neděle
16. června 2024
svátek slaví Zbyněk

Lidová kultura

Lidová kultura

Skanzen Horní Falce zve na podzimní akce a Posvícenský trh 2023

od 01.10.2023 do 15.10.2023
13:00 - 17:00
Autor článku: 
Petra Zeitler

HORNÍ FALZE: Skanzen Horní Falce připravil na neděle v říjnu 2023 pestrý program vhodný pro všechny věkové kategorie:

První neděli 1.10. se bude konat den původních plemen domácích zvířat. Patronát nad touto akcí má spolek pro zachování starých plemen GEH. Ve skanzenu chováme spoustu zvířat - ovce, kozy, krávy, prasata i drůbež, která dříve patřila ke každému hospodářství. Místní chovatelé přivezou na ukázku další chovná zvířata. Akce je proto vhodná jak pro chovatele, tak pro rodiny s dětmi. Farmáři nabídnou sýry a masné výrobky a včelař bude prodávat med. Pro děti budeme mít připravené navíc různé soutěže a vyrábění.

V neděli 8.10. proběhne výlov muzejních rybníků. Chov ryb je v Horní Falci součástí zemědělství a chov kaprů byl od středověku výnosným odvětvím. Vylovené ryby budeme nejprve počítat a vážit.  Velké ryby nabídneme k prodeji a ty menší přemístíme do rybníků na přezimování. V našem impozantním mlýně z 18. století si můžete prohlédnout výstavu o historii rybníkářství. Muzejní hostinec nabídne tentokrát různé rybí speciality. Dílnička pro děti: z vrbových proutků a sena se budou vyrábět rybky, které si jako suvenýr můžete odnést domů.

V neděli 15.10. pořádáme tradiční Posvícenský trh. Řemeslníci z Bavorska i Čech přivezou sortiment keramiky, košíků, výrobky ze dřeva, zboží pletené i šité. Pořídit se zde dá spousta užitečných věcí a unikátů jako dárek nebo pro radost: voňavá přírodní mýdla, svíčky nebo šperky. Je po sklizni a farmáři nabídnou různé dobroty z ovoce a zeleniny. Místní zahradnický spolek zde bude vyrábět podzimní dekorace z přírodních materiálů. Součástí akce je také velká výstava jablek za přítomnosti odborníků - pomologů. Snahou našeho zařízení je zachování starých odrůd ovocných stromů a jejich různorodosti. Děti se mohou těšit sladkosti a malý kolotoč.

Prohlídku skanzenu lze spojit s příjemnou procházkou podzimní přírodou. Každou neděli peče muzejní pekař v jednom ze selských dvorů chléb a nabídne i různé druhy pečiva ke kávě. V hostinci si můžete dopřát správnou bavorskou svačinu a pivo.

Program je v ceně muzejní vstupenky, a parkování je k dispozici zdarma.

www.freilandmuseum-oberpfalz.de

Program skanzenu Horní Falc: Jahresprogramm 2023.

Chcete mít nejčerstvější informace?

Navštivte nás na Facebook nebo naší Homepage!

 

    

 

Tetín ožije tradiční Svatoludmilskou poutí - Tetínští opět vzdají hold svaté Ludmile, místní náměstí ponese nově její jméno

TETÍN: Obec Tetín se připravuje na tradiční Svatoludmilskou pouť. Třídenní poctu patrně nejznámější české světici doprovodí pestrý program, který začne už v pátek 15. září a potrvá až do neděle 17. září 2023. Vrcholem bude sobotní poutní mše, po které místní obyvatelé slavnostně odhalí nový název náměstí 9. května, které nově ponese jméno náměstí Kněžny Ludmily. Organizátorem je obec Tetín a Sdružení sv. Ludmily. Vstup na pouť je zdarma.

od 15.09.2023 do 17.09.2023
Autor článku: 
Hana Tietze

Na tradiční poutní mši, kterou celebruje biskup Václav Malý, naváže odhalení nového názvu tetínského náměstí ve 12.30. Místní zastupitelé o změně názvu uvažovali od doby sametové revoluce již několikrát. Letos v červnu změnu definitivně schválili. „Obec Tetín je úzce spjata se vznikem české státnosti, na což bychom měli být jako tetínští srdcaři náležitě hrdí. Tetín je prostě historicky významným místem. Důležitou roli u zrodu české státnosti hrála sv. Ludmila, první historicky doložená křesťanská kněžna. Další historické osobnosti již mají na Tetíně své ulice – Bořivoj, Vojáčkovi, Hájek z Libočan, nebo samotný název obce po kněžně Tetě. A tak dává logiku, aby se hlavní náměstí jmenovalo právě po svaté Ludmile,“ upřesňuje rozhodnutí zastupitelů Martin Hrdlička, starosta Tetína a předseda spolku SVATÁ LUDMILA, z. s.

Návštěvníci se mohou těšit na bohatý program Svatoludmilské pouti. Chybět nebudou koncerty, programy pro děti, oslavy burčáku, divadlo, kino ani výstava.

 

Návštěvníci Svatoludmilské pouti mohou přispět na stejnojmennou stezku

Během pouti přispějí zájemci také na prodloužení Stezky sv. Ludmily do jejího rodného Mělníka. Příspěvky mohou návštěvníci pouti provádět digitálně prostřednictvím platebních karet, mobilních telefonů, či chytrých hodinek. Umožní jim to nový samoobslužný dárcovský terminál České spořitelny. S využitím moderní formy dárcovství chce Spolek prodloužit stezku tak, aby symbolicky spojovala všechna místa spojená se životem české světice. Stezka povede po již existujících trasách Klubu českých turistů, například přes místa jako Svatý Jan pod Skalou, Beroun, Pražský hrad, Budeč nebo Levý Hradec. „Je to skvělá příležitost, jak podpořit dnešní fenomén poutnictví a také se inspirovat silným příběhem ženy na počátku našich dějin. Na každém z dvanácti stanovišť umístíme tabule s informacemi, které budou sloužit k zamyšlení nad etapami života sv. Ludmily,” říká k projektu Miroslava Janičatová, ředitelka spolku SVATÁ LUDMILA, z. s.

