MALOVANÉ OPONY - Sopotnice
Na stránkách Místní kultury jste už několikrát mohli číst článek nebo alespoň zprávu o malovaných divadelních oponách a o snaze směřující k vypátrání, zaevidování a v mnoha případech k jejich záchraně. První výzvu Jiřího Valenty (rozhovor s ním najdete zde), duchovního otce myšlenky zabývat se intenzivně a systematicky o tyto artefakty, jsme zveřejnili už v roce 2007, tehdy ještě v tištěném časopise (číslo 5). Bylo to v době, kdy NIPOS právě zpřístupnil základní část široce koncipované Databáze českého amatérského divadla. Tehdy se v Miletíně rodilo Muzeum českého amatérského divadla, a právě dvě opony, které jsou součástí expozice muzea, se díky místním ochotníkům staly kulturními památkami, stejně jako některé další. Dalo se ovšem tušit, že vedle těch opečovávaných a obdivovaných existují jiné, které bude potřeba teprve najít a pak pořádně "oprášit". Dnes je už zdokumentováno bez desítky 300 opon, mezi nimiž je asi 70 takových, které se ztratily, shořely, byly nemravně zničeny, nebo jsou nedostupné, a pro další generace po nich zůstane jen jejich popis.
Pro všechny zájemce máme také dobrou zprávu, a sice, že se připravuje jednak založení databáze opon na internetu, kde si je budou moci vyhledat, prohlédnout a dozvědět se vše, co o nich bylo dosud zjištěno, ale také výpravná publikace, která vyjde v roce 2010. Předtím, než se tyto záměry stanou skutečností, nabízíme vám na našich stránkách seriál s prostým názvem Malované opony.
Pozn.: Upozorňujeme naše čtenáře na novinku: kliknutím na fotografii se zvětší!
Zdrojem je nám zatím interní verze kolekce opon. Databázi českého amatérského divadla najdete na http://www.amaterskedivadlo.cz.
SOPOTNICE: Dnes tedy představujeme oponu dnes již neexistující Ochotnicko-čtenářské besedy obce Sopotnice.
Tato opona, pořízená roku 1927, je dílem žambereckého malíře a oltářníka Petra Musila. Jejím ústředním motivem je busta Josefa Kajetána Tyla, kolem níž jsou seskupeny tři alegorické postavy, symbolizující literaturu, divadlo a hudbu. Vedle stojí malé dítě, představující znovu nabytou svobodu českého národa. Dítě ukazuje do levého dolního roku opony, kde je vyobrazena střední část obce, což značí, že ve svobodné vlasti přichází svobodná kultura i do naší Sopotnice.
Opona je navinuta na válci a zvedá se, či spouští pomocí rumpálu. Byla uložena na svém místě po dlouhá léta, i když už se ochotnické divadlo přestalo v obci provozovat. Ještě nějaký čas po roce 1962 se k divadelním účelům využívala při silvestrovských zábavách s programem, při školních besídkách, při koncertech místní hudební školy, ale později už ani to ne. Pouze, když při nějaké taneční zábavě nebylo obsazeno jeviště, spustil hostinský oponu, aby z jeviště nešel do sálu chlad. Za dlouhá léta si opona užila své, zejména její pravý a levý okraj, kudy se procházelo z hlediště na jeviště, či obráceně. Také prach, vlhko, střídání tepla a zimy, to vše se rovněž na ní svým dílem podepsalo. Když v devadesátých letech minulého století upravoval nový majitel hostince sál, jeviště sice ponechal, ale veškeré zařízení pro divadlo nechal zlikvidovat. Pouze nad oponou se smiloval a uložil ji navinutou na menší válec na půdu nad jevištěm. Naštěstí!
Když v roce 2001 obnovila svou činnost Osvětová beseda v Sopotnici, začalo se uvažovat o záchraně opony a jejím umístění na důstojném místě. Obavy, že by mohla dopadnout stejně jako kulisy, byly na místě. Nastal problém, kam oponu umístit. Teprve až v roce 2003 po jejím přeměření se rozhodlo, že bude trvale umístěna v zasedací místnosti obecního úřadu.
Opona byla z půdy snesena, překontrolován její stav a rozhodnuto o jejím restaurování. Toho se ujala restaurátorka Soňa Háková z Opatovic nad Labem nákladem 23 500 Kč. Tuto částku uhradil obecní úřad a opona Ochotnicko-čtenářské besedy byla tak zachráněna. Je navinuta na válci pod stropem místnosti, ale většinou je spuštěna a tvoří tak velmi zajímavou výzdobu. Však se také těší zájmu a obdivu mnohých návštěv a je svědkem všech akcí, které se tu pořádají.
