Loucký klášter potřebuje na opravu dvě miliardy
ZNOJMO: Pokud přijíždíte do Znojma směrem od Vídně, nemůžete minout výraznou dominantu - loucký klášter, který původně patřil řádu premonstrátů. Rozsáhlý areál nedaleko centra města leží na levém břehu řeky Dyje. Malá část interiérů je sice opravená, ale na zásadní rekonstrukci a návrat ke slávě stále čeká.
Počátky kláštera spadají do roku 1190. U jeho zrodu stál kníže Konrád Ota, syn údělného knížete Konráda II. Znojemského, a jeho matka Marie. Po dalších šest století byl jedním z předních klášterních komplexů ve střední Evropě. Jeho dějiny jsou svázány se jménem opata Šebestiána Treytaga z Čepiroh, jemuž se připisuje počátek pěstování okurek na Znojemsku, či vynálezce bleskosvodu Prokopa Diviše, který v době zdejšího působení vytvořil elektrický hudební nástroj "Denis d´Or".
V období kláštera se střídaly špatné i dobré časy - po vyplenění husitskými vojsky v roce 1425 následovala přestavba areálu. Dnešní barokní podobu získaly objekty stavebními úpravami koncem 17. století. Byly rozděleny do tří epat, ale kvůli reformám Josefa II. zůstaly nedokončené.
Poté stihl klášter nevlídný osud - v roce 1784 byl zrušen až do počátku 90. let 20. století sloužil vojenským účelům. Překrásné knihovní regály a část knihovního fondu získali premonstráti pro klášter na pražském Strahově.
V současné době spravuje areál Úřad pro zastupování ve věcech majektových. Návštěvníci mohou vidět expozice vztahující se k vinařství, výstavní prostory, informační středisko i vinotéku. To vše v režii vinařské firmy Znovín.
Město Znojmo se řadu let snažilo získat areál do svého majetku. "V současné době je jednání na mrtvém době. Město nebylo ochotno přistoupit na podmínky státu ohledně bezúplatného převodu, který stanovil nutnost opravit objekt do deseti let a nemožnost jeho komerčního využívání. Přitom potřebné opravy jsou odhadovány na 2 miliardy Kč", říká místostarosta města Znojma Marian Keremidský.
Před časem proběhla v tisku zpráva o tom, že o loucký klášter projevil zájem Památník národního písemnictví, který se nachází v premonstrátském klášteře na Strahově a nové prostory hledá od počátku 90. let minulého století. Původně zvažoval do znojemské Louky sestěhovat depozitáře roztroušené na osmi místech ČR. Od svého úmyslu však vzhledem k velké vzdálenosti od Prahy ustoupil a nyní uvažuje o prostorách v Terezíně.
ev
Mohlo by vás také zajímat...
RONOV NAD DOUBRAVOU: V souvislosti s plánovaným dokončením celkových úprav náměstí se vedení města rozhodlo naplnit myšlenku pořízení sochy věnované svému nejslavnějšímu rodákovi. Ta se objevovala již od šedesátých let minulého století, kdy byla v Nečasově vile instalována obrazová galerie určená nejen pro díla Chittussiho, ale i dalších malířů Železných hor.
HRADEC KRÁLOVÉ: V čele dětského pěveckého sboru Jitro stojí už od roku 1977 sbormistr Jiří Skopal, který své svěřence dovedl k mnoha domácím i mezinárodním oceněním. V podcastu Místní kultury vypravuje o práci sboru a jeho přípravných oddělení, o zážitcích ze zájezdů po Evropě, Americe a Asii i o zkušenostech s publikem, které jsou někdy opravdu překvapivé. Zatímco návštěvníci koncertů ve Francii nebo v USA neskrývají nadšení, mnohokrát sbor odmění potleskem ve stoje a vyžadují přídavky, v Dánsku není zvykem moc tleskat. Ani Japonci si nepotrpí na přehnané ovace, ale o vystoupení projevují až nezvykle hluboký zájem, dokonce přicházejí do sálu o hodinu dřív a pečlivě studují program. Jak se děti učí zpívat v japonštině nebo v mandarínské čínštině, s jakým repertoárem vystupují a kdo je kmenovým skladatelem sboru, to všechno se dozvíte z rozhovoru s profesorem Jiřím Skopalem. A co je základem toho, aby byl sbor úspěšný? "Hlavní je to, že jsme dobrá parta, že se ve sboru všichni cítíme dobře. A pak máme takové krédo: zazpívat v domově důchodců anebo vyhrát na světové soutěži je stejně důležité."
ČR: Všechny v kulturním sektoru zajímá, jak se účinněji propagovat, ale někde to umějí lépe… Koncem loňského roku se na Ministerstvu kultury konal seminář věnovaný novým trendům v marketingu a propagaci kulturních zařízení a paměťových institucí. Ukázalo se, že sdílení zkušeností a úspěšných praxí je pro všechny, kteří mají oblast marketingu a propagace na starosti, velmi cenné. Proto jsme v Místní kultuře připravili anketu, která nabízí možnost „podívat se“, jak to dělají jinde. Chceme přinést konkrétní příklady vynalézavé, nápadité, ale hlavně fungující sebepropagace a dobře zvolené komunikační strategie vybraných projektů z oblasti kultury. Jaký je váš příběh? Co pomohlo ke zvýšení návštěvnosti, prodejnosti, sledovanosti? Čím můžete inspirovat ostatní? Zeptali jsme se Kateřiny Hubertové za Geisslers Hofcomoedianten.
HRADEC KRÁLOVÉ: Filmový dokument „Petrkov 13“ představuje místo, ve kterém žil a tvořil básník, grafik a překladatel Bohuslav Reynek se svojí francouzskou ženou, básnířkou Suzanne Renaudovou, a také osudy obou umělců. V obrazech je přítomný i Grenoble, kde se roku 1923 Suzanne s Bohuslavem nad svou básnickou sbírkou seznámila a odkud se do Petrkova po svatbě roku 1926 vydala. Petrkov se měl stát domovem vždy jen na půl roku, aby se manželé a později i se syny Danielem a Jiřím vraceli do Francie vždy na chladné měsíce. Údělem rodinných i dějinných událostí se však stal místem, ze kterého se od roku 1948 do své domoviny Suzanne Renaudová již vracet nemohla. Současná tvář místa si zachovává otisk celé rodiny Reynkových a vypovídá příběh domova i exilu, ve kterém se zrodila dodnes nesmírně ceněná umělecká díla a přivádí nové návštěvníky z české i francouzské kulturní oblasti. Po promítání filmu následuje přednáška Lucie Tučkové Petrkov jako domov i exil, v průsečíku putování. Akce se koná u příležitosti 60. výročí úmrtí básnířky Suzanne Renaudové.
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818