 

Podrobný program Svatoludmilské pouti najdete na https://www.tetin.cz/zivot-v-obci-a-sluzby/aktuality/svatoludmilska-pout-tetin-450cs.html

Více o spolku Svatá Ludmila na: www.nasisvetci.cz, www.putovanizakoreny.cz, www.svataludmila.cz

 

Svatá Ludmila 1100 let, z. s. – dnes již jen Svatá Ludmila, z. s.

Spolek Svatá Ludmila vznikl v roce 2015 s cílem propojovat svatoludmilská místa (nejen) v České republice a pečovat o odkaz sv. Ludmily. Po realizaci 1100. výročí její smrti v roce 2021 rozšířil spolek svou činnost do projektu poutní turistiky, Putování za kořeny, s myšlenkou propagace více či méně významných poutních míst v Čechách a na Moravě. V rámci projektu Naši světci se dále věnuje připomínání odkazu národních světců a historických osobností spojených s počátky českého státu.

 


 

PORTA APERTA – Brány dílen a farem dokořán, letos již potřetí

ČR: Asociace regionálních značek zve na třetí ročník celostátní akce PORTA APERTA. V jeden den otevře dílny, farmy a výrobny, v nichž vznikají ceněné regionální produkty. PORTA APERTA se letos koná v sobotu 16. září 2023 a umožní si zblízka prohlédnout proces vzniku široké škály výrobků, které nesou prestižní značky kvality od Asociace regionálních značek.

16.09.2023
Autor článku: 
Tereza Zatřepálková

PORTA APERTA je největší událostí svého druhu, která otevírá brány dílen, farem a výroben po celém Česku, umožňující návštěvníkům objevovat a zakoušet autentické regionální zážitky. Je to jedinečná příležitost pro milovníky kvalitního řemeslného zboží, potravin, a přírodních produktů, stejně jako pro ty, kteří hledají nezapomenutelné zážitky mimo velká města.

Asociace regionálních značek, která má za sebou více než 15 let zviditelňování kvalitních regionálních výrobků a služeb, momentálně zastřešuje značky ve 30 svébytných regionech po celé České republice. V nich je certifikováno přes na 1300 výrobků a služeb, které nesou prestižní regionální značky.

Certifikát regionální značky je zárukou místního původu a kvality. Zákazníci mohou mít jistotu, že výrobek splňuje nejvyšší standardy řemeslného zpracování a chutí. Asociace regionálních značek také podporuje a propaguje místní tradiční výrobu a zachování kulturního dědictví.

Mapa a seznam míst, která se zapojila do letošního ročníku akce PORTA APERTA, spolu s podrobnými popisy nabídky a odkazy na další informace, jsou k dispozici na webových stránkách www.porta-aperta.cz.

Třetí ročník PORTA APERTA slibuje nezapomenutelný zážitek pro všechny, kteří chtějí objevovat bohatství a rozmanitost českého regionálního dědictví. Přijďte a podpořte naše lokální výrobce a vychutnejte si autentické chutě, řemesla a zážitky, které naše země nabízí.

O Asociaci regionálních značek: Asociace regionálních značek je nestátní nezisková organizace s více než 15 lety zkušeností v certifikaci a propagaci regionálních výrobků, služeb a zážitků v České republice. Aktuálně sdružuje 30 regionů a přes 1300 výrobků a služeb oceněných některou z 31 prestižních regionálních značek.

Cestou na Seznam – ruční výroba českého skla v nadnárodní nominaci do UNESCO

ČR: Fakt, že jsou do seznamů UNESCO zapisovány architektonické památky, je všeobecně známý. Již méně se ví, že sem patří také tradice, které skupina obyvatel pokládá za své kulturní dědictví a předává je dalším generacím. Podmínkou pro zápis do mezinárodního Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO je předchozí uvedení na Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR, který nyní čítá 31 položek. V roce 2021 přibyla do tzv. národního seznamu „Ruční výroba skla“. Co tomuto výjimečnému ocenění předcházelo, jak se připravuje taková nominace a co z ní pro nositele tradice následně vyplývá? Dočkáme se koncem tohoto roku také zařazení mezi největší světové poklady pod ochranou UNESCO? Naší průvodkyní po Cestě na Seznam, národní i ten světový, bude za nominační tým Ing. Milada Valečková, ředitelka Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.

Autor článku: 
Irena Koušková

Ruční sklářství je obecně považováno za tzv. rodinné stříbro, na nějž jsou Češi hrdí a kterým se chlubí navenek. Tradice českého sklářství sahá až do jedenáctého století. Největšího rozmachu ovšem dosáhla ruční výroba skla v době vlády Rudolfa II. v 17. století. Dnes především výrobci křišťálu nebo dekorativních instalací a svítidel sklízejí úspěchy po celém světě a získávají prestižní ocenění i zakázky. V oblasti ruční výroby bižuterních polotovarů i hotových výrobků je Česká republika dokonce světově unikátní, přesto je na vzestupu spíše výroba plochého, obalového skla.

 

V prosinci letošního roku bychom se měli dozvědět, zda se ruční výroba také českého skla zapíše mezi kulturní dědictví celého lidstva. Jedná se totiž o nadnárodní nominaci, kdy se Česká republika připojila k dalším evropským zemím s bohatou sklářskou tradicí Francii, která je hlavním koordinátorem, Německu, Španělsku, Maďarsku a Finsku.

 

Když jste chystali národní nominaci, bylo už jasné, že chcete usilovat i o zápis do UNESCO? Jak probíhala příprava nominace statku na tzv. národní seznam a následně na ten unescový? Co stálo u zrodu této myšlenky? Kdo ji inicioval? Proč jste se rozhodli se o to pokusit až nyní? Pomohl i fakt, že OSN vyhlásila rok 2022 Mezinárodním rokem skla?

Nominací do UNESCO to vlastně začalo. Z kraje roku 2021 se na nás obrátilo ministerstvo s tím, že bylo vyzváno (zřejmě francouzským ministerstvem kultury) k vyjádření, zda se Česká republika připojí ke společné nominaci ruční výroby skla na seznam UNESCO a zda bychom byli ochotni se příprav ujmout. Neváhali jsme ani na chvilku, pod heslem: Kdo? Když ne my? Kdy? Když ne teď? Protože pokud by se to stalo bez našich sklářů, měli by v budoucnu už jen minimální a spíše jen teoretickou šanci se na seznam probojovat.

