neděle
16. června 2024
svátek slaví Zbyněk

Lidová kultura

Lidová kultura

Probouzení jara ve Skanzenu Horní Falce u města Nabburg × Bavorsko

HORNÍ FALCE/BAVORSKO: Pokud si naplánujete výlet do muzea v květnu 2024, rezervujte si nejlépe celé odpoledne. Louky jsou opět zelené, vše kvete a všude v areálu panuje čilý ruch... Při příjemné procházce jarní přírodou si můžete prohlédnout historické budovy, kterých zde máme více než padesát a na pastvinách se již pohybuje spousta zvířat a jejich letošní mláďata.

od 01.05.2024 do 20.05.2024
09:00 - 17:00
Autor článku: 
Petra Zeitler

V květnu pořádáme následující tématicky dny:

  • 1. květen se u muzejní hospůdky od 13 hodin bude stavět tradiční májka. To se ve skanzenu dělá zásadně ručně tzn. bez pomoci techniky. Ozdobený strom přiveze koňské spřežení na místo a kmen se pak mužskou silou staví. Pro potěšení návštěvníků bude vyhrávat dechovka z Nabburgu a kdo bude mít chuť, může si dopřát první májový taneček. Děti mohou následně vyrábět ve výtvarné dílničce motýlky z přírodních materiálů.
  • 5. května pozveme všechny milovníky zahrádkaření na Jarní trh s pestrým sortimentem sazeniček, květin a nejrůznějších zahradních dekorací. Bude se zde konat kurz roubování, burza přebytků ze zahrádek a pro děti máme na programu vyrábění dárků pro maminky.
  • 9. května se bude konat Divadelní den a ve skanzenu se představí hned několik souborů z Horní Falce. V kulise muzejních staveb uvidíte ukázky scének z nových repertoárů. Od hranic s ČR ze Schönsee to budou hry o pašerácích, z Oberviechtachu o legendárním Dr. Eisenbarthovi a z Neunburgu o husitských válkách.
  • 19. května je mezinárodní Den muzeí. Pozveme návštěvníky na expedici do přírody a následně do našeho hostince s pivnicí pod širým nebem. Zdejší pivo a  speciality rozhodně stojí za to ochutnat!
  •  20. května máme v Bavorsku svátek a navíc je Den mlýnů. Ve skanzenu je několik mlýnů na vodní pohon. Proto budou k dispozici naši průvodci, kteří podají informace v němčině o využití vodní energie v minulosti a o jejich výhodách a perspektivách v dnešní době.

Kromě těchto tématických dnů se budou v květnu konat také různé kurzy jako je mýdlovaření, kurz plstění, kovářský workshop, výtvarná dílna na mozaiky anebo oblíbený kurz sekání trávy kosou. Na kurzy se z důvodu omezeného počtu míst musí zájemci příhlásit. Ceny a podmínky jsou uvedené na našich webových stránkách.

 

Provoz: každý den od 9.00 – 18.00 h. (kromě pondělí – pokud není svátek)

Muzejní vstupenka dle ceníku

Parkovací místa jsou k dispozici zdarma

Veškeré informace o programu a provozu: www.freilandmuseum-oberpfalz.de

 

Amatérský pěvecký sbor Čerchovan z Domažlic mezi profesionálními hudebníky v hlavním programu Smetanovy Litomyšle

DOMAŽLICE, LITOMYŠL: Ústředním místem oslav dvoustého výročí narození Bedřicha Smetany bude letos Festival Smetanova Litomyšl, který se uskuteční v termínu od 8. 6. do 7. 7. V hlavním programu tohoto významného hudebního svátku vystoupí pouze jeden jediný amatérský soubor. Jmenuje se Čerchovan a jedná se o pěvecký sbor působící v Domažlicích nepřetržitě od svého založení v roce 1901. V současné době ho tvoří přibližně 45 amatérských zpěváků a od roku 1997 stojí v jeho čele sbormistr MgA. Marek Vorlíček. Právě jeho jsme při příležitosti mimořádného festivalového vystoupení požádali o rozhovor.

Autor článku: 
Irena Koušková

Čerchovan se zabývá především duchovní hudbou, ale nevyhýbá se ani opeře, stylizované středověké hudbě či spirituálu. Součástí repertoáru jsou samozřejmě i sborové úpravy českých lidových písní. Je to přesné? Když se ve vaší branži řekne Čerchovan, jaká pověst ho předchází?

Vámi uváděný výčet našich aktivit je poměrně přesný, procentuálně odhaduji, že duchovní hudbou se v uplynulých 10 letech zabýváme z 80 procent. Dlužno říci, že k duchovní hudbě řadím například i kantátu Svatební košile Antonína Dvořáka. Jaké „jméno“ má náš sbor v hudební branži, mi nepřísluší hodnotit, ať posoudí jiní. Ale vzhledem k tomu, kam nás kdo (a s jakým repertoárem) zve, to snad nebude úplně špatné… (úsměv)

 

Jak vypadá pracovní život Čerchovanu? Můžete sbor blíže představit? Jakou má právní identitu? Z čeho financujete náklady na provoz? Zkoušení vedle civilního zaměstnání vyžaduje asi pevnou disciplínu… Kolik vystoupení v sezoně máte, jak často se scházíte? Jaké úspěchy jste si připsali? Jak jste se dostali na audienci k papeži do Vatikánu? Daří se sbor omlazovat? Je tradice sboru pro vás svazující nebo inspirující?

Čerchovan zkouší (až na drobné výjimky) jednou týdně. Protože máme několik kolegů studujících na vysoké škole, musíme zkoušet v pátek, nebo v neděli. Někomu se lépe hodí pátek, jinému neděle, proto pravidelně střídáme tyto dva dny. Zkouška trvá 2,5 hodiny včetně 15minutové pauzy. Čerchovan je obecně prospěšná společnost, náklady na běžný provoz hradíme především z každoroční dotace Města Domažlice, dále z členských příspěvků a někdy z honorářů za naše vystoupení. Počet vystoupení v rámci roku je proměnlivý, odhaduji, že se v průměru bude jednat asi o 10 koncertů ročně. Rozhodně však upřednostňujeme kvalitu (programu, spoluúčinkujících i našeho výkonu) před kvantitou.

