<p>ŽĎÁR NAD SÁZAVOU: Nakladatelství Jitky Průžové ve Žďáru nad Sázavou ve spolupráci s trojicí autorů (Karel Černý, Jakub Džurný a Martin Navrátil) knižně zhodnotilo velikou sbírku pohlednic nádraží, situačních nákresů, map, jízdních řádů, jakož i úředních vyhlášek a výměrů. A to i v německém jazyce, neboť stavba vznikala na konci předminulého století. Knižní podoba kromě popisků a důsledného uvádění jmen fotografa a místa uložení obsahuje jen minimum textu.</p> <p>Vrané – Wran</p> <p>Označení zastávek bylo užíváno za Rakouska-Uherska a uplynuly desítky let, kdy tento dvojjazyčný název přestal vítat cestující na lokální trati z Prahy do Čerčan s odbočkou na Dobříš. Nejspíš trampům vděčíme za to, že jediný spoj do Posázaví pojmenovali Pacifikem s atributem Posázavský.</p> <p>Zlomek historie získaný z pohlednic</p> <p>Provoz na trati z Prahy přes Modřany, Vrané do Čerčan byl zahájen 1. května 1900. V dubnu, květnu a v červnu 1909 jezdily smíšené dělnické vlaky, kdy soupravu obvykle pěti vagonů tvořil služební vůz, dva osobní a na konci dva nákladní vagony.<br />
Před rokem 1910 byl na libřické zastávce vyfotografován parní vůz Komarek č. 1, který byl zkoušen na posázavské trati.<br />
Ještě v roce 1918 jezdily na tratích Vrané – Dobříš a Vrané – Čerčany pouhé dva páry smíšených vlaků. V Modřanech už před patrovou výpravní budovou zachytil jeden z fotografů v roce 1925 personál v parádních uniformách rozlišených podle významu a vážnosti zaměstnance, a to před lokomotivou 423.017.<br />
Pohlednice zachycuje také drezínu na ruční pohon, jež dopravovala zaměstnance k revizi a drobným opravám na drážní cestě.<br />
Pohlednice vzniklá kolem roku 1935 zobrazila při vjezdu do Davelského tunelu motorový osobní vlak tažený „Věžákem“ s dvěma připojenými vozy Clm. Podle popisku šlo o řadu M 130.3 z Tatry z Tatry Kopřivnice vyrobenou r.1933.<br />
Fotopohlednice z Davle zachycuje hned tři tunely: Skochovický, Libřický a Davelský.<br />
V roce 1968 po trvale prodlouženém víkendu o volnou sobotu stoupl téměř neúnosně počet cestujících. V pátek a v neděli jezdily za sebou „na odhlášku“ čtyři osobní vlaky za hodinu, takže protlačit do protisměru spoj nebylo možné.<br />
Novinkou je v současnosti nasazování moderních třídílných motorových jednotek Regionova depa kolejových vozidel Praha.</p> <p>Fotografie, státní znaky, mapy, jízdní řády a detailní plánky</p> <p>Ty jsou většinou celostránkové, ale převažují pohlednice s udáním autora, vydavatele a doby vzniku. Papír má i vzácně vytlačovanou podobu. Mnohé jsou dvouzáběrové. Pohlednice z Modřan zachycuje původní přízemní typizovanou budovu v kontrastu s novou, poschoďovou z období kolem roku 1925. Text k řadě pohlednic je předznamenán státním znakem – rakousko-uherským, ČSR i protektorátním.<br />
Záběry jsou řazeny ve směru stanic a zastávek.<br />
Občas se objeví rarity – např. v blízkosti Jílového u Prahy záběr skály také zvané Komín. 40 metrů od hladiny Sázavy, dalších 20 metrů trčí do výše od místa stojícího turisty. Záběr vznikl ještě před prokopáním zářezu pro budoucí trať.<br />
Nechybí ani rarity, jako nádraží s dokresleným vlakem – třeba v Poříčí nad Sázavou. Tahle zastávka je zachycena dokonce několikrát. Naposledy v okamžiku bourání přízemní budovy s čekárnou, výdejnou jízdenek a bytem pro manželskou dvojici, která zajišťovala obsluhu závor. Foto vzniklo v r. 2013.<br />
Mapy – zprvu v němčině a se zapomenutými detaily, jako např. návrh jiného trasování kvůli „kopírování řeky“, což si v úseku za stanicí Jílové vyžádalo vícenáklady v podobě viaduktu Žampach, hlubokých zářezů, tunelů a nákladných náspů. Dvojjazyčné jízdní řády z doby R-U odpovídají dobovým zvyklostem úředního vyjadřování. Noční odjezdy jsou označeny podtržením minutové části. To je později nahrazeno slovní zkratkou več.<br />
Detailní plánky se týkají jednokolejových zastávek, ale také plánovaných tras např. z Modřan do Radotína. Možná i odborník bude žasnout nad rozkreslením viaduktu Žampach.</p> <p>Historické detaily</p> <p>Odpovídají době i z hlediska pravopisného. Např. Zákonník říšský; list povolení, daný dne …; My František Josef První z Boží milosti císař Rakouský, Apoštolský král Uherský … hrabě Habšburský atd. atd. – užívání níže uvedených železnic místních, totiž – z Nimburka do Jičína s odvětvími z Křince … – Jiné obraty: tedy se Nám vidí, uvažujíc obecnou užitečnost …C.k. rakouské státní dráhy – rozmnožení vlaků – Praha – Krč.<br />