Tuším o rok dříve si například Itálie nechala zapsat výrobu perlí na Muránu, aniž by nás oslovila, přestože vazby mezi Jabloncem a Benátkami byly v minulosti velmi silné, obě místa se navzájem ovlivňovala, výrobci jezdili vzájemně „na zkušenou“ a také si kradli své znalosti. Podobnou situaci už jsme nechtěli připustit. Vyhlášení Mezinárodního roku skla už bylo spíše takovou berličkou, o kterou jsme mohli část argumentací v připravovaných dokumentech opřít.

 

S jakými obtížemi jste se museli popasovat? Co bylo na přípravě podkladů nejtěžší nebo nejsložitější? Vrylo se vám něco hluboko do paměti, ať už z profesního hlediska, nebo čistě osobně?

Na začátku byl největším problémem šibeniční termín pro zpracování nominace na národní seznam, na což jsme měli asi šest týdnů. Bez ní bychom se ale o UNESCO ucházet nemohli. Naštěstí disponujeme opravdu velkou znalostí historie i současnosti sklářského prostředí u nás a většinu podkladů jsme byli schopni zpracovat skutečně rychle. Velmi nám v tom pomohla i naše databáze Kulturně-kompetenčního centra pro české sklo a bižuterii (https://www.czechglasscompetence.cz/), z níž jsme mohli čerpat řadu informací a příloh.

Největší výzvou pro nás ale bylo, aby do nominační dokumentace pro UNESCO byla zařazena nejen technika ručního zpracování skla přímo u sklářské pece, jak se říká „na verštatu“, jak to měly na začátku v úmyslu ostatní země, ale také o další postupy. S ohledem na šíři sklářských technik u nás jsme usilovali o rozšíření nominace o práci se sklem také u kahanu (perle, figurky) a o studené techniky (broušení, rytí, malování, …), včetně bižuterní výroby. Obrovskou argumentační práci zde odvedli náš hlavní kurátor Petr Nový a Eva Kumínková z Národního muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Přes zjevnou neochotu ostatních zemí, které uvedené techniky nemají, se jim podařilo je přesvědčit. To považuji opravdu za husarský kousek a patří jim za to velký dík! Pokud se zápis povede, najde se v něm prakticky celé české ruční sklářství. Nejen ti silní muži s píšťalou u sklářských pecí, ale stovky lidí pracujících v malých dílnách nebo po domácku. Právě v šíři všech technik je totiž Česká republika naprosto jedinečná a byla by chyba se nepokusit zapsat je jako celek.

A co se mi vrylo? Opravdu neskutečná vlna podpory a sounáležitosti. Nominační dokumentace často pracuje se slovem „komunita“ a tady se ta naše sklářská opravdu projevila. Cítili jsme obrovský zájem a podporu. I teď se nás stále někdo ptá, jaký je aktuální stav projednání a kdy už se to rozhodne. Ale není to jen sklářská komunita, která zápisem žije. Musím ocenit i skvělou spolupráci s vedením krajů, kde se sklářská výroba stále drží, s odbory zahraničních vztahů a regionální a národnostní kultury na ministerstvu kultury. Ta atmosféra plná nadšení nás posilovala a byla to opravdu krásná zkušenost.

 

Pro Česko to nebude první celosvětové uznání sklářské výjimečnosti. Už v roce 2020 byla na seznam UNESCO zapsána „Ruční výroba ozdob z foukaných skleněných perlí pro vánoční stromek“. Má proto nadnárodní nominace větší naději na úspěch?

Už zápis perličkových ozdob z Poniklé byl malý zázrak. Málokdo ví, že tohle jsou opravdu jediné originální české vánoční ozdoby, protože známější foukané koule mají svůj původ v Německu. Samozřejmě, že rozhodující komise bere v úvahu to, kolik statků už má daná země prohlášeno. Proto je společná nominace v tuto chvíli a v daném oboru rozhodně lepší. A zcela upřímně, zapojení významných „hráčů“, mám na mysli Německo a Francii, šance zvyšuje. V srpnu minulého roku proběhlo úspěšně formální hodnocení a jelikož nepřišly žádné žádosti o doplnění či upřesnění, existuje velká naděje, že i konečné hodnocení dopadne dobře. Držíme si všichni palce.

 

V čem je česká sklářská tradice unikátní mezi dalšími evropskými zeměmi na společné kandidátce?

Obvykle naši unikátnost vysvětluju tak, že kdokoli si na světě vymyslí cokoli ze skla, jedině u nás vždycky najde někoho, kdo mu to bude umět vyrobit. Ostatní země jsou úzce specializované a nemají tu širokou základnu, která se u nás stále ještě drží.

 

Ruční výroba skla patří mezi ohrožená řemesla. Byla jedním z důvodů nominace obava o udržení tradice? Co je nejdůležitější v péči o její zachování? Jak je to s ochranou původních receptur a výrobních technologií často rodinných sklářských firem? Samostatnou kapitolou je jistě i boj s podvodníky a producenty levných napodobenin, kteří k úpadku tradičních řemesel také přispívají.

Nedávno jsme byli na poznávací cestě sklářské stezky v Německu a Rakousku, abychom se poučili, jak zapojit naše sklářství do cestovního ruchu. A byli jsme zděšeni! Viděli jsme několik „Disneylandů“ a skanzenů – prázdných továrních hal s jedním foukačem skla ze simaxových (borosilikátové sklo) trubic u kahanu, v lepším případě u mobilní sklářské pece. Takže poučení bylo: chraňme, co máme, abychom nedopadli takto. Nominační dokumentace obsahuje rozsáhlou kapitolu „záchovných opatření“.  K nim se nominující země zavazuje. Ale samozřejmě ani stát není schopen garantovat výrobu, pokud o ni nebude zájem u zákazníků, ale taky u žáků, kteří se na odborné školy nehrnou. K tomu se musíme spojit všichni, tak jako k přípravě nominace.