Ano, určitá disciplína je ve sboru nezbytná – což (předpokládám) ostatně platí o každém oboru lidské činnosti… Hrdý jsem jen občas, když se mým „čerchovanským ovečkám“ opravdu povede nějaký mimořádný koncert nebo nějaká třeba jen malá část opravdu dobře zní. Obávám se, že o optimálním zvuku sboru mám celkem vyhraněnou představu, a snad i proto jsem opravdu spokojený jen málokdy, ale aspoň víme, na čem pracovat. Přiznávám, že více než 20 let jsem nebyl u svých sborů zvyklý na jakoukoli spolupráci s hlasovým pedagogem (a veškeré záležitosti – ať už technické problémy, nebo sborový zvuk jako takový jsem si řešil sám v rámci běžných zkoušek a jim předcházejících rozezpívání). V posledních letech však spolupracujeme s hlasovou pedagožkou Lucií Bínovou a tato cesta se velmi osvědčuje.

Do Vatikánu nás před lety jednoduše pozvali (dílu J. J. Ryby jsme se věnovali zdaleka nejen uváděním jeho České mše vánoční), toto pozvání jsme velmi rádi přijali a do Říma odletěli. Myslím, že nám zůstalo množství hezkých vzpomínek.

„Omlazování“ českých pěveckých sborů patří k mým velkým tématům již mnoho a mnoho let. A musím se přiznat, že je to spíše trauma než téma: Ačkoli sám nejsem soutěžní typ, sedám občas v porotách sborových soutěží a přehlídek. A slýchám zde vynikající dětské či mládežnické sbory. Prosím, ať mi kolegové sboristé odpustí, ale směrem k „dospěláckým“ sborům smíšeným však zeje v naší republice kvalitativní propast. Dlouhá léta se ptám sebe i kolegů sbormistrů, čím to je, a hlavně kudy z toho ven, ale žádné univerzální řešení nenalézám. Přitom je to ohromná škoda: Sbormistři dětských sborů vychovají (doslova vypiplají) výborné mladé zpěváky, kteří však s odchodem z dětského sboru v drtivé většině končí se sborovým zpěvem jako takovým, byť by se mnozí mohli tomuto oboru věnovat na profesionální bázi! A velmi nerad (avšak bohužel upřímně) dodávám, že naopak mnoho absolventů oboru zpěv na konzervatořích bývá pro profesionální sborový zpěv naprosto nepoužitelných…

V Domažlicích působí u dětských sborů již řadu let výtečná sbormistryně Jitka Svobodová, takže díky ní se i Čerchovan trochu omlazuje, ale přiznávám, že bych byl rád, kdyby k nám mladých přicházelo ještě podstatně více než dosud…    

 

Smetanovu Litomyšl tradičně uzavírá děkovná bohoslužba. Letos, v Roce české hudby, bude její hlavní hudební náplní provedení Slavnostní mše skutečského rodáka Václava Jana Tomáška (1774–1850), kterou komponoval v roce 1836 pro korunovaci českého krále Ferdinanda V. Hlavní celebrant bude Mons. Tomáš Halík. Čerchovan zde vystoupí společně s Kühnovým smíšeným sborem. Je vaše účast v programu dána tím, že jste dříve jako sbormistr toto těleso vedl? Bylo třeba přidat hlasy?

Zde si dovolím drobné (ale důležité) upřesnění: Čerchovan bude rozšířen o výpomoce z řad mých bývalých kolegů a přátel – sboristů především (avšak nejen) z Kühnova smíšeného sboru (nejedná se tedy oficiálně o Kühnův smíšený sbor). Ano, potřebovali jsme pro toto vystoupení početně posílit. V Kühnově smíšeném sboru jsem několik let měl tu čest zpívat jako sborista pod vedením legendárního Pavla Kühna, po čase jsem zde 10 let působil jako šéfsbormistr. Byla to krásná léta naplněná mnohdy skvělou hudbou a mnohdy s nejlepšími dirigenty světa, velmi rád na obě zmíněná období vzpomínám.

 

Jak výjimečné je pro Čerchovan účinkování v hlavním programu Smetanovy Litomyšle? Je to vaše premiéra? Jak se na vystoupení připravujete? Spolupracujete také s dalšími profesionálními tělesy či sólisty, a to nárazově nebo pravidelně?

Ano, pro Čerchovan se jedná o premiéru a výjimečnou příležitost. Dříve bych se obával možné trémy svých svěřenců, ale v posledních dvou dekádách jsme měli mnohokrát příležitost účinkovat s profesionálními orchestry a sólisty, takže jsem si celkem jistý, že nějaké „sevření hrdel“ nám v Litomyšli nehrozí. Z kdysi spíše nárazové spolupráce například s Plzeňskou filharmonií jsme v posledních letech plynule přešli k pravidelné součinnosti se Západočeským symfonickým orchestrem v Mariánských Lázních (často v čele s jejich šéfdirigentem Radkem Baborákem), příští rok nás čeká premiérová spolupráce s Karlovarským symfonickým orchestrem. Příprava na vystoupení závisí na tom, zda se bude jednat o uvedení díla z našeho repertoáru, nebo o nastudování nám dosud neznámé skladby. Ve druhém případě začínáme obvykle dělenými zkouškami – mám ve sboru dva šikovné kolegy sbormistry.

 

Vedl jste přes deset let jako hlavní sbormistr Kühnův smíšený sbor. V čem je práce s neprofesionálním sborem Čerchovan snazší a v čem náročnější? Zvažoval jste někdy návrat do profesionální sféry? Máte velké sbormistrovské sny splněny? Co by podle vás nemělo sbormistrovi chybět?

Práce v Čerchovanu je samozřejmě řádově pomalejší než například v „Kühňáku“. Také počet koncertů máme nesrovnatelně nižší. Ale zase se těšíme v Čerchovanu absolutní svobodě v tom, jaké závazky a kdy přijmeme.

