<p>PRYSK: Není hračka jako hračka. Na některé vzpomínáme celý život. Mezi takové nezapomenutelné hračky určitě patří i ty, které vznikají v textilním ateliéru Šapitó. Ateliér založili manželé Jiří a Marie Mrňávkovi v roce 2002. V rozhovoru mi paní Marie prozradila další zajímavosti ze zákulisí.</p> <p>Se svým manželem pod značkou Šapitó navrhujete a vyrábíte autorské hračky pro děti. Kdy a jak se zrodil nápad založit tuto značku?</p> <p>Původně jsem vystudovala design skla, ale k dětem a hravým prvkům jsem měla vždycky blíž. První nápad vznikl na začátku roku 2002, kdy jsem navrhla textilní hodiny a bytové dekorace pro děti. Jenomže byly pracné a drahé a na uživení to nebylo. Hledala jsem jinou cestu a přemýšlela nad drobnými hračkami pro malé děti. Postupně se začaly na svět klubat malé chrastící hračky s typickými kousacími kroužky, kterým jsme roku 2005 dali název Šapiťáci podle nově vzniklé značky našeho ateliéru Šapitó. Následujícího roku získali Šapiťáci národní ocenění Správná hračka. Jelikož jde o hračky kojenecké, bylo nutné nechat je odzkoušet ve Zkušebním ústavu, kde nám na tyto hračky vydali certifikát o zdravotní nezávadnosti, což nám zajišťuje klidný spánek i odbyt na českém trhu. </p> <p>Vaše hračky působí velmi mile a kreativně. Kde hledáte inspiraci při jejich navrhování?</p> <p>Inspiraci nacházím v knihách, hlavně pohádkách, v drobných detailech přírody… Ovšem největším zdrojem inspirace jsou mé vlastní tři dcery. Každá z nich vyhledává jiný typ hry a já mohu pozorováním sledovat funkčnost i bezpečnost hraček. Než vypustím nějakou hračku do světa, projde jejich náročným testováním. </p> <p>Jak hodnotíte kvalitu hraček, které jsou v současnosti dostupné na našem trhu?</p> <p>Čeští výrobci jsou nuceni držet kvalitu vysoko, aby se na našem trhu dlouhodobě udrželi, i když to pro ně není vůbec jednoduché, protože je tlačí laciné nekvalitní hračky z Východu i nepružná legislativa na jejich ochranu. Oproti nekvalitním šuntům, které se dají zakoupit za pár kaček v marketu, vynikají zase hračky od menších výrobců a řemeslníků výtvarným zpracováním a nápaditostí. </p> <p>Máte tři děti. Jaké hračky jim kupujete? </p> <p>Stavebnice, puzzle, kostičky, vláčkodráhy. Kromě několika málo mých panenek, které obstály v konkurenci s Barbie, mají dcery i své oblíbené plyšáky na spaní. Mému oblíbenému medvědovi z dětství se ale nepodobají. Můj Míša je placatý, jednoduchého střihu, tak trochu jako medvěd od Kolína. Možná proto jsem ho měla tak ráda. Dcery si vybraly realističtěji ztvárněná zvířátka.</p> <p>Věnujete se i tvorbě velmi unikátních hraček pod názvem Břichopas. Můžete nám tyto zvláštní hračky představit?</p> <p>Hračky Břichopas vznikly jako protiváha pestrým hračkám Šapitó. Začaly vznikat neplánovaně jako doplňkové kousky na naše výstavy a po objevení prodejního portálu Fler.cz jsem je začala šít cíleně. U těchto hraček nemusím dbát na komerčnost, stylizace je uvolněnější a ne tak líbivá jako u hraček pro mrňata. Poslední dobou upřednostňuji len a tlumené tkaniny v kombinaci s ruční výšivkou. Výsledek trvá déle, ale pro mne je velkým potěšením dotýkat se strukturovaného lnu nebo kanafasu a klást jeden steh za druhým. Největší radostí je pak tvorba textilních knížek a pohádek, i když práce na nich hodně vázne. Osobně je považuji za nejzajímavější část mé volné tvorby, pokud pominu šťastný nápad Zavináčů, zavinovacích panenek, oceněných rovněž jako Správná hračka. </p> <p>Co byste si přála, aby se v Česku změnilo v oblasti podpory uměleckých aktivit?