Co se týče receptur a ochrany, to je bohužel velký problém. Znám třeba skvělou firmu na luxusní broušené sklo, která se několik let soudila s výrobcem plagiátů svých výrobků. Až nyní dosáhla konečného vítězného rozsudku, což je po řadě předchozích soudních proher téměř zázrak. Stálo je to spoustu let nervů, peněz za právníky a samozřejmě za tu dobu přišli o řadu zákazníků, protože plagiátor zatím dál své výrobky šířil. To je bohužel právní prostředí u nás, s tím ani UNESCO nic nenadělá, to si musíme vyřešit u nás doma.

 

Kdo jsou vlastně nositelé statku? Přináší jim tento zápis nějaké přímé výhody kromě zasloužené prestiže?

Nositelé statku jsou skláři. Celá sklářská komunita, včetně muzeí, sklářských škol. Není na to žádný seznam, nikde se nemusí registrovat. A opravdu asi jedinou výhodu představuje možnost při své prezentaci zmiňovat, že jsou součástí statku zapsaného na seznam UNESCO. Je na nás všech, jak budeme schopni tuto značku marketingově využít. V některých zemích existuje cílená, i finanční podpora, u nás to tak bohužel zatím není a s ohledem na aktuální stav státních financí asi dlouho nebude. Nicméně velkou podporu, a to zejména propagační a částečně i finanční, vykazují některé samosprávy. Třeba projekty krajů Sklářská Vysočina anebo v Libereckém kraji Křišťálové údolí, to jsou skvělé příklady dobré praxe. A věřím, že se přidají i některá města a obce, třeba Jablonec nad Nisou už svou podporu přislíbil.

 

Mezi ostatními statky na národním seznamu má tento unikátní postavení, protože sklářská výroba stále zaměstnává nejen na severu Čech velké množství lidí a zabývá se jí poměrně značný počet firem. Muzeum skla a bižuterie je součástí projektu Křišťálové údolí. Můžete svou roli v něm blíže představit? Myslíte si, že zahraniční turisté mohou ruční výrobu skla ve vašem regionu zachránit?

Naše instituce stojí u projektu Křišťálové údolí od samého začátku a je jeho hlavním muzeem. Poskytujeme odbornou základnu pro prezentační akce a materiály, měli bychom plnit i roli informačního místa pro návštěvníky, kterých by mělo být v budoucnosti několik v celém kraji. Křišťálové údolí necílí jen na zahraniční turisty, ale také na ty domácí. Už teď slýchám od firem, že jim projekt opravdu přináší nové zákazníky a že jsou s ním spokojeni. Důležitým úkolem vedení projektu je teď navázání kontaktů s cestovními kancelářemi, aby sem vozily organizované zájezdy. Firmy by se pak, podle mě, měly více otevřít veřejnosti, nejen o vybraných víkendech Křišťálového údolí, ale trvale. Turisté chtějí autentický zážitek z výroby a ten jim zatím můžeme nabídnout jen velmi omezeně. Pak budou i ochotni více nakoupit. Bylo by iluzí čekat, že turisté tuto výrobu zachrání, ale mohou jí pomoci k udržení.

 

Ruční výroba skla je velmi precizní, na soustředění náročná práce. Jak přebírá tradici mladá generace, má o ni zájem a co ji motivuje?

Česká republika má vybudovaný ucelený systém sklářského vzdělávání, škol existuje dost a jsou velice dobře vybavené. Ale o řemeslné obory je velmi malý zájem, a když už, tak jsou preferovány designérské obory. Bohužel i některé střední školy deklarují, že nevychovávají lidi do výroby, ale umělce. Firmy již několik let postrádají technology a zručné řemeslníky a musí si je vychovávat samy. Třeba i úspěšný zápis může přispět k větší atraktivitě oboru.

 

V roce 2017 u vás v muzeu bylo zřízeno Kulturněkompetenční centrum pro české sklo a bižuterii (www.czechglasscompetence.cz) v rámci podpory kulturněkreativních průmyslů. O co se jedná a co se díky němu podařilo?

Projekt jsme realizovali v průběhu roku 2017, na základě požadavku MK ČR a v návaznosti na dokument Státní kulturní politika ČR na období 2009−2014. Jedná se o pracoviště, které spravuje výše uvedený webový portál a poskytuje s ním spojené poradenské služby. Zveřejněné informace jsou pravidelně doplňovány, aktualizovány a vybrané části rozšiřovány o nové poznatky. Webová podoba projektu je dostupná v českém a anglickém jazyce.

Databáze představuje zdroj informací pro každého, kdo potřebuje vědět něco o českém skle – když hledá výrobce pro svůj nápad, publikace, muzejní expozice, … Pro nás byla cenným zdrojem informací při zpracování nominací pro český seznam i pro UNESCO, často na něj odkazujeme různé tazatele.

 

V Muzeu v Jablonci nad Nisou najdeme největší expozici skla u nás. Jaká další nej byste zmínila? Co u vás chystáte pro příští rok, pokud bude nominace úspěšně proměněna, a máte i plán B?

Tak těch tu máme spoustu, v poslední době s ohledem na novou stálou expozici hodně skloňujeme třeba největší veřejnou sbírku vánočních ozdob na světě. Každopádně je naše muzeum zcela jedinečné, nikde jinde na světě nenajdete takové spojení, žádné muzeum nemá sbírku bižuterie všech období, technologií, materiálů. Shrnuje to náš propagační slogan: Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou – jediné na světě!

A oslavy zápisu? Tak ty zatím neplánujeme, držíme se raději spíše při zemi. Ale pokud bychom opravdu ten krásný vánoční dárek v podobě úspěšného zápisu dostali, pak spojíme oslavy s výročím 120 let založení muzea, které na rok 2024 připravujeme. V případě neúspěchu to určitě nebudeme považovat za konečnou. Už teď jsme s partnery z ostatních nominujících zemí dohodnuti na další spolupráci. První společné setkání by se mělo uskutečnit na podzim ve Španělsku, příští rok bychom ho chtěli uspořádat my. Jistě budeme hledat cesty, jak úspěšného zápisu dosáhnout.

