Pilnikářství – málo známé tradiční řemeslo
JIHLAVA: Ručně vyráběné pilníky a rašple vznikají pod rukama Drahomíra Smejkala v nevelké dílně na okraji Jihlavy. Je jedním z mála řemeslníků, kteří se této činnosti věnují. V roce 2005 ocenil jeho práci ministr kultury udělením titulu Nositel tradic lidových řemesel v oboru ruční výroba pilníků a rašplí.
Zmíněné dva nástroje mají svůj počátek v období před 20 tisíci lety, nynější podobu a tvar získaly v 1. polovině 18. století. U nás působili jejich výrobci od poloviny 19. do poloviny 20. století zejména na Svatecku (okres Žďár nad Sázavou). V období druhé světové války se pilnikářství soustředilo do Jihlavy, do továrny TONA.
Nyní se strojovou výrobou pilníků a rašplí zabývá jihlavský podnik AJAX. Pilnikářů, kteří se věnují ruční výrobě, působí v celé Evropě jen pár desítek. U nás je to kromě D. Smejkala a jeho syna ještě jeden dělník v jihlavské továrně.
Řemeslo zvolené náhodou
„Původně jsem se chtěl vyučit truhlářem. Ale dostal se mi do ruky letáček, který nabízel dvouletý učební obor pilnikář, který se experimentálně otevřel při továrně TONA. Potřebné dovednosti jsem získával od starých mistrů pilnikářů, kteří přišli do Jihlavy zejména z obce Křižánky, a výuční list jsem dostal v roce 1972. Ruční sekání pilníku a rašplí se mi tak zalíbilo, že jsem v továrně kromě dvouleté přestávky na vojně pracoval až do léta 1992. Poté jsem si zařídil živnostenský list a začal se této práci věnovat doma. Garáž jsem si přestavěl na malou dílnu, protože k vlastní výrobě potřebujete relativně malý prostor. Dnes pracuji společně se synem, kterého jsem sám vyučil,“ pyšní se na závěr Drahomír Smejkal.
Jihlavský AJAX rozhodně nevidí v soukromém pilnikáři konkurenci, naopak mu prodává potřebné polotovary a zajišťuje distribuci jeho výrobků i do zahraničí. Zájem o ručně vyráběné nástroje mají například v Německu i v USA.
Každý výrobek je originál
Pilník se od rašple liší jemnějšími zuby a slouží zejména k opracovávání kovů. Rašple je naopak ostřejší a používá se hlavně na dřevo. Oba nástroje mohou mít různé tvary, například plochý, polokulatý nebo rotační. Hroty se na nich vysekávají jeden po druhém, ale na pilníku od špice ke stopce a na rašpli opačně. U rašple se počítá hrubost zubů na 1 cm², u pilníku počet seků na 1 cm délky. Nástroje se dříve uplatňovaly při práci mnoha řemeslníků jak v kovovýrobě (např. podkováři), tak při práci se dřevem a dokonce při tvorbě hudebních nástrojů. V pozdější době se přidaly další obory jako výroba dřevěných protéz, protetická chirurgie nebo dřevomodelářství.
Vybavení pilnikářovy dílny není příliš bohaté. Stačí kovadlina, svěrák a potěh, olověné podložky, dláta potřebná pro výsek a pilnikářská kladiva. Dílna může být nevelká a jednoduchá, ale jedno nesmí chybět, a to šikovné ruce a potřebný fortel. Pilnikář totiž musí perfektně zvládat množství různých pracovních úkonů. Některé z nich však bývají přísně střeženým výrobním tajemstvím, tak jak tomu ostatně je u mnoha dalších řemesel.
Z dílny Drahomíra Smejkala vychází série maximálně 100 kusů, většinou však jde o speciální zakázky na dva až tři výrobky.
Eva Veselá
Mohlo by vás také zajímat...
ČR: Z aktuálního vydání tohoto dvouměsíčníku slováckého regionu se dozvíte, že v roce 2021 byla pro veřejnost otevřena nová expozice v Památníku bratří Mrštíků v Divákách. Dále se seznámíte s tím, jak v obcích probíhají nářeční výzkumy a sami posoudíte, zda by byly vhodné také pro vaše bydliště. Ve druhém díle cyklu, zaměřeném na malá vesnická a soukromá muzea, zjistíte, jak postupovat při jejich zakládání. Úvodní částí pak začíná nový seriál, a to o historii šibenic na jihovýchodní Moravě.
PRAHA: Jméno jedné z předních českých oděvních návrhářek a majitelky módní designové pražské galerie Harddecore Josefiny Bakošové není spjaté pouze se světem látek, barev a kolekcí, ale figuruje také v odkazech filmových, literárních a divadelních. Vystudovala Alternativní a loutkovou scénografii na DAMU, daří se jí jako filmové kostymérce, za rok 2021 se objevila v nominacích i na Českého lva, společně s Ester Geislerovou se stala spoluautorkou knihy Terapie sdílením navazující na nesmírně úspěšné internetové šíření rozchodových esemesek. Nové a nové projekty neustále vymýšlí a připravuje, jsou jejím hnacím motorem, jak také říká v následujícím rozhovoru.
TEPLICE: Dovolujeme si oslovit širokou veřejnost se žádostí o spolupráci na výstavě výrobků firmy LEINBROCK, které se vyráběly v našem regionu v Sobědruhách u Teplic. Hledáme dokumenty, fotografie exteriéru či interiéru továrny, případně další doklady nebo vzpomínky, které se vztahují k tomuto sobědružskému závodu. Na počátku srpna letošního roku se v saském městě Bad-Gottleuba uskuteční vícedenní akce u příležitosti 175. výročí narození zakladatele firmy Ernsta Oscara Leinbrocka a 155. výročí jejího založení. Součástí oslav bude výstava mlýnků na kávu, setkání bývalých zaměstnanců a pamětníků a také účast potomkyně posledního majitele sobědružské továrny pana Lohseho. Rádi bychom na výstavě prezentovali také podnik v Sobědruhách, bohužel nám chybí podklady.
ČR: Fakt, že jsou do seznamů UNESCO zapisovány architektonické památky, je všeobecně známý. Již méně se ví, že sem patří také tradice, které skupina obyvatel pokládá za své kulturní dědictví a předává je dalším generacím. Podmínkou pro zápis do mezinárodního Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO je předchozí uvedení na Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR, který nyní čítá 31 položek. V loňském roce přibyly jako nejčerstvější zápis do tzv. národního seznamu „Masopustní mečové tance na Uherskobrodsku“. Co tomuto výjimečnému ocenění předcházelo, jak se připravuje taková nominace a co z ní pro nositele tradice následně vyplývá? Naší průvodkyní po Cestě na Seznam bude za nominační tým Mgr. Marta Kondrová, vedoucí etnografického oddělení Slováckého muzea v Uherském Hradišti.
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818