Ano, přiznávám, že jsem po pár letech velmi vážně zvažoval návrat k profesionální sbormistrovské práci, ale nakonec jsem (ač s lítostí) musel sám sobě přiznat, že by to nebylo moudré. Nadále se tedy profesionálně věnuji už „jen“ restaurování varhan, což je krásná práce a hudbou se kochám (byť v malé míře) s Čerchovanem.

Sbormistrovské a sborácké sny? Nevím, jestli jsem kdy měl takové sny, ale zažil jsem Pavla Kühna, SOČR a Vladimíra Válka, Českou filharmonii, FOK a Serge Baudo, Izraelskou filharmonii a Zubina Mehtu, ČNSO a Libora Peška, většinu českých orchestrů, mnohokrát jsem připravoval sbor na Pražské jaro, Český Krumlov, Smetanovu Litomyšl, natáčeli jsme spoustu krásné muziky, mnohokrát jsem se potkal s Karlem Růžičkou, natáčel sbory pro Ennia Morriconeho, několikrát jsme uváděli Verdiho Requiem a Mahlerovu Osmou, zároveň jsem mohl nahlédnout do interpretace barokní hudby s Markem Štrynclem, atd. atd. Myslím, že na místě je spíš vděčnost, než nějaké další snění…

 

Za svou práci s Čerchovanem jste obdržel národní sbormistrovskou cenu Unie českých pěveckých sborů Sbormistr junior. Kolik let vám bylo, když jste s Čerchovanem začínal? Nechtěl jste být původně profesionálním dirigentem?

Pamatuji si, že v Čerchovanu jsem už jako sbormistr slavil 18. narozeniny… Vždycky jsem chtěl být sbormistr, což se mi skoro zázrakem splnilo. Ale je pravda, že jsem vystudoval na Konzervatoři i na HAMU obor dirigování, protože samostatné sbormistrovství se na těchto školách nevyučovalo.

 

Jak konkrétně u vás vypadá letošní rok, respektive současná sezona? Co zajímavého vás ještě kromě vystoupení na Smetanově Litomyšli čeká?

Rok 2024 máme opravdu pestrý. Zde je krátký přehled: Antonín Dvořák: Svatební košile, Václav Jan Tomášek: Missa solemnis (a musím zmínit alespoň první část z fenomenálního Rejchova Te Deum), Josef Kuneš: Chodské oratorium O Markétě, Miloš Bok: Missa solemnis, Wolfgang Amadeus Mozart: Requiem, Luboš Fišer: Vánoční koledy. Pro příští rok zatím víme o Dvořákově Te Deum a Beethovenově 9. symfonii.

 

Nejste „jenom“ sbormistr, ale také dirigent, varhaník, varhanář, zastupitel města Domažlice a radní. Živíte se jako varhanář. Ve své dílně v Domažlicích jste zrekonstruoval řadu barokních varhan z celého západočeského regionu. Dostal se vám do ruky nějaký mimořádně cenný kousek? V jaké roli nyní trávíte nejvíce času?

Zdaleka nejvíce času mi zabírají varhany. Těžko se vybírá jen jeden nástroj, který nám s kolegy prošel při restaurování rukama, ale mimořádný vztah mám k varhanám hřbitovního kostela svatého Mikuláše v Kašperských Horách (a vlastně k celému tomuto mimořádnému chrámu). Snažím se nenechat se trápit politikou, ale zatím se mi to nepříliš daří – podobně, jako se mi bohužel nevede být častěji s rodinou…

 

FB Pěvecký sbor Čerchovan

 

 

 

 

Jarní ANTIQUE oslaví významné jubileum

PRAHA: S příchodem jara se blíží letos jubilejní 50. Veletrh starožitností ANTIQUE, který proběhne 18.–21. 4. na Novoměstské radnici na Karlově náměstí v Praze. Pravidelné nejvýznamnější přehlídky tuzemského trhu se starožitnostmi se konají od roku 1998, tedy již přes čtvrt století, a těší se velké oblibě jak u odborníků a sběratelů, tak i u široké veřejnosti. Pořádající Asociace starožitníků zvolila symbolické hlavní téma: Skrytá hodnota starožitností: UDRŽITELNOST a to nejen proto, aby přiblížila další významný rozměr antikvit, ale aby odkázala i na stálost a smysluplnost samotného veletrhu. Připravovaný ANTIQUE se ponese ve slavnostním duchu a oslaví své významné jubileum bohatým doprovodným programem.

od 18.04.2024 do 21.04.2024
Autor článku: 
Sofie Šustková

„Veletrhy pořádala Asociace starožitníků od roku 1992 ve spolupráci s odbornou firmou a na první veletrhy Antik v paláci u Hybernů, v Obecním domě i v Jízdárně pražského hradu rádi vzpomínáme. Chtěli jsme uspořádat setkání kvalifikovaných starožitníků s přehlídkou nejlepších starožitností po vzoru zavedených zahraničních veletrhů. O několik let později jsme si uvědomili, že máme-li udržet veletrhy další dekády, musíme je začít pořádat sami. Šlo nám především o udržitelnost úrovně, cen i zájmu publika, a proto v červenci 1998 proběhl 1. Veletrh starožitností ANTIQUE pořádaný AS v Uměleckoprůmyslovém muzeu. Od té doby veletrhy organizujeme dvakrát do roka, prošli jsme Výstavní síní Mánes a nakonec jsme zvolili historické prostory Novoměstské radnice, kde jsme již mnoho let, a ve kterých oslavíme i naše neuvěřitelné jubileum, padesátku.” vzpomíná prezident AS, Ing. Jan Neumann. 

Asociace starožitníků dlouhodobě usiluje nejen o kultivaci obchodu se starožitnostmi a vzdělávání odborníků v praxi, ale i o šíření hlubšího smyslu celého oboru, a právě na veletrhu má možnost tyto myšlenky prezentovat. Návštěvníci se mohou těšit na zajímavé přednášky a doprovodné akce.