Snad pro úplnost zbývá doplnit jména občanů, kteří se o záchranu opony zasloužili. Byli to pánové z Osvětové besedy Josef Hradecký, Miloslav Coufal, Luboš Langr, Jan Kašpar a starosta obce Ladislav Martinec.
Možná, že podobný místní poklad leží kdesi ve skladišti i ve vaší obci.
Zachraňte ji a nebo alespoň o ní dejte vědět na adresu divadlo.baze@nipos-mk.cz
Ludmila Kučerová
Připojené soubory
Mohlo by vás také zajímat...
RONOV NAD DOUBRAVOU: V souvislosti s plánovaným dokončením celkových úprav náměstí se vedení města rozhodlo naplnit myšlenku pořízení sochy věnované svému nejslavnějšímu rodákovi. Ta se objevovala již od šedesátých let minulého století, kdy byla v Nečasově vile instalována obrazová galerie určená nejen pro díla Chittussiho, ale i dalších malířů Železných hor.
HRADEC KRÁLOVÉ: V čele dětského pěveckého sboru Jitro stojí už od roku 1977 sbormistr Jiří Skopal, který své svěřence dovedl k mnoha domácím i mezinárodním oceněním. V podcastu Místní kultury vypravuje o práci sboru a jeho přípravných oddělení, o zážitcích ze zájezdů po Evropě, Americe a Asii i o zkušenostech s publikem, které jsou někdy opravdu překvapivé. Zatímco návštěvníci koncertů ve Francii nebo v USA neskrývají nadšení, mnohokrát sbor odmění potleskem ve stoje a vyžadují přídavky, v Dánsku není zvykem moc tleskat. Ani Japonci si nepotrpí na přehnané ovace, ale o vystoupení projevují až nezvykle hluboký zájem, dokonce přicházejí do sálu o hodinu dřív a pečlivě studují program. Jak se děti učí zpívat v japonštině nebo v mandarínské čínštině, s jakým repertoárem vystupují a kdo je kmenovým skladatelem sboru, to všechno se dozvíte z rozhovoru s profesorem Jiřím Skopalem. A co je základem toho, aby byl sbor úspěšný? "Hlavní je to, že jsme dobrá parta, že se ve sboru všichni cítíme dobře. A pak máme takové krédo: zazpívat v domově důchodců anebo vyhrát na světové soutěži je stejně důležité."
ČR: Všechny v kulturním sektoru zajímá, jak se účinněji propagovat, ale někde to umějí lépe… Koncem loňského roku se na Ministerstvu kultury konal seminář věnovaný novým trendům v marketingu a propagaci kulturních zařízení a paměťových institucí. Ukázalo se, že sdílení zkušeností a úspěšných praxí je pro všechny, kteří mají oblast marketingu a propagace na starosti, velmi cenné. Proto jsme v Místní kultuře připravili anketu, která nabízí možnost „podívat se“, jak to dělají jinde. Chceme přinést konkrétní příklady vynalézavé, nápadité, ale hlavně fungující sebepropagace a dobře zvolené komunikační strategie vybraných projektů z oblasti kultury. Jaký je váš příběh? Co pomohlo ke zvýšení návštěvnosti, prodejnosti, sledovanosti? Čím můžete inspirovat ostatní? Zeptali jsme se Kateřiny Hubertové za Geisslers Hofcomoedianten.
HRADEC KRÁLOVÉ: Filmový dokument „Petrkov 13“ představuje místo, ve kterém žil a tvořil básník, grafik a překladatel Bohuslav Reynek se svojí francouzskou ženou, básnířkou Suzanne Renaudovou, a také osudy obou umělců. V obrazech je přítomný i Grenoble, kde se roku 1923 Suzanne s Bohuslavem nad svou básnickou sbírkou seznámila a odkud se do Petrkova po svatbě roku 1926 vydala. Petrkov se měl stát domovem vždy jen na půl roku, aby se manželé a později i se syny Danielem a Jiřím vraceli do Francie vždy na chladné měsíce. Údělem rodinných i dějinných událostí se však stal místem, ze kterého se od roku 1948 do své domoviny Suzanne Renaudová již vracet nemohla. Současná tvář místa si zachovává otisk celé rodiny Reynkových a vypovídá příběh domova i exilu, ve kterém se zrodila dodnes nesmírně ceněná umělecká díla a přivádí nové návštěvníky z české i francouzské kulturní oblasti. Po promítání filmu následuje přednáška Lucie Tučkové Petrkov jako domov i exil, v průsečíku putování. Akce se koná u příležitosti 60. výročí úmrtí básnířky Suzanne Renaudové.
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818