna a zamykat dveře. Pak chodím na kobereček na Úřad…

 

V knihovně pracujete jako dobrovolnice, nebo na částečný úvazek? A jaká jsou vaše civilní povolání? 

Od roku 2018, kdy se nám podařilo knihovnu zahrnout do rozpočtu obce, máme dobrovolnicky zaplacenou otevírací dobu, tzn. každou středu od 10 do 12 a od 14:30 do 18:30 hod. Ve skutečnosti však pracujeme v knihovně středy celý den a mimo to i po večerech, a jak se dá doma. Víkendové i jiné akce mimo otevírací dobu také nemáme honorovány.

: Pracuji na částečný úvazek v neziskové organizaci APERIO – Společnost pro zdravé rodičovství, kde pečuji o naše dárce a podporovatele, a jsem máma tří dětí.  Ke knihovnictví mám blízko, protože jsem tento obor vystudovala na FF UK. Je to taková naše rodinná profese. Moje maminka pracovala dříve v Městské knihovně v Praze a babička zakládala Městkou knihovnu v Ostrově nad Ohří.  

ZBH: Jsem grafická designérka, s kamarádkou vlastním grafické studio Kultivar. Úprava knížek patří mezi naše nejmilejší zakázky, máme na kontě i několik ocenění za Nejkrásnější knihu roku ČR. Momentálně se ale nejvíc starám o svého dvouletého syna.

 

Knihovně věnujete spoustu svého času. Dostanete se vůbec ke čtení knih nebo k jinému svému koníčku?

Obě dvě si pochvalujeme, že díky knihovně jsme začaly zase více číst. Máme teď snadný přístup k novým a zajímavým knížkám a moc nás těší, že spolu a s našimi čtenáři sdílíme své čtenářské zážitky.

 

Jaká kniha vás v poslední době zaujala? 

ZBH: Návrat domů od Yaa Gyassi a poté Ztracený obzor od Jamese Hiltona. Obě mi doporučila Bára a nadchly mě. Nedávno jsem dočetla Noc zpovědníka od Tomáše Halíka, vnímám ji jako posilu. Teď čtu Opuštěnou společnost od Erika Taberyho, v období kolem voleb se díky ní lépe orientuji.

: Momentálně jsem ponořená v tetralogii Geniální přítelkyně od Eleny Ferrante, zaujala mě kniha Italské boty od Henninga Mankella a Hana od Aleny Mornštajnové. Když se začtu, čtu dlouho do noci a pak toho ráno trpce lituji…

 

Můžete připomenout osobnost či spolky, které ve vašem městě ve spolupráci s knihovnou spoluutvářely kulturní, společenský a vůbec občanský život první republiky, a případně uvést osobnosti, které stály u zrodu vaší knihovny nebo v ní přímo působily jako knihovníci?

Za první republiky ve Statenicích existoval divadelní a pěvecký spolek v rámci Sokola. V lese byl vybudován velký amfiteátr, hrály se autorské hry. Žila tím celá vesnice. Knihovna byla založena ve škole v roce 1920, kterou obec získala po dlouhých peripetiích díky odkazu zemřelé paní, posléze ji ale zase ztratila... Knihovníkem byl tehdy pan učitel V. Březina.

 

Letošní rok je výročím osmičkových let – 1918, 1948, 1968. Jakým způsobem je svým čtenářům připomínáte? 

Výročí si připomínáme autorským čtením paní Mileny Štráfeldové z její knihy Guláš pro Masaryka, zpěváckou dílnou Zuzany Vlčínské Kde domov můj, ve filmovém klubu jsme promítali film Masaryk, besedou O budoucnosti Statenic IV na téma SOKOL.

Také prezentací projektu Příběhy našich sousedů, který děláme ve spolupráci s Post Bellum, jejíž součástí bude i výstava historických fotografií Statenic a Černého vola.

Děti v rámci projektu natáčely rozhovory s pamětnicí Ilonou Čepelovou, dcerou principála výše zmíněného divadelního spolku, která je živou kronikou divadelního období obce. Druhým zpovídaným pamětníkem je malíř Petr Šmaha, pečující o odkaz rodiny Mánesů a statenického rodáka J. M. Hovorky (1848–1914), spisovatele, ředitele první knihkupecké školy a vydavatele Slovanského katalogu bibliografického,  který se oženil s nemanželskou dcerou Josefa Mánesa, Josefínou. Právě Petr Šmaha inicioval pojmenování naší knihovny jako Knihovna J. M. Hovorky a my přidaly podnázev Obývák vesnice.

 

Tvrdí se, že dnešní děti málo čtou. Platí tedy, že je pro ně knihovna neznámým místem?