„Mnozí lidé si uvědomují, že ve starožitnostech je ukryta estetická vrstva, i že jsou vhodným prostředkem pro investice. Dřívější způsob života měl své klady, více se využívaly věci zděděné a méně nakupovaly věci nové. Šperky, mince, obrazy či vzácný porcelán a sklo v těžkých dobách válek a měnových reforem navíc posloužily jako přenos prostředků do nových časů. V současnosti vyvstalo nové téma, téma udržitelnosti životního prostředí naší planety, se kterým jsou starožitnosti v naprostém souladu. V minulosti vyrobené věci můžeme kombinovat se soudobým interiérem a omezit tak spotřebu věcí nových, jejichž výroba zatěžuje Zemi. Navíc jsou ekologické, vyrobené z přírodních materiálů bez lepidel a dalších chemických látek, takže jsou šetrné i k lidskému zdraví. Jedná se o nábytek, textilie, porcelánové servisy či skleněné sady, dekorační předměty, dokonce i šperky. Co je více udržitelné, než starožitnosti? ” ptá se viceprezidentka AS Ing. Simona Šustková.  

V poslední době je možné sledovat, že zájem o starožitnosti stoupá, nejen pro jejich investiční či estetický potenciál, ale pro samotný zájem obklopit se věcmi s příběhem. Na prodejní výstavě mají návštěvníci jedinečnou možnost zhodnotit stav a trendy současného trhu, případně doplnit sbírky, vhodně investovat či si doladit interiér. Asociace starožitníků také nabídne tradičně služby poradny, kam zájemci budou moci přijít pro bezplatné odborné posouzení a odhad ceny.

 

Asociace starožitníků

 

Sdružuje obchodníky se starožitnostmi a jejími členy se mohou stát majitelé galerií, antikvariátů a aukčních síní, soudní znalci či restaurátoři. Usiluje o odborný rozvoj sběratelství a podnikání v oblasti starožitností. Provozuje Rudolfinskou akademii, rekvalifikační kurz s akreditací MŠMT, která poskytuje vzdělání v oblasti dějin umění a užitého umění.

www.iantique.cz IG

www.asociace.com FB IG

Březnový výtisk Malovaného kraje

Autor článku: 
redakce / jal

ČR: Z aktuálního čísla se např. dozvíte, jak to vypadalo na jižní Moravě v roce 1866, kdy tudy táhlo pruské vojsko, a co se tenkrát přihodilo šestnáctiletému Tomáši Masarykovi, pozdějšímu čsl. prezidentovi. Následuje milostný příběh, který toho má hodně společného s Poštornou a který by mohl posloužit coby předloha pro málo uvěřitelnou telenovelu. Také o jedné dezinformaci (termínu dnes tolik „populárnímu“) z počátku minulého století se dočtete v tomto vydání – týká se kopce Komínky v Chřibech. Rozsáhlá stať se věnuje novokřtěncům na Břeclavsku; z úplně jiného soudku je pak medailon uherskohradišťského pedagoga, publicisty a národopisného sběratele Karla Jaroslav Obrátila. Další pozoruhodnou osobností byl svého času věhlasný iluzionista Karl Breu alias Tom Jack. Narodil se v Dubňanech, leč vše jej táhlo do světa a s blížícím se stářím na Šumavu. Stěží uvěřitelným 90. dílem pokračuje seriál Výrobci krojů na Slovácku – tentokrát představíme tvůrkyni modrotisku Gabrielu Bartoškovou ze Strážnice. Uvidíte ale také snímky ze Slovácka ze 40. let 20. století od renomovaného fotografa Fráni Humla, přečtete si rozhovor se sběratelem lidových písní, etnografem Pavlem Popelkou a pomyslně se můžete plavit po dolním úseku řeky Moravy.

Komu by obsah březnového vydání Malovaného kraje ani tak nestačil, najde v něm ještě dalších více než dvacet delších nebo kratších článků a celou řádku pozoruhodných fotografií.

Více o obsahu dvouměsíčníku zjistíte na www.malovanykraj.cz či přímo při četbě aktuálního výtisku.

Velikonoce ve zlínských muzejních sbírkách

ZLÍN: V Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně jsou v rámci velikonoční výstavky VAJÍČKO MALOVANĚ, Z LÁSKY DAROVANÉ k vidění desítky kraslic zdobených různými technikami. Lidové zvyky a obyčeje starého Zlína připomínají panely výstavy i doprovodný program pro děti i dospělé, jímž je tradiční ZELENÝ ČTVRTEK V MUZEU 28. března s pletením tatarů, pečením jidášků, zdobením perníčků a dalšími aktivitami. U vitrín s kraslicemi se ale zastaví každý návštěvník.

 

28.03.2024
Autor článku: 
Silvie Lečíková/ika

„V početných sbírkách zlínského muzea se nachází mimo jiné soubor více než dvou tisíc kraslic, zdobených velikonočních vajíček. Nejstarší vznikla v roce 1903, velká část pochází z 20. a 30. let, zastoupeny jsou i kraslice poválečné a současné,“ vysvětluje Blanka Petráková z Muzea luhačovického Zálesí. „Mezi regiony původu se nejčastěji objevuje Slovácko, Valašsko a Haná, ale své zastoupení tu mají i Jižní Čechy a Chodsko. Sbírka obsahuje vejce slepičí, kachní a husí, najdete tady i vajíčka křepelčí či pštrosí.“

Dnes už z původního barvení přírodními barvivy (kůra olše, jabloně či dubu, oves, osení, kopřivy, fryžulka aj.) zůstala v povědomí veřejnosti jen cibulová slupka, ale do konce 19. století byla příroda jediným zdrojem barev pro výzdobu kraslic. Také styly jejich zdobení se značně proměňovaly v čase. Pro region jihovýchodní Moravy bylo charakteristické zejména negativní vykrývání dekoru voskem, ale také rezervování pomocí rostlin (patronování), vyškrabování dekoru (gravírování či rýsování) a aplikace textilem, slámou anebo dalšími přírodními materiály, např. tzv. bezovou duší či jezerní sítinou (sítinování). Zajímavou raritou jsou kraslice s drobnými vzory leptanými šťávou z kyselého zelí. Součástí výzdoby batikovaných a gravírovaných kraslic byly často krátké texty a veršíky, které se různě obměňovaly. K oblíbeným patřilo například Vajíčko malé, láska veliká či Koho ráda mám, tom vajíčko dám. Nechyběly ale ani verše rozverné, jako Kůlaj sa vajíčko podle vody, enem sa nestavuj do hospody, případně Ty si synek jako pták, pomiluješ, necháš tak.