</p> <p>Já se pohybuji spíše mezi řemeslníky a drobnými výtvarníky, takže se mohu vyjádřit jen v zúženém úhlu pohledu. Zdá se mi, že například absolventi nebo začínající výtvarníci nemají moc šancí se prosadit a mnozí z nich se vystudovanému oboru vůbec nevěnují jednoduše proto, že je neuživí. Což je možná i otázka dobrého vzdělávání a umění cíleného managementu. Možná by mohlo fungovat více nabídek ze strany státních uměleckých institucí, soutěže a podobně. Jinak mnohé umělecké aktivity stojí a padají na jednotlivcích, kteří dokážou rozpohybovat usedlé hladiny všednosti, takže bych uvítala jednodušší způsob získávání grantů a financování nejrůznějších projektů i jejich širokou propagaci, což by pomohlo rozšířit řady těch, kterým kultura není lhostejná.</p> <p>http://www.sapito.cz/<br />
http://mariemrnavkova.blogspot.cz/<br />
http://brichopas.blogspot.cz/<br />
http://sapito-toys.blogspot.cz/<br />
https://www.facebook.com/…180744481905</p>
PRAHA: Sofian Medjmedj, jedna z nejvýraznějších postav současné české hudební scény a zároveň jeden z nejstreamovanějších umělců své generace, oznámil další mimořádnou událost. Po vyprodaném listopadovém koncertu ve Foru Karlín se zpěvák a songwriter rozhodl fanouškům splnit jejich přání a zopakovat tento jedinečný zážitek. Druhá show ve Foru Karlín proběhne 21. března 2025 a vstupenky jsou již nyní v prodeji.
PRAHA: Botanická zahrada hl. m. Prahy otevírá poprvé ve své historii velkou zimní výstavu. Expozice rozzáří roztodivné květiny, rostliny a zvířata, které vyrostly pod rukama skláře Jiřího Pačinka a jeho kolegů ze sklárny Pačinek Glass. Výstava Křišťálová zahrada ve dne představuje unikátní skleněné instalace nasvícené slunečním svitem, při večerních prohlídkách pak budou návštěvníci svědky fantastické hry světel a hudby. Ambasadory výstavy se staly čtyři osobnosti, které mají ke sklu, ke skláři Jiřímu Pačinkovi i k trojské botanické zahradě blízky vztah. Je to zpěvačka Leona Machálková, módní návrhářka a designérka Blanka Matragi, filmová producentka Olga Menzelová a herec a dramatik Arnošt Goldflam. Večerní atmosféru je možné si vychutnat vždy od čtvrtka do neděle od 17 do 21 hodin. Přehlídka se koná v čase adventu a Vánoc, a tak je součástí výstavy i nejvyšší nasvícený vánoční strom a křišťálový betlém. Křišťálová zahrada bude otevřena i v době vánočních svátků a potrvá až do 2. února.
JINDŘICHŮV HRADEC: Celých 60 let pracoval punčochářský mistr Tomáš Krýza v malém domku v Jindřichově Hradci na betlému, který byl už ve své době unikátem. Dnes je zapsán do Guinessovy knihy rekordů jako největší lidový mechanický betlém na světě. Obyvatelé Jindřichova Hradce si svého betléma váží a jeho návštěva ve zdejším muzeu tu už tradičně patří k vánočním svátkům. V našem podcastu vypravuje etnografka muzea Jindřichohradecka Alexandra Zvonařová o historii betlémů obecně, o materiálech, které se používaly na jejich výrobu, a také o organizacích sdružujících přátele betlémů u nás i v zahraničí. Hlavním tématem podcastu jsou ale samozřejmě hradecké jesličky a jejich autor. "Mistr Krýza vyráběl přes den punčochy a po večerech a o svátcích pracoval na svém betlému. Vyřezal skoro 1400 figurek, přičemž 150 z nich se pohybuje. Takovou práci si asi nikdo nedokážeme představit, protože jí v podstatě věnoval celý život. O Vánocích pak hotové části svého díla předváděl sousedům. Dokonce prý sám osobně točil klikou, aby betlém rozpohyboval. Dnes už ho pohání elektromotor, ale některé trochu kuriozní Krýzovy součástky v tom mechanismu zůstaly, třeba kus kolovrátku, špulky od nití nebo váleček na nudle," říká Alexandra Zvonařová, která je hostem prosincového podcastu Místní kultury.