úterý
18. června 2024
svátek slaví Milan
© O víle Jiskřence



Čtení o víle na teplé letní večery

Autor článku: 
mal

<p>PRAHA: Také máte rádi ty chvíle, kdy se trochu zasníte a pod víčky vám začnou tančit různé pohádkové bytosti? Nevadí vám, že zrovna nejste uprostřed rozkvetlé louky, ale na místě, kde byste tyto roztomilé postavičky nejméně čekali?<br /> Rádi byste na sídlišti potkali vílu, která krásně tančí a bydlí v bílé krabičce blízko vás? Díky ilustrátorce a malířce Anetě Opekarové je to možné.</p> <p>V její nové dětské knize O víle Jiskřence se s pravou a trochu nevšední vílou můžete setkat. Autorka mi v rozhovoru prozradila více informací.</p> <p>Jak jste dostala nápad napsat pohádkový příběh O víle Jiskřence?</p> <p>Chtěla jsem napsat pohádku, která se bude líbit mé dceři. Poprvé v životě jsem se ocitla po delší dobu na sídlišti, přestěhovali jsme se z centra Prahy a žijeme v Braníku mezi Hodkovičským lesem a vilovou čtvrtí. Byla to pro mě velká inspirace. Před naším panelákem u večerky občas vietnamští rodiče stříleli ohňostroj pro své dvě malé děti, které tam s nimi trávily většinu dne, potom večerku zavřeli a jeli domů. Touto událostí krátký příběh o víle začíná.</p> <p>Jiskřenka je sídlištní víla. To je velmi neobvyklé, většina pohádkových vil žije v tůních či v lesích…</p> <p>To je pravda, chtěla jsem postavičku co nejvíc přiblížit dětem. Zajímal mě příběh, který je pro nás osobní a z části jej prožíváme.</p> <p>Kniha vyšla pod značkou Mazzel. Jak tato značka vznikla? Na jaký typ výrobků se přesně zaměřujete?</p> <p>Jsme tříčlenný autorský kolektiv a společně tvoříme od roku 2012. Mazzel vznikl náhodou, jak to bývá. Jsme spíše malé nakladatelství, občas vyrábíme i autorské hračky, interiérové doplňky, věci pro radost. </p> <p>Jak se váš kolektiv dal dohromady?</p> <p>Poznali jsme se ve stejném ročníku na fakultě umění a designu v Ustí nad Labem. Lukáš Opekar, můj manžel, absolvoval ateliér Grafického designu. Stanislava Karbušická, z ateliéru Jiřího Kovandy, pokračovala na UMPRUM v ateliéru Sochařství. Já jsem diplomovala v ateliéru Intermédií Václava Stratila na FaVU. Každý se specializujeme trochu na něco jiného, sochařství, malba, digitální média, to vše nás ovlivňuje. Pracujeme s tradičními pohádkami, přetváříme je, vymýšlíme nové.</p> <p>V dnešní době je poměrně obtížné vydávat autorské knihy. Co vám tato práce přináší?</p> <p>Splnil se mi tím dětský sen ilustrovat dětskou knížku. Než abych čekala na podobnou nabídku, raději jsem si knihu sama zadala i vydala. První knížka Smolíček se líbíla, docela rychle jsem všechny tisky prodala, a to člověka povzbudí udělat další.</p> <p>Vzpomínáte si na vaše nejoblíbenější hračky z dětství?</p> <p>Jistě, takové klasické, holčičí – mončičák, panenky s dlouhými vlasy, stavebnice Cheva, knížky. Nejraději jsme si stavěli bunkry doma i venku. Pod naší zahradou byl opravdový domeček ze dřeva, vlastnoručně jsme ho s kamarádkou stloukly. Akorát nikdy neměl střechu, ta byla na nás moc těžká. Uvnitř jsme měly koberečky, pohodlí. a vařily jsme si kávu z hlíny. To byla legrace.</p> <p>Jste na mateřské dovolené se dvěma holčičkami. Jak často jim čtete pohádky?</p> <p>Ano, starší jsou čtyři roky a mladší budou dva roky. Čteme každý den, spíše během dne. Starší dceru to strašně baví, mladší začíná poslouchat, je to vždy příjemná chvíle. Když najdeme knihu, co baví děti i rodiče, je to opravdu štěstí. Máme rádi knížky od Daisy Mrázkové, občas sáhneme i po monografiích třeba o Velázquezovi. </p> <p>Věnujete se i volné výtvarné tvorbě, kresbě a malbě. Kde v dnešní době vidíte největší uplatnění těchto technik? </p> <p>To nevím, trendy zas tak nesleduji. Něco se ke mně dostane. Spíše se snažím nerozptylovat a dokončit rozdělanou práci. Nápadů je mnoho, ale hlavní je věc dotáhnout. Hodně mi dá spíše rozhovor s někým zajímavým nebo dobrá výstava. Teď se třeba moc těším na Klaru Kristalovou v Colloredo-Mansfeldském paláci, takové výstavy mě hodně povzbudí k další práci.<br />
K ilustraci přistupuji stejně jako k malbě. I když je to trochu odlišná práce. Pokud udělám jen hezký obrázek, který pouze ilustruje, nejsem spokojená, chci, aby nesl další roviny. Postavy musí mít duši. </p> <p>Vytváříte rovněž různé dětské vystřihovánky a hry z papíru. Co je podle vás předností u hraček z papíru?</p> <p>S papírovým výrobkem si může dítě intenzivně třeba měsíc hrát až se objekt rozpadne a můžete jej zahodit. Anebo pokud se vám ilustrace hodně líbí, založíte ji do knihovny, občas vytáhnete jako událost. Jednou třeba předáte dalším dětem. Je to na vás, to mi přijde skvělé.</p> <p>Na jakých projektech právě v Mazzel pracujete?</p> <p>Každý z členů pracuje na vlastním projektu. Já nyní ilustruji krátkou knížku na motivy L. N. Tolstého „Maya a tři mědvědi“. K pohádce bude i vystřihovánka. Dítě si bude moci domek vystřihnout a postavit. Medvědí rodinku si složí podle origami návodu, vše bude součástí. Lukáš Opekar pracuje na hravé knížce Hledej. Jedná se o sbírku fantazijních krajin, vytvořených pomocí fotografie z běžných předmětů, květin, hraček a papíru. Stanislava Karbušická vytváří autorské loutky, které bude možné zakoupit v originál provedení. </p> <p>***</p> <p>Kniha O víle Jiskřence upoutá už na první pohled zejména snovými nádherně barevnými ilustracemi s milými něžnými postavičkami. Celý příběh se odehrává jakoby v mlze na sídlišti, ale i v krásné přírodě. Příběh je poetický a velmi inspirující. Chcete, aby vaše dítě bylo více všímavé ke svému okolí, aby dokázalo jít za svými sny a bylo obklopeno věcmi, které mají nejen přitažlivou formu, ale i citový obsah? Potom je knížka o víle Jiskřence pro vás ta pravá. Udělejte si hezký večer, pozvěte všechny malé přátele a vydejte se číst knížku společně někam do blízké přírody mezi vůni květů. Uvidíte, že takové čtecí večery budou potom vaše děti chtít už neustále.<br />
Kniha je vytištěna na kvalitním papíře a má rovněž velmi pěkné grafické zpracování. Vyšla i v anglické verzi.</p> <p>Vystřihovánky Otevři si vlastní obchod Hračkářství a Liščí doupě na polárním kruhu od Mazzel<br />
Vzít si nůžky a vystřihovat z papíru drobné origami figurky a krajiny je příjemně kreativní a relaxační činnost. Sestavené papírové hračky jsou lehké a zcela bezpečné, navíc je můžete donekonečna doplňovat o své vlastnoručně nakreslené postavičky a různé doplňky. Fantazii se meze nekladou a herní pravidla si určujete jen vy.</p> <p>Více informací na:<br />
http://mazzel.cz/<br />
http://cargocollective.com/aneta<br />
https://www.flickr.com/…26@N02/page1<br />
http://opekar.cz/</p>