Díky kraslicím ve sbírce zlínského muzea máme také dochovány jejich nejrůznější podoby z éry socialismu – od vysloveně budovatelských, zdobených obrázky továren, holubic míru, srpů a kladiv, až po politickou satiru v říkadlech jako Radujme se, veselme se, houby máme, podělme se či Závěry 17. sjezdu plníme i do přinesených nádob. Vzácným odrazem doby s hlubším poselstvím je pak sbírková kraslice autorky Anežky Beňkové připomínající válečnou tragédii nápisem Nezapomeňme obětí Ploštiny a Již nikdy válku..

„Soudobí tvůrci dnes doplňují sbírku o kraslice zdobené drátováním, plastickým voskem, perforací či pozitivní malbou,“ doplňuje Blanka Petráková. „V současnosti spolu s rozšiřováním sbírky provádíme i její postupnou digitalizaci, aby tento mimořádný doklad lidové tvořivosti zůstal uchován i do budoucnosti.“

www.muzeum-zlin.cz

 

Cestou na Seznam – Krajkové Velikonoce ve Vamberku

VAMBERK, ČR: Něžná krása krajky se jemně snoubí s křehkostí nastupujícího jara i symboly velikonočního období… Zasnívám se v kuchyni nad chystanými dekoracemi k největším křesťanským svátkům v roce a automaticky si vzpomenu na Vamberk, město krajky. Snad by souhlasila i místní rodačka a etnoložka muzea krajky Mgr. Martina Rejzlová, která nás jejím příběhem i muzejními expozicemi provede. Zároveň v rámci redakčního cyklu Cestou na Seznam přiblížíme, jak se na listinu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR dostala i Tradice krajkářství na Vamberecku“ a zda má nakročeno také na zápis na seznam nehmotného dědictví UNESCO.

Autor článku: 
Irena Koušková

Fakt, že jsou do seznamů UNESCO zapisovány architektonické památky, je všeobecně známý. Již méně se ví, že sem patří také tradice, které skupina obyvatel pokládá za své kulturní dědictví a předává je dalším generacím. Podmínkou pro zápis do mezinárodního Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO je předchozí uvedení na Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR, který nyní čítá 33 položek. V roce 2020 přibyla do tzv. národního seznamu „Tradice krajkářství na Vamberecku“. Co tomuto výjimečnému ocenění předcházelo, jak se připravuje taková nominace a co z ní pro nositele tradice následně vyplývá? Naší průvodkyní po Cestě na Seznam bude za nominační tým Mgr. Martina Rejzlová z Muzea krajky ve Vamberku.

 

Tradice paličkované krajky na Podorlicku nepřetržitě žije již čtyři sta let. V polovině 17. století podorlické panství získal císařský plukovník Kašpar z Grambu. Jeho manželka Magdaléna, provdaná Grambová, byla dobře obeznámena se západoevropským krajkářstvím a zavedla mezi zdejším obyvatelstvem paličkování jako robotní povinnost. V roce 1889 zde byla dokonce založena i krajkářská škola, která od té doby nikdy nepřerušila svoji činnost. Muzeum krajky vzniklo v roce 1929 a před deseti lety prošlo rozsáhlou rekonstrukcí podle návrhu architekta Davida Vávry.

Na počátku 20. století při zprůmyslňování kraje přestalo být paličkování hlavním zdrojem obživy místních obyvatel a těch, kteří se tomuto řemeslu věnovali, ubývalo. Po 2. světové válce došlo k založení uměleckého družstva Vamberecká krajka (11. 5. 1946), které v době největšího rozkvětu zaměstnávalo na 400 krajkářek. Jeho pokračovatelem se v roce 2003 stala společnost Vamberecká krajka CZ. V letech 20072018 existovala obecně prospěšná společnost Svět vamberecké krajky, jejímž neuskutečněným cílem bylo vytvořit ve Vamberku víceúčelové kulturní zařízení věnované sběru, dokumentaci, prezentaci a propagaci vamberecké krajky. V současnosti tradici ve městě udržují Krajkářská škola a také Muzeum krajky.

 

Krajky jsou nejen paličkované, ale také šité, háčkované či pletené a vyrábějí se z různých materiálů. Liší se také svými tradičními vzory. Největšího věhlasu dosáhla bruselská nebo benátská krajka. Také u nás se této rukodělné řemeslné tradici dařilo, a to i v dalších regionech, především v Krušnohoří. V čem je vamberecká krajka unikátní a světová a v čem zůstala provinční?

Své zvučné jméno si krajky z Vamberka vydobyly bohatými vzory na tzv. vláčkových krajkách. To jsou nejjemnější paličkované krajky, které byly užívány pro zdobení nákladných oděvů, později i lidových krojů. Po jedné straně je pruh krajky rovný, po druhé straně vytváří typické zuby. Krajky se dodávaly do mnoha koutů Evropy a dělaly čest regionu, ze kterého pocházely. Opravdovou světovost však vamberecké krajky získaly až ve dvacátém století, kdy opustily staré vzory a jejich výraz držel krok s moderním výrazovým stylem. V přechodu k modernitě byly české krajky světově první a dodnes jsou na špičce. Starobylá technika výroby se plně přizpůsobila soudobému výtvarnému umění.  

 

Jako vamberecké rodačky a etnoložky Muzea a galerie Orlických hor, pod které vamberecké Muzeum krajky spadá, se vás musím zeptat, jestli ovládáte nelehké umění ručního paličkování krajky? Je to rodinná tradice?