 

Milada Valečková, 3. 8. 2023

www.msb-jablonec.cz

 

 

Letošní ocenění Mistr tradiční rukodělné výroby Královéhradeckého kraje získali košíkář a řezbář

KRÁLOVÉHRADECKÝ KRAJ: Titulem Mistr tradiční rukodělné výroby Královéhradeckého kraje 2022 ocenili radní Královéhradeckého kraje řezbáře Michala Rudolfa a Martina Mádleho, který se věnuje pletení z proutí, slámy a orobince.

Autor článku: 
Martina Svatoňová

„Podporujeme řemesla a řemeslníky v našem regionu. Vytvořili jsme například mapu, která zájemce vede po řemeslech v Královéhradeckém kraji. Naším cílem je nejen zvýšit povědomí o činnosti jednotlivých řemeslníků, kteří udržují mnohdy téměř zaniklé umění našich předků stále živé. A to platí i pro ocenění Mistr tradiční rukodělné výroby Královéhradeckého kraje, které má za cíl nejen ocenit, ale i podpořit řemeslníka v jeho práci. Letos jsme také zdvojnásobili finanční odměnu na 10 tisíc korun za zisk ocenění,“ uvedla náměstkyně pro kulturu Martina Berdychová.

Cenu Mistr tradiční rukodělné výroby Královéhradeckého kraje uděluje Rada Královéhradeckého kraje za významný přínos v oblasti tradiční lidové kultury, a to tvůrcům v oborech tradičních lidových řemesel a těm, kteří se významně zasloužili o jejich udržování a rozvoj za předchozí kalendářní rok. Letos odborná porota vybrala a krajští radní schválili Martina Mádleho a Michala Rudolfa.

 

Podkrkonošské košíkaření

Martin Mádle se zaměřuje na výrobu předmětů určených převážně k hospodářskému užití, které jsou pevné a bytelné. Jedná se zejména o koše (houbáky, bramboráky, česáky, koše na dřevo), nůše, ale také různé tácy a misky. Díky jeho práci tak pokračuje tradice krkonošského a podkrkonošského košíkaření, které pro pletení používá proutí z takzvaných babek, tedy palic vrb.

Pruty nejsou na rozdíl od proutí pěstovaného na polích úplně stejné, takže dá práci je seřezat. S přípravou pomáhá Martinovi nejen manželka Hana, ale i dcery Anna a Lucie. Košíky a další pletené výrobky prodává čerstvý nositel ocenění Mistr tradiční rukodělné výroby v provozovně Proutěný ateliér ve Dvoře Králové nad Labem. Prodejna slouží zároveň jako dílna, návštěvníci tak mohou vidět výrobu napřímo.   

Splétání pletiv (košíkářství) se obecně pokládá za jednu z nejstarších výrobních činností. V 19. století patřilo k vyspělým řemeslům. Košíkáři se mohli v oboru vyučit i být členem cechů. Původně se využívalo divoce rostoucí proutí, s rozvojem košíkářství se začalo s pěstováním vlastního proutí na vrbovištích (prutníky). Pro vlastní spotřebu nebo pro formu domácké práce se používalo proutí neloupané, které stačilo před pletením zvláčnit máčením. Z loupaného proutí se zhotovovaly předměty náročnější na techniku a estetickou úroveň. Pletly se nákupní košíky, tašky, demižony, cestovní koše, misky, dětské kočárky, hračky.

 

Štípané holubičky

Michal Rudolf se vyučil řezbářem, poté pracoval jako umělecký řezbář a restaurátor v Ateliéru pro práce chrámové v Červeném Kostelci. Od roku 2008 se samostatně věnuje řezbářství s důrazem na udržování tradic a lidového řemesla. Specializuje se na výrobu štípaných holubiček, a kromě nich vyrábí také perníkové formy, vyřezává betlémy či sakrální motivy.

V České Skalici vede Michal Rudolf individuální kurzy řezbářství. Při folklorních a řemeslných akcích předvádí výrobu a zájemcům předává znalosti o řemesle formou interaktivního workshopu. Od roku 2017 se aktivně účastní folklorních akcí v oblasti východních Čech, ale také v polském příhraničí. V soukromém životě navazuje na rodinnou tradici hudebníků a udržování lidových nástrojů a písní.

Štípané holubičky patří k velmi starým zvykoslovným předmětům s vysokou řemeslnou a estetickou úrovní zpracování, původ ale není zcela jasný. Někteří je považují za symbol Ducha svatého a zhmotnění boží ochrany, jiní naopak odkazují na předkřesťanský původ. V místnosti se zavěšovaly nad stolem, v okně nebo nad kolébkou. Jejich výroba byla v minulosti hodně rozšířená nejen na Moravě, ale i v celé řadě dalších lokalit.      

Setkání harmonikářů ve skanzenu Horní Falce v Neusath, Bavorsko

BAVORSKO-HORNÍ FALCE: Akordeon, heligonka nebo tahací harmonika: to jsou výrazy pro stejný hudební nástroj. Takzvaná štýrská harmonika je nástroj s knoflíkovou klávesnicí. V neděli 27. srpna se bude ve skanzenu v Neusath konat první otevřené setkání hráčů na harmoniky. Pořadatelem je hornofalcký spolek přátel lidové hudby a Skanzen Horní Falce.

27.08.2023
11:00 - 17:00
Autor článku: 
Petra Zeitler

Muzikanti ze zdejšího regionu představí mnohostrannost těchto nástrojů. Vyhrávat se bude v kulise historických muzejních budov a kdo bude mít chuť, může si také zatančit. Kromě hudební produkce se dozvíte zajímavá fakta o štýrských harmonikách. Odborníci přitom vysvětlí jak funguje hraní zpaměti a budou referovat o nauce jednotlivých hmatů. Hudební dům Wittl z Parsbergu přiveze několik exemplářů k prohlédnutí a ukáže, jaká technika se v těchto nástrojích skrývá.

Akce začíná v 11 hodin a workshopy se budou konat od 13-14 hodin. Zhruba od 14 až do 16,30 se bude na různých místech a na nádvořích selských dvorů vyhrávat. Kdo si dá v muzejní hospůdce svačinu, může si poslechnout Vöichtacher Rucksackmusik, která zde bude od 13-17 hodin pro potěšení hostů hrát.

Prozatím se přihlásilo více než 40 harmonikářů a pokud bude mít někdo další zájem přinést svou heligonku a zahrát, může se zapojit a je srdečně vítán!