Pro některé to jistě platí, naštěstí ne pro všechny. V naší knihovně máme 59 dětských čtenářů, což je přibližně polovina všech našich uživatelů. Na Noc s Andersenem jsme měli plno do posledního místečka, pravidelné sobotní výtvarně-čtenářské dílny Zahradníkův rok některé děti vyměňují za skautské výpravy. Pravidelně chodí každou středu odpoledne na dětský klub Hovorka, na který zveme také zajímavé hosty a čteme si a tvoříme. Nedávno nás dojali bratři Rolčíkovi (8 a 11 let), kteří se z vlastní iniciativy a bez rodičů účastnili naší besedy pro občany O budoucnosti Statenic, věnovanou tématu školy a školky, které v obci chybí. Prostě cítili, že se jich to týká, tak přišli. V září jsme se radovaly z prvního a úspěšného Vítání prvňáčků.

 

MŮJ ŽIVOT S KNIHOVNOU / Ing. Jiří Mika, knihovník, bývalý ředitel Středočeské vědecké knihovny v Kladně

Knihovny se buď změní, nebo zaniknou, říkal na knihovnických konferencích jeden z našich kolegů.  Přitakávali jsme mu a snažili se v tom smyslu něco udělat. Za dvacet let mého soužití se Středočeskou vědeckou knihovnou se toho proměnilo opravdu hodně. Knihovna se změnila z manuální na automatizovanou, k tištěným knihám a časopisům přibyly elektronické či digitální, k tradičním službám takové, kterým se říká virtuální. Mnohokrát se měnil prostor pro uživatele, knihovníky i pro knihy. Často jsme se dohadovali o tom, co ještě, jaké nové služby nebo akce návštěvníkům nabídnout.

Teď, v důchodu, přicházím do knihovny nejčastěji jako čtenář. Jsem šťastný, že bydlím v Kladně, kde je krajská knihovna, v jejímž bohatém fondu vždycky najdu to potřebné k uspokojení svých četných a rozmanitých zájmů. Od knih z různých oborů přes beletrii až po noty a zvukové nosiče s hudbou nebo elektronické časopisy. A říkám si: Ano, měňte se, knihovny, stále k lepšímu, ale v něčem zůstávejte stejné – mějte kvalitní fond, dobře zpracované katalogy a knihovnice a knihovníky s milým úsměvem a se znalostí věci.

 

Pozn. redakce: text článku autorsky připravili:

PhDr. Jaroslav Císař, šéfredaktor časopisu Čtenář – měsíčník pro knihovny a kolektiv knihovníků a knihovnic Středočeského kraje.
 

Mohlo by vás také zajímat...

PLZEŇ: Starý most je plzeňské nakladatelství, které vzniklo před 20 lety. Za do­bu své existence vydalo téměř 150 děl, která se zaměřují především na re­gio­nální tématiku – knihy historických fotografií a dokumentů, průvodce, kratochvilné čtení pro děti i pro dospělé a reprezentativní fotografické publikace. V roce 2006 se činnost nakladatelství rozšířila do Bavorska – vyšla první z mnoha dalších knih o Šumavě a Bavorském lese.

Plzeňský kraj
Knihy, literatura, média, Památky
Co se děje
06.12.2019

PRAHA: Národní galerie Praha zveřejnila výstavní plán na příští rok. Představí výstavy Rembrandta, Mikuláše Medka a buddhistického umění. Veletržní palác bude již tradičně hostit celou řadu projektů současného umění. Výstavní sezónu zahájí březnový Grand Opening výstavami Kurta Gebauera nebo architektury brutalismu.

Hl. m. Praha
Instituce a kulturní zařízení
Co se děje
06.12.2019

ČESKÉ BUDĚJOVICE: Českobudějovický dětský pěvecký sbor Carmína se na základě vynikajících výsledků v mezinárodních sborových soutěžích zúčastnil 3. ročníku Mezinárodní soutěže talentů v Berlíně, kde vystoupilo 106 soutěžních výkonů v kategoriích zpěv, folklór, tanec, instrumentální hra, scénický projev. Carmína soutěžila v mládežnické kategorii sborového zpěvu a získala 1. místo. 

Jihočeský kraj, zahraničí
Děti a mládež, Instituce a kulturní zařízení, Soutěže a festivaly
Co se děje
06.12.2019

KARLOVY VARY: ​Poklepem na základní kámen dnes byla slavnostně zahájena stavba depozitáře Krajské knihovny Karlovy Vary. Celkové náklady jsou vyčísleny na více jak 143 milionů korun. Karlovarskému kraji se podařilo na realizaci projektu získat dotaci z Integrovaného regionálního operačního programu. S ukončením stavebních prací, které bude provádět firma Metrostav, se počítá v únoru roku 2021.  

Karlovarský kraj
Instituce a kulturní zařízení
Co se děje
06.12.2019