V naší rodině vím o pěti generacích, které se paličkování věnovaly a beru to jako přirozenou součást života. Maminku, Janu Štefkovou, která je jako jediná krajkářka v zemi nositelkou ocenění Nositel tradice, jsem odmala vídala za herdulí a při zvuku klapajících paliček jsem usínala. První krajky jsem začala dělat v pěti letech.

 

Souhlasíte s tím, že český přínos v případě paličkované krajky spočívá v tom, že z ní dokážeme vyrobit věci, které nikdo jiný na světě neumí? Co to případně dokládá? Jaké nejcennější exponáty má vaše muzeum ve sbírkách? Je možné si také paličkování vyzkoušet?

Jsou to právě moderní krajky, dnes třeba i abstraktní, které znamenaly přelom ve vnímání této rukodělné techniky. Historické krajkářství, to je užité umění. I když se jednalo o luxusní zboží, stále mělo jasnou funkci – zdobit oděv, zdobit textil. Krajka se vyráběla jako metráž a z dnešního pohledu na časovou náročnost v neuvěřitelném množství. Když ale díky průmyslové revoluci vznikly stroje, jež začaly chrlit metráž za zlomek ceny, měla krajka na mále. Jen díky odklonu k umělecky zpracovaným vzorům a složitým tvarům, které i nadále musely být zhotovovány ručně, přežila. Česká moderna a několik generací skvělých výtvarníků a výtvarnic pak tuto techniku vyzdvihly do sféry umění v jeho nejčistší podobě.

    

Vamberecké krajkářky realizovaly nejen krajky oděvní, ale také umělecké na náměty předních českých výtvarníků a výtvarnic. Česká moderní krajka reprezentovala Československo na světových výstavách EXPO Brusel 1958 a EXPO Montreal 1967. Dosáhla vamberecká krajka na podobný velký úspěch také v poslední době? Stagnuje nebo se v něčem dále vyvíjí?

Bohužel si musíme přiznat, že doba největší slávy už minula. V poválečných desetiletích se sešlo několik významných faktorů – na jedné straně tu byly desítky či spíše stovky starých poctivých krajkářek, které měly řemeslo v rukách. Ty dokázaly upaličkovat nejsložitější vzory a krajkářství pro ně vedle přivýdělku bylo i životním posláním. Na druhé straně pak stálo mnoho významných výtvarníků a výtvarnic, kteří si krajku vybrali jako výrazový prostředek pro svou tvorbu. Krajka jako umělecký předmět se vyučovala na vysokých školách a stát podporoval vznik monumentálních děl.

   

Jak probíhala příprava nominace Tradice krajkářství na Vamberecku na národní seznam? Co stálo u zrodu této myšlenky? Kdo ji inicioval?

Musím poděkovat zřizovateli našeho muzea, Královéhradeckému kraji a zejména tehdejšímu hejtmanovi Jiřímu Štěpánovi, kteří si plně uvědomovali, že krajkářství na Vamberecku a zejména jeho nepřerušená čtyřsetletá tradice je v celostátním měřítku unikátní a pro náš kraj příznačná. To bylo velkým impulzem pro nominaci. Pak už stačilo vše dát, jak se říká, na papír.

  

Čemu bylo třeba v nominačních podkladech věnovat nejvíce prostoru? Co bylo na přípravě podkladů nejtěžší nebo nejsložitější?

Samotná nominace je hodně odborný text. Nejdůležitější je zachytit to podstatné z tradice, nejen historii, ale i to, jak promlouvá k dnešku. Jde o přirozenost, s jakou lidé k tradici přistupují, o zvyk v pravém slova smyslu, když je někdo na něco „zvyklý“. Nic umělého.

 

Kdo jsou vlastně nositelé statku? Přináší jim tento zápis nějaké přímé výhody kromě zasloužené prestiže?

Jak jsme uvedli v nominačním textu, tzv. nositeli statku jsou ženy i muži z našeho regionu, a nemusí to být jen aktivní krajkářky či krajkáři, kteří se věnují řemeslu a přímo paličkují. Všímáme si i pasivní stránky věci, tedy že dotyční stále cítí jistou sounáležitost řemesla a regionu, že se zde krajky tvořily a stále tvoří, že dotyční vnímají, že Vamberk a krajka zkrátka patří k sobě.

    

Tradice má díky zápisu na tzv. národní seznam otevřenou cestu mezi památky nehmotného dědictví UNESCO. Je to na pořadu dne? Půjde se opět cestou nadnárodního projektu?

V tuto chvíli je zápis na UNESCO nejčastěji zmiňován novináři, kteří se ptají „a co dál?“. Zápis ale není cíl. Naší snahou je, aby krajkářství žilo, aby bylo dost dětí, které mají o tuto aktivitu zájem a dost rodičů, kteří je v tom podpoří, protože vidí, že tradice má smysl a že upaličkovat pěknou krajku je zkrátka fajn. A že se třeba jednou, až budou v důchodu a budou mít více času na tuto zálibu, k herduli vrátí. 

 

Doba uměleckým řemeslům moc nepřeje. Patří krajkářství mezi ohrožená řemesla? Byla jedním z důvodů nominace obava o udržení tradice? Co existenci statku ohrožuje nejvíce a jaká záchranná opatření na eliminaci rizik zániku statku byla v souvislosti se zápisem přijata? Jaké závazky v souvislosti se zápisem přibyly? Daří se spolupráce se školami?

Paličkování, to jsou především hodiny a hodiny trpělivé práce. Uživit se dnes paličkováním je proto možná nejtěžší, co kdy bylo. Ale naštěstí je zde volnočasová sféra, ve které rukodělné činnosti zažívají dobré časy. Možná si lidé chtějí odpočinout od všech technologií a rychlého způsobu života, protože u paličkování vládne klid a pohoda a uspokojení z výsledku je velké. I díky tomu má Krajkářská škola ve Vamberku dostatek žáků, jak z řad dětí, tak dospělých, převážně seniorů.

 

Je v dnešní době ruční paličkování krajek stále živým prvkem v kultuře místních obyvatel, nebo jen pouhou připomínkou dávné tradice, a co to dokládá? Můžete pozvat na Krajkářské slavnosti Vamberk i XI. Bienále české krajky, případně aktuální a připravované výstavy v muzeu?

