ZLECHOV: V oblasti jihovýchodní Moravy, v národopisné oblasti Slovácko, se kroje uchovaly nejdéle z celé České republiky. A právě na tomto území najdeme i nejvíce lidí, kteří se výrobou jednotlivých součástí krojů zabývají. Patří mezi ně i Marie Skrežinová ze Zlechova, které v loňském roce udělil ministr kultury titul Nositel tradice lidových řemesel v oboru výroba umělých květin. Z umělých květin s korálky, zrcátky a dalšími doplňky vznikají zdobné součásti ženského i mužského kroje.
Na počátku je látka
Brokát, plátno, satén nebo monofil, nezbytná trpělivost a um – to vše stojí za výrobou jednotlivých kytiček, které jsou základním materiálem pro tvorbu věnců, vínků a voniček. „Látku nabarvím, pomocí hřebíčků vypnu na dřevěný rám a natužím jedlou želatinou. Po uschnutí ji složím na osm dílů, do kterých se raznicí vysekávají různé tvary. Poté se pomocí jednoduchých strojků každé z osmi vyražených koleček natvaruje do požadované podoby. V presu se tvaruje buďto za tepla rozehřátým železem, nebo za studena. Studeným tvarováním se dosahuje většího tlaku a já takto vyrábím zejména růže, větší květy a listy. Většinou dělám od každého tvaru a barvy po sto kusech. Potom už následuje vlastní kompletování květů. Na jejich stopky používám včelařský drát, obalím ho proužkem nastříhaného krepového papíru a na horní části, která bude uprostřed květu, utvořím tzv. bucle a nebo dám barevnou perličku. Tak vznikne pestík, který bude tvořit střed květu. Jednotlivé okvětní lístky se pak navlékají a lepí na připravený stonek. Z kytiček udělám svazky stejného druhu a barvy a ukládám je do krabic,“ popisuje nositelka prestižního titulu svůj pracovní postup, jehož časová náročnost vyplývá ze složitosti, např. montáž většího věnce k dívčímu kroji trvá pět až šest hodin.
Od malých voniček po velké věnce
Pestrosti svátečních krojů odpovídá i velké množství různých variant doplňků vytvářených z textilních kytiček, které nahradily původně používané kytičky voskové. Voničky mají nejrůznější velikosti a liší se také mírou zdobnosti. U mužských krojů se připevňují na klobouk a v menším provedení na prsa. A také se liší, například na svatbě mají jiné ženich, otec ženicha nebo nevěsty, mládenci a svědci.
Vínky a věnce jsou pak nedílnou součástí zejména dívčích krojů. Dřívější složité pentlení nevěsty nazývané čepení nebo hlazení, které je připomínkou dřívější renesanční úpravy vlasů, bylo nahrazeno jednoduššími věnečky z umělých myrtových a jiných květů, skleněných korálků a stužek.
Zatímco svatební věnce jsou výrazným prvkem krojů v celé Evropě, ale i jinde ve světě, používání vínků, věnců a voniček je typické zejména pro moravské kroje. Nejčastěji se s nimi setkáme na svátečních krojích nošených na církevní svátky, hody nebo poutě.
Tradice se dědí a předává
„Moje maminka se vyučila v kyjovské květinářské dílně svého strýce Jiřího Klaina, a i když se během let věnovala také jiné práci, svou původní profesi vykonávala alespoň příležitostně. Po zrušení zmíněné dílny její zařízení i s materiálem odkoupila a pokračovala doma ve Zlechově. Já jsem jí pomáhala vyrábět jednotlivé komponenty a také je kompletovat, a tak jsem se to všechno naučila. Vždycky mě potěší, když se mně i dnes občas dostane do ruky její výrobek, určený třeba k opravě,“ vypráví Marie Skrežinová, která do tajů výroby umělých květin dnes zase zaučuje svou dceru. Těžší práce spojená s ražením však připadla na manžela.
Různorodost vínků, věnců a voniček je nepřeberná. To proto, že zejména na Slovácku má každá vesnice odlišný kroj, a tedy i jiné ozdoby co se tvarů, barevnosti květin, ale i použití korálků, zrcátek, husího peří či střapců týče. Většinu z nich umí nositelka titulu vyrobit zpaměti, ale občas sáhne po vlastní dokumentaci anebo si vytvoří kopii podle přineseného a jí dosud neznámého krojového doplňku.