Pro návštěvníky s vlastním nástrojem je pak vstup zdarma. Účast na workshopech je rovněž zdarma.

Návštěvníci platí muzejní vstupenku a dostatek parkovacích míst je k dispozici.

 

www.freilandmuseum-oberpfalz.de

Čtvrtstoletí Divadla Líšeň

BRNO: Milé publikum, děkujeme za pětadvacet let společného života a zveme na festival Čtvrtstoletí Divadla Líšeň! Prostřednictvím výstavy, filmových dokumentů a společného vzpomínání vás provedeme historií Divadla Líšeň. Uvidíte naše představení, pozvání přijali i přátelé, kolegové a hosté, kteří nás dlouhou dobu inspirují a provázejí. Narozeniny divadla spojujeme s oslavou významného jubilea loutkořezbáře Antonína Maloně. Jeho loutky představí výstava, dokument Petra Barana a v akci je uvidíte v našich inscenacích. Těšíme se na setkání v domku v Líšni, kde to všechno začalo, i v bývalé hospodě na Ondráčkově, v zázemí divadla.

od 11.08.2023 do 26.08.2023
Autor článku: 
TZ Divadlo Líšeň

https://www.divadlolisen.cz/festival-ctvrtstoleti-divadla-lisen/

Divadlo Líšeň se zrodilo v Brně-Líšni na sklonku minulého století jako nezávislý profesionální soubor. Kromě účinkování v Líšni divadlo hraje v centru Brna, v současné době nejvíc v Klubu Leitnerka. Divadlo také procestovalo skrz naskrz celou republiku, hrálo v šestnácti zemích Evropy a nashromáždilo řadu ocenění z mezinárodních festivalů.

Za čtvrtstoletí uvedlo přes dva tisíce vlastních představení, dílen a besed. Dalších několik set uměleckých produkcí – divadelních, hudebních, výtvarných divadlo pozvalo a uvedlo v rámci festivalů, které pořádá od roku 1999. Uskutečnilo řadu vzdělávacích projektů, od svého vzniku jezdí za znevýhodněným publikem do ústavu, nemocnic apod.

Zaměřuje se také na lidskoprávní a politická témata. Z této dramaturgické linie vznikly nejen festivaly inscenace a festivaly zaměřené na témata hýbající naší společností, ale také tříletý projekt podpořený Fondy EHP Provokující divadlo. Dlouhodobě spolupracuje s romskými tanečníky a muzikanty. Divadelní tvorba Divadla Líšeň vznikající ve spolupráci s Romy byla zařazena do mezinárodní sbírky RomArchiv, která dokumentuje romské aktivity zejména v uměleckých oborech. Divadlo Líšeň v RomArchiv

 

Divadlo Líšeň v Líšni

Divadlo Líšeň funguje díky zázemí na Ondráčkově ulici – v bývalé hospodě U Hejlů, pronajaté od MČ Líšeň. Sem bychom Vás rádi během festivalových dnů také pozvali, ukázali prostory, kde zkoušíme a pracujeme, a nabídli Vám zde loutkový workshop a výstavu mapující pětadvacet let naší existence. Uvidíte historické fotky, dokumenty, které o naší tvorbě natočila Česká televize, videa a loutky z inscenací i nejnovější projekt Provokující divadlo.

V Líšni divadlo svoje působení zahájilo na konci devadesátých let „záchranou Dělňáku“, určeného tehdy k demolici. Kvůli jeho zviditelnění vznikl festival, který se v dalších ročnících rozrůstal o významné české i zahraniční hosty, a kromě Dělňáku Líšeň zabydlel i další krásná a důležitá místa v Líšni – zámecký park, nejstarší Dělnický dům na Šimáčkově ulici, Mariánské údolí, Kostelíček, prostory zrušené knihovny a v posledních letech nejvíce zahradu bývalé Orlovny, která se stala se svými starými lipami dalším místem zachráněným pro radost Líšňaček a Líšňáků (přispěla k tomu řada občanských aktivit, včetně festivalu Za záchranu zahrady Orlovny).

Během svého mnohaletého působení rozvíjelo Divadlo Líšeň spolupráci s místními umělci, spolky a organizacemi, což jej inspirovalo k založení spolku Líšeň sobě a také k další (navazující) řadě Festivalů Líšeň sobě, které se konají od roku 2010 doposud. Kromě místní tvorby nabízejí Festivaly Líšeň sobě kvalitní nekomerční produkci z celé republiky. Proto se také festival Čtvrtstoletí letos propojuje s programem Festivalu Líšeň sobě.

Kromě pořádání festivalů v Líšni, spoluzakládání spolků a zachraňování malebných míst a budov Divadlo Líšeň spoluobnovilo tradici Líšeňských ostatků (nápad obnovit starobylou slavnost vzešel od Josefa Trávníčka z Národopisného souboru Líšňáci).

Z původně komorní akce se Líšeňské ostatky rozvinuly ve vyhlášenou celolíšeňskou veselici s více než sto účinkujícími z několika místních uměleckých souborů i z řad veřejnosti a návštěvností čítající na tisíce diváků z Líšně i celého Brna.

Líšní je také inspirovaný pes v logu divadla. Průpovídce "tady chcípl pes", kterou jsme v dobách počátků divadla často slýchávali od líšeňských sousedů, jsme se rozhodli čelit psem živým, který opět aktivní dění do obce navrátí. Také jej na festivalu rozhodně nepřehlédnete!

