JAMES EHNES zahraje pražskojarní koncert z Floridy

Výkony sympatického a skromně působícího umělce jsou kritiky po celém světě hodnoceny v superlativech, ostatně bylo tomu tak i na Pražském jaru 2015. Vyznačují se spojením technické dokonalosti s oduševnělostí, vkládanou do každé noty. James Ehnes bude hrát opět na nástroj Stradivari zvaný „Marsick“ z roku 1705. Na programu je Druhá a třetí partita pro sólové housle J. S. Bacha a Druhá sonáta Eugéne Ysaÿe. „Takoví jako on se rodí jednou za sto let.“, řekl o Ehnesovi prominentní Heifetzův žák Erick Friedman. Díky české stopě v Ehnesově mladém vývoji máme však také možnost se dozvědět, co dostal umělec do vínku v době svého formování.   

„Ehnesovo jméno může být spojováno s pojmem zázračného dítěte. Přesto se s ním úplně neztotožňuje. James Ehnes je ve svém osobním vystupování přirozený houslista, hudebník, člověk. Byl svůj už jako desetiletý chlapec, nechtěl hrát jen rychle, chtěl hudbě rozumět. Je mnoho zázračných dětí, na kterých se podepsalo enormní pracovní vypětí, nekonečné cvičení, ztráta dětství pod vlivem rodičovských ambicí,“ říká Jaroslav Šonský.  Tento český houslista žijící ve Švédsku se s Jamesem Ehnesem a jeho otcem (bohužel nedávno zesnulým), vyučujícím trubku, setkával na stejné hudební univerzitě v kanadském Brandonu, kde také vyučoval. Z doby, kdy se Ehnesův dětský talent formoval, mu zůstalo mnoho dojmů a jistota, že vztah otec – syn zde zapůsobil zcela mimořádnou pozitivní silou. Vždy mu také vyvstanou na mysli dvě další jména slavných houslistů.

Slavík – Paganini – Ehnes

Z hudební historie je známé setkání českého houslového génia Josefa Slavíka a superhvězdy Nicoly Paganiniho ve Vídni. Paganini, jak známo, své skladby nepublikoval. Jeden z koncertů navštívil tehdy 23letý Slavík a vyslechl Paganiniho slavnou La Campanellu. Skladbu si po poslechu okamžitě zapsal, nacvičil, během několika dní Paganiniho ve Vídni navštívil a udivenému mistrovi přednesl. Paganini Slavíka objal a pronesl větu, kterou můžeme číst na Slavíkově hrobě na Vyšehradě: „Le monde tremble quand vous jouez“ – „Celý svět se třese, když vy hrajete.“ Ve Vídni se tito dva mistři sblížili, o setkáních píše Slavík rodičům domů do Česka. Paganini si mu stěžoval na své mládí, kdy ho dřel nemilosrdný otec, aby mohl na něm vydělávat peníze. Proto býval celý život Paganini tak často nemocen. Ratibor Budiš v knize Housle v proměnách staletí píše: "Zatímco Paganini ve svém dětství velice trpěl, Slavík byl zahrnut otcovskou láskou", a to Paganini zřejmě rozpoznal.

Když tato příhoda zmíněná Jaroslavem Šonským doputovala nedávno do Ehnesovy mailové schránky, odpověď přišla hned: „Vzpomínky na minulost a vztah s mým otcem jsou pro mne požehnáním“. Ve společném plánu bylo při letošním pražskojarním koncertě zajít na Vyšehrad a navštívit Slavíkův hrobu s Paganiniho citátem. K tomu kvůli zásahu koronavirové pandemie nedojde, ale snad někdy v budoucnu…

Kanadské začátky

Jamesovo hudební zaujetí se už v dětství projevovalo mnoha způsoby, například i touto maličkostí, která mi utkvěla v paměti, vzpomíná Jaroslav Šonský: „Na škole zkoušel a hrál i univerzitní symfonický orchestr, který tehdy vedl Ingemar Ohlsson (švédský violoncellista vystudovaný v Praze na AMU u prof. Miloše Sádla). I James byl už v jedenácti letech členem orchestru. Jednou na zkoušce, kdy hudební pasáže nefungovaly tak jak by měly, přerušil I. Ohlsson zkoušení a požádal malého Jimmyho, aby všem zahrál, jak má pasáž správně vyznít. Starší studenti i dospělí hráči tak od mnohem mladšího Jimmyho dostali lekci, jak má být člen orchestru na zkoušce připraven.“

Ve svých jedenácti zaujal James okolí svou skromností, vědomím, že je stále co učit, hledáním možností, jak se dál rozvíjet. Na univerzitě v Brandonu byl hned „jako doma“. „Pianistou, s nímž už tehdy koncertně vystupoval, byl Don Henry, profesor klavíru,“ pokračuje Jaroslav Šonský“. „Když spolu zkoušeli, malý James se nesoustředil jen na ´svoje´, ale i na to, co obsahuje part klavírní, i když se svým houslovým partem nebyl zcela ještě seznámen (vlastnost, která není u všech hudebníků běžná). Nešlo tady o to, “doprovázet zázračné dítě“, ale o vzájemnou hudební spolupráci, které si už tehdy profesor Henry velice cenil.“

Aby děti nedupaly

Dnes celosvětově oceňovaný houslista neztratil ve svém osobním vystupování nic ze své chlapecké skromnosti a upřímnosti. Krom dalšího ochotně odpovídá i na naše dotazy, jak probíhají přípravy na speciální přenos z Floridy:

„Pracoval jsem se svým londýnským producentem na získání dobrého technického vybavení. Naštěstí mám doma dost velkou halu, kde tato technika docela dobře funguje. Používám mikrofony Telefunken M60 s všesměrovými kapslemi TK61 – to pro případ, že by někoho zajímaly i tyto technické detaily.

Před přenosem moje žena zapne kameru v místnosti, a pak se odebere nahoru za našimi (třemi) dětmi, které musí nějak zaměstnat, aby během přenosu nerušily. Takto doma to bude pro mne úplně nový zážitek. Je to nový svět, může to i nějakou dobu pokračovat.“

Na otázku, zda nějaký podobný koncert již James Ehnes zažil, odpovídá umělec: „Před několika lety jsem natáčel živě několik vystoupení pro japonskou televizi, takže to bude podobné. Žádné publikum, ale stejná koncentrace a intenzita jako v koncertním sále.

Jsem velice vděčný organizátorům festivalu Pražské jaro, že jsem byl o tento přenos požádán.“

James Ehnes – na Pražském jaru 24. května od 20.00 živě z Floridy na www.festival.cz

Martina Fialková s přispěním Jaroslava Šonského