Klášterní Galerie Dům představí díla Jiřího Kobra

Soubor prací Jiřího Kobra pro Galerii Dům a klášterní zahradu sestává z dřevěných figurálních soch, nástěnných objektů, dřevořezů na plátně, kamenného reliéfu a betonových sloupků-křížů. Autor ve svých dílech vychází tematicky z křesťanských alegorických příběhů, přitom ale nachází současnou výrazovou formu. Křesťanství přijímá jako souhrn myšlení a zkušeností lidí dlouhodobě žijících na daném místě, v jeho ideové struktuře ale současně spatřuje prostor pro invenční myšlení, také prostor opodstatněnosti výtvarného umění, jako prostředku zvědomování symboličnosti běžných životních situací. Řadu svých soch vytvořil jako výtvarný doprovod ke společným akcím, jimiž připomíná biblické příběhy a důležité ideje. Osobitou výrazovou formou pohybující se mezi sochou, kresbou a happeningem se tak vztahuje mimo jiné k obecným tématům posvátné vážnosti ve hře, podstaty slavnosti, vztahu víry a hry. Uměleckými pracemi si přeje oslovit člověka prožitkem, podnítit osobní zkušenost.

Jiří Kobr pojímá prostor Galerie Dům metaforicky. Díla neinstaluje na vizuálně osvědčená místa, ale zajímají jej prostory mimo střed, hraniční, svým způsobem mezní. Sochy a objekty většinou odvíjí od svých řezbářských realizací pro sakrální prostory. Z této oblasti a zkušenosti logicky vychází také jejich barevnost, přičemž stylizace figury je vesměs určena formátem obyčejného dřevěného prkna. V exteriéru klášterní zahrady vystavuje figurální soubor a betonové sloupky-kříže. Vždy jej zajímaly barokní venkovské kříže a boží muka a jejich začlenění do krajiny. Z celku prezentovaných prací tušíme autorovu snahu přivolávat organické propojení různých výrazových prostředků, typ syntézy spojované většinou s gotickou katedrálou. Tu vnímáme jako obraz myšlení, v němž je přítomna celistvost. Právě koncept syntetické formy směřující k jednotnému cíli je hlavní důvod, proč je pro Jiřího Kobra kromě gotického umění dlouhodobě podnětné také baroko.

Jiří Kobr (nar. 1974 ve Dvoře Králové nad Labem) studoval Střední uměleckoprůmyslovou školu a Vyšší odbornou uměleckoprůmyslovou školu v Praze (řezbářství, 1988–1993, 1996–1997), v letech 1997–2003 absolvoval pražskou Akademii výtvarných umění (restaurování a sochařství – P. Siegl, J. Zeithamml; za diplomovou práci na téma Kříž obdržel Cenu rektora). V letech 1991–2002 se věnoval řezbářské praxi pod vedením M. Michovského (Basilej). Ze samostatných výstav připomeňme např.: roku 2001 v Městské galerii v Trutnově; vitrážová výzdoba oken ve Strakově u Litomyšle (od 2016); „Ejhle…“ Domorodé kultovní sochařství z Čech v Galerii Ústavu makromolekulární chemie AV ČR v Praze (2017; u příležitosti výstavy přednesl přednášku Staré náboženství v novém umění – Důvody k optimismu při oživovacích pokusech); Zahrada uzavřená / Hortus conclusus v zahradě Břevnovského kláštera (2017 a 2018); Kostel v Horním Žďáru (2018–2019). Jeho práce byly zařazeny např. na výstavy: v Reinraum, Düsseldorf, 2002; Diplomanti AVU, Veletržní palác NG, Praha, 2003; MECCA, Terezín, 2003; Nic na odiv…?, Kateřinská zahrada v Praze, 2004; Socha 2, Galerie Felixe Jeneweina, Kutná Hora, 2006; nebo Socha 3, Wortnerův dům Alšovy jihočeské galerie, České Budějovice, 2007. V letech 2002–2005 vyučoval řezbářství a modelování na Střední uměleckoprůmyslové škole a Vyšší odborné uměleckoprůmyslové škole v Praze. Je autorem řady kopií, rekonstrukcí a realizací dřevěných soch nejen pro sakrální prostory, např.: reliéfy pro Smuteční obřadní síň v Trutnově (1997); kopie Černé Matky Boží v Celetné ulici v Praze (2000); soubor šesti putti na náhrobek sv. Ivana v kostele, Svatý Jan pod Skalou (2009); rekonstrukce norimberského lustru pro zámek Kratochvíle (2009); čtyři andělé na hlavní oltář hřbitovního kostela v Horním Maršově (2016); rekonstrukce figurální výzdoby oltáře na Staroměstské radnici v Praze (2018); nebo kopie sochy Salvátora do kaple Nejsvětější Trojice v Žirči (2019).