<p>BŘEZNICE: Spisovatelka Martina Bittnerová přijede v sobotu 19. září besedovat do březnické Galerie Ludvíka Kuby v bývalé jezuitské koleji. Povídání nejen, ale hlavně o její knize Lásky Boženy Němcové, kterou si budou moci zájemci také zakoupit, začíná v 16 hodin.</p> <p>Více již v rozhovoru s Martinou Bittnerovou.</p> <p>Už jste na Březnicku někdy besedovala nebo přednášela? </p> <p> Zatím ne, tudíž Březnice bude úplně první místo, kde se v regionu představím. Někde je ale potřeba začít a Březnici považuji za moc hezký začátek. Mimochodem, před besedou bych ještě chtěla navštívit místní zámek. Snad to zvládnu.</p> <p>Takže k tomuto regionu nemáte ani nějaký bližší vztah?</p> <p>Vztah mám pouze zprostředkovaný skrze životní příběh lékaře Hanuše Jurenky. Přiznám se, že když jsem četla jeho výtky vůči místní komunitě, velice mi to připomnělo situaci z města, v němž momentálně žiji, a uvědomila jsem si, jak se některé jevy nemění. Jinak ale na Příbramsko jezdím už od dětství. Pokud sem můžu zahrnout i Rožmitál, tak tam jsem byla několikrát na táboře. Rodinu ani přátele však v tomto regionu nemám, moji předci totiž převážně pocházeli z Vysočiny.</p> <p>Proč jste se zaměřila právě na Boženu Němcovou?</p> <p> Vzhledem k tomu, že jsem doposud vyprávěla životní příběhy zhruba třiceti osobností, nezaměřuji se tím pádem jen na Boženu Němcovou. Samozřejmě se k ní a její rodině průběžně vracím, stejně jako třeba ke Karolině Světlé. V případě knihy Lásky Boženy Němcové však šlo hlavně o impulz ze strany čtenářů. Většina mých přednášek a besed totiž končila tím, že se mě ptali na lásky této spisovatelky. Během pár minut nelze tak složité téma shrnout, proto jsem o něm napsala knihu, v níž jsem se snažila přistupovat k tématu citlivě a s pochopením. Soudě dle recenzí i názorů čtenářů se mi to snad podařilo.</p> <p>Jak dlouho jste ji psala a co bylo při této práci nejsložitější? </p> <p>Psala jsem prvně půl roku v hlavě a pak další půlrok částečně na papír a částečně do počítače. Pro zajímavost dodávám, že základ závěrečné kapitoly Odcházení Boženy Němcové jsem napsala ve vlaku Praha – Kyjov, kdy jsem cestovala na besedy. Potřebovala jsem knihu dopracovat, a musela jsem proto využít každé chvíle. Nejsložitější je pro mě vždycky sehnat potřebné podklady. Ale už jsem se naučila s tím pracovat. Naštěstí existují antikvariáty a americké univerzity, které zveřejňují některé staré české tisky.</p> <p>Jaké vaše knihy si budou moci návštěvníci besedy koupit?</p> <p> Čtenáři se mohou těšit na Lásky Boženy Němcové, Utajené životy slavných Češek, Utajené životy slavných Čechů a V průšvihu. Moje povídková kniha Na nevěru se neumírá je totiž úplně vyprodaná a knihu Spisovatelky a Erós zřejmě nebudu mít k dispozici. Každopádně ráda podepíši i knihy donesené. </p> <p>Na besedách vystupujete poměrně často. Co vás na nich nejvíce baví?</p> <p> Samotné setkání se čtenáři, protože psaní je jedna z nejosamělejších činností na světě a já si ráda povídám s lidmi, poslouchám jejich zkušenosti a názory. Věnuji se ale i studentům a žákům, což je zase úplně jiné v tom, že mi opravdu nic neodpustí, ale zároveň mi poskytují mnohdy zajímavé podněty k zamyšlení. Často pak za mnou po besedě přijdou s dotazem, kde si mohou přečíst mou knihu, což považuji za nejlepší výsledek této práce. Občas mívám dokonce i semináře určené přímo pro knihovníky, kdy je opravdu znát jejich profesní zájem, za což jsem moc ráda. Tato rozmanitost, možnost diskutovat s lidmi různého věku i profesí mě v dnešní době, kdy se všichni setkáváme spíše virtuálně, opravdu upřímně těší.</p> <p>Na jaké knize nyní pracujete?</p> <p> V současnosti mám dokončené dvě knihy, historickou novelu a knihu povídek. V hlavě už samozřejmě zpracovávám nápad na další knihu, ale teď spíše řeším otázku vydání alespoň jedné z těch dokončených, tudíž kdyby tyto řádky četl nějaký nadšený nakladatel, budu ráda, když se mi ozve. (Smích)</p>
POLICE NAD METUJÍ: Mladý a dynamický symfonický orchestr Police Symphony Orchestra ve svém čtrnáctém roce existence sestoupí na okamžik z hudebních pódií na filmová plátna. Dokumentární film s názvem Velký finále mapuje tři roky života mladých lidí amatérského orchestru, jejich radosti i strasti, úspěchy i vyčerpání, ale hlavně odhodlání jít si za svými sny. Ty si nadále plní také v roce 2024, během kterého se postaví na stage festivalu Rock for People nebo pódium českého hudebního chrámu, pražského Rudolfina. Události pod taktovkou nadšenců z Police nad Metují slibují zážitky, dojetí, skvělou hudbu a energii.
ČR: Všechny v kulturním sektoru zajímá, jak se účinněji propagovat, ale někde to umějí lépe… Koncem loňského roku se na Ministerstvu kultury konal seminář věnovaný novým trendům v marketingu a propagaci kulturních zařízení a paměťových institucí. Ukázalo se, že sdílení zkušeností a úspěšných praxí je pro všechny, kteří mají oblast marketingu a propagace na starosti, velmi cenné. Proto jsme v Místní kultuře připravili anketu, která nabízí možnost „podívat se“, jak to dělají jinde. Chceme přinést konkrétní příklady vynalézavé, nápadité, ale hlavně fungující sebepropagace a dobře zvolené komunikační strategie vybraných projektů z oblasti kultury. Jaký je váš příběh? Co pomohlo ke zvýšení návštěvnosti, prodejnosti, sledovanosti? Čím můžete inspirovat ostatní?
Naším prvním hostem je nezávislý divadelní soubor Geisslers Hofcomoedianten. Příště to ale můžete být vy!
Pokud víte, jak na to, napište nám na: redakce@mistnikultura.cz
RAKOVNÍK: Celkem dvanáct zlatých keltských mincí neboli statérů pocházejících z 3. až 2. století před naším letopočtem. Tak vypadá další zlatý poklad nevyčíslitelné hodnoty objevený na Rakovnicku – oblasti, která před čtyřmi lety proslula unikátním nálezem zlatých šperků z doby stěhování národů. Zatímco mince čeká odborné posouzení a veřejnosti tak zatím zůstávají nepřístupné, šperky vykládané drahokamy je možné vidět na výstavě Záhada zlatých šperků v Muzeu T. G. M. Rakovník: prodloužena je do 30. června.