<p>Od září loňského roku putuje po českých a moravských městech výstava s názvem Barevné doteky. Návštěvníci mají možnost prohlédnout si obrazy vytvořené umělci s mentálním postižením, kteří jsou klienty dvou charitativních zařízení, Oblastní charity Polička a Diecézní charity Würzburg-Eisinger v Německu.</p> <p>Cílem výstavy je představit veřejnosti tvorbu mentálně postižených, poskytnout pohled do jejich světa pocitů a představ a zprostředkovat jejich náhled na svět.</p> <p>Na počátku byl obraz. Visel ve společenské místnosti v domě St. Josefs-Stift v Eisingeru, kam zavítala při své návštěvě Charit v Německu delegace ředitelů Charit Pardubického kraje. Vystavený obrázek jim až nápadně připomínal práce Zlatuše Berkovcové z AC dílny Oblastní charity Polička. Jiná země, jiný jazyk, odlišné zázemí, žádný předchozí kontakt – a přesto velice podobné vidění světa, podobný způsob vyjádření se. K myšlence uspořádat společnou výstavu děl klientů z obou charitativních zařízení už scházel pouhý krůček.<br />
Oblastní charita Polička a Diecézní charita Würzburg-Eisinger se od sebe sice odlišují svojí působností, strukturou a organizací, spojuje je ale – mimo jiné, samozřejmě – podpora kreativní a umělecké práce klientů a její pedagogická hodnota. Obě charity jsou rovněž součástí konfederace katolických humanitárních organizací Caritas Internationalis.<br />
Vzájemná spolupráce zatím probíhá v rámci realizace zmíněné výstavy a také na úrovni přednášek, při kterých pracovníci Diecézní charity Würzburg-Eisinger předávají kolegům z Pardubického kraje své zkušenosti.</p> <p>Činnost německých charitativních zařízení nebyla v poválečném období přerušena (narozdíl od podobných zařízení v českém prostředí), mohla se tedy plynule rozvíjet. Zařízení St. Josefs-Stift v Eisingeru provozované Diecézní charitou Würzburg-Eisinger je největším zařízením všestranně pečujícím o osoby s mentálním postižení, jaké v dolnofrancké oblasti Bavorska nyní působí. Z iniciativy léčebného pedagoga Dietera Rotha zde vznikla roku 1991 Kreativní dílna, ve které mohli klienti ve čtyřech malířských dílnách pod vedením asistentů rozvíjet své výtvarné dovednosti. Zvláštní zřetel se kladl na terapeutický rozměr tvorby (např. výrazová malba velmi dobře umožňuje vyjádřit pocity a rozpoložení a směřovat k lepšímu sebepoznání).<br />
Poté, co se projevil pozitivní vliv prací v dílně na klienty, začaly se výsledky jejich tvůrčí práce prezentovat na veřejnosti. Na konci 90. let se vedení dílny ujal Stefan Leins. Zájem médií, veřejnosti a kladné ohlasy z obou stran přispěly k tomu, že výstavy se konaly stále častěji, někdy až šestkrát ročně. Díla eisingerských umělců se objevila i na světové výstavě eARTh Vision – Kunst als internationale Sprache der Verständigung (Umění jako mezinárodní jazyk porozumění). Z finančních důvodů byla Kreativní dílna spojena s chráněnými dílnami v Eisingeru a přesunuta do zrenovovaných prostor staré prádelny; právě od nového sídliště je odvozeno pojmenování Umělecká skupina „Alte Waschküch“ (Stará prádelna), jak se umělci a asistenti Kreativní dílny nazývají. V současné době pracuje v dílně až 70 lidí. „Pro některé členy skupiny ´Alte Waschküch´ se stal umělecký výraz součástí jejich života. Chápou se jako umělci a sami si přejí komerční zúročení vlastního nadání,“ říká v úvodu k výstavě Stefan Leins.<br />
V době, kdy se v Eisingeru začala rozvíjet Kreativní dílna, Oblastní charita Polička (OCHP, dříve Farní charita Polička) teprve vznikala. V současné době poskytuje šest sociálních a jednu zdravotní službu. Péči a aktivizaci osob s mentálním postižením se od roku 1997 věnují pracovníci v Denním stacionáři a od roku 2007 též v AC dílnách. „AC jsou první písmena jmen dobrodinek, které kdysi darovaly domek Školským sestrám, na jehož pozemku dnes budova charity stojí. Ty ho po revoluci věnovaly poličské charitě, která zde vystavěla stacionární služby pro mentálně postižené osoby,“ sdělila zastupující ředitelka Štěpánka Dvořáková.<br />