Pevně věříme, že krajka žije a opustit scénu se nechystá. Dnes díky technologiím se samozřejmě svět propojuje a krajkářky jsou v kontaktu s paličkováním v ostatních zemích. Zprostředkovat tento kontakt a ukázat, jak se to dělá jinde, si kladou za cíl Mezinárodní krajkářské slavnosti o posledním červnovém víkendu, na kterých lze vidět tvorbu z mnoha zemí. Výkladní skříní je pak Bienále české krajky, sloužící jako soutěžní prostor pro přehlídku současné krajkářské tvorby. Bude se na co dívat. Všichni jste srdečně zváni.

 

Budou u vás Velikonoce krajkové?

Jak jinak. Paličkovaná krajka je k výzdobě ideální. Nejrůznější krajkoví zajíčci a vajíčka, to prostě ke svátkům patří. Neřekla bych, že máme nějaké typické vzory právě pro Velikonoce, ale spíše nás těší, že můžeme použít právě paličkovanou krajku pro sváteční výzdobu. Velký hit aktuálně představuje kombinace příze s drátem či gympou, což je textilií ovinutý drátek, neboť tyto materiály dodají krajce pevnost a umožňují tvořit trojrozměrně. Vznikají tak různé zápichy do květináčů, což se skvěle hodí do velikonočního osení. V regionu pak lze potkat řadu krajkářek na velikonočních výstavách, kde předvádějí své umění a výtvory s touto tematikou. 

 

www.moh.cz/muzeum-krajky

 

Velikonoční trh v broumovském klášteře nabídne i tvořivé dílny

BROUMOV: V sobotu 23. března se v areálu broumovského kláštera uskuteční Velikonoční trh. Tradiční akce spojená s prodejem regionálních produktů, velikonočních dekorací, pomlázek a bohatého občerstvení se bude konat od 8:30 do 13 hodin. Vstup je zdarma, pořádá Vzdělávací a kulturní centrum Broumov.

23.03.2024
08:30 - 13:00
Autor článku: 
Kateřina Ostradecká

Trh obvykle nabízí prodej výrobků více než padesáti regionálních výrobců a místních firem. Letos nebude chybět keramika, koření, kosmetika, bylinkové čaje, svíčky, masné výrobky, dětské oblečení, vína či sýry. Jeden ze stánků bude nabízet také tvoření pro děti: malování podle čísel.

„O hudební doprovod trhu se letos postarají dvě kapely: Náchodský muzikálně náladový spolek Klapeto se svými staropražskými písničkami, který svým názvem odkazuje na slavnou pražskou kapelu Šlapeto. Druhou kapelou bude The Craic, která se zaměřuje na keltskou hudbu. Hudební doprovod trhu spoluorganizuje Město Broumov,“ uvedla za pořadatele Anna Iljašenková ze Vzdělávacího a kulturního centra Broumov.

Součástí doprovodného programu bude také tvořivá Velikonoční dílna, která se bude konat od 10 do 12 hodin v prostorách Maiwaldovy akademie v broumovském klášteře (na místě bude značeno). Vstupné 50 Kč, vhodné pro děti od 5 let. Rezervace: ma@klasterbroumov.cz; telefon: 734 443 165. Dílnu mohou pro své děti využít i rodiče, kteří se přijdou podívat na promítání dokumentu Namasté Himálaj, které se bude konat od 10 hodin v Opatských sálech kláštera ve spolupráci s festivalem Jeden svět Police nad Metují.

 

Seminář v Centru tradičních technologií Příbor bude zaměřený na tradiční lidový oděv

PŘÍBOR: Seminář věnovaný základním otázkám a úvodnímu vhledu do problematiky tradičního lidového oděvu/ kroje. Seminář je určen zájemcům z řad široké veřejnosti i folklórním souborům, kteří se chtějí blíže seznámit s touto částí tradiční lidové kultury, která se silně proměňovala a s níž se setkáváme dodnes.

Seminář vede etnografka Mgr. Et Mgr. Sabrina Pasičnyková (Muzeum Novojičínska, Cetrat Příbor)

Počet míst je omezen na 25 osob, proto je nutné se na tuto akci předem přihlásit. Vstupné činí 80 Kč.

Předprodej na pokladně CETRAT  Příbor od 18. 3. 2024 nebo rezervace na emailu muzeumpribor@seznam.cz a telefonu 556 725 191,  605 710 142

10.04.2024
18:00 - 19:30
Autor článku: 
Monika Chromečková

První jarní sobota bude středověká!

POLIČKA: V sobotu 23. března čeká na návštěvníky poličského muzea bohatý dopolední i odpolední program a výstavy Vzhůru do středověku! a Dejte vejce malovaný... oživené starými řemesly a tradicemi. 

23.03.2024
Autor článku: 
Tereza Hladká

O první jarní sobotě zavládne v muzeu atmosféra středověku, ale i starých řemesel, tradic a hlavně zábavy. Celé dopoledne budou návštěvníci přímo ve výstavě Vzhůru do středověku! obdivovat řemeslníky při jejich činnosti, budou mít i možnost pod jejich dohledem vyzkoušet svoji zručnost při tkaní, předení a u hrnčířského kruhu. Ve výstavě Dejte vejce malovaný... se nechají inspirovat ukázkou zdobení kraslic.

