Pilnikářství – málo známé tradiční řemeslo
JIHLAVA: Ručně vyráběné pilníky a rašple vznikají pod rukama Drahomíra Smejkala v nevelké dílně na okraji Jihlavy. Je jedním z mála řemeslníků, kteří se této činnosti věnují. V roce 2005 ocenil jeho práci ministr kultury udělením titulu Nositel tradic lidových řemesel v oboru ruční výroba pilníků a rašplí.
Zmíněné dva nástroje mají svůj počátek v období před 20 tisíci lety, nynější podobu a tvar získaly v 1. polovině 18. století. U nás působili jejich výrobci od poloviny 19. do poloviny 20. století zejména na Svatecku (okres Žďár nad Sázavou). V období druhé světové války se pilnikářství soustředilo do Jihlavy, do továrny TONA.
Nyní se strojovou výrobou pilníků a rašplí zabývá jihlavský podnik AJAX. Pilnikářů, kteří se věnují ruční výrobě, působí v celé Evropě jen pár desítek. U nás je to kromě D. Smejkala a jeho syna ještě jeden dělník v jihlavské továrně.
Řemeslo zvolené náhodou
„Původně jsem se chtěl vyučit truhlářem. Ale dostal se mi do ruky letáček, který nabízel dvouletý učební obor pilnikář, který se experimentálně otevřel při továrně TONA. Potřebné dovednosti jsem získával od starých mistrů pilnikářů, kteří přišli do Jihlavy zejména z obce Křižánky, a výuční list jsem dostal v roce 1972. Ruční sekání pilníku a rašplí se mi tak zalíbilo, že jsem v továrně kromě dvouleté přestávky na vojně pracoval až do léta 1992. Poté jsem si zařídil živnostenský list a začal se této práci věnovat doma. Garáž jsem si přestavěl na malou dílnu, protože k vlastní výrobě potřebujete relativně malý prostor. Dnes pracuji společně se synem, kterého jsem sám vyučil,“ pyšní se na závěr Drahomír Smejkal.
Jihlavský AJAX rozhodně nevidí v soukromém pilnikáři konkurenci, naopak mu prodává potřebné polotovary a zajišťuje distribuci jeho výrobků i do zahraničí. Zájem o ručně vyráběné nástroje mají například v Německu i v USA.
Každý výrobek je originál
Pilník se od rašple liší jemnějšími zuby a slouží zejména k opracovávání kovů. Rašple je naopak ostřejší a používá se hlavně na dřevo. Oba nástroje mohou mít různé tvary, například plochý, polokulatý nebo rotační. Hroty se na nich vysekávají jeden po druhém, ale na pilníku od špice ke stopce a na rašpli opačně. U rašple se počítá hrubost zubů na 1 cm², u pilníku počet seků na 1 cm délky. Nástroje se dříve uplatňovaly při práci mnoha řemeslníků jak v kovovýrobě (např. podkováři), tak při práci se dřevem a dokonce při tvorbě hudebních nástrojů. V pozdější době se přidaly další obory jako výroba dřevěných protéz, protetická chirurgie nebo dřevomodelářství.
Vybavení pilnikářovy dílny není příliš bohaté. Stačí kovadlina, svěrák a potěh, olověné podložky, dláta potřebná pro výsek a pilnikářská kladiva. Dílna může být nevelká a jednoduchá, ale jedno nesmí chybět, a to šikovné ruce a potřebný fortel. Pilnikář totiž musí perfektně zvládat množství různých pracovních úkonů. Některé z nich však bývají přísně střeženým výrobním tajemstvím, tak jak tomu ostatně je u mnoha dalších řemesel.
Z dílny Drahomíra Smejkala vychází série maximálně 100 kusů, většinou však jde o speciální zakázky na dva až tři výrobky.
Eva Veselá
Mohlo by vás také zajímat...
ČERVENÁ ŘEČICE: Dlouhé roky patřil zámek Červená Řečice na Pelhřimovsku k nejohroženějším památkám v Kraji Vysočina – sloužil jako okresní archiv, kanceláře lesního závodu, školní družina a byly zde také byty. To je ale již minulostí a tento dávný skvost renesanční architektury se poprvé ve své historii otevřel veřejnosti 1. 7. 2023. Ačkoli není zdaleka ještě všechno hotovo, protože národní kulturní památka v soukromém vlastnictví družstva Zámek Šebestián povstala vyloženě z ruin, už dnes je jasné, že se její obnova, díky novým majitelům spolupracujícím s památkáři a renomovanými firmami, daří. Oceňují to nejen odborníci, ale také místní a památku zvolna objevující turisté. Proč stojí za to na zámek zavítat i s nastupujícím podzimem, co ukázaly první týdny provozu a co se chystá do budoucna v rámci celoročního zpřístupnění, jsme se ptali kastelánky Miroslavy Paclové.
KUKS: Muzikolog a vysokoškolský pedagog profesor Stanislav Bohadlo má jedno přání: prostoupit do barokní doby, kdy se zrodil hospital Kuks, mistrovská stavba architekta Alliprandiho se sochami Matyáše Bernarda Brauna. Určitě by se díval pod ruce dvornímu mědirytci hraběte Šporka M. H. Rentzovi a nepochybně by si řádně vychutnal italskou operu. "Kdyby to šlo, hrozně bych si to přál na nějaký čas zažít," přiznává v rozhovoru, který pro podcast Místní kultury vznikl v jeho domově v Kuksu. "Ale myslím, že v tomhle domě jsem tomu velmi blízko," dodává. Z okna se otevírá pohled na kouzelné labské údolí a dnes už opravený hospital Kuks, který patří k nejvzácnějším barokním stavbám v Čechách. K jeho znovuvzkříšení přispěl svými aktivitami, zejména festivalem Theatrum Kuks, právě profesor Bohadlo. Festival barokního umění bude jedním z témat tohoto rozhovoru, ale připomeneme také jeho italské bádání, které ho přivedlo k Josefu Myslivečkovi a ke spolupráci na filmu Il Boemo.
JIHLAVA: Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě do školního roku přinese otevření dvou nových výstav – Jihlavské transformátory Jana Krtičky a Nové chyby Alessandry Svatek. Galerie v rámci otevírání nových výstav nezapomene ani na menší diváky. K propojení výstav v horních a dolních patrech budovy v Komenského ulici připravila k příležitosti vernisáže umělkyně Tereza Říčanová tiskařský workshop pro děti i dospělé. Zářijový program bude dále pokračovat besedou o jaderném úložišti, uměleckými snídaněmi, plenérem nebo konferencí o umění ve veřejném prostoru nejen na Vysočině.
ČR: Fakt, že jsou do seznamů UNESCO zapisovány architektonické památky, je všeobecně známý. Již méně se ví, že sem patří také tradice, které skupina obyvatel pokládá za své kulturní dědictví a předává je dalším generacím. Podmínkou pro zápis do mezinárodního Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO je předchozí uvedení na Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR, který nyní čítá 31 položek. V roce 2021 přibyla do tzv. národního seznamu „Ruční výroba skla“. Co tomuto výjimečnému ocenění předcházelo, jak se připravuje taková nominace a co z ní pro nositele tradice následně vyplývá? Dočkáme se koncem tohoto roku také zařazení mezi největší světové poklady pod ochranou UNESCO? Naší průvodkyní po Cestě na Seznam, národní i ten světový, bude za nominační tým Ing. Milada Valečková, ředitelka Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818