Mezi zapomenuté služby patří třeba Vlaková pošta Posázavského Pacifiku (v úsecích z Prahy do Čerčan a Dobříše) – včetně fotografie personálu u kombinovaného vozu DF 17182 s vlakovou poštou. Ta měla svá čísla, razítka a byla zvýrazněna v jízdním řádu. Zásilky se vkládaly do otvoru služebního vozu s označením poštovní obálky.</p> <p>Místo závěru</p> <p>Pěkná knižní vzpomínka podložená pohlednicemi, občas i barevnými, ale hlavně dokumentující většinou zapomenutou historii železnice. Můžeme ji ještě doplnit vyprávěním o událostech a osobnostech k jednotlivým názvům zastávek. Tak např. v Poříčí pobýval poslední český bohém Artur Longen a chatařil František Filipovský. Svárov byl znám výletní hospůdkou s dvěma Pavlínkami – matkou a dcerou. Obě zahynuly při osvobozování v r. 1945. Zastávkou Pecerady (i Pecirady) – Bukovany projel na konci 2. světové války ostře sledovaný nákladní transport. Dvakrát. Ideální terén by umožnil opustit plošinové vozy. Jantarová komnata se dosud nenašla. … V Davli se v r. 1968 před invazí natáčel Most u Remagenu.</p>
JINDŘICHŮV HRADEC: Celých 60 let pracoval punčochářský mistr Tomáš Krýza v malém domku v Jindřichově Hradci na betlému, který byl už ve své době unikátem. Dnes je zapsán do Guinessovy knihy rekordů jako největší lidový mechanický betlém na světě. Obyvatelé Jindřichova Hradce si svého betléma váží a jeho návštěva ve zdejším muzeu tu už tradičně patří k vánočním svátkům. V našem podcastu vypravuje etnografka muzea Jindřichohradecka Alexandra Zvonařová o historii betlémů obecně, o materiálech, které se používaly na jejich výrobu, a také o organizacích sdružujících přátele betlémů u nás i v zahraničí. Hlavním tématem podcastu jsou ale samozřejmě hradecké jesličky a jejich autor. "Mistr Krýza vyráběl přes den punčochy a po večerech a o svátcích pracoval na svém betlému. Vyřezal skoro 1400 figurek, přičemž 150 z nich se pohybuje. Takovou práci si asi nikdo nedokážeme představit, protože jí v podstatě věnoval celý život. O Vánocích pak hotové části svého díla předváděl sousedům. Dokonce prý sám osobně točil klikou, aby betlém rozpohyboval. Dnes už ho pohání elektromotor, ale některé trochu kuriozní Krýzovy součástky v tom mechanismu zůstaly, třeba kus kolovrátku, špulky od nití nebo váleček na nudle," říká Alexandra Zvonařová, která je hostem prosincového podcastu Místní kultury.
ZLÍN: Od začátku listopadu mohou školy a vzdělávací instituce obohatit svou výuku o krátké filmy. Získají je na platformě Zlín Fest Screen, kterou rozjíždí Zlín Film Festival. Všechny filmy jsou k dispozici zdarma a doplňují je také metodické a pracovní listy. Ukázkové hodiny s názvem Učíme se s filmem se už uskutečnily v rámci letošního ročníku festivalu.
FRÝDLANT NAD OSTRAVICÍ: Pekař z Janovic, kožedělní tvůrci z Metylovic nebo třeba tradiční papírnictví z Frýdlantu nad Ostravicí. Beskydy jsou plné zajímavých podnikatelských příběhů, a proto se zástupci beskydských obcí rozhodli představit desítku vybraných podnikatelů. Příběhy a fotografie vycházely během léta na webu www.progresko.cz a nyní vyšly také ve fyzické podobě Diáře podnikatele.
SEMILY: Zcela zaplněná Pojizerská galerie se koncertem a následnou komentovanou prohlídkou rozloučila s výstavou 2 x 100 = Jiří Šlitr a Jiří Bažant. Na koncertě vystoupili Bohuslav a Eva Lédlovi a pěvecký sbor Jizeran pod vedením Jiřího Kurfiřta a za doprovodu bubeníka Roberta Tomáše. Zazněly písně obou jubilantů, Jiřího Šlitra i semilského rodáka Jiřího Bažanta, oběma by letos bylo sto let. Na závěr se rozezněly skladby ze slavného muzikálu Starci na chmelu, na kterém se Jiří Bažant skladatelsky významnou měrou podílel. Se sborem si zazpívali i přítomní hosté, mezi jinými i synovec Jiřího Bažanta Jakub, významný sportovní komentátor. Na konec si mohli návštěvníci projít končící výstavu s odborným komentářem spoluautora výstavy Jaroslava Vávry. Samotnou výstavu navštívilo za dva měsíce i několik set studentů především z místních škol, pro které byla obě jména na počátku velkou neznámou, což se snad po návštěvě semilského muzea změnilo.