Obě výstavy jsou plné hravých i vzdělávacích aktivit, takže o zábavu nebude nouze. „Obléknete gotický oděv nebo kroužkovou košili, ozdobíte se čelenkou se závojem nebo nasadíte rytířskou přilbu, potěžkáte meče a bijáky, vyskočíte na koně, zakusíte rytířský turnaj nebo střelbu z kuše, přičichnete k dobové voňavce a pobavíte se ryze středověce ... roztáčením káči, chozením na chůdách, bořením kuželek či při hazardní hře v kostky. A to není zdaleka vše! Můžete se stát písařem ve scriptoriu, vyzkoušet si náročnou práci iluminátora, ověřit své řemeslné dovednosti nebo zpytovat své hříchy na pranýři.“ vypočítává aktivity ve výstavě Vzhůru do středověku kurátorka výstavy Simona Valachová. Edukátorka výstavy Dejte vejce malovaný... Světlana Dittrichová dodává: „Na velikonoční výstavě se inspirujete množstvím tradičních horáckých vzorů zdobení kraslic, ale i spoustou jednoduchých technik, které zvládne i začátečník. Podíváte se například, jak efektní je vejce zdobené obyčejnými tečkami nebo pomocí tekutých potravinářských barviv a ubrousků. Bezpochyby zaujmou i vejce opletená, obháčkovaná, obetkaná či vejce ve tvaru „kapkejku“ nebo kaktusu. Porovnáte vejce různých druhů hospodářských zvířat. Pro děti je připraveno mnoho hravých a tvořivých aktivit. Také se mohou podívat na videu, jak roste kuře ve vejci nebo jak se líhne kuřátko.“

Kromě aktivit ve výstavách na návštěvníky čekají tvořivé dílny. V MaTami si vyrobí Památeční zápisník a jarně se naladí při výrobě tradičního vrkoče, na který muzejníci doporučují přinést vlastní hrneček nebo květináč.

Program Středověkého dne bude od 13.30 pokračovat pohádkou Turnaj krále Karla v podání pražského studia Damúza, kde malí i velcí diváci odhalí neznámou tvář Karla IV. a zjistí, jaký vlastně byl. Po pohádce budou následovat pohybové, tvořivé a hravé aktivity s nejen rytířskou tématikou Staň se rytířem!. „Děti si mohou vyrobit koníčka na tyčce a zdolat s ním „nebezpečnou“ dráhu.  Zkusíte si i psaní brkem a svůj vzkaz rovnou zapečetíte nebo si vyrobíte vonný sáček. Pro zábavu a zbystření mozků budou připraveny středověké deskové i hazardní hry.“ láká na odpoledne organizátorka akce Simona Valachová.

Středověký den vyvrcholí v 15.15 ukázkou středověkých hudebních nástrojů s poslechem dobové hudby a pro všechny, co se rádi baví, nácvikem společného tance. Jak zní a vypadají gotické a renesanční hudební nástroje představí hudební a taneční skupina Innamorata.

Doprovodná akce k oběma jarním výstavám – Středověký den - proběhne v sobotu 23. března 2024 od 9.30 do 16.00 hodin.

Hornofalcký skanzen zve na jarní návštěvu do Bavorska!

HORNÍ FALCE: Jaro je tady a skanzen Horní Falce po zimní přestávce zahájí novou muzejní sezónu pro veřejnost. Hlavním tématem budou letos domácí zvířata. Všichni máme ke zvířatům nějaký vztah: máme je jako domácí mazlíčky, nosíme kožené boty anebo prostě rádi jíme mléčné výrobky a maso. Každý z nás má během svého života se zvířaty určitý kontakt.  Ve výstavní hale bude letos k vidění výstava Jihoněmeckých muzeí s názvem: Člověk a jeho užitková zvířata a během sezóny se bude k tématu roku konat spousta akcí.

od 17.03.2024 do 28.04.2024
09:00 - 17:00
Autor článku: 
Petra Zeitler

Na měsíce březen a duben 2024 jsme připravili: 

  • 17.03. se ve skanzenu budou vyrábět velikonoční dekorace z přírodních materiálů. Zahradnický spolek ukáže výrobu tradičních vazeb - malých svazečků, které se v katolických oblastech nechávají následně posvětit v kostele. Výrobky je možné si zde přímo zakoupit. 
  • 24.03. je Květná neděle a zaměříme se na velikonoční zvyklosti v Bavorsku a Čechách. Řemeslnice z Čech přivezou sortiment zdobených vajíček a perníků s cukrovou polevou. Bavorské kolegyně budou s dětmi barvit vajíčka přirodními barvivy, které najdete v každé domácnosti.
  • 01.04. Velikonoční pondělí nabídne procházku pro rodiny s dětmi. Na pastvinách už pobíhají první letošní mláďata – jehňátka a kůzlata. Samozřejmě i naše ostatní muzejní zvířata jako koně, krávy a drůbež už jsou v areálu k vidění.
  • 14.04. Severobavorské setkání muzikantů - půjde o tzv. „domácí muziku“. Bude se hrát na původní nástroje zvané citery a zazní krásná lidová hudba od regionálních sólistů a skupin.
  • 14.04. máme novinku pro všechny sběratele známek a pohlednic ze zdejšího regionu. V zasedací místnosti, přímo ve vstupní hale skanzenu se můžete podívat, informovat a případně také vlastní exempláře vyměnit.
  • 14.04. kdo má zájem o prohlídku muzejního depozitáře v němčině? Od 14.30h. se malá skupina návštěvníků může podívat do útrob našich sbírek. Máme zde uloženo 45.000 různých předmětů a dozvíte se o nich víc díky fundovanému komentáři. Na prohlídku je nutné se přihlásit, protože počet hostů je kvůli speciálnímu klimatu v depozitáři omezený.
  • 21.04. oslavíme společně Den Země. Půda pod nohama je základem celého života. Dává nám obživu a je prostorem pro spoustu zvířat. Zaměříme se na různé funkce půdy a co se v ní všechno děje. Program pro děti vytvořily Spolky pro ochranu ptactva a životního prostředí.
  • Od pondělí 22.04.-29.04. se bude konat Týden vody s několika naučnými okruhy pro pozvané skupiny školáků z Bavorska a Čech.
  • 28.04. je možné si prohlédnout Selské muzeum a statek Edelmannshof v obci Perschen s výkladem v němčině, ve 14.00 h. Tato akce je zdarma.

 

Provoz: každý den od 9.00 – 18.00 h. (kromě pondělí – pokud není svátek)

Muzejní vstupenka dle ceníku

Parkovací místa jsou k dispozici zdarma

Veškeré informace o programu a provozu: www.freilandmuseum-oberpfalz.de

 

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Lidová kultura