Do AC dílen, sociálně terapeutických dílen pro osoby s lehkým až středním mentálním postižením, dochází 18 klientů. Cílem je podporovat jejich osobní rozvoj a samostatnost; klienti si osvojují praktické dovednosti a návyky, navazují vztahy a kontakty s okolím. Rozsah služeb, které poskytují AC dílny, je široký; důležité místo mezi nimi má pracovní terapie v keramické a výtvarné dílně, dřevodílně a v terapeutickém obchodě Fimfárum. Odborní asistenti se u klientů snaží rozvíjet jejich výtvarnou činnost a podporovat u nich kreativitu. Výrobky vzniklé v AC dílnách se k veřejnosti dostávají dvojím způsobem: jednak jsou prezentovány na každoroční Adventní výstavě, kterou OCHP pořádá, jednak si je zájemci mohou prohlédnout a zakoupit v obchodě Fimfárum. Příležitostně se coby doprovodný program přidružují práce klientů AC dílen k výstavám dalších umělců (např. výstavy uměleckého řezbáře Ladislava Nečase).<br />
Mezi klienty je několik výraznějších výtvarně nadaných osobností, jejichž činnost OCHP podporuje, pořádá výstavy jejich děl apod. Jednou z nich je Zlatuše Berkovcová, malířka se specifickým viděním světa a osobitou výtvarnou technikou, tzv. „aztéckým stylem“, kdy jednotlivé barevné černě orámované plochy na sebe navazují a vytvářejí výsledný obraz. Zlatuše Berkovcová má za sebou několik samostatných výstav, její obrázky se objevily i v několika kalendářích. Dalším umělcem je Jakub Burda, u něhož cit pro práci s barvou náhodně objevil bývalý vedoucí dřevařské dílny Ladislav Nečas. Pod vedením Miloše Muzikáře a dalších pracovníků OCHP se jeho tvorba zdárně rozvíjí; po první samostatné a velmi úspěšné výstavě v Poličce se jeho díla objevila i na několika dalších společných výstavách handicapovaných umělců v Čechách i na Moravě.</p> <p>Práce obou zmíněných umělců nechybí ani na výstavě Barevné doteky. Vystavená díla se různí v námětech, technice, materiálu i formátu. Jedno ale mají společné: ze všech přímo srší imaginace a invence jejich autorů. Od „rastrových“ obrazových cyklů Zlatuše Berkovcové, přes abstraktní, barevně propracované kompozice a svícny Jakuba Burdy, až po expresivní a fantazijní až fantastické obrazy jejich německých souputníků. V expozici jsou umístěny informativní texty o obou charitativních zařízeních, stručné medailonky vystavujících umělců a výstavní kniha, kam mohou návštěvníci zapisovat své dojmy a vzkazy. </p> <p>Pouť uměleckých děl započala 1. září 2010 v Poličce, poté se výstava postupně představila v Pardubicích, Olomouci a naposledy byla k vidění v Přelouči. Nyní míří do Chrudimi (1. 2. 2011 – 25. 2. 2011, výstavní síň firmy Vodní zdroje Chrudim) a poté do Svitav (březen 2011), kde by se při vernisáži měli objevit umělci z Eisingeru. Ze Svitav poputují obrazy do Moravské Třebové (duben 2011), Ústí nad Orlicí a jejich poslední zastávkou bude v červnu Litomyšl. Jakýmsi zakončením této putovní výstavy má být aukce a dražba vystavených obrazů; výtěžek z aukce bude věnován ve prospěch Charit Pardubického kraje.</p> <p>Další informace o charitativních zařízeních:<br /> http://policka.charita.cz/<br /> http://www.josefs-stift.de/…h/index.html</p>
ČR: Česká republika patří mezi jeden z dvaceti šesti států, které mají polární základnu na Antarktidě. Vědci z Masarykovy univerzity v Brně zde už patnáct let provádějí unikátní výzkumy. Zaměřují se na dopad klimatických změn na Antarktidě a na to, jak tyto změny působí na území naší republiky. Film Petra Horkého Čeští vědci v Antarktidě představuje práci tuzemských výzkumníků a jejich způsob přemýšlení o globálních změnách, které čím dál tím více ovlivňují životy nás všech. To vše v nádherných a dechberoucích scenériích drsné antarktické krajiny. Dokument odvysílal program ČT2 dnes, 29. října, dostupný je i v iVysílání.
ČR: Byl to ten nejveselejší “dušičkový“ rozhovor, jaký jsem kdy vedla. Mým hostem v rozhlasovém studiu byl sochař, malíř, spisovatel a pedagog Vladimír Preclík. Vyprávěl o slavnosti v Den mrtvých v Mexiku, o tradici plné barev, hudby, zábavy a radosti. O pár let později – už o poznání vážněji – jsme se k tématu vrátili v knižním dialogu Sochařům se netleská. Tehdy jsem si uvědomila, jak důležité je připomínat si své blízké, a dokonce klást jim i dosud nezodpovězené otázky. Tak jako Vladimír Preclík svému otci Aloisovi v následujícím textu.
ČR: Tajný řád, jehož posláním je udržet rovnováhu mezi dobrem a zlem. S tím mu pomáhá lovec, který zasahuje tam, kde je odhalení a dopadení pachatele nad možnosti běžných postupů policejního vyšetřování. Osm případů s prvky thrilleru řeší v koprodukčním televizním seriálu Lovec herci Pavel Kříž a Jana Kolesárová. Nový projekt režiséra Jiřího Stracha tematicky navazuje na jeho divácky úspěšné minisérie Ďáblova lest, Ztracená brána či seriál Labyrint. Premiéru prvního dílu Lovce uvedla ČT1 ve středu 30. října.