Eva Veselá
HRADEC KRÁLOVÉ: V čele dětského pěveckého sboru Jitro stojí už od roku 1977 sbormistr Jiří Skopal, který své svěřence dovedl k mnoha domácím i mezinárodním oceněním. V podcastu Místní kultury vypravuje o práci sboru a jeho přípravných oddělení, o zážitcích ze zájezdů po Evropě, Americe a Asii i o zkušenostech s publikem, které jsou někdy opravdu překvapivé. Zatímco návštěvníci koncertů ve Francii nebo v USA neskrývají nadšení, mnohokrát sbor odmění potleskem ve stoje a vyžadují přídavky, v Dánsku není zvykem moc tleskat. Ani Japonci si nepotrpí na přehnané ovace, ale o vystoupení projevují až nezvykle hluboký zájem, dokonce přicházejí do sálu o hodinu dřív a pečlivě studují program. Jak se děti učí zpívat v japonštině nebo v mandarínské čínštině, s jakým repertoárem vystupují a kdo je kmenovým skladatelem sboru, to všechno se dozvíte z rozhovoru s profesorem Jiřím Skopalem. A co je základem toho, aby byl sbor úspěšný? "Hlavní je to, že jsme dobrá parta, že se ve sboru všichni cítíme dobře. A pak máme takové krédo: zazpívat v domově důchodců anebo vyhrát na světové soutěži je stejně důležité."
ČR: Všechny v kulturním sektoru zajímá, jak se účinněji propagovat, ale někde to umějí lépe… Koncem loňského roku se na Ministerstvu kultury konal seminář věnovaný novým trendům v marketingu a propagaci kulturních zařízení a paměťových institucí. Ukázalo se, že sdílení zkušeností a úspěšných praxí je pro všechny, kteří mají oblast marketingu a propagace na starosti, velmi cenné. Proto jsme v Místní kultuře připravili anketu, která nabízí možnost „podívat se“, jak to dělají jinde. Chceme přinést konkrétní příklady vynalézavé, nápadité, ale hlavně fungující sebepropagace a dobře zvolené komunikační strategie vybraných projektů z oblasti kultury. Jaký je váš příběh? Co pomohlo ke zvýšení návštěvnosti, prodejnosti, sledovanosti? Čím můžete inspirovat ostatní? Zeptali jsme se Kateřiny Hubertové za Geisslers Hofcomoedianten.
DOMAŽLICE, LITOMYŠL: Ústředním místem oslav dvoustého výročí narození Bedřicha Smetany bude letos Festival Smetanova Litomyšl, který se uskuteční v termínu od 8. 6. do 7. 7. V hlavním programu tohoto významného hudebního svátku vystoupí pouze jeden jediný amatérský soubor. Jmenuje se Čerchovan a jedná se o pěvecký sbor působící v Domažlicích nepřetržitě od svého založení v roce 1901. V současné době ho tvoří přibližně 45 amatérských zpěváků a od roku 1997 stojí v jeho čele sbormistr MgA. Marek Vorlíček. Právě jeho jsme při příležitosti mimořádného festivalového vystoupení požádali o rozhovor.
ČR: Spisovatel, dramatik, esejista, novinář, překladatel. Ve své tvorbě se řídí přístupem čtyř P – pobavit, poučit a přimět k přemýšlení. Je autorem 19 her, čtyřiceti knížek a více než 3 000 článků. Benjamin Kuras ví hodně o sexu a nebojí se o něm psát. Znáte jeho knihy Tao sexu, Ciao sexu, Mao sexu, K.O. sexu, Sex nás všechny přežije? Sloupky na toto téma několik let publikoval v časopise Playboy, o světové problematice píše do Neviditelného psa, dříve také do Reflexu, Respektu, Xantypy, Lidových novin, Mladé fronty Dnes, Eura, nejnověji do papírového měsíčníku i internetového deníku TO. V dubnu se dožil osmdesátky, ale na oslavy – jak říká – se vybodl.
S autorkou rozhovoru jsou dlouholetí přátelé, a proto zůstávají u tykání.