MALOVANÉ OPONY - Bělá u Pecky
BĚLÁ: O tom, že se v obci dochovaly divadelní kulisy, se vědělo, ale nikdo ze současných obyvatel neměl ani tušení o malované oponě, která byla následně objevena. Ležela srolovaná na podlaze pod střechou. Zřejmě v jednom místě trochu prosakovala voda a ta oponu poškodila. Vzhledem k jejím rozměrům cca 4 x 2 m bylo těžké ji vhodně uložit.
Nakonec se obec dohodla s PhDr. Jiřím Červenkou, kastelánem hradu Pecka, kde už je uskladněná peckovská malovaná opona. Dne 7. října roku 2000 ji na hrad převezlo hasičské auto.
Veřejnost si ji mohla prohlédnout v roce 2006 u příležitosti 130. výročí amatérského divadla v Pecce, kdy byla vystavena společně s oponou a divadelními rekvizitami peckovského divadla.
Oponu namaloval malíř Miloš Středa z Miletína v roce 1922. Jak a kdy byla zakázka bělskými hasiči zadána, kdo o ní jednal, zda měli zadavatelé představu co má být na oponě znázorněno, nebo jim to malíř nabídl, o tom se můžeme už pouze dohadovat. Neexistuje žádný záznam, a těžko to už někdo zjistí. Ledaže by se přímo zjišťovala data ze života a díla malíře pana Středy.
Dle mého názoru je na oponě vlastenecký motiv, podmíněný tehdejšími tendencemi národního sebeuvědomění krátce po vzniku Československé republiky v návaznosti na národně obrozenecké hnutí v 19. století. Obraz české krajiny, kde na kamenitém svahu louky pod stromem (může to být jak lípa, buk, případně i jiný listnatý strom) odpočívá skupinka lidí. Středem je sedící bělovlasý stařec s holí v levé ruce. O něj se opírá dívka naslouchající jeho vyprávění. Po levé straně starce sedí mladá rodina. Muž podpírá a objímá ženu (dává ji jistotu rodinného krbu), jež láskyplně v klínu drží spící dítě (dává najevo péči a starostlivost o potomstvo – zachování rodu). V popředí sedí mladý chlapec otočený zády. Po pravé straně starce stojí jinoch s rozpaženýma rukama, nasměrovaný k obzoru, kam ukazuje stařec pravicí a kam hledí i muž s chlapcem.
Na horizontu krajiny se rýsuje silueta Hradčan a nad nimi se vznáší pták s ratolestí (holub či sokol ?). Stařec vypráví o hrdé, dávné minulosti Země české a z gest a pohledů je zřejmá víra v budoucnost národa.
Foto: Věra Kociánová, kastelánka na hradě Pecka.
Pozn.: Upozorňujeme naše čtenáře na novinku: kliknutím na fotografii se zvětší!
Petr Pavel, tč. pověřený vedením kroniky vesnice
Červenec 2008
Zdroj: zatím interní verze kolekce opon. Databázi českého amatérského divadla najdete na http://www.amaterskedivadlo.cz.
Připojené soubory
Mohlo by vás také zajímat...
RONOV NAD DOUBRAVOU: V souvislosti s plánovaným dokončením celkových úprav náměstí se vedení města rozhodlo naplnit myšlenku pořízení sochy věnované svému nejslavnějšímu rodákovi. Ta se objevovala již od šedesátých let minulého století, kdy byla v Nečasově vile instalována obrazová galerie určená nejen pro díla Chittussiho, ale i dalších malířů Železných hor.
ČERVENÝ KOSTELEC: V sobotu 20. dubna se v kině Luník v Červeném Kostelci uskutečnilo 71. krajské kolo celostátní filmové přehlídky České vize. Filmová soutěž je určena neprofesionálním filmovým tvůrcům starším osmnácti let. Přihlášeno bylo 19 snímků. Nejlépe z nich uspěly filmy studentů filmových škol, dařilo se i hraným filmům. Porota také rozdala čestná uznání.
ČR: Všechny v kulturním sektoru zajímá, jak se účinněji propagovat, ale někde to umějí lépe… Koncem loňského roku se na Ministerstvu kultury konal seminář věnovaný novým trendům v marketingu a propagaci kulturních zařízení a paměťových institucí. Ukázalo se, že sdílení zkušeností a úspěšných praxí je pro všechny, kteří mají oblast marketingu a propagace na starosti, velmi cenné. Proto jsme v Místní kultuře připravili anketu, která nabízí možnost „podívat se“, jak to dělají jinde. Chceme přinést konkrétní příklady vynalézavé, nápadité, ale hlavně fungující sebepropagace a dobře zvolené komunikační strategie vybraných projektů z oblasti kultury. Jaký je váš příběh? Co pomohlo ke zvýšení návštěvnosti, prodejnosti, sledovanosti? Čím můžete inspirovat ostatní? Zeptali jsme se Kateřiny Hubertové za Geisslers Hofcomoedianten.
HRADEC KRÁLOVÉ: Filmový dokument „Petrkov 13“ představuje místo, ve kterém žil a tvořil básník, grafik a překladatel Bohuslav Reynek se svojí francouzskou ženou, básnířkou Suzanne Renaudovou, a také osudy obou umělců. V obrazech je přítomný i Grenoble, kde se roku 1923 Suzanne s Bohuslavem nad svou básnickou sbírkou seznámila a odkud se do Petrkova po svatbě roku 1926 vydala. Petrkov se měl stát domovem vždy jen na půl roku, aby se manželé a později i se syny Danielem a Jiřím vraceli do Francie vždy na chladné měsíce. Údělem rodinných i dějinných událostí se však stal místem, ze kterého se od roku 1948 do své domoviny Suzanne Renaudová již vracet nemohla. Současná tvář místa si zachovává otisk celé rodiny Reynkových a vypovídá příběh domova i exilu, ve kterém se zrodila dodnes nesmírně ceněná umělecká díla a přivádí nové návštěvníky z české i francouzské kulturní oblasti. Po promítání filmu následuje přednáška Lucie Tučkové Petrkov jako domov i exil, v průsečíku putování. Akce se koná u příležitosti 60. výročí úmrtí básnířky Suzanne Renaudové.
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818