 

PROGRAM

11/8 pátek: DEN ANTONÍNA MALONĚ A JEHO LOUTEK

Dvorková scéna Divadla Líšeň, Obecká 13

17.00  výstava loutek A. Maloně – workshop s loutkami pro malé i velké
19.30  Divadlo Líšeň: Žabáci (Sny starého dědka) – loutková groteska o samotě, snech a přátelství
20.30  Hrát si dovoleno – filmový dokument Petra Barana o A. Maloňovi

Píseň na dobrou noc

18/8 pátek: SETKÁNÍ S LOUTKAMI V ZAHRADĚ

Dvorková scéna Divadla Líšeň, Obecká 13 a Kostelíček

17.00  výstava loutek A. Maloně
19.00  Ensemble Opera Diversa: Manželské miniopery (Kostelíček / Festival Líšeň sobě)
20.30  Divadlo Líšeň: Andělé z lesa – scénická poezie, koncert s loutkami

25/8 pátek: OSLAVA ČTVRTSTOLETÍ na Dvorkové scéně

Dvorková scéna Divadla Líšeň, Obecká 13

18.30  Float – irský folk-punk v akustické sestavě
19.30  Hanka Voříšková: Přesýpání  –  2 kg pšenice, 1 mísa a 18 minut poezie
20.00  Buchty a loutky: Punch and Judy – maňásková groteska
20.30  Zoja Mikotová a Tonda Novotný: Čekání na…….  – nonverbální představení s prvky pantomimy
20.30  Radim Babák – akordeonový hard core chanson

26/8 sobota: DEN S DIVADLEM LÍŠEŇ – osobní setkání s lidmi i loutkami

Sál bývalé hospody u Hejlů, Ondráčkova 20

14.00 – 18.00  představení zázemí Divadla Líšeň, workshop s loutkami, výstava Čtvrtstoletí Divadla Líšeň

V případě nepříznivého počasí sledujte informace na www.divadlolisen.cz

Za finanční podpory statutárního města Brna a Městské části Brno-Líšeň.

Akce se koná v rámci projektu Provokující divadlo podpořeného Fondy EHP 2014-2021.

Sochovy národopisné slavnosti

LHOTKA POD ONDŘEJNÍKEM: Srdečně vás zveme na XXVIII. ročník Sochových národopisných slavností, které se uskuteční v sobotu 26. srpna 2023 ve Lhotce pod Ondřejníkem v areálu u školy.

26.08.2023
Autor článku: 
Tomáš Kalus

Slavnosti zahájíme jako obvykle ve 13.30 u pamětní desky Vincence Sochy, která se nachází na budově obecního úřadu. Průvodem se přesuneme spolu se všemi účinkujícími do areálu u školy, kde bude probíhat zbytek programu. V pořadu „Vítám tě, vodičko čistá“ se představí dětské soubory Valášek, Malá Ostravica, Malý Grunik, Malá Ondřejnica, Holúbek a Ondrášek. Následuje pořad dospělých souborů „Umíš-li mluvit, umíš i zpívat, umíš-li chodit, umíš i tančit“, ve kterém vystoupí soubory Pilky a Pustkova CM, Valašský vojvoda, Ostravica, Grunik, Barunka, Břeclavan a Šmykňa. Muzikantský pořad „U Kurečky Na Mytě“ je věnován lidové vypravěčce a básnířce Františce Pituchové. Účinkují v něm Pustkova a Kotkova cimbálová muzika, Marián Friedl a další zpěváci a muzikanti. Večerní pořad bude patřit souborům Břeclavan a Šmykňa, které představí tance a písně z jiných moravských, ale i slovenských regionů.

Na vedlejším pódiu za školou budou během odpoledne a večera vyhrávat muziky zúčastněných souborů.

V neděli 27. srpna v 9:00 hod se uskuteční v místní kapli mše svatá obětovaná za Vincence Sochu a po jejím skončení krátké shromáždění s položením kytice u pamětní desky V. Sochy.

Pořadateli akce jsou Klub žen,z.s. a Svaz měst a obcí povodí Ondřejnice ve spolupráci s Obcí Lhotka za finanční podpory Moravskoslezského kraje.

Přijďte strávit příjemný den na sklonku prázdnin k nám do Lhotky, potěšit se krásou lidových písní a tanců nejen z našeho regionu, pochutnat si na nejrůznějších dobrotách, zazpívat si a zatančit při večerní zábavě nebo jen tak si popovídat s přáteli, kterých na „Sochovkách“ potkáte určitě mnoho. Těšíme se na vás.

 

Pro návštěvníky festivalu bude k dispozici zdarma také speciální autobus:

13:00 Frýdlant n. O., žel.st. – Metylovice, kostel – Palkovice, Tomis – Lhotka

13:45 Kozlovice (OÚ) – Lhotka

22:00 Lhotka - Frýdlant n. O.,žel.st. - Frýdek-Místek, Slezan 03 - Palkovice, Tomis

23:00 Lhotka – Kozlovice

 

https://sochovky.webnode.cz

https://www.facebook.com/sochovky

 

Cibulové slavnosti v lázeňském městečku Laa an der Thaya: Tradiční oslava cibule plná zábavy!

ZAHRANIČÍ: V lázeňském městečku Laa an der Thaya, v Rakousku, nedaleko česko-rakouských hranic a pouze 50 minut jízdy z Brna (dostupné přímou autobusovou linkou č. 104) a méně než 3 hodiny jízdy z Prahy, se uskuteční další ročník slavných "Cibulových slavností". Tyto vyhlášené slavnosti proběhnou od pátku 11. do neděle 13. srpna. Více informací o akci a programu najdete na webových stránkách www.zwiebelfest.at a na Facebooku www.facebook.com/Zwiebelfest-Laa-240134379352919, včetně FB události Zwiebelfest 2023 | Facebook.

od 11.08.2023 do 13.08.2023
Autor článku: 
Ondřej Hampl/ika

Na náměstí v Laa an der Thaya se opět představí místní farmáři, přímí prodejci, restaurace a vystavovatelé spolu s bohatým hudebním programem. Mezi kapelami, které vás potěší, budou WIR 4, Die Edlseer a živý program ORF Radio 4/4 s úžasnými hostujícími hvězdami. Těšit se můžete také na skupinu Project Band a samozřejmě spoustu regionální dechovky. Slavnosti přinášejí tradičně bohatý program pro celou rodinu. Můžete se těšit na různé výstavy, jako jsou historické traktory, regionální potraviny, kočáry a muzeum piva. Dále si užijete vyhlášené regionální občerstvení, ochutnávky a prodej regionálních produktů, a trhy s místními tradičními výrobky. Pro děti bude připravený zábavný doprovodný program a taneční vystoupení. Ti, kteří se zajímají o historii, budou moci pod vedením průvodce prohlédnout historickou část Laa a navštívit cibulové pole taxíkem. Navíc bude k dispozici zdarma autobusový výlet s prohlídkou vesnice Loosdorf. Takže si přijďte užít tradiční Cibulové slavnosti s pestrou nabídkou akcí pro všechny věkové kategorie a prožijte nezapomenutelné chvíle s celou rodinou.

