Byla dobrá, tak jsme ji zrušili

ROUDNICE NAD LABEM: "Na základě rozkazu ministryně obrany č. 13 ze dne 18. dubna 2008 bude dnem 31. srpna 2008 Vojenská konzervatoř v Roudnici nad Labem zrušena". To je strohý verdikt nad školou, která by letos oslavila 85 let od svého vzniku. Za dobu své existence vychovala přes 4000 hudebníků a poslední absolventi složili zkoušky letos v červnu. 

Tento smutný osud, který škole připravila "zpívající" ministryně obrany Vlasta Parkanová, se naplnil bez většího mediálního zájmu na rozdíl od záměru zrušit soubor Ondráš, který - jak se zdá - dostane šanci.

Měla ji dostat i vojenská hudební konzervatoř!

Myšlenka na livkvidaci školy se objevila v souvislosti s reorganizací armády, které se soustava vojenských škol musela přizpůsobit. Snížil se údajně počet vojenských hudeb, a tím pádem se zhoršila šance na uplatnění  profesionálních vojenských hudebníků.  

Další důvody, které vedly k zániku byly údajně ekonomické. Ovšem v současnosti, kdy jsou zveřejňovány informace o pochybném hospodaření armády s veřejnými penězi a výše částek, které jsou ve hře,  se jeví jako málo pádné.

Ministerstvo obrany má na svých webových stránkách sekci "Na pravou míru", kde poskytuje pracovníkům sdělovacích prostředků podklady pro objektivní informování veřejnosti o událostech vztahujících se k rezortu obrany. Prezentované materiály mají vysvětlovat jednotlivá témata v širších souvislostech. Je zde zveřejněna také tisková zpráva týkající se roudnické konzervatoře.  Kupodivu v ní nenajdete důvody, které vedly ministerstvo obrany jako zřizovatele k vynesení   likvidačního ortelu nad školou, ani to, kolik se ušetří. Nedozvíte se také, zda byl učiněn pokus o její zachování, např. převedením  pod jiný rezort (školství či kultura).

Paradoxně zpráva nabízí kromě faktických a historických údajů týkajících se školy výčet jejích úspěchů:

 ...Závěrečné absolventské koncerty byly vždy ukázkou vynikajícího umění mladých vojenských hudebníků. Dechový orchestr školy sklízel velké úspěchy při koncertech na Slovensku, ve Spolkové republice Německo, a zejména ve francouzských Lurdech. Také v soutěžích konzervatoří doma i na mezinárodní scéně se žáci školy umísťovali na předních místech. Řada z absolventů školy se prosadila v různých sférách hudební činnosti - ve funkcích velitelů školy, inspektorů hudeb, vynikajících sólistů, rektorů, ředitelů a profesorů akademií múzických umění, konzervatoří i ředitelů a učitelů základních uměleckých škol, ve skladatelské činnosti, za dirigentským pultem, v rolích operních pěvců, členů špičkových orchestrů i v jiných oblastech života společnosti. A byla tu i celá řada orchestrálních hráčů, jejichž jména se neobjevovala na plakátech, v dokumentech, knihách, stránkách odborných i populárních časopisů, ale kteří tvořili a tvoří základ všech vojenských a velmi často i civilních orchestrů.

Už vloni jsem v článku "Konzervatoř oslavy nechystá", zveřejněném v Místní kultuře č. 4 napsala, že je dobré v tomto případě mít na mysli osvědčené přísloví "Dvakrát měř  a jednou řež". Dnes mám dojem, že se neměřilo vůbec.

Ludmila Kučerová