MHF F.L.Věka iniciuje záchranu vzácných varhan
<p>DOBRUŠKA: Mezinárodní hudební festival F. L. Věka i letos předkládá milovníkům hudby program nabitý špičkovými sólisty a soubory, na důležitosti ovšem získává i doprovodná část. Vedle besedy s významným houslařem Tomášem Pilařem, jehož dílna slaví devadesát let od založení, po koncertě Dvořákova Tria na zámku v Novém Městě nad Metují dne 26. října, si festival klade za cíl iniciovat záchranu cenných varhan v Husově sboru v Dobrušce.</p> <p>Kostel Církve československé husitské, neboli Husův sbor, v ulici Zd. Nejedlého v Dobrušce je funkcionalistická stavba z roku 1936, v níž jsou „ukryty“ unikátní, bohužel však nefunkční, varhany, pocházející pravděpodobně z roku 1904.<br />
Příběh tohoto královského nástroje je opravdu fascinující, dosud ale téměř neznámý. Varhany byly do Husova sboru paradoxně převezeny ze zdevastovaného kostela v Sudetech, dnešním Rudníku proto, aby se zachránily a mohly dále sloužit. V současnosti jsou ale takřka v dezolátním stavu a již několik desetiletí je nelze používat.<br />
Přitom se jedná o největší varhany v Dobrušce jak rozsahem klaviatur a pedálů, tak co do počtu rejstříků. Podle štítku na hracím stole se zdálo, že stavitelem byl Josef Kloss (později firma Rieger-Kloss Krnov). Poctivé zpracování a hlavně kvalitní materiály by však Kloss za války pravděpodobně nesehnal, a tak překvapivě vyšlo najevo, že nástroj zřejmě postavila již v roce 1904 renomovaná německá firma A. Schuster & Sohn Orgelbau ze Zittau – Josef Kloss k nim pravděpodobně přidal nový hrací stůl. Nástroj, který tedy letos má 110. narozeniny, sloužil v evangelickém kostele, z něhož dnes zůstaly už jen obvodové zdi. </p> <p>Náročné a nákladné stěhování mělo varhany zcela jistě zachovat v provozu, a tak se jeden z koncertů Mezinárodního hudebního festivalu F. L. Věka cíleně koná v budově, kde tento vzácný nástroj mnoho let chátrá. Pořadatelé věří, že možnost prohlédnout si nefunkční, přesto vzácný kus, včetně kůru s harmoniem hodinu před koncertem bude důležitým impulsem pro jejich rekonstrukci a záchranu.</p>
Mohlo by vás také zajímat...
RONOV NAD DOUBRAVOU: V souvislosti s plánovaným dokončením celkových úprav náměstí se vedení města rozhodlo naplnit myšlenku pořízení sochy věnované svému nejslavnějšímu rodákovi. Ta se objevovala již od šedesátých let minulého století, kdy byla v Nečasově vile instalována obrazová galerie určená nejen pro díla Chittussiho, ale i dalších malířů Železných hor.
HRADEC KRÁLOVÉ: V čele dětského pěveckého sboru Jitro stojí už od roku 1977 sbormistr Jiří Skopal, který své svěřence dovedl k mnoha domácím i mezinárodním oceněním. V podcastu Místní kultury vypravuje o práci sboru a jeho přípravných oddělení, o zážitcích ze zájezdů po Evropě, Americe a Asii i o zkušenostech s publikem, které jsou někdy opravdu překvapivé. Zatímco návštěvníci koncertů ve Francii nebo v USA neskrývají nadšení, mnohokrát sbor odmění potleskem ve stoje a vyžadují přídavky, v Dánsku není zvykem moc tleskat. Ani Japonci si nepotrpí na přehnané ovace, ale o vystoupení projevují až nezvykle hluboký zájem, dokonce přicházejí do sálu o hodinu dřív a pečlivě studují program. Jak se děti učí zpívat v japonštině nebo v mandarínské čínštině, s jakým repertoárem vystupují a kdo je kmenovým skladatelem sboru, to všechno se dozvíte z rozhovoru s profesorem Jiřím Skopalem. A co je základem toho, aby byl sbor úspěšný? "Hlavní je to, že jsme dobrá parta, že se ve sboru všichni cítíme dobře. A pak máme takové krédo: zazpívat v domově důchodců anebo vyhrát na světové soutěži je stejně důležité."
ČR: Všechny v kulturním sektoru zajímá, jak se účinněji propagovat, ale někde to umějí lépe… Koncem loňského roku se na Ministerstvu kultury konal seminář věnovaný novým trendům v marketingu a propagaci kulturních zařízení a paměťových institucí. Ukázalo se, že sdílení zkušeností a úspěšných praxí je pro všechny, kteří mají oblast marketingu a propagace na starosti, velmi cenné. Proto jsme v Místní kultuře připravili anketu, která nabízí možnost „podívat se“, jak to dělají jinde. Chceme přinést konkrétní příklady vynalézavé, nápadité, ale hlavně fungující sebepropagace a dobře zvolené komunikační strategie vybraných projektů z oblasti kultury. Jaký je váš příběh? Co pomohlo ke zvýšení návštěvnosti, prodejnosti, sledovanosti? Čím můžete inspirovat ostatní? Zeptali jsme se Kateřiny Hubertové za Geisslers Hofcomoedianten.
HRADEC KRÁLOVÉ: Filmový dokument „Petrkov 13“ představuje místo, ve kterém žil a tvořil básník, grafik a překladatel Bohuslav Reynek se svojí francouzskou ženou, básnířkou Suzanne Renaudovou, a také osudy obou umělců. V obrazech je přítomný i Grenoble, kde se roku 1923 Suzanne s Bohuslavem nad svou básnickou sbírkou seznámila a odkud se do Petrkova po svatbě roku 1926 vydala. Petrkov se měl stát domovem vždy jen na půl roku, aby se manželé a později i se syny Danielem a Jiřím vraceli do Francie vždy na chladné měsíce. Údělem rodinných i dějinných událostí se však stal místem, ze kterého se od roku 1948 do své domoviny Suzanne Renaudová již vracet nemohla. Současná tvář místa si zachovává otisk celé rodiny Reynkových a vypovídá příběh domova i exilu, ve kterém se zrodila dodnes nesmírně ceněná umělecká díla a přivádí nové návštěvníky z české i francouzské kulturní oblasti. Po promítání filmu následuje přednáška Lucie Tučkové Petrkov jako domov i exil, v průsečíku putování. Akce se koná u příležitosti 60. výročí úmrtí básnířky Suzanne Renaudové.
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818