Vedle hlavního večerního hudebního programu na náměstí v Laa bude vrcholem oslav, které nesou své jméno "Zwiebelfest" (Cibulové slavnosti), sobotní soutěž v loupání cibule od 14.00 hodin. Celý region je znám nejen díky vínu, ale také díky pěstování cibule. Nedělní program slavností pak doplní od 15.00 hodin populární „Cibulový štafetový běh“. Vstup na Cibulové slavnosti je zdarma. Kompletní program “Cibulových slavností 2023” v češtině najdete ke stažení na adrese: www.zwiebelfest.at nebo se můžete informovat telefonicky na čísle +43 (0) 2522 2501 – 603.

 

Vyhlášená kvalita cibule z oblasti Laa

Vysoká kvalita cibule pěstované v regionu Laa je dnes již všeobecně známá a uznávaná. Pěstování cibule zde má již více než 80letou tradici. Tato typická plodina Weinviertelu se pěstuje na více než 300 hektarech a prodává se a zpracovává po celém Rakousku a vyváží se také do sousedních zemí. Hlavním důvodem vysoké kvality cibule z oblasti Laa jsou specifické půdní podmínky v regionu Land um Laa. Černá písčitá půda je pro pěstování cibule velmi vhodná. Co je zajímavé, je že oblast Land um Laa nevyužívá umělé zavlažování, ale spoléhá na přirozené srážky. Díky tomu roste cibule pomaleji, což má za následek pevnější, jemně vláknitou a mnohem trvanlivější cibuli. Mírné klima v regionu přispívá dalším faktorem, který podporuje úspěšný růst cibule.

 

Další informace na www.landumlaa.at, www.therme-laa.at/cs a www.zwiebelfest.at

V Pointě vychází již třetí kniha Lucie Oudové – pokračování úspěšného titulu o Šumavě

ČR: V online nakladatelství Pointa vyšlo pokračování úspěšné knihy Lucie Oudové o Šumavě s názvem Bejvávalo na Šumavě - příroda a lidé, které navazuje na loňský úspěšný titul Bejvávalo na Šumavě – smutno i veselo. Krátké šumavské příběhy o blízkém kontaktu člověka s přírodou. Pověsti, dobové záznamy a vyprávění pamětníků, které otevírají dveře poznání života na staré Šumavě, opět potěší všechny příznivce Šumavy a nejen je. Kniha přináší zajímavé poznatky o propojenosti člověka s přírodou. Naťukává téma úrody, počasí, horského podnebí a křehkosti rostlinné a živočišné říše. Lucie Oudová je sociální pracovnice a neustále pracuje s lidmi. Zajímá se o jejich osudy a po lesích a zapadlých koutech šumavské krajiny sbírá vyprávění o neobyčejných lidech. Ty pak sepisuje do příběhů, aby mohla výjimečné odkazy pamětníků předávat dalším generacím. Knižní novinku Bejvávalo na Šumavě - příroda a lidé i první díl Bejvávalo na Šumavě – smutno i veselo a spoustu dalších titulů je možné objednat na e-shopu Pointy a ve všech tradičních knihkupectvích nebo na e-shopech.

Autor článku: 
Ondřej Hampl/ika

Bejvávalo na Šumavě - příroda a lidé

Autor: Lucie Oudová

Žánr: povídky

Počet stran: 112

Rozměry: 145 x 205 mm

Vazba: vázaná s laminovaným potahem

ISBN: 978-80-7691-098-0

Datum vydání: 12. 6. 2023

Cena: 279 Kč

Pointa.cz | Bejvávalo na Šumavě - příroda a lidé

 

Anotace

Žili na Šumavě a Šumavou. Hory a kopce byly jejich domovem a husté lesy živobytím. Příroda byla všude kolem nich a vyprávěla příběhy. Příběhy o tom, co kdysi bejvávalo na Šumavě. Čím byla tato krajina výjimečná, jaké přírodní skvosty ukrývala nebo proč je hluboko v zemi pot i krev Šumaváků. Bylo toho tolik, co jim chtěla říct, a tak je poprosila, aby se v klidu posadili a vyslechli si vyprávění z míst, kde lišky dávají dobrou noc.

 

O čem v knize autorka píše

Kniha přináší zajímavé poznatky o propojenosti člověka s přírodou. Naťukává téma úrody, počasí, horského podnebí a křehkosti rostlinné a živočišné říše.

 

Pro koho je kniha určena

Pro všechny příznivce Šumavy.

 

Proč knihu napsala

Autorka má pocit, že se v této dynamické době odkláníme od přírody. Ráda bych čtenářům připomněla časy, kdy ještě příroda byla součástí našich životů.

 

O autorce

Narodila se na Šumavě a žije Šumavou. Má tuto krajinu hluboko ve svém srdci, proto není divu, že o ní stále píše. V současné době pracuje na pozici sociálního pracovníka, je tedy neustále v kontaktu s lidmi. Zajímá se o jejich osudy a snaží se jim pomoci. Volný čas pak tráví se svými dětmi na Šumavě – toulají se po lesích a zapadlých koutech této krajiny a sbírají vyprávění o neobyčejných lidech. Ty pak sepisuje do příběhů, aby mohla výjimečné odkazy pamětníků předávat dalším generacím. V roce 2020 vyšla její první kniha s názvem Dary Pošumaví, která byla určená především pro rodiny s dětmi. Dva roky poté Bejvávalo na Šumavě – smutno i veselo a nyní by ráda čtenářům představila novinku, která navazuje na druhou knihu, a sice Bejvávalo na Šumavě – příroda a lidé.

 

O Pointě:

Pointa je online nakladatelská služba, která autorům pomáhá sestavit knižní tým a zafinancovat vydání knihy s pomocí crowdfundingu. Následně je provede celým procesem, zajistí tisk a distribuci a pomůže s propagací.

             

●    pointa.cz                    

●    facebook.com/Pointa.cz                    

●    instagram.com/pointa.cz                   

●    blog.pointa.cz

 

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Lidová kultura