Mohlo by vás také zajímat...

ZAHRANIČÍ: Ve dnech 9. až 15. června se ve francouzském Annecy uskutečnil největší festival animovaných filmů na světě. Výrazné české zastoupení měla producentská společnost Maurfilm s pěti snímky, která si odnáší ocenění hned tří krátkometrážních snímků: Cena publika pro krátký film – Hurikán; Cena mladého publika – Ahoj léto; a Cena za nejlepší původní hudbu pro krátký film – Joko.

Celá ČR, zahraničí
Děti a mládež, Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Soutěže a festivaly, Menšiny a cizinci
Co se děje
18.06.2024

PLZEŇ: Doprovodná publikace, kterou vydala Západočeská galerie v Plzni s nakladatelstvím Artefactum k výstavě „…a viděl jsem nové nebe a novou zemi…“ Apokalypsa a  umění v českých zemích, si ze slavnostního vyhlášení soutěže Nejkrásnější české knihy roku 2023 odnesla nejvyšší ocenění v kategorii Katalogy. Odborná porota ocenila originální výtvarné zpracování grafiček Adély Svobodové a Terezy Hejmové.

Celá ČR, Plzeňský kraj
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Výtvarné umění, Soutěže a festivaly
Co se děje
17.06.2024

ČR: Již po devatenácté se 10. června uskutečnilo předávání Výročních cen OSA, které oceňují přední domácí hudební skladatele a textaře v rámci populární a klasické hudby, a to celkem ve 14 kategoriích. 

Celá ČR
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Hudba
Co se děje
12.06.2024

ČR: S Jiřím Šotolou se znám od května 1989. Tento měsíc vymezil příchodem i odchodem na svět jeho život, a tak teď, víc než jindy, vzpomínám. A kdo ví, možná nejsem sama.  Narodil se v květnu 1924 ve Smidarech nedaleko Hradce Králové a zemřel v Praze. Také v květnu, v květnu 1989. Jiřího Šotolu jsem poznala až na jeho pohřbu. Vím, zní to divně. Tehdy jako dítě základní školou povinné jsem byla jednou z žaček, jež paní učitelka kroužku českého jazyka vzala z Luže k nedalekému kostelu Zvěstování Panně Marii v Janovičkách u Dolů na rozloučení se spisovatelem. A já se od té doby k jeho dílu hodně často vracím. Nezapomněla jsem, stejně jako nezapomínají další spolužáci.

Jiří Šotola, ač zemřel v Praze, se tu cítil doma. Měl tu chalupu, příbuzné, přátele, má tu i hrob. Poznáte jej snadno, zdobí ho otevřená kniha s podpisem. Jaká je to kniha? Kdo ví. Možná sbírka básní, možná román a možná i divadelní scénář. To vše dokázal. Být hercem, autorem scénářů, básní, novinových článků, ale hlavně autorem románů.  

Zemřel těžce nemocný, pár měsíců před sametovou revolucí, a já si říkám, jaká je to škoda. Stihl by možná napsat víc děl, ale hlavně by mohl poskytnout rozhovory. Z toho, co o jeho životě a díle vím, skládám následující řádky tak, jako kdybych si s mistrem povídala já osobně. Taková hra na rozhovor.

Celá ČR, Pardubický kraj
Knihy, literatura, média, Divadlo a tanec, Památky
Články a